Je do značné míry cílená práce mého tatínka, že jsem herečkou, říká Zlata Adamovská

„To, že jsem herečkou, je do značné míry cílená práce mého tatínka. Vypozoroval, že jsem se už odmalička ráda předváděla, kdykoli byla nějaká příležitost. On sám toužil po herecké dráze, ale osud ho zavedl k cukrářskému řemeslu. Tak si chtěl zřejmě vynahradit svůj sen u dcery. Začal mě vodit do dramatického kroužku. Další mezník pak znamenaly úspěšné zkoušky na konzervatoř. Když jsem u nás na vesnici prohlašovala, že budu herečkou, samozřejmě jsem zaznamenávala soucitné pohledy lidí, kteří si o tom mysleli své. Paradoxně mně možná pomohli, protože jsem si řekla, že jim ještě ukážu, a že mně se nikdo smát nebude. A dokázala jsem to.“

Divadlo, film a televize

Přijala například roli jako řádová sestra v epizodě seriálu 30 případů majora Zemana nebo ztvárnila jednu z princezen v populární pohádce Princ a Večernice. Kvůli spoustě projektů v televizi a ve filmu na divadelních prknech jen hostuje. Zlata Adamovská se objevila na jevišti Divadla Na Vinohradech, v Realistickém divadle nebo Divadle Jiřího Wolkera. Na stálé angažmá kývla až Městským divadlům pražským v roce 1986. V roce 1990 přešla do Divadla na Vinohradech a od roku 2009 pravidelně účinkuje v Divadle Ungelt, které označuje za domovskou scénu.

Dabovala jsem nějakou holčičku. Byla to velmi precizní práce, kdy dabujete a vypnou vám úplně zvuk, nemáte ani ve sluchátkách kontaktní originál, tak dabujete toho člověka, který se před vámi objevuje, úplně němý a vy mu musíte dát duši.

„Kontakt s divákem je v Ungeltu, řekla bych, až velmi intimní, protože divák je tam jako filmová kamera. On je jako vetřelec a on vám vidí až do jater skrz to, jak hrajete, jak se před ním chováte, co prožíváte, a tam totiž nemůžete nic ošidit a nemůžete říct stop, já to vezmu ještě jednou. Na velkém jevišti, dejme tomu, vám pomůže technika, velký gesto, nebo se roztočíte v návalu radosti, což můžete tady taky, ale když se soustředíte víc na to niterní hraní a ty texty to většinou umožňují. Diváci odcházejí úplně nadšení, dojatí, prostě se jich dotknete daleko blíž. Je to jako kdybyste si třeba povídal s někým blízkým a on byl zrovna přítomen tomu, když se mu svěřujete s tím nejniternějším. Takže až to někdy takhle na diváky působí.“

V televizních rolích ji nebylo možné přehlédnout v seriálu Sanitka nebo Hříchy pro pátera Knoxe. Do širšího povědomí televizních diváků se dostala díky roli Běly Páleníkové v seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde účinkuje už deset let.

Oceňovaný hlas

Rovněž se věnuje dabingu, kde nejčastěji propůjčuje svůj hlas Meryl Streepové. V roce 2010 získala Cenu Františka Filipovského za nejlepší ženský herecký výkon v dabingu filmu Pochyby. Podruhé cenu získala v roce 2015 za výkon v čtyřdílném dramatu Olive Kitteridgeová, kde svůj hlas propůjčila herečce Frances McDormandové.

Herečka Zlata Adamovská|foto: Jan Sklenář

„K dabingu jsem se dostala čirou náhodou. Bylo to dokonce dřív, než jsem začala filmovat. Moc ráda vzpomínám třeba na dabování, kdy vedle mě stál Miloš Kopecký. Dabovala jsem nějakou holčičku. Byla to velmi precizní práce, kdy dabujete a vypnou vám úplně zvuk, nemáte ani ve sluchátkách kontaktní originál, tak dabujete toho člověka, který se před vámi objevuje, úplně němý a vy mu musíte dát duši. Vy ho musíte naučit česky, což je vlastně princip dabingu.“

A jakým mottem se Zlata Adamovská řídí? Úspěch by neměl být tím hlavním, po čem by měl člověk toužit, ale spíš důsledkem jeho konání.