Peter Serge Butko - režisér
6. květen 2014
Režisér Peter Serge Butko, který přišel do Tandemu Jana Rosáka, se svěřil se svými zážitky z práce na svých projektech Romances Gitans nebo Mental Power Prague Film Festival. Pozval vás také na své interesantní divadelní projekty v pražském uměleckém prostoru La Fabrika.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když se před 44 lety ve slovenské Bojnici narodil chlapeček, kterému dali jméno Peter, ani jeho rodiče určitě netušili, jak činorodý a pracovitý člověk z něho vyroste, takže teď tady proti mně sedí muž plný nápadů a energie a já si dovolím trošku ho vyzpovídat. Hostem Tandemu je režisér Peter Butko. Dobrý den.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jsem naznačil, že naše povídání začne na Slovensku, ale všecko má svůj čas, teď je čas na úvodní písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Peter Butko je hostem dnešního Tandemu a hned mi dal první režijní připomínku, že neví, jestli je správně říkat ve slovenské Bojnici, což jsem já uvedl, protože na Slovensku se říká vo slovenských Bojniciach. Je to tak?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Tie Bojnice, ty Bojnice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tie Bojnice. A tak to já si myslím, že to je u nás ty, ty Bojnice.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Ty Bojnice, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Po česku ty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha, takže ve slovenských Bojnicích.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Ve slovenských Bojnicích.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsem měl říct správně, aha. Tak jsme se konečně propracovali k tomu místu narození. Jak dlouho jste tam žil?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Do svých 17 let v podstatě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak to jste tam prožil takovéto nejvnímavější dětství a mládí.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
No a vy to město znáte?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak trošku jo. Byl jsem tam asi jednou.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
No tak to je nádherné malé město vedle Prievidze slovenské a je tam pseudogotickej zámek, kde se natáčela třeba Šíleně smutná princezna. Pak jsou tam nádherné, jako velmi dobré lázně, je tam nádherná hezká zoo a ten zámek je, je fakt fantastickej. Ten zámek byl v podstatě taková jakoby dominanta mého jakoby dospívání, jako i vyrůstání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste vážně i ten zámek jste třeba navštěvoval jako kluk?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
No pravidelně. Dokonce mě tam pouštěli i bez doprovodu a tak dál a i v noci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I v noci?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
No, dokonce jsem tam vlastně i dělal divadelní představení jsem přímo pro ten zámek jsem dělal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jako teenager?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Už jako teenager. Už jako teenager, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už jste byl opravdu, já jsem tady v úvodu říkal, že jste byl činorodý a pracovitý, a to už takhle brzo?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Já jsem si vlastně divadlo založil, když mi bylo 14 let, takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ve 14 letech? Co jste hrál?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Úplně první věci byly loutkové, byl to Oscar Wild, byl to šťastnej princ Malá mořská víla, pak to přešlo na Edgara Allana Poea a tady to bylo no, pak Franze Kafku a končilo to ta éra vlastně Markétou Lazarovou, končilo to Vančurou, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V kolika letech jste inscenoval Franze Kafku? To mě teda ...
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Franze Kafku v 17.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to jste mu už rozuměl?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
No celkem jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký teda, tak to vás ...
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Celkem jo, protože to ještě bylo těsně před revolucí a už začaly kolovat takový různý jako opisy a tak dál a ke mně se dostala konkrétně kniha Povídky, která není zas až tak jakoby těžká, jo, je spíš jakoby poetická, hezká ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není to rovnou Zámek třeba nebo ...
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Není to rovnou Zámek nebo něco takovýho. Ale hlavně jakoby ten, ten bojnický zámek, jo, tak jeho poslední vlastně jakoby hradní pán, poslední šlechtic byl Tomáš Pálffy, což byl velkej cestovatel, kulturolog a kolektátor uměleckých děl z celýho světa a on ty díla vlastně jakoby umístil na ten hrad. Posléze pak přišla samozřejmě už jako znárodňování a já nevím, co všechno možný. A všechno se to rozkradlo a on to měl v poslední vůli, že se z toho hradu nesmí jakoby nic odnést, že jo, a přesto se to všechno jakoby odneslo, zničilo a vlastně ta jeho osobnost, ten Tomáš Pálffy, to bylo pro mě vlastně jakoby něco jako, jako vzor nebo taková jakoby síla v tom věku toho dětství v těch Bojnicích.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak amatérské divadlo vykvasilo, bych řekl, přímo v touhu dělat divadlo profesionálně, takže jste šel na brněnskou JAMU. Tak tím bychom mohli tenhleten náš první vstup uzavřít a s Peterem Butkem si budeme povídat za chviličku zase o něčem jiném.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď trošičku odbočím z curriculum vitae mého hosta režiséra Petera Butka, respektive takhle. Jeden oddíl z něho teď probereme trošičku hlouběji, protože mě zaujalo to, že jsem si o vás přečetl, že jste třeba vedl ve spolupráci s radnicí portugalského města Torres Vedras takový umělecký workshop, který v tom projektu spojoval romskou menšinu s minoritní, no majoritní společností, jo je to takhle? Říkám to dobře? Tak mi řekněte teda, jak to tam probíhalo, jak to vypadalo?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Já mám strašně rád Portugalsko, portugalštinu, jezdil jsem tam ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ovládáte portugalštinu?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Ano, ano. Jezdil jsem tam hodně dlouho, dokonce mám rád speciálně takovou tu lisabonskou portugalštinu, takovou tu tvrdou, temnou, než tu jakoby brazilskou. A jezdil jsem tam celkem často, což já strašně nerad cestuju bez toho, abych pracoval, jo, to považuju za vlastně jakoby, že tak se cestovat vůbec nemá, aby člověk nepracoval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, takže žádná dovolená, válet se u moře, ne?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Ale to můžete, jo, ale musíte také něco udělat ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Při tom.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
