Veterán v obýváku. Sběratel si milované auto zaparkoval přímo do pokoje

14. leden 2017

Filatelisté nebo sběratelé pohlednic si běžně uchovávají sbírky v pokoji. Méně časté už je, když si fanda postaví do obýváku auto. Ivan Vlach z Polné na Vysočině je takovým nadšencem. Přestavěl si na bydlení starý měšťanský pivovar a auto postavil do bývalé varny. Hotový poklad má také v garáži na pivovarském dvoře.

Už ze dvora je otevřenými garážovými vraty vidět, že vystavený exemplář patří do minulého století. Spousta chromu, vysoký chladič a velké naleštěné blatníky jsou známkou krasavce nejméně 50 let starého. Velký milovník veteránů Ivan Vlach upozorňuje, že se jedná o packard ze 40. let. Je pět a půl metru dlouhý, zvenku v černém laku, uvnitř červená kůže.

„Je to vládní vozidlo. Jezdil v něm Roosevelt, Truman,“ vysvětluje a ukazuje, že auto má dokonce i autorádio, které se v Československu v autě objevilo až někdy v 70. letech. Typické jsou pro packard i široké vnější prahy, na kterých stávala prezidentova ochranka. Zajímavé je, že automobilka Packard spolupracovala do roku 1939 s Ruskem. Tam značku okopírovali a nazvali ji ZIL. Americkým packardem prý jezdil i Stalin nebo Gottwald.

Čtěte také

Ještě staršího veterána postavil Ivan Vlach do obývacího pokoje. „Tohle je Samson z roku 1927, francouzská značka, zaniklá v roce 1983. Toto rok 1927, s drátěnými koly. Bylo jich vyrobeno pouze 297 kusů,“ popisuje modrého krasavce Ivan Vlach.

Opravdu luxusní výbava vládního vozu ze 40. let minulého století

„Má jenom šestnáct koní, je to strašně malinký slabounký motorek, má tři rychlosti,“ říká a se smíchem popisuje, jak vypadá auto v provozu. „Ventily jsou všechny venku a já musím každou hodinu zastavit, mám olejničku, a tady cvrnknu na každý kapku oleje a zase můžu pokračovat, aby se to mazalo.“ Auto se startuje klikou. „Dost často se mi porouchává karburátor, který je originál, ale já si ho umím už tak opravit, že zastavím, hrábnu tam rukou, takže i smrdím od benzínu,“ pochvaluje si sběratel a přiznává, že je velký romantik.

Auto není moc velké a na první pohled je jasné, že dva pořádní chlapi si vedle sebe nesednou. „Proto vždycky jeden sedí vzadu a jeden vepředu,“ říká Ivan Vlach. Druhý muž prý musí často v kopci vystoupit, aby auto vůbec vyjelo. Očividně je vůz stavěný pro pána a křehkou dámu vedle něj. „Ano, tak to většinou jezdí,“ potvrzuje Ivan Vlach.

Samsonu už brzy v obýváku přibyde soused. Ivan Vlach už zadal do výroby další sběratelský kousek. „Je to Panhard-Levasson, taky dvacátý sedmý rok, loukoťová kola,“ říká Ivan Vlach. „Koupili jsme jenom šasi, motory a zbytek mi namaloval Václav Zapadlík, taková ikona veteránství,“ dodává. Auto bude v kombinaci barvy bordó a zlaté.

Spustit audio