Herectví? Myslím, že to pro mě bylo to pravé, říká Vladimír Kratina

Vladimír Kratina se narodil v Praze, ale dětství strávil na Křivoklátsku. V dvanácti letech se rodina přestěhovala do Ostravy, kde Kratina studoval na gymnáziu. Po maturitě nastoupil na DAMU, kterou dokončil v roce 1975. „Divadlem jsem žil naplno 22 let a prožil s ním všechny fáze klubů, nočních jízd, šíleného řešení zásadních otázek umění, všechny konflikty a tragédie s tím spojené.“

První divadelní angažmá strávil v Divadle Vítězného února v Hradci Králové, svůj další osud spojil s menšími divadelními scénami jako Činoherní studio v Ústí nad Labem, zájezdové divadlo Dílna 24, Studio Ypsilon a nakonec Činoherní klub v Praze. Pohostinsky hrál ale také například v Národním divadle ve hře Idiot.


Návrat do Činoherního klubu byl bezvadný. Mám pocit, že s Ondřejem Sokolem jsme si rozuměli na mrknutí oka. A to je známá věc, že divadlo můžou dělat jen lidi předem domluvený. Před lety jsem měl tu kliku, že jsem na divadle i ve filmu zažil i ty starý bardy, počínaje Rudolfem Hrušínským. Tak vím, že se musím naučit text a pak se teprve dá něco dělat.

„Každé angažmá mělo své. Vzpomínám i na to, jak jsme si v roce 1978 založili vlastní generační divadlo Dílna 24. To nám ale po dvou sezonách zavřeli. Hrávali jsme v cirkusovém šapitó, které jsme si sami stavěli. Jako největší jsem v naší partě zatloukal dvanáctikilovou palicí kolíky, kterých bývalo na celý stan třeba 80. Takže ještě nezačalo představení a já už měl za sebou pořádnou rozcvičku. Jednou jsme hráli Smrt Tarelkina od Suchovo-Kobylina i v Brně na Kraví hoře. Scéna byla z lešenářských trubek, které jsme si tam navezli maringotkou. Jednou jsme ale po zimě zjistili, že nám někdo ze skladu část těch trubek ukradl. Tak jsme vyběhli po Brně a nakradli si je různě zpátky. Teď už to můžu říct, protože je to promlčený.“

Mužný zjev Vladimíra Kratiny jej předurčil k rolím drsných a statných chlapů, takové postavy ztvárňoval nejen na jevišti, ale také před kamerou. Uplatnil se v klasickém (Hamlet, Návrat na kruhy své) i v moderním repertoáru (Obsluhoval jsem anglického krále).

Čtěte také

Po roce 1999, kdy odešel z Činoherního klubu, se začal věnovat podnikání v umělecké oblasti, mimo jiné produkoval muzikál na ledě Mrazík. Po čase se ale začal vracet před filmovou kameru, pohostinsky také hraje na různých divadelních scénách, včetně Činoherního klubu.

„Návrat do Činoherního klubu byl bezvadný. Mám pocit, že s Ondřejem Sokolem jsme si rozuměli na mrknutí oka. A to je známá věc, že divadlo můžou dělat jen lidi předem domluvený. Před lety jsem měl tu kliku, že jsem na divadle i ve filmu zažil i ty starý bardy, počínaje Rudolfem Hrušínským. Tak vím, že se musím naučit text a pak se teprve dá něco dělat. Člověk do toho musí jít naplno a zkoušet. Pak může strhnout i ostatní. Spencer Tracy říkal: ‚Člověk musí přijít včas, umět text a nevrážet do nábytku.‘“

Vladimír Kratina v Tandemu

Za roli Michaela Jamese Flahertyho v Syngově Hrdinovi západu (Činoherní klub) byl nominován na Cenu Thálie za rok 2007.

V jeho filmografii převažují především televizní projekty. Prvním z nich byla pohádka Jak se kudla přepočítal, kde hrál po boku Stanislava Zindulky nebo Vlasty Fialové. Do filmu vstoupil Kratina ještě za studií na DAMU, kdy hrál menší roli mladého inženýra v psychologickém dramatu.

„Jsem spokojený s tím, že jsem se dal na herectví. Myslím, že to pro mě bylo to pravé. Já už jsem si zahrál tolik rolí, ve filmu i na divadle, že se to ani nedá spočítat. A neměnil bych.“

autor: Stanislav Zdílna
Spustit audio