... vy musíte vlastně něco o někom, prostě mě to nebaví tak, a dostal jsem se vlastně do přes českou ambasádu v Portugalsku do projektu, kdy vlastně portugalská města měly zájem o nějakej projekt s nějakou jinou evropskou zemí a vybrali si mě, protože jsem v tý době jezdil po světě s představením romance žitanec, což byly romské balady, které jsme, jsem interpretoval na jevišti vlastně jenom s loutkou bez textu za doprovodu hudby a otevíral jsem ten workshop vlastně, to představení jsem otevíral vlastně dalším hercům a tanečníkům, kteří pak se mnou v tom představení účinkovali a hodně jsem s tím cestoval, tak vlastně oni vyšli z této naší spolupráce a vyzvali mě k tomu, že tam mají Romy, které, mají tam Romy, se kterýma nemají problém. Romové jsou bohatí, mají velký domy, mají všechno, prostě nemají s nima problém.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako vesměs nemají v Portugalsku s Romy problém?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Vesměs nemají, ne, tam v tý oblasti, v tom oblasti Torres Vedras s nima prostě neměli žádnej problém. Tak jsem si říkal, tak to je dobrý a oni říkali, no ale jeden přece takovej problém by byl, my je vůbec neznáme. Takže bylo vlastně jakoby oni chtěli, aby vlastně přes tento projekt se seznámili dvě vlastně jakoby komunity, které vlastně spolu nemají problém, ale jenom se neznají. Tam jsem narazil na jeden z největších problémů, že začal jsem připravovat různý umělecký projekty a ty nejtalentovanější lidi jsem od tý romský strany neměl k dispozici. Byli členy náboženské sekty nebo skupiny, kde prostě mohli tančit a zpívat jenom pro bohy a jenom pro toho svýho. Takže jsem se koukal na jako dokonalé geniální tanečníky, zpěváky a nemohl jsem je ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kteří nechtěli vystupovat.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
... použít v tom svém, v tom svém projektu, to znamená, že jsem musel hledat prostě jiný, se kterýma já bych se uspokojil, kteří vlastně nejsou členy těch, tý sekty, ale v podstatě mě to bavilo, protože oni s nima neměli problém, oni je jenom chtěli poznat a já jsem měl tím pádem problém. Ale bylo to 5 let úplně fantastický práce, vždycky to trvalo celý léto a bylo to super.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chcete říct, že v Portugalsku nebo to určitě nechcete říct, nemají vůbec problém s Romy tak jako třeba u nás?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Víte co, nemají. Oni nemají, oni v podstatě v Portugalsku já jsem nikdy necítil rasismus na takové úrovni jako, jako tady, ale ono to ani moc dobře nejde, jo. Oni možná budou mít takový, že se dívají spatra na Brazilce nebo na Afričany, ale vlastně mluvit o nějakým jakoby úplně rasismu, jsem to tam nikdy takhle necítil. A co byste chtěl? Vždyť jsou namíchaní jako ze všech těch kolonizovaných zemí, jako tam jsou všechny možné druhy černé.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak samozřejmě, ale jestliže jaksi i ti Romové tam jaksi žijí přizpůsobivým způsobem, nesnaží se jaksi zneužívat různých dávek tak, jako tomu je třeba někde jinde, tak proč ne? Tak samozřejmě to je radost.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
No víte, oni tam totiž tam mají jako nebo teď možná už je toho víc, ale tam jsem kdysi téměř vůbec nepotkal Číňany jako obchodníky. Na všech těch tržištích a to, to vždycky tam jako dělávali, dělávali Romové, nebo dodneska dělávají, proto jsou bohatí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jo, no tak to, to je radost, to je radost, když se jim chce pracovat, to je skvělý. To je skvělý.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Je no, že aspoň někde, že je to takový jako ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nakonec povedlo se tedy jaksi z toho workshopu vašeho něco jaksi udělat, představit?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Povedlo se to hodně, dokonce trval 5 let ten, ten workshop, vždycky každej rok měsíc a dodneska vlastně tam se ty, ta majorita s tou minoritou se nakonec přece jenom propojily a dodneska se přátelí a dělají ty projekty už sami, takže já se můžu věnovat něčemu jakoby jinýmu a oni už si jedou po své vlastní linii, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Peter Butko, můj host dnes v Tandemu, je člověk velice opravdu činorodý a vyhledává takové docela neobvyklé příležitosti ke své práci jako třeba v Portugalsku práce s romskou menšinou, ale samozřejmě, že se nevymezuje jen na zahraničí, pracuje i u nás. Pravidelně spolupracujete, alespoň mám to tady poznamenáno s Českou televizí, pro kterou jste udělal spoustu dokumentů a to samozřejmě natočených tady, ale natočených i v zahraničí, mám tady vyjmenovány ty země a je jejich tolik, že by to bylo na jeden celý jeden vstup, ale které z těch dokumentů, které jste dělal pro Českou televizi, jaksi jste dělal hodně rád a který vás potěšil?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Úplně nečekaně je to Uruguay pro mě. My jsme odjeli vloni natočit dva dokumenty do Buenos Aires a před tou cestou mi můj kamarád říkal, zajdi se podívat do Uruguaye, je to hodinka letadlem z Buenos Aires. Tak jsme tam zajeli, že se tam pojedeme jen tak jakoby podívat i s kameramanem, měli jsme 2 dny volno, a natočili jsme tam za ty 2 dny 2 filmy, protože když se řekne Uruguay, co se vám tak asi vybaví, když se řekne Uruguay?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fotbal, víno.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Mně případně ještě nějací jako indiáni etničtí nebo něco jako takového, ale každopádně Latinská Amerika v takový tý druhý až třetí kategorii. A my jsme tam přijeli a před náma se otevřela najednou latinskoamerické Švýcarsko.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Čistota, luxus, krása, najednou jako kdybyste ani nebyl v Latinské Americe. A vzhledem k tomu, že ty dokumenty, které jsme točili, se týkaly většinou gay minority, nebo, nebo lesbických minorit nebo sexuálních menšin vůbec, kulturních menšin, tak jsme přijeli, teď zrovna v Uruguayi schvalovali registrované, ne, manželství osob stejného pohlaví v parlamentu a chystali se schvalovat zákon o legalizaci marihuany. A já jsem zůstal takhle koukat a říkal jsem si, kde to jsme. Strašně mě to překvapilo. A najednou prostě si myslím, v takovým malým městě vám nevylezou nebo nepotkáte takový ty zvláštní typy, takoví ty umělce, kteří jsou tak trochu vlastně blázni a je to na nich vidět na první pohled. A pak vlastně nemají jenom tu povrchní schránku, ale mají za tím ještě něco, co je silné a to se nám stalo, i takové lidi jsme tam potkali za ty dny čtyři a oni nás k sobě pustili za tu nějakou zástěnu, takže tam to bylo, tam to bylo nejsilnější 2 dny. Já si dodneska si říkám, že se tam musím vrátit, protože z toho města vlastně znám jenom jakoby ten pocit toho, že tam chci být, ale celej čas kvůli práci se neustále se díváte jenom z taxíku a pak z letadla, když to opouštíte, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To mluvíte o hlavním městě? O Montevideo, ano?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
O Montevideu. Ono v podstatě jako jejich, ono jich je 3 miliony těch Uruguayců, jo, a milion a půl žije v Montevideu, že jo, takže to je jako, a je tam krásně, je tam nádherně. Je to město, stojí v moři jako, je to nádherný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vám nepochybně při téhle práci pomáhá určitě znalost jazyka, tak kromě portugalštiny umíte i španělsky asi ne?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Neumím, ale Španělé zase, já se, já se pomaličku učím španělsky, ale Španělé strašně hrajou takovou hru, že když na ně mluvíte portugalsky, že vám jako nerozuměj, že radši anglicky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
A přitom anglicky dvakrát moc dobře nemluvěj, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A portugalsky rozumějí.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
