Zhodnocené sběratelství. Jak si ocenit sbírku?

Sběratel by měl mít trpělivost, hodně volného času, být zapálený pro věc a mít tolerantní rodinu. Častěji sbírají muži, alespoň si to myslí Simona Šustková, viceprezidentka Asociace starožitníků ČR: „Moje zkušenost vychází z kontaktu s Klubem sběratelů kuriozit, kde převážnou většinu sběratelů tvoří muži.“

Snad každý z nás v dětství či mládí něco sbíral. „Já měla ještě jako slečna sbírku deštníků,“ vypráví Simona Šustková. „Byly jeden hezčí než druhý. S nádhernými rukojeťmi, z různých materiálů od perleti po slonovinu. Ale když se mi narodily děti, nešlo to dohromady. V malém bytě 50 deštníků a 2 děti. Tak jsem sbírku musela zrušit.“

Našla si ale náhradu v podobě tanečních pořádků z konce 19. a ze začátku 20. století. „Jsou to malé knížečky s malinkými tužtičkami, kam si dívky psaly pořadí tanečníků na různých bálech. Psaly si i poznámky. To mě bavilo, číst si, co si o nápadnících myslely.“ I s touto sbírkou se musela paní Simona ale rozloučit. Nezbýval čas, a tak ji předala lidem, kteří na ni čas mají a sbírku dále rozšiřují.

Ohodnocení jako věc instinktu i odborníků

Jak lze zjistit, jestli mají hodnotu například sbírky po prarodičích? „To je věc instinktu,“ myslí si Simona Šustková. Prý většinou sami poznáme, zda má věc hodnotu a bylo by dobré si o ní popovídat s odborníkem. „Lidi to většinou řeší tak, že dají věci do krabice nebo do tašky a zajdou s nimi do starožitnického obchodu, na burzu. Nebo se podívají na internet, dají si do vyhledávače klíčové slovo, které věc charakterizuje, a zjišťují, zda se někde prodává nebo se o ní píše. Pak jsou i odborné instituce jako je Umělecko-průmyslové muzeum pro věci z oblasti užitého umění nebo Národopisné muzeum pro věci folklorního charakteru, a tam vám určitě poradí.“

Sbírky pohlednic mají různá témata - místa v ČR, květiny, zvířata, mosty...|foto: Jolana Nováková

A jak hluboko do peněženky budeme muset kvůli radám sáhnout? „Myslím, že většinou nezaplatíte nic. Maximálně se vám může stát, že vám řeknou, že oni tu věc nevedou, nemají o ni zájem, neporadí vám. A tak půjdete o dům dál, kde radu dostanete. Většina starožitníků nebo ‚bazaristů‘ dá radu zdarma, protože je to jejich práce a baví je to.

Jiná věc je, pokud někdo potřebuje znalecký posudek pro účely soudu, třeba v případě dědictví. Za tyto znalecké posudky se platí. Ale to jsou úřední dokumenty, které jsou opatřené razítkem příslušného znalce,“ uzavírá Simona Šustková, viceprezidentka Asociace starožitníků ČR.