V Pardubicích mají opuštěná zvířata šanci. Vznikla pro ně Pohádková zahrada

Nápad vybudovat azyl pro týraná a opuštěná zvířata, se zrodil díky jednomu neduživému kůzleti. Romana Vojířová se ho ujala. A doslova ho probudila k životu. Potom začala s celou svou rodinou pomáhat dalším zvířatům. Postupně se nabalovali další dobrovolníci.

„Začalo to vlastně kozičkou Anežkou. Anežku jsme zachránili, ale přitom jak rostla, jsme si najednou uvědomili, že rozdělování zvířat na domácí mazlíčky a hospodářská zvířata, která jsme velmi často degradovali na stroje na maso, na mléko nebo na vajíčka, je naprostý nesmysl,“ říká zakladatelka Pohádkové zahrady Romana Vojířová a pokračuje:

„Zvířata, ať už je to koza, ovečka, kráva nebo i třeba slepice, cítí úplně stejně jako pes nebo kočka, ze kterých jsme si ale udělali členy rodiny.“

Pohádková zahrada je otevřená pro každého

Dobrovolníci ze spolku Šumák budovali Pohádkovou zahradu více než rok, aby se mohla otevřít lidem. Dnes jsou její dveře dokořán každý den kromě pondělí. Využívají toho hlavně rodiče s malými dětmi.

Kočky v Pohádkové zahradě se mají pohádkově|foto: Jitka Slezáková

„Ono potkat prase ve městě, nebo kozu či slepici, není úplně běžné. Takže třeba spoustu lidí sem přijde ze zvědavosti a pak se najednou rádi vrací, protože jak mi jedna maminka povídala, je tady taková oáza klidu, kde se nebojí vypustit svoje děti,“ uzavírá další dobrovolnice Lucie Šárovcová.
Papoušci, kočky, hadi i kozy ve vzájemné shodě

Dnes mají v Pohádkové zahradě více než 100 různých druhů zvířat. Včetně hadů, papoušků, králíků, koček, koz nebo okrasných slepic. Venkovní výběhy obývá hejno kachen, ovce a také poník Ferda, o kterého se stará dobrovolnice Klára.

„Ferda se sem dostal od jedné paní, která ho měla zavřeného v malém baráčku, a pak se dostal tady k nám do Pohádkové zahrady, ale nikdo se k němu nemohl přiblížit, nenechal na sebe skoro sáhnout, kousal, kopal. Teď už je i vidět, že se i s malými dětmi docela mazlí a hodně se zlepšil,“ říká dvanáctiletá Klára.