To víte, že rozuměj, to víte, že rozuměj, jen musej chtít.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No Uruguay je nepochybně zajímavá země. Mimochodem ta marihuana tam opravdu prošla.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Prošla, já vím no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže tam je opravdu legálně možnost si dát jointa, ne že bych to komentoval, ale prostě to tak je. Ale kromě toho, jak jsem říkal, tak děláte i na věcech tady u nás tuzemských. Třeba jste, jestli se nepletu, tak dokonce je to takové docela žhavé, protože jste to dělal loni na expozici Čarodějnické procesy na Jesenicku, tak to je zase tročišku úplně jiná práce, viďte?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
To je úplně jiná práce no, ale s tím přišla paní ředitelka Vlastivědného muzea v Jeseníku Veronika Rybová, která se snaží v jesenickým muzeu udělat muzeum, které by mělo, jak by mělo vypadat evropské muzeum. To je jedno, že je to malý město, to je jedno, že je to jakoby zapadákov, ale to přece neznamená, že nemůže mít dobré a kvalitní muzeum, za kterým by tam třeba ti lidé mohli jít, když jsou třeba na výletech v Jeseníkách. A mně se tahleta její vlastně jakoby filozofie strašně zalíbila a nikdy jsem neměl takovej ten pocit, že musím pořád jenom být a pracovat v hlavních městech a jenom na těch jako nejlepších adresách a s radostí jsme do toho Jeseníka odjeli, a ona nám najednou přichystala technologicky strašně zajímavý projekt. Ona řekla budeme v podzemí, bude to takhle jako technologicky teda vymyšlený krásně do takové obrazovky všechno, ale k tomu všemu potřebuju, já tam nechám padat mlhu a ta mlha to bude vaše promítací plátno. A na to mi natočte 10-ti minutový film.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobrý.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
A to nás tak strašně vlastně inspirovalo, že jsme okamžitě jako začali hledat v první řadě dobrou herečku a pak dobrý místo a vlastně na jednom místě jsme to s tou jednou herečkou natočili, protože jsme věděli, že budeme, naším plátnem bude 10 minut padající mlha. A dodneska, dostali jsme Cenu Gloria musaealis druhá jako nejlepší, druhá nejlepší expozice v Čechách, a dodneska je strašně silně navštěvovaná ta expozice. A teď s ní děláme na další, ta se volá Spirála času Země, kde, kde nám je Arnošt Goldflam je nám hlasem a je to taky taková jako prohlídka vlastně tím, jak se, jak se Země vyvíjela prostě od svého vzniku až po svoji současnou vlastně jakoby i duševní existenci.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Filmy a projekty režiséra Petera Butka, který je dnes hostem našeho Tandemu, provází pochopitelně, ne pořád, samozřejmě ne pořád, protože je také provází hlas herců, tváře herců, ale taky muzika. No jenomže já se vás teď chci zeptat, pane Butko, na muziku, kterou posloucháte jaksi i mimo, dejme tomu, vaši práci, kterou si poslechnete, když si chcete třeba odpočinout nebo jedete v autě, nebo vůbec kterou máte rád. Tak.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Já jsem víte co, já jsem v jistou dobu muziku úplně přestal poslouchat, protože jsem najednou měl pocit, že jí je kolem mě tolik, že se v ní nedokážu vyznat. Tak jsem se od ní vlastně tak trochu jako odpojil a začalo pro mě existovat zpětně to, v čem jsem vlastně jakoby vyrůstal, což byl jakoby jazz, šanson a tady ten styl, protože moje rodiče to poslouchali. Ale pak jsem dlouho poslouchal třeba etnickou muziku, ta mě bavila mnohem víc, když jsme pracovali třeba s Romama nebo s Afričanama, ale pak právě přes to Portugalsko jsem, jsem objevil pro sebe fado, což je takovej jakoby portugalský blues a začal jsem, začali se mi vlastně líbit ne úplně to klasický, takový to klasický tradiční fado, ale když nějakej umělec to fado vezme a udělá z něho, povýší ho vlastně na ještě hezčí hudbu než jako má, což třeba dělá zpěvačka Mariza, když dělá s obrovským symfonickým orchestrem, upravuje skladby teda pro obrovské symfonické orchestr, kterej je určený pouze pro 3 kytary, že jo. Tak to jsou vlastně jakoby věci, které mě, které mě baví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ale zpátky k té písničce, kterou teď si zahrajeme.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
No, a tak my si dáme teda, dáme si Evu Olmerovou z alba, které udělala s Michaelem Kocábem Vítr rváč.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak to je výběr mého dnešního hosta režiséra Petere Butka.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že až někdo vyřeší problém, který tady neustále poletuje ve vzduchu a jmenuje se problém s romskou minoritou, tak dostane Nobelovu cenu. Ale já si myslím, že nejenom jaksi taková globální práce, ale i ta drobná je velice pochvaly hodná, protože všechno se to skládá do takové docela prospěšné mozaiky. Tomu se věnuje samozřejmě i můj dnešní host, proto to říkám, režisér Peter Butko, který třeba spolupracoval jako režisér a taky koproducent s občanským sdružením MIRET a to se věnovalo umělecké práci s talentovanou romskou mládeží. Je tohleto třeba jedna z cest, jak prostě zapojit minoritu romskou do majoritní společnosti?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Je to jediná cesta. Je to jediná cesta. Tento projekt, já už ho nedělám teda tento projekt, já jsem ho dělal 15 let, ale pokračuje dál a v podstatě já jsem o tom přesvědčenej, že to, co jste říkal, to neplatí jenom pro romskou menšinu, ale to platí všeobecně pro celej svět. Ono to strašně platí pro Afriku, jo. Do Afriky jako sypeme pořád nějaký peníze, ale to vůbec nemá smysl, protože vzdělání a uvědomění si vlastní kultury, to jsou ty dva body, které můžou, ze kterých se můžou oni odrazit k nějakými prvnímu schodu na cestě tam, kde jsme my. My taky jsme založení prostě, máme silnou jakoby kulturní tradici a všichni jsme vystudovali minimálně střední školy, nebo většina z nás, takže nám se tady dělá krásně jakoby ten pohled na svět a všechno, ale co kdybysme neměli to vzdělání? Co kdybysme byli vykořeněni z té kulturní tradice? Tak bysme se na svět dívali tak problematicky jako Afričani a je úplně jedno, jestli jsme bílí nebo černí prostě. Štěkali bysme jako oni. Nebo bysme štěkali jako třeba Romové. Ta práce naše s těma Romama byla super, ale museli jsme složitě vybírat děcka, která prostě mají doopravdy talent a děcka, která prostě tu práci vydrží. Vydrželi ti, kteří chtěli, jo. A teď to odhadnout, kterej vlastně jakoby to vydrží, kterej chce prostě proto, že chce něco, nebo chce proto, že chce bejt slavnej, nebo chce proto, že nechce být doma. Toto bylo vlastně jakoby, jakoby nejtěžší, ale vždycky to mělo smysl, protože mnozí z nich jsou dneska, co pracovali v těch našich projektech, jsou dneska na konzervatořích, nebo se věnujou i profesionálně hudbě. Tam ten výstup z té práce byl celkem jakoby silnej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsem se zrovna chtěl zeptat, jaký to mělo efekt, protože jaksi práce dobrý, ale potom když to najednou vyšumí do ztracena, tak to je škoda.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Ne, efekt to mělo dobrý. Říkám, někteří jsou na školách, někteří to, ale taky jako to byl projekt, kterej jsme dělali s Idou Kelarovou, dostali jsme i do televize a když jsme třeba ty děti prezentovali, prezentovali ve slovenský televizi, tak tam telefonovali lidi a říkali - běžte někam k šípkům, prosím vás, ze SuperStar, tohleto je ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
