Vysaďte si na zahradě vitamínovou bombu. Naši předci věděli, jak na to
Moruše, oskeruše, mišpule, dřín nebo aronie. To jsou stromy a keře, které v minulosti daleko více zdobily české a moravské zahrady. Někteří mladí zahradníci se v současnosti k vědomostem našich předků vrací. Na to, jak vypadá taková vitamínová zahrada, se můžete zajet podívat například do Lozic u Luže.
V podzimních dnech sázejí zahradníci v Lozicích u Luže ovocný park z tradičních stromů plných vitamínů. Lidé se k nim údajně čím dál častěji vrací, aby jim přinesli zdraví i do kuchyně. Ing. Jaroslav Vintera poradil, jak si je můžete pořídit na vlastní zahradu. Zaujmou vás?
Moruše
Moruše je zcela nenáročný strom, ale je třeba si rozmyslet, kam ji sázíme. Například moruše černá má v sobě hodně barviv a ptáci, kteří si na ní pochutnají a pak létají po zahradě, znečišťují fasády. Před stovkami let byla moruše rozšířena po celé Evropě, Egypťané a Řekové ji znali už od středověku. Jednotlivé druhy se používaly v hedvábnictví, k barvení a v léčitelství.
Usušené a rozemleté sloužily jako mouka, která se přidávala do těsta. Barvila se jimi vína. Známe více druhů a kultivarů. Moruše bílá pochází z Asie a má bílé či narůžovělé sladké plody mdlé chuti. Jejími listy se krmí bourec morušový. Moruše červená byla svými nakyslými plody známá v Americe. Moruše černá má svůj původ v Asii a překvapí vás fialovými lahodnými plody podobnými ostružině.
Plody moruše působí proti bolestem v krku a podporují odkašlávání, také pomáhají při vyprazdňování střev. Obsahují vitamin C, E a vitaminy skupiny B, pektiny, karoten, organické kyseliny a minerální látky jako draslík, fosfor, křemík, železo, hořčík i vápník.
Oskeruše
Také není příliš náročná na pěstování, ale je to dlouhověký a velký strom. Velikostí se dá přirovnat k lípě. Jeřáb oskeruše se v našich podmínkách dožívá 300 až 500 let, v jižní Evropě až 600 let. V České republice je tato dřevina vzácná a vyskytuje se hlavně na jihovýchodě Moravy. Plody vypadají jako velké jeřabiny, vyrůstají i ve stejném plodenství a chutnají podle Ing. Vintery trochu jako nakyslá jablka. Jsou stravitelné až po přejití mrazem. Setřásají se až po přemrznutí a nejčastěji se používají na pálení.
Plody oskeruše obsahují hodně vitamínu C a vitamín A, dále minerální látky, cukry, organické kyseliny, bílkoviny, pektiny a třísloviny (tanin). Jejich léčivých schopností se využívá hlavně při střevních potížích (sušené ovoce se používá jako statikum, zatímco syrové má projímavé účinky). Vypálená oskerušovice smíchaná s bylinkami a medem je velice dobrým lékem při nachlazení.
Mišpule
Mišpule je velmi pohledný keř nebo nízký strom, který se u nás dříve hojně pěstoval. Stejně jako u oskeruše musí plody mišpule přemrznout, aby měly lahodnou, sladší a hlavně aromatickou chuť. Mišpule obecná pochází z oblasti sahající od jižní Evropy až po Arménii. Od starověku se její malé plody používaly v kuchyni i v lékárnictví. Koruny mišpulí jsou nízké a široké, kompaktní a velmi pohledné. Bílé květy připomínají květy jabloní.
Na půdu sice nejsou mišpule náročné, ale lépe prospívají v lehčí a vápenité. Mají rády teplé a slunné stanoviště. Jsou odolné vůči mrazu a dají se sehnat ve specializovaných zahradnictvích.
Dejte si ale pozor! Mišpule mohou být hostitelskými rostlinami pro bakterie, které mají na svědomí spálu růžovitých rostlin. Proto by se neměly pěstovat v jejich blízkosti. Samy ale chorobami netrpí.
Plody mišpule jsou velmi bohaté na vitamíny především na vitamín B2 a C a minerální látky hořčík, draslík, sodík, pektin, třísloviny.
Dřín
Dřín je nenáročná ovocná dřevina, která má velmi dlouhou životnost. Velmi vhodný je na výsadbu volně rostoucích i tvarovaných živých plotů. Dobře roste a plodí na suchých, písčitohlinitých, částečně kamenitých půdách, nesnáší ovšem půdy kyselé. Má poměrně vysoké nároky na světlo, dobře plodí na slunečném stanovišti.
Dřín je odolný proti mrazu. Bez problému se mu daří do výšky 600 m n. m., ve vyšších polohách je nutné keř pěstovat na chráněných místech. Uplatní se na stanovištích, kde se ostatním ovocným dřevinám nedaří. Je odolný proti chorobám a škůdcům. Je to původně keř, ze kterého zahradníci vyšlechtili i strom. Plody jsou červené bobule s peckou, trochu podobné šípku. Říká se jim dřínky a je to vitamínová bomba.
Dřínky můžeme konzumovat i syrové, jsou ovšem tvrdé. Sladší a měkčí jsou až po přejití mrazem. Plody sklízíme, když jsou vybarvené a tvrdé. Plodnost je pravidelná a každoročně lze z jednoho keře sklidit 25–30 kg plodů. Nejlepším způsobem sklizně je setřásání plodů na plachtu prostřenou na zemi. Jsou výborné i pro přípravu džemů, moštů, likérů a vín. Sušené plody slouží k přípravě chutného čaje, který dokáže uklidnit zažívací trakt po přejedení. I v lidovém léčitelství se sušené dřínky používají proti střevním chorobám.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
