Jít na konzervatoř bylo rozhodující, říká Vlastimil Harapes
Vlastimil Harapes se narodil v Chomutově. V roce 1965 dokončil státní konzervatoř.
„Ve čtrnácti letech, kdy se rozhodovalo, kam se budeme hlásit na školu, doporučili učitelé rodičům, abych zkusil udělat přijímací zkoušky na konzervatoř, neboť se jim zdálo, že jsem pohybově nadaný. Já jsem do toho tenkrát příliš nemluvil. Ke štěstí mi stačilo, když mě ubezpečili, že se na konzervatoři nevyučuje matematika, fyzika a chemie. Naivně jsem se tehdy domníval, že hlavním oborem bude šerm. Realita byla nakonec trochu jiná.“
Po absolutoriu nastoupil Harapes v Národním divadle nejprve jako sborista. „Zlom nastal, když se v roce 1971 poprvé u baletu objevil režisér, což byl Petr Weigl, který spolupracoval s choreografem Miroslavem Kůrou a obsadili mne v Romeovi a Julii v alternacích jak do role Romea, tak i Mercucia. Pan Weigl podle inscenace natočil i film, který obdržel cenu Grand Prix Italia. Pak jsme tam přijeli i s divadlem a musím říct, že tak velký úspěch jsme už nikdy nezažili. To bylo něco úžasného,“ vzpomíná na svou nejslavnější roli.
Během více než dvacetileté aktivní taneční kariéry si zatančil snad všechny stěžejní role ve většině baletů uváděných v Národním divadle.
Kromě domácí scény tančil i na celé řadě světových baletních scén, od roku 1977 do roku 1983 byl stálým hostem v západoněmecké porýnské opeře v Duisburgu a Düsseldorfu. V letech 1984 až 1986 zvítězil v televizní divácké soutěži o nejlepšího tanečníka roku.
V době své vrcholné umělecké dráhy uplatňoval v rolích jak svou ideální fyzickou dispozici, eleganci i oduševnělou tvář, tak všestranně vyspělou techniku, kterou si zdokonaloval i studiem v Petrohradě v baletní škole Malého akademického divadla.
Vlastimil Harapes je dnes právem označován za evropskou baletní elitu a za celoživotní mistrovství v oboru balet získal cenu Thálie. Je také nositelem titulu Zasloužilý umělec a Národní umělec.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