... tohleto jsou to pro nás zpěváci, protože najednou to, co máte v SuperStar a najet a všichni vstanou ta porota a tleská, že to bylo geniální, co máte jako jednou za ten díl, tak u nás to byla co osoba, to ta reakce z těch romských talentů, jo, protože ty hlasy a všechny ty věci mají prostě podstatně jako zajímavější a lepší, vypracovanější než my bílí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to není samozřejmě jediná činnost, kterou děláte v tomhletom smyslu, která je opravdu jaksi velice prospěšná, ale například jste se taky podílel na aspoň reklamní kampani Mezinárodního festivalu filmů natočených lidmi s postižením. To, myslím si, zaznamenali naši posluchači taky Mental Power Prague Film Festival. Točil jste pro ně nějaké znělky a tak. To je taky nesmírně zajímavá záležitost.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
To je úplně bomba. S tím přišla Tatiana Wilhelmová, moje kamarádka, že prostě jim bude dělat tvář, jestli bysme jim nevymysleli kampaň. Tak jsem říkal tak určitě jako, pojďme to udělat, protože, protože to je prostě dobrý, jo, když by prostě jako duševně postižení lidé začnou točit filmy, pak jsme se na některý ty filmy podívali a některý byly fakt krásný, z některých to cítilo, že ježíšmarjá nějací blázni někde prostě něco natočili a je to takový blbý, ale protože jim třeba nikdo s tím nepomohl a tak dál a tak dál. A pak byly příklady těch filmů, kdy se tomu někdo věnoval, pomohl jim s tím a pak to mělo svůj smysl. Někdo prostě se jim věnoval, trošku, a ten výsledek tam byl. To jsme u toho, o čem jsme se bavili předtím, jo. A navíc jsme si s Táňou vymysleli takovou věc, že začneme na Charlie Chaplinovi, takže Táňu jsme namaskovali za Charlieho Chaplina a přidali jsme, nacvičili jsme s ní jako perfektní vlastně jakoby kus grotesky, kde je Chaplin v zrcadlovém labyrintu a plus jsme vedle ní postavili jako dalších 10 mentálně postižených lidí taky oblečených za Chaplina a ten kontrast byl krásnej, jo, a heslo bylo Každej může být Chaplin. A je jedno, jestli jste Wilhelmová nebo jako jste úplně ... chcete, děláte a když chcete, tak vždycky uděláte. A v další tý kampani byla Tatiana zase za Marilyn Monroe a oni byli za takový, takový ty chlapíky, co kolem ní tančí, že jo, takže to bylo jako ohromná, ohromně zajímavá práce s nima, protože oni najednou viděli kamery, viděli prostě studio a měli pocit, že prostě se dostali k filmu a že jsou hvězdy a bylo to na nich tak roztomilí, že prostě to vás úplně odzbrojilo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Peter Butko se nevěnuje filmům, které jsou jednoduché, dejme tomu prozářené pouze a jenom růžovým světlem optimismu, ale určitě také jaksi někdy se dostává do chvil, kdy jemu samotnému jako tvůrci není určitě do zpěvu. Který z těch projektů vašich, které jste dělal, vás takhle v tomhletom smyslu, jak se říká, vzal, že jste si říkal, no tak toto je opravdu, už to je velikánská síla a je dobře, že to třeba dělám?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
To byly takový dva filmy loňského roku. Jeden se jmenuje Óda na rovinu a byl, v tom filmu jsem vlastně jakoby mapoval život slovenské menšiny v Srbsku, v autonomní srbské provincii Vojvodyna, kde pravuju už jako, já tam pracuju 14 let na různých projektech, ale vždycky jsem strašně jakoby šokován nebo dotknut tím, jak tam spolu žijí generace, to znamená mladí lidé, kterým je třeba 20 a staří lidé, kterým je třeba 70. A prostě vůbec se, tam se stírá vlastně nějakým způsobem rozdíl v komunikaci, protože oni dokážou spolu sedět, dokážou spolu normálně mluvit o věcech, které je spojujou, v tomto případě je to divadlo. 150letá tradice divadla, v kterém se udržoval slovenský jazyk a tak dál a tak dál a tak dál. A já jsem o tom natočil dokument, ve kterém jsem si jako vždycky, vždycky uvědomoval, že mi to vlastně se dotýká, když došlo k tomu, že jsem je viděl spolu mluvit. Dneska to tady nemáte. Dneska žijeme v podstatě mezi vrstevníkama, nebo mezi nějakýma jako svejma skupinami stádečkama, ale že byste si sedl jako vy s 20letým klukem třeba a perfektně byste probrali jako věc, která ani nemusí být nějak jako připravená, tak to se vám v podstatě už nestane, protože v naší společnosti máme nejrůznější jakoby zábrany, stavíme kolem sebe ochranný zdi, jo, já je stavím taky a proti těm zdům nic nemám, ale ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Maximálně tak, dejme tomu, můžeme říct, že se tolerují, ale málokdy si rozumějí.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
No a tady si tykají, nejdřív mi to bylo takový jako divný, že to je takový jako neuctiví si tykat a pak jsem to celé jakoby pochopil, že prostě oni si normálně tykají, proberou spolu věci, no byl jsem z toho úplně nadšenej. No a druhej takovej film byl a ten jsme dokončili taky loni nebo letos jsme ho dokončili a ten jsem natáčel 14 let a mapoval jsem vlastně příběh nejen největší hvězdy českého travestitního nebe v 90. letech slečnu Soňu, která vlastně zanikla, její sláva upadla s tím, jak začala upadávat sláva travesty kabaretů na přelomu tisíciletí, a to jak ta sláva zanikala, upadala, tak stáhla s sebou vlastně do nějaký jakoby žumpy skoro všechny lidi, kteří se na tom podíleli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak nebylo to hodně smutný pro vás?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Bylo. Jenomže ten, v tý Soni je to takový, že je to Luboš, je to kluk, kterej prostě přijel z hor, přijel do Prahy a najednou prostě objevil, že v ženských šatech je mu prostě jako líp, že je úspěšnější, hlavně že je průbojnější a sebevědomější. Jako kluk byl strašně jako neprůbojnej, uzavřenej. No tak začal vlastně žít jako ta Soňa, prostě trávil většinu času oblečený v tý Soni, byl, stal se hvězdou prostě, nepotřeboval to. Jenomže najednou přišla chudoba, to znamená, že postupně musel i prodat ty drahý kostýmy i všechno a tím zmizela ta Soňa a zůstal Luboš, ten plachej kluk. A ten se světem neuměl vycházet, protože to všechno řídila Soňa. Tak on se stal bezdomovcem, posléze onemocněl, stal se HIV pozitivním a úplně se ztratil vlastně jakoby ze světa. A přitom jsme ho pořád vlastně monitorovali, kde jako je. A dneska už je zaparkovaný v Domě světla v Karlíně tady nedaleko a opravuje hračky do dětských domovů, což je šílený, protože tam nemají třeba peníze na nový hračky, tak ty rozbitý oni mu posílají, on je opravuje a tý kariéře už se dávno nevěnuje ty svý jakoby hříšný kabaretní kariéry a nikdo nechce, aby se vědělo, že to je tento pán, kterej ty hračky opravuje.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nepochybně velice zajímavý host je dnes v Tandemu, režisér Peter Butko. Jeho projekty jsou všechny o věcech nevšedních, ale takové dělá, mimochodem tady zmínil to jméno také s Tatianou Wilhelmovou. Vy jste realizoval jako producent i režisér vlastně divadelní adaptaci třeba Bláznivého Petříčka Godardova právě s Tatianou a s Vojtou Dykem v La Fabrice. Čili děláte i divadelní projekty. Tam jste třeba uvedl taky adaptaci Thomase Manna Mário a kouzelník. Tu, jestli se nepletu, známe z televize s Jurajem Kukurou. Ale tady hraje tu roli Zuzana Bydžovská? Tuhletu roli tu samou? Hmm, tak to je zajímavé, to jsem nevěděl, takže jsem se na to chtěl zeptat.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Zuzana Bydžovská. Já jsem dlouho byl přesvědčenej, že, že by to měl být muž a to byl pak nápad Richarda Balouse, majitele La Fabriky, a ředitele, našeho koproducenta na tom představení, a on přišel, že jestli by to nemohla hrát žena. A já jsem říkal, to je výborný nápad, akorát pak dlouho jsme hledali, kdo to bude a pak nějak zase jiná kamarádka naše, bývalá ředitelka divadla Černá labuť v Praze Iva Benáčková řekla toto je role pro Zuzu Bydžovskou. A v tom okamžiku jsem pochopil, že jo. Zuzana, my jsme se znali už delší dobu, ale nepracovali jsme nikdy spolu a mě vlastně strašně bavil její způsob přístupu k tomu, jak ztvárňuje roli kouzelníka jako, jako muže. Přistupovala k tomu tak, že se vykašlala na to, jestli to pohlaví je mužský nebo ženský, a věnovala se jenom tomu, co nebo soustředila se tomu, co v nás jako v člověku, to je jedno, jestli muž nebo žena, spustí takovej ten startér, že máme touhu být manipulátoři, že máme touhu někoho vlastně ovládat, řídit, kde je ten moment, který jakoby tohleto spouští. A to si myslím, že je deviza toho jejího podání Mária a kouzelníka a že je vlastně důležitější a zajímavější, než jestli je to chlap nebo žena.