Historie a budoucnost čárového kódu na potravinách

V roce 1973 se v maloobchodě odehrála revoluční změna. Byl zaveden čárový kód. Proč k tomu došlo? Na konci šedesátých let byly náklady amerických maloobchodních společností na pracovní síly tak vysoké, až jim z toho „šla hlava kolem“.

Ručně odbavovat položky na kasách – to už prostě nešlo. Obchodní řetězce v USA vyzvaly odborníky, ať najdou řešení situace. Výzvu vyslyšelo několik technologických firem. A tak vznikl nejstarší čárový kód, tzv. býčí oko. Byly to soustředné kružnice. Asi dvacet let po tomto vynálezu tým IBM představil návrh symbolu UPC (Universal Product Code). V roce 1973 tento lineární čárový kód UPC vybrali lídři průmyslu v USA za jednotný standard pro identifikaci výrobků.

První byly žvýkačky

První naskenovaný produkt s čárovým kódem - multipack žvýkaček, 26. 6. 1974 v supermarketu v Ohiu

Historicky prvním výrobkem s čárovým kódem UPC, automaticky dekódovaným na pokladně, byl multipack žvýkaček Wrigley’s. Pokladní Sharon Buchananová ho naskenovala 26. června 1974 v 8:01 v supermarketu „Marsh“ v Ohiu. Pracovníci v obchodě už tak nemuseli na každý výrobek lepit cenovku a pokladní zdlouhavě markovat každou položku. Informace prostě nasázeli do počítače a hned věděli, jaké zboží májí na skladě, co je potřeba přiobjednat atd.

Standard UPC, využívaný v USA a Kanadě, brzy našel svůj protějšek v Evropě. Čárové kódy EAN (European Article Number) vznikly v roce 1977. I když máte výraz EAN pořád v povědomí, už se nepoužívá. UPC a EAN nebyly kompatibilní, došlo ke spojení a vznikla globální neziskové organizace GS1 (Global Standard 1).

Byli jsme jedničky

První čárové kódy do ČSSR přivezl ředitel oddělení exportu národního podniku Čokoládovny a dnes prezident GS1 Czech Republic Jaroslav Camplík. Bylo to počátkem 80. let a dovezl je z Velké Británie. Tehdejší obchodní partner Čokoládoven, Tesco (my tady u nás vůbec netušili, co Tesco je…), svého dodavatele postavil před hotovou věc: „Zboží musíte značit čárovými kódy!“

Československo se jako 19. země stalo členem EAN už v roce 1983 (jako první stát bývalého socialistického bloku). Díky tomu jsme mohli do západních zemí snáz exportovat zboží jako např. pivo, bonboniéry nebo LP desky.

Ve světě čárových kódů jsme měli i jiná prvenství. Možná pamatujete na pilotní projekt obchodního domu s aplikací čárových kódů, který se měl stát vzorem pro ostatní státy RVHP – v pražském Domě elegance se tak s čárovými kódy EAN poprvé setkali běžní zákazníci. Psal se rok 1985…

13ti místný čárový kód, 859 značí ČR, ve které je společnost, uvádějící zboží na trh, registrovaná

Co skrývá 13 číslic čárového kódu

A jak vlastně vypadá standardní čárový kód určený pro označování spotřebitelských jednotek? Je třináctimístný. Pokud jsou první tři číslice 859 – znamená to GS1 Česká republika. Ale pozor, číslo neznačí zemi původu výrobku, ale zemi, ve které je společnost, co uvádí zboží na trh, registrovaná. Dalších 46 číslic numerické řady čárového kódu je identifikací firmy, toto číslo také přiděluje společnost GS1. A zbytek čísel, to už je identifikace produktů, které přiděluje svým výrobkům každá firma samostatně.

Kód, který zná i datum spotřeby

Novinkou jsou kódy GS1 DataBar - na výrazně menší ploše dokážou zakódovat výrazně větší množství informací, a to při zachování perfektní čitelnosti. Až bude připraven software, začnou se používat i u nás. Kromě unikátního čísla obchodní položky nám např. sdělí doporučené datum spotřeby.

Nejnovějším trendem je poskytování rozšířených informací přímo spotřebiteli, vybavenému chytrým telefonem s instalovanou čtečkou dvourozměrných symbolů (GS1 DataMatrix, GS1 QR Code). Schválně zkuste, jestli i váš telefon tohle zvládne!

Nová generace čárových kódů, GS1 DataBar

Co v budoucnu? Mým snem je nevykládat zboží u pokladny na pás a pak ho zas honem nedávat zpátky do košíku. Občas si při této činnosti připadám jak na závodech... Dočkám se, že projdu nějakým rámem, který nákup naráz načte a já jen zaplatím? Možná.

Ale něco můžeme vyzkoušet už teď! V prodejně Globus v Praze-Čakovicích, se zaregistrujete, obdržíte terminál, sami si načítáte zboží, které vkládáte do košíku a pak jen zaplatíte podle toho, jakou celkovou částku terminál ukáže. Žádný pás a žádné dávání zboží sem tam. Například ve Skandinávii je tento systém už naprosto běžný.

Ve vzdálenější budoucnosti bude zboží identifikováno pomocí RFID technologie. Když si kód na výrobku ponecháte, bude vám pak lednice v inteligentní domácnosti hlásit, kterým potravinám se blíží konec doby trvanlivosti a dokonce napoví, jakou dobrotu z procházejících potravin můžete připravit.