Vilda je spratek k pohledání, přesto ho miluji, říká chovatelka ježků

Helena Pospíšilová vždy probuzené ježky na jaře s láskou vypustí do přírody. Před devíti lety se jí ale dostal do péče tak miniaturní ježeček, který měl opravdu namále. Přežil, ale návrat do přírody by nezvládl. Jmenuje se Vilda a stal se právoplatným členem rodiny Pospíšilů.

Vilda má i peřinky, které mu paní Pospíšilová ušila. Ale jen ty by mu k životu nestačily. Ve svém dřevěném zatepleném domku na zahradě má vzorně nasekané seno a jídlo vždy k dispozici.

„Bohužel se nenaučil na přírodní stravu, zůstal závislý na našem krmení, tím pádem se nemohl vrátit do přírody,“ říká Helena Pospíšilová. Po první zimě jeho pěstounka doufala, že se jí Vildu podaří do přírody vrátit. Ale začal chodit po zahradě ve dne, o žížaly nejevil absolutně zájem a neměl ani dostatečný reflex se rolovat. Bez pomoci by zkrátka nepřežil.

Vděčnost za péči nečekejte

Za péči Vilda moc vděčný není. Je to dominantní samec, který při dobrém dokrmení váží až kilo sedmdesát. Po roce u Pospíšilů si zahradu přivlastnil a stává se, že tam původní majitele ani nechce pustit. V pantoflích si na zahradu netroufnou.

Ježek Vilda jako dospělý samec, který si nenechá nic líbit|foto: Helena Pospíšilová

Kvůli ježkovi se dokonce přesazují záhony. Zelenina i květiny se rozsazují, aby měl Vilda prostor pro své cestičky na chození. Podle toho, jak si ježek cesty vymezí, se pak utváří záhony.

„Vilda je spratek k pohledání, přesto ho miluju. Je to rarita. Cizích lidí se bojí. Ale koho zná a dobře rozliší podle pachu, honí. Zkrátka nás vyhání ze svého teritoria. Vypadá při tom tak trochu jako naštvaný dědek. Vydává velmi zvláštní skřeky, podobně jako havran nebo vrána. Když se tento zvuk ozve, lekneme se, protože víme, že Vilda na nás číhá,“ vypráví s úsměvem Helena Pospíšilová.

Ježek jako domácí mazlík tedy není rozhodně žádnou výhrou. Ale Helena Pospíšilová by ho stejně nikomu nedala. Vilda už se probudil ze zimního spánku a v srpnu oslaví devět let! Což je na ježka velmi požehnaný věk.

Pokud přesto toužíte chovat ježka, pořiďte si raději ježka bělobřichého. Je to ježek vhodný k domácímu chovu. Nechá se vzít do ruky a nekouše.