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je ohromně zajímavé a nepochybně hraje se to pořád ještě.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Hraje se to, teď to mělo nedávno premiéru a ještě jsme to vlastně udělali takovou věc, že ještě tam na tom spolupracovala s náma Michaela Pavlátová, což je významná česká animátorka, a máme tam, tam jsou projekce, které obklopujou lidi ze čtyř stran, takže než vůbec dojde k výstupu kouzelníka, tak divák v tom divadle prochází vlastně sálem a městem, kde se výstup toho kouzelníka chystá a obklopujou ho jak hrané sekvence, tak animované filmy přímo pro to představení vzniklé. Takže vlastně je to takový jakoby zajímavý, speciální náš jakoby teď projekt.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co je před vámi, na čem zrovna teď děláte, na co se můžeme těšit?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Chacha. Víte co, my máme ještě takové jedno představení, jmenuje se Lordi, a to je, znáte to?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Přijďte. Udělali jsme kdysi dávno s kamarádama jsme prostě začali rekonstruovat pozůstatky hry Oscara Wilda, kterou psal s Robbie Rossem, existovaly fragmenty, různý útržky a za 15 let se nám podařilo zrekonstruovat, postavit vlastně schéma tý hry, jak to asi mohlo vypadat, když to plánovali. A protože jsme to tenkrát plánovali ve slovenštině hrát, tak jsme to dělali celý slovensky. Takže vlastně ve slovenštině vznikl, vznikla vlastně nová rekonstrukce hry Oscara Wilda, kterou já jsem potom přenesl do Prahy a řekl jsem dvěma svým kamarádům, Martinovi Hofmannovi a Filipovi Rajmontovi, jestli to nechtějí hrát. Tak říkali, přečteme si to a uvidíme. Přečetli si to a řekli ano, jdeme to hrát. Ale po slovensky. Říkám jako Češi to jdete hrát po slovensky, jo? Říkali jo. Tady to je tak vtipně zpracovaný v tý slovenštině, že ten překlad by to zabil. A navíc tady sem jezdí hrát tolik jakoby Slováků po česky jako a mluví nám tady po česky a kazí nám tady jazyk včetně tebe, že vlastně my klidně si můžeme dovolit jako udělat si výlet do slovenštiny. No dopadlo to neuvěřitelně, už to má přes jako 130 repríz, hrávali jsme to v Jindřišský věži, v Černý labuti, v Malostranský besedě, ale pak teďko přišla Hana Gregorová, která to viděla a říkala, pojďte si udělat jedno představení u mě v divadle, protože my to vždycky hrajeme tak, že je tam jeden stůl, tři židle, jeden komorník a důležitý je ta herecká část, jo. A u tý Hany Gregorový v Divadle Radka Brzobohatýho teda chystáme 19. května představení ve velké scénografii, ve velkém jakoby klubu lordském a tak dál. Takže to je takový v podstatě i pracujeme na tom, že, pracujeme na filmový verzi tohoto textu, takže to je možná takový to, co je teďka aktuální.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co je před vámi. Tak myslím si, že tohleto taky zapadlo do toho velice zajímavého povídání režiséra Petera Butka, které nám dneska nabídnul v Tandemu. Já vám moc za něj děkuju a přeju samozřejmě hodně takhle pořád skvělých nápadů, hodně inspirace a i šťastné realizace těch vašich nápadů. Mějte se pěkně a na shledanou.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Děkuju za pozvání, hezkej den.
Spustit audio
--------------------
Když se před 44 lety ve slovenské Bojnici narodil chlapeček, kterému dali jméno Peter, ani jeho rodiče určitě netušili, jak činorodý a pracovitý člověk z něho vyroste, takže teď tady proti mně sedí muž plný nápadů a energie a já si dovolím trošku ho vyzpovídat. Hostem Tandemu je režisér Peter Butko. Dobrý den.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jsem naznačil, že naše povídání začne na Slovensku, ale všecko má svůj čas, teď je čas na úvodní písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Peter Butko je hostem dnešního Tandemu a hned mi dal první režijní připomínku, že neví, jestli je správně říkat ve slovenské Bojnici, což jsem já uvedl, protože na Slovensku se říká vo slovenských Bojniciach. Je to tak?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Tie Bojnice, ty Bojnice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tie Bojnice. A tak to já si myslím, že to je u nás ty, ty Bojnice.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Ty Bojnice, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Po česku ty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha, takže ve slovenských Bojnicích.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Ve slovenských Bojnicích.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsem měl říct správně, aha. Tak jsme se konečně propracovali k tomu místu narození. Jak dlouho jste tam žil?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Do svých 17 let v podstatě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak to jste tam prožil takovéto nejvnímavější dětství a mládí.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
No a vy to město znáte?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak trošku jo. Byl jsem tam asi jednou.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
No tak to je nádherné malé město vedle Prievidze slovenské a je tam pseudogotickej zámek, kde se natáčela třeba Šíleně smutná princezna. Pak jsou tam nádherné, jako velmi dobré lázně, je tam nádherná hezká zoo a ten zámek je, je fakt fantastickej. Ten zámek byl v podstatě taková jakoby dominanta mého jakoby dospívání, jako i vyrůstání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste vážně i ten zámek jste třeba navštěvoval jako kluk?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
No pravidelně. Dokonce mě tam pouštěli i bez doprovodu a tak dál a i v noci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I v noci?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
No, dokonce jsem tam vlastně i dělal divadelní představení jsem přímo pro ten zámek jsem dělal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jako teenager?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Už jako teenager. Už jako teenager, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už jste byl opravdu, já jsem tady v úvodu říkal, že jste byl činorodý a pracovitý, a to už takhle brzo?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Já jsem si vlastně divadlo založil, když mi bylo 14 let, takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ve 14 letech? Co jste hrál?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Úplně první věci byly loutkové, byl to Oscar Wild, byl to šťastnej princ Malá mořská víla, pak to přešlo na Edgara Allana Poea a tady to bylo no, pak Franze Kafku a končilo to ta éra vlastně Markétou Lazarovou, končilo to Vančurou, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V kolika letech jste inscenoval Franze Kafku? To mě teda ...
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Franze Kafku v 17.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to jste mu už rozuměl?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
No celkem jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký teda, tak to vás ...
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Celkem jo, protože to ještě bylo těsně před revolucí a už začaly kolovat takový různý jako opisy a tak dál a ke mně se dostala konkrétně kniha Povídky, která není zas až tak jakoby těžká, jo, je spíš jakoby poetická, hezká ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není to rovnou Zámek třeba nebo ...
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Není to rovnou Zámek nebo něco takovýho. Ale hlavně jakoby ten, ten bojnický zámek, jo, tak jeho poslední vlastně jakoby hradní pán, poslední šlechtic byl Tomáš Pálffy, což byl velkej cestovatel, kulturolog a kolektátor uměleckých děl z celýho světa a on ty díla vlastně jakoby umístil na ten hrad. Posléze pak přišla samozřejmě už jako znárodňování a já nevím, co všechno možný. A všechno se to rozkradlo a on to měl v poslední vůli, že se z toho hradu nesmí jakoby nic odnést, že jo, a přesto se to všechno jakoby odneslo, zničilo a vlastně ta jeho osobnost, ten Tomáš Pálffy, to bylo pro mě vlastně jakoby něco jako, jako vzor nebo taková jakoby síla v tom věku toho dětství v těch Bojnicích.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak amatérské divadlo vykvasilo, bych řekl, přímo v touhu dělat divadlo profesionálně, takže jste šel na brněnskou JAMU. Tak tím bychom mohli tenhleten náš první vstup uzavřít a s Peterem Butkem si budeme povídat za chviličku zase o něčem jiném.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď trošičku odbočím z curriculum vitae mého hosta režiséra Petera Butka, respektive takhle. Jeden oddíl z něho teď probereme trošičku hlouběji, protože mě zaujalo to, že jsem si o vás přečetl, že jste třeba vedl ve spolupráci s radnicí portugalského města Torres Vedras takový umělecký workshop, který v tom projektu spojoval romskou menšinu s minoritní, no majoritní společností, jo je to takhle? Říkám to dobře? Tak mi řekněte teda, jak to tam probíhalo, jak to vypadalo?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Já mám strašně rád Portugalsko, portugalštinu, jezdil jsem tam ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ovládáte portugalštinu?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Ano, ano. Jezdil jsem tam hodně dlouho, dokonce mám rád speciálně takovou tu lisabonskou portugalštinu, takovou tu tvrdou, temnou, než tu jakoby brazilskou. A jezdil jsem tam celkem často, což já strašně nerad cestuju bez toho, abych pracoval, jo, to považuju za vlastně jakoby, že tak se cestovat vůbec nemá, aby člověk nepracoval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, takže žádná dovolená, válet se u moře, ne?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Ale to můžete, jo, ale musíte také něco udělat ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Při tom.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
... vy musíte vlastně něco o někom, prostě mě to nebaví tak, a dostal jsem se vlastně do přes českou ambasádu v Portugalsku do projektu, kdy vlastně portugalská města měly zájem o nějakej projekt s nějakou jinou evropskou zemí a vybrali si mě, protože jsem v tý době jezdil po světě s představením romance žitanec, což byly romské balady, které jsme, jsem interpretoval na jevišti vlastně jenom s loutkou bez textu za doprovodu hudby a otevíral jsem ten workshop vlastně, to představení jsem otevíral vlastně dalším hercům a tanečníkům, kteří pak se mnou v tom představení účinkovali a hodně jsem s tím cestoval, tak vlastně oni vyšli z této naší spolupráce a vyzvali mě k tomu, že tam mají Romy, které, mají tam Romy, se kterýma nemají problém. Romové jsou bohatí, mají velký domy, mají všechno, prostě nemají s nima problém.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako vesměs nemají v Portugalsku s Romy problém?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Vesměs nemají, ne, tam v tý oblasti, v tom oblasti Torres Vedras s nima prostě neměli žádnej problém. Tak jsem si říkal, tak to je dobrý a oni říkali, no ale jeden přece takovej problém by byl, my je vůbec neznáme. Takže bylo vlastně jakoby oni chtěli, aby vlastně přes tento projekt se seznámili dvě vlastně jakoby komunity, které vlastně spolu nemají problém, ale jenom se neznají. Tam jsem narazil na jeden z největších problémů, že začal jsem připravovat různý umělecký projekty a ty nejtalentovanější lidi jsem od tý romský strany neměl k dispozici. Byli členy náboženské sekty nebo skupiny, kde prostě mohli tančit a zpívat jenom pro bohy a jenom pro toho svýho. Takže jsem se koukal na jako dokonalé geniální tanečníky, zpěváky a nemohl jsem je ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kteří nechtěli vystupovat.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
... použít v tom svém, v tom svém projektu, to znamená, že jsem musel hledat prostě jiný, se kterýma já bych se uspokojil, kteří vlastně nejsou členy těch, tý sekty, ale v podstatě mě to bavilo, protože oni s nima neměli problém, oni je jenom chtěli poznat a já jsem měl tím pádem problém. Ale bylo to 5 let úplně fantastický práce, vždycky to trvalo celý léto a bylo to super.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chcete říct, že v Portugalsku nebo to určitě nechcete říct, nemají vůbec problém s Romy tak jako třeba u nás?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Víte co, nemají. Oni nemají, oni v podstatě v Portugalsku já jsem nikdy necítil rasismus na takové úrovni jako, jako tady, ale ono to ani moc dobře nejde, jo. Oni možná budou mít takový, že se dívají spatra na Brazilce nebo na Afričany, ale vlastně mluvit o nějakým jakoby úplně rasismu, jsem to tam nikdy takhle necítil. A co byste chtěl? Vždyť jsou namíchaní jako ze všech těch kolonizovaných zemí, jako tam jsou všechny možné druhy černé.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak samozřejmě, ale jestliže jaksi i ti Romové tam jaksi žijí přizpůsobivým způsobem, nesnaží se jaksi zneužívat různých dávek tak, jako tomu je třeba někde jinde, tak proč ne? Tak samozřejmě to je radost.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
No víte, oni tam totiž tam mají jako nebo teď možná už je toho víc, ale tam jsem kdysi téměř vůbec nepotkal Číňany jako obchodníky. Na všech těch tržištích a to, to vždycky tam jako dělávali, dělávali Romové, nebo dodneska dělávají, proto jsou bohatí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jo, no tak to, to je radost, to je radost, když se jim chce pracovat, to je skvělý. To je skvělý.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Je no, že aspoň někde, že je to takový jako ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nakonec povedlo se tedy jaksi z toho workshopu vašeho něco jaksi udělat, představit?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Povedlo se to hodně, dokonce trval 5 let ten, ten workshop, vždycky každej rok měsíc a dodneska vlastně tam se ty, ta majorita s tou minoritou se nakonec přece jenom propojily a dodneska se přátelí a dělají ty projekty už sami, takže já se můžu věnovat něčemu jakoby jinýmu a oni už si jedou po své vlastní linii, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Peter Butko, můj host dnes v Tandemu, je člověk velice opravdu činorodý a vyhledává takové docela neobvyklé příležitosti ke své práci jako třeba v Portugalsku práce s romskou menšinou, ale samozřejmě, že se nevymezuje jen na zahraničí, pracuje i u nás. Pravidelně spolupracujete, alespoň mám to tady poznamenáno s Českou televizí, pro kterou jste udělal spoustu dokumentů a to samozřejmě natočených tady, ale natočených i v zahraničí, mám tady vyjmenovány ty země a je jejich tolik, že by to bylo na jeden celý jeden vstup, ale které z těch dokumentů, které jste dělal pro Českou televizi, jaksi jste dělal hodně rád a který vás potěšil?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Úplně nečekaně je to Uruguay pro mě. My jsme odjeli vloni natočit dva dokumenty do Buenos Aires a před tou cestou mi můj kamarád říkal, zajdi se podívat do Uruguaye, je to hodinka letadlem z Buenos Aires. Tak jsme tam zajeli, že se tam pojedeme jen tak jakoby podívat i s kameramanem, měli jsme 2 dny volno, a natočili jsme tam za ty 2 dny 2 filmy, protože když se řekne Uruguay, co se vám tak asi vybaví, když se řekne Uruguay?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fotbal, víno.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Mně případně ještě nějací jako indiáni etničtí nebo něco jako takového, ale každopádně Latinská Amerika v takový tý druhý až třetí kategorii. A my jsme tam přijeli a před náma se otevřela najednou latinskoamerické Švýcarsko.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Čistota, luxus, krása, najednou jako kdybyste ani nebyl v Latinské Americe. A vzhledem k tomu, že ty dokumenty, které jsme točili, se týkaly většinou gay minority, nebo, nebo lesbických minorit nebo sexuálních menšin vůbec, kulturních menšin, tak jsme přijeli, teď zrovna v Uruguayi schvalovali registrované, ne, manželství osob stejného pohlaví v parlamentu a chystali se schvalovat zákon o legalizaci marihuany. A já jsem zůstal takhle koukat a říkal jsem si, kde to jsme. Strašně mě to překvapilo. A najednou prostě si myslím, v takovým malým městě vám nevylezou nebo nepotkáte takový ty zvláštní typy, takoví ty umělce, kteří jsou tak trochu vlastně blázni a je to na nich vidět na první pohled. A pak vlastně nemají jenom tu povrchní schránku, ale mají za tím ještě něco, co je silné a to se nám stalo, i takové lidi jsme tam potkali za ty dny čtyři a oni nás k sobě pustili za tu nějakou zástěnu, takže tam to bylo, tam to bylo nejsilnější 2 dny. Já si dodneska si říkám, že se tam musím vrátit, protože z toho města vlastně znám jenom jakoby ten pocit toho, že tam chci být, ale celej čas kvůli práci se neustále se díváte jenom z taxíku a pak z letadla, když to opouštíte, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To mluvíte o hlavním městě? O Montevideo, ano?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
O Montevideu. Ono v podstatě jako jejich, ono jich je 3 miliony těch Uruguayců, jo, a milion a půl žije v Montevideu, že jo, takže to je jako, a je tam krásně, je tam nádherně. Je to město, stojí v moři jako, je to nádherný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vám nepochybně při téhle práci pomáhá určitě znalost jazyka, tak kromě portugalštiny umíte i španělsky asi ne?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Neumím, ale Španělé zase, já se, já se pomaličku učím španělsky, ale Španělé strašně hrajou takovou hru, že když na ně mluvíte portugalsky, že vám jako nerozuměj, že radši anglicky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
A přitom anglicky dvakrát moc dobře nemluvěj, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A portugalsky rozumějí.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
To víte, že rozuměj, to víte, že rozuměj, jen musej chtít.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No Uruguay je nepochybně zajímavá země. Mimochodem ta marihuana tam opravdu prošla.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Prošla, já vím no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže tam je opravdu legálně možnost si dát jointa, ne že bych to komentoval, ale prostě to tak je. Ale kromě toho, jak jsem říkal, tak děláte i na věcech tady u nás tuzemských. Třeba jste, jestli se nepletu, tak dokonce je to takové docela žhavé, protože jste to dělal loni na expozici Čarodějnické procesy na Jesenicku, tak to je zase tročišku úplně jiná práce, viďte?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
To je úplně jiná práce no, ale s tím přišla paní ředitelka Vlastivědného muzea v Jeseníku Veronika Rybová, která se snaží v jesenickým muzeu udělat muzeum, které by mělo, jak by mělo vypadat evropské muzeum. To je jedno, že je to malý město, to je jedno, že je to jakoby zapadákov, ale to přece neznamená, že nemůže mít dobré a kvalitní muzeum, za kterým by tam třeba ti lidé mohli jít, když jsou třeba na výletech v Jeseníkách. A mně se tahleta její vlastně jakoby filozofie strašně zalíbila a nikdy jsem neměl takovej ten pocit, že musím pořád jenom být a pracovat v hlavních městech a jenom na těch jako nejlepších adresách a s radostí jsme do toho Jeseníka odjeli, a ona nám najednou přichystala technologicky strašně zajímavý projekt. Ona řekla budeme v podzemí, bude to takhle jako technologicky teda vymyšlený krásně do takové obrazovky všechno, ale k tomu všemu potřebuju, já tam nechám padat mlhu a ta mlha to bude vaše promítací plátno. A na to mi natočte 10-ti minutový film.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobrý.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
A to nás tak strašně vlastně inspirovalo, že jsme okamžitě jako začali hledat v první řadě dobrou herečku a pak dobrý místo a vlastně na jednom místě jsme to s tou jednou herečkou natočili, protože jsme věděli, že budeme, naším plátnem bude 10 minut padající mlha. A dodneska, dostali jsme Cenu Gloria musaealis druhá jako nejlepší, druhá nejlepší expozice v Čechách, a dodneska je strašně silně navštěvovaná ta expozice. A teď s ní děláme na další, ta se volá Spirála času Země, kde, kde nám je Arnošt Goldflam je nám hlasem a je to taky taková jako prohlídka vlastně tím, jak se, jak se Země vyvíjela prostě od svého vzniku až po svoji současnou vlastně jakoby i duševní existenci.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Filmy a projekty režiséra Petera Butka, který je dnes hostem našeho Tandemu, provází pochopitelně, ne pořád, samozřejmě ne pořád, protože je také provází hlas herců, tváře herců, ale taky muzika. No jenomže já se vás teď chci zeptat, pane Butko, na muziku, kterou posloucháte jaksi i mimo, dejme tomu, vaši práci, kterou si poslechnete, když si chcete třeba odpočinout nebo jedete v autě, nebo vůbec kterou máte rád. Tak.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Já jsem víte co, já jsem v jistou dobu muziku úplně přestal poslouchat, protože jsem najednou měl pocit, že jí je kolem mě tolik, že se v ní nedokážu vyznat. Tak jsem se od ní vlastně tak trochu jako odpojil a začalo pro mě existovat zpětně to, v čem jsem vlastně jakoby vyrůstal, což byl jakoby jazz, šanson a tady ten styl, protože moje rodiče to poslouchali. Ale pak jsem dlouho poslouchal třeba etnickou muziku, ta mě bavila mnohem víc, když jsme pracovali třeba s Romama nebo s Afričanama, ale pak právě přes to Portugalsko jsem, jsem objevil pro sebe fado, což je takovej jakoby portugalský blues a začal jsem, začali se mi vlastně líbit ne úplně to klasický, takový to klasický tradiční fado, ale když nějakej umělec to fado vezme a udělá z něho, povýší ho vlastně na ještě hezčí hudbu než jako má, což třeba dělá zpěvačka Mariza, když dělá s obrovským symfonickým orchestrem, upravuje skladby teda pro obrovské symfonické orchestr, kterej je určený pouze pro 3 kytary, že jo. Tak to jsou vlastně jakoby věci, které mě, které mě baví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ale zpátky k té písničce, kterou teď si zahrajeme.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
No, a tak my si dáme teda, dáme si Evu Olmerovou z alba, které udělala s Michaelem Kocábem Vítr rváč.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak to je výběr mého dnešního hosta režiséra Petere Butka.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že až někdo vyřeší problém, který tady neustále poletuje ve vzduchu a jmenuje se problém s romskou minoritou, tak dostane Nobelovu cenu. Ale já si myslím, že nejenom jaksi taková globální práce, ale i ta drobná je velice pochvaly hodná, protože všechno se to skládá do takové docela prospěšné mozaiky. Tomu se věnuje samozřejmě i můj dnešní host, proto to říkám, režisér Peter Butko, který třeba spolupracoval jako režisér a taky koproducent s občanským sdružením MIRET a to se věnovalo umělecké práci s talentovanou romskou mládeží. Je tohleto třeba jedna z cest, jak prostě zapojit minoritu romskou do majoritní společnosti?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Je to jediná cesta. Je to jediná cesta. Tento projekt, já už ho nedělám teda tento projekt, já jsem ho dělal 15 let, ale pokračuje dál a v podstatě já jsem o tom přesvědčenej, že to, co jste říkal, to neplatí jenom pro romskou menšinu, ale to platí všeobecně pro celej svět. Ono to strašně platí pro Afriku, jo. Do Afriky jako sypeme pořád nějaký peníze, ale to vůbec nemá smysl, protože vzdělání a uvědomění si vlastní kultury, to jsou ty dva body, které můžou, ze kterých se můžou oni odrazit k nějakými prvnímu schodu na cestě tam, kde jsme my. My taky jsme založení prostě, máme silnou jakoby kulturní tradici a všichni jsme vystudovali minimálně střední školy, nebo většina z nás, takže nám se tady dělá krásně jakoby ten pohled na svět a všechno, ale co kdybysme neměli to vzdělání? Co kdybysme byli vykořeněni z té kulturní tradice? Tak bysme se na svět dívali tak problematicky jako Afričani a je úplně jedno, jestli jsme bílí nebo černí prostě. Štěkali bysme jako oni. Nebo bysme štěkali jako třeba Romové. Ta práce naše s těma Romama byla super, ale museli jsme složitě vybírat děcka, která prostě mají doopravdy talent a děcka, která prostě tu práci vydrží. Vydrželi ti, kteří chtěli, jo. A teď to odhadnout, kterej vlastně jakoby to vydrží, kterej chce prostě proto, že chce něco, nebo chce proto, že chce bejt slavnej, nebo chce proto, že nechce být doma. Toto bylo vlastně jakoby, jakoby nejtěžší, ale vždycky to mělo smysl, protože mnozí z nich jsou dneska, co pracovali v těch našich projektech, jsou dneska na konzervatořích, nebo se věnujou i profesionálně hudbě. Tam ten výstup z té práce byl celkem jakoby silnej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsem se zrovna chtěl zeptat, jaký to mělo efekt, protože jaksi práce dobrý, ale potom když to najednou vyšumí do ztracena, tak to je škoda.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Ne, efekt to mělo dobrý. Říkám, někteří jsou na školách, někteří to, ale taky jako to byl projekt, kterej jsme dělali s Idou Kelarovou, dostali jsme i do televize a když jsme třeba ty děti prezentovali, prezentovali ve slovenský televizi, tak tam telefonovali lidi a říkali - běžte někam k šípkům, prosím vás, ze SuperStar, tohleto je ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
... tohleto jsou to pro nás zpěváci, protože najednou to, co máte v SuperStar a najet a všichni vstanou ta porota a tleská, že to bylo geniální, co máte jako jednou za ten díl, tak u nás to byla co osoba, to ta reakce z těch romských talentů, jo, protože ty hlasy a všechny ty věci mají prostě podstatně jako zajímavější a lepší, vypracovanější než my bílí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to není samozřejmě jediná činnost, kterou děláte v tomhletom smyslu, která je opravdu jaksi velice prospěšná, ale například jste se taky podílel na aspoň reklamní kampani Mezinárodního festivalu filmů natočených lidmi s postižením. To, myslím si, zaznamenali naši posluchači taky Mental Power Prague Film Festival. Točil jste pro ně nějaké znělky a tak. To je taky nesmírně zajímavá záležitost.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
To je úplně bomba. S tím přišla Tatiana Wilhelmová, moje kamarádka, že prostě jim bude dělat tvář, jestli bysme jim nevymysleli kampaň. Tak jsem říkal tak určitě jako, pojďme to udělat, protože, protože to je prostě dobrý, jo, když by prostě jako duševně postižení lidé začnou točit filmy, pak jsme se na některý ty filmy podívali a některý byly fakt krásný, z některých to cítilo, že ježíšmarjá nějací blázni někde prostě něco natočili a je to takový blbý, ale protože jim třeba nikdo s tím nepomohl a tak dál a tak dál. A pak byly příklady těch filmů, kdy se tomu někdo věnoval, pomohl jim s tím a pak to mělo svůj smysl. Někdo prostě se jim věnoval, trošku, a ten výsledek tam byl. To jsme u toho, o čem jsme se bavili předtím, jo. A navíc jsme si s Táňou vymysleli takovou věc, že začneme na Charlie Chaplinovi, takže Táňu jsme namaskovali za Charlieho Chaplina a přidali jsme, nacvičili jsme s ní jako perfektní vlastně jakoby kus grotesky, kde je Chaplin v zrcadlovém labyrintu a plus jsme vedle ní postavili jako dalších 10 mentálně postižených lidí taky oblečených za Chaplina a ten kontrast byl krásnej, jo, a heslo bylo Každej může být Chaplin. A je jedno, jestli jste Wilhelmová nebo jako jste úplně ... chcete, děláte a když chcete, tak vždycky uděláte. A v další tý kampani byla Tatiana zase za Marilyn Monroe a oni byli za takový, takový ty chlapíky, co kolem ní tančí, že jo, takže to bylo jako ohromná, ohromně zajímavá práce s nima, protože oni najednou viděli kamery, viděli prostě studio a měli pocit, že prostě se dostali k filmu a že jsou hvězdy a bylo to na nich tak roztomilí, že prostě to vás úplně odzbrojilo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Peter Butko se nevěnuje filmům, které jsou jednoduché, dejme tomu prozářené pouze a jenom růžovým světlem optimismu, ale určitě také jaksi někdy se dostává do chvil, kdy jemu samotnému jako tvůrci není určitě do zpěvu. Který z těch projektů vašich, které jste dělal, vás takhle v tomhletom smyslu, jak se říká, vzal, že jste si říkal, no tak toto je opravdu, už to je velikánská síla a je dobře, že to třeba dělám?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
To byly takový dva filmy loňského roku. Jeden se jmenuje Óda na rovinu a byl, v tom filmu jsem vlastně jakoby mapoval život slovenské menšiny v Srbsku, v autonomní srbské provincii Vojvodyna, kde pravuju už jako, já tam pracuju 14 let na různých projektech, ale vždycky jsem strašně jakoby šokován nebo dotknut tím, jak tam spolu žijí generace, to znamená mladí lidé, kterým je třeba 20 a staří lidé, kterým je třeba 70. A prostě vůbec se, tam se stírá vlastně nějakým způsobem rozdíl v komunikaci, protože oni dokážou spolu sedět, dokážou spolu normálně mluvit o věcech, které je spojujou, v tomto případě je to divadlo. 150letá tradice divadla, v kterém se udržoval slovenský jazyk a tak dál a tak dál a tak dál. A já jsem o tom natočil dokument, ve kterém jsem si