Jan Hrušínský: I můj táta toužil mít vlastní divadlo, byl jsem jeho touhou infikován
Jan Hrušínský divadlo hraje už od dětství. Na jevišti stál poprvé v 5 letech (Zimní pohádka, Měsíc nad řekou; obě inscenace v režii jeho otce, Rudolfa Hrušínského) a už od té doby bylo jasné, že půjde ve stopách svého otce.
„Díky prostředí, v kterém jsem se odmalička pohyboval, jsem ani neměl šanci o jiné profesi uvažovat. Když jsem přišel ze školy, v obýváku seděl například Jan Werich se spisovatelem Vratislavem Blažkem a hráli s tátou mariáš. Druhý den u nás byli zase jiné osobnosti a já všechny tyto návštěvy s obdivem sledoval. Když mi bylo devět let, hrál jsem s herci - jako byli Karel Höger, Olga Scheinpflugová, Jiřina Šejbalová a řadou dalších ze slavné staré gardy Národního divadla,“ vzpomíná.
Hereckou průpravou pak prošel v dramatickém kroužku Lidové školy umění pod vedením J. Stránské. Po studiu pražské konzervatoře začal hrát v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (Tři sestry, Goldoniáda, Vášeň jako led). V letech 1984 až 1990 byl členem pražského Realistického divadla, poté působil i v Divadle Na zábradlí (1991 až 1994) a pravidelně hostoval v několika dalších pražských divadlech, např. v divadle V Řeznické (Hello Dolly, Polská krev), v ABC (Charleyova teta, Večer tříkrálový, Jak jsem vyhrál válku), v Národním divadle a dalších.
V roce 2002 založil Divadelní společnost Jana Hrušínského a v roce 2004 Divadlo Na Jezerce, které se stalo jedním z nejnavštěvovanějších divadel v Praze a Hrušínský do něho přivedl přední české herce, režiséry, výtvarníky i autory.
„Myslel jsem si, že když založím vlastní společnost, získám svobodu. To je ovšem jen část pravdy. Tou druhou částí, kterou jsem tehdy neviděl, je odpovědnost. Svoboda musí kráčet ruku v ruce s odpovědností. Jinak k ničemu nevede. A chtěl jsem také navázat na tradici mých předků. Prapradědeček hrál už ve společnosti Josefa Kajetána Tyla. I táta si vždycky přál mít vlastní divadlo, ale komunisti mu to nedovolili. Byl jsem tou jeho touhou infikován,“ říká.
Kromě herectví rozšířil Jan Hrušínský své aktivity také o psaní, v 90. letech byl členem redakční rady časopisu Scéna, později psal pro časopis Story fejetony, které byly následně vydány knižně (Vážně jste to nečetli?, 2003). Od mládí se Hrušínský věnuje také fotografování, především v oblasti tanečního umění a vydal knihu vlastních fotografií pořízených na třech ročnících festivalu Tanec Praha.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
