Jaroslav Dušek: Na DAMU mě nevzali právem. A dobře udělali

Rodiče pracovali v Divadle Semafor, otec jako osvětlovač, maminka obsluhovala bar. Když Jaroslav začal na pražském gymnáziu Budějovická hrát a režírovat divadlo, bylo logické, že si k inscenování vybíral texty Jiřího Suchého, ale také Voskovce a Wericha, přidával vlastní forbíny a posléze přešel k psaní her. Jeho zájem o divadlo vyústil v přihlášku na DAMU, kam ho ale nepřijali.

„Původně jsem chtěl na režii, ale hlásil jsem se tam už v osmnácti a nechtěli mě vzít, že jsem moc mladý. Proto jsem se přihlásil na herectví, abych se tam aspoň nějak dostal. Prošel jsem až do užšího kola, ale nebyl jsem přijat. Dozvěděl jsem se, že autorské herce nevychovávají. Přitom jsem měl u zkoušek jen jednu vlastní věc. Ale zdůrazňuju, že mě tam nevzali právem, že dobře udělali. Kdo ví, kde bych teď hrál a co. Díky tomu, že jsem divadlo nikdy nestudoval, mohl jsem si je vždycky hrát po svém.“

Jeho cesta za vzděláním se přerušovala a klikatila. Zůstala po ní hromádka indexů z neukončených studií několika pražských vysokých škol.

Muž mnoha aktivit

Dušek učil autorské herectví a jevištní improvizaci na Lidové konzervatoři, dva roky pracoval na pozici asistenta Ivana Vyskočila, který svým pojetím autorského divadla Duška výrazně ovlivnil. Působil také na Konzervatoři Jaroslava Ježka, FAMU, JAMU, DAMU a na zlínské Vyšší odborné herecké škole. Jeho aktivity se rozhodně neomezují jen na filmové herectví, ostatně jeho stěžejním projektem už léta zůstává divadlo Vizita, založené společně s Janem Bornou v roce 1981.

Čtěte také

Duškovo herectví lze těžko popsat jako civilní - nejpřesvědčivější je v rolích, které vyžadují jistou dávku stylizace nebo jsou dokonce na hranici grotesky. Komediální talent využil Jan Hřebejk například ve filmech Pelíšky a Pupendo.

„Herectví je závislá profese. Herec čeká na příležitost. Až ho někdo, jak se hezky říká, obsadí. Touží být obsazen. To nepřináší asi moc klidu. Tohle prostředí je mi podezřelé.“

Divadlo plné rozličných zážitků

Komu připadá Dušek zajímavý ve filmech, měl by se jít podívat na jeho divadelní představení. Bude nadšený. Divadlo Vizita nabízí výjimečný a vždy odlišný zážitek. Během představení, která začínají jako čistá improvizace, má divák pocit, že je přímým svědkem tvorby, je vtažen do sledu absurdních slovních hříček, rychlých změn nálad a postav, do rozvíjení, opouštění a kombinování motivů, které se mohou rozvinout v delší dramatický příběh.

Jaroslav Dušek a Martina Kociánová|foto: Jan Sklenář

„Často třeba hrajeme o rodině. Koneckonců, kdo o ní nehraje? Mění se ale postup. Hodně totiž záleží na temperatuře v sále, na publiku, na jeho vnímavosti a celkové vyladěnosti. Někdy to může být trošku sušší, ale někdy se zase povede, že je představení úplně bláznivé, dravé, jdoucí vpřed. Dynamické, řekl bych až střelené. A publikum je s tím přesto schopno jít. Pokud nasadíte takový kus a publikum se nechytá, můžete to po pěti minutách zabalit.“

Do divadla Vizita se přesto nechodí za humorem, ale hlavně hraním výrazných osobnosti, které dokáží při dobré konstelaci diváka dopravit do kouzelně fantaskního prostředí, o kterém se těžko vypráví, pokud je člověk nezažije. S Duškem často hraje Martin Zbrožek, dále pak Pjér la Šéz a Radomil Uhlíř. K představení neodmyslitelně patří bubnování Alana Vitouše a práce se světly Viktora Zborníka.

Hlavně když se jeviště obměňuje

„Na jevišti poskakuju už od svých gymnaziálních let. Pořád mě to baví, protože mě to pořád zajímá. Považuju to za štěstí. Těší mě i to, že se v hledišti objevují pořád mladé tváře, že publikum nestárne společně s námi. Že nehrajeme jen pro skupinku nějakých skalních přívrženců. V poslední době přicházejí, zřejmě díky mým rolím ve filmech a Českému lvu, i lidé, kteří by jinak asi nepřišli. Vypadají, že možná trochu zbloudili, a my si říkáme, hm, uvidíme, zda se ještě někdy objeví.“

Jaroslav Dušek|foto: Jan Sklenář

Jaroslav Dušek dokonce svým osobitým způsobem třikrát moderoval slavnostní ceremoniál Českého lva. Napsal také libreta k operám Opera La Serra a Nagano. V roce 2003 hrál ve slavné one man show Roba Beckera Caveman v klubu Lávka a přes deset let účinkuje na stejné scéně v Ruizových Čtyřech dohodách a v posledních letech i v Páté dohodě.

„Pro mne je děsná představa, že se hraje několik let totéž. Že sedím při představení v klubu a vybíhám na scénu pouze na několik okamžiků, vykřiknout svou repliku. Jsem zvyklý být na jevišti celou dobu, za plného nasazení.“

Jaroslav Dušek se do povědomí v posledních letech dostává také díky svému alternativnímu způsobu života. V roce 2008 obdržel od Českého klubu skeptiků Sisyfos anticenu stříbrný Bludný balvan za „dobré šamanské rady pro každý den“.