Taťjana Medvecká: Nevyšlo mi být baletkou, tak jsem se stala herečkou
Taťjana Medvecká se narodila v Praze, ale po obou rodičích má slovenské kořeny. Od dětství recitovala a věnovala se baletu, navštěvovala také literárně dramatický kroužek na Lidové škole umění a její cesta ke studiu herectví, zdá se, byla tedy jasnou volbou.
„Mě nepřijali do baletní přípravky Národního divadla a tím se mi neuskutečnil sen stát se baletkou.“ Na DAMU byla přijata již z druhého ročníku gymnázia a studium absolvovala v roce 1975. Již za studií hostovala v Národním divadle, od roku 1975 je stálou členkou jeho činohry.
Již ve svých začátcích zabodovala u diváků i kritiky svým nevšedním pojetím mladých temperamentních dívek (Milenci z kiosku, Stará historie). Záhy ale prokázala i mimořádné schopnosti charakterního herectví propojené navíc s pěveckým talentem a smyslem pro krásu mluveného slova.
Prosadila se ve hrách Naši furianti, Ženitba, Běsi, Zahradní slavnost, v poslední době například ve hře Krvavé křtiny. V 90. letech pak pohostinsky účinkovala také na dalších scénách, například v Rokoku (Oddací list), v Dejvickém divadle (Její pastorkyňa) nebo v Divadle Na zábradlí (Platonov).
Za svoje divadelní herectví získala hned dvě ceny Thálie – v roce 2000 za výkon v roli Alžběty v Schillerově Marii Stuartovně a v roce 2002 za výkon v roli Antonie Nikolajevny v Nilinově hře Poprvé vdaná. V roce 2007 obdržela Cenu Komerční banky za výkon v roli Princezny Kosmonopolis ve Sladkém ptáčeti mládí.
„Rozhodně patřím k těm, kteří Národní divadlo milují. Snad je to nějaký sentiment z dětství, nevím. Bylo to první divadlo, kam mě moje máma vodila. Pamatuji si ještě na ten starý parter, kam jsme nejčastěji chodily na stání, i na to, jak voněla křesla, úplně vidím ten vyrudlý červený samet a pamatuji si, jak jsem jako dítě milovala chvíli, kdy nastupují muzikanti, ladí a najednou nastane okamžik ticha, vždycky se rozsvítilo takové světýlko a přicházel dirigent. Pak se otevřela opona a já byla v sedmém nebi. Začínalo Labutí jezero nebo Sůl nad zlato...“
Ve filmu na sebe poprvé upozornila v komedii Oldřicha Lipského Marečku, podejte mi pero! (1976), kde hrála po boku Jiřího Schmitzera. Hrála i v řadě televizních filmů a inscenací, např. Čertova nevěsta (1975), Drobečky z perníku (2000), Vrah jsi ty! (2003) nebo Operace Silver A (2007). V roce 2011 získala prestižní cenu Českého lva za Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Dům.
Významnou část jejího života vyplňuje dabing a rozhlas. Nejčastěji svůj hlas propůjčuje americké herečce Susan Sarandon. V roce 1997 ji byla za dabing udělena cena Františka Filipovského (za ženský herecký výkon v dabingu filmu Thelma a Louise) a v roce 2007 zvítězila v rozhlasové anketě Neviditelný herec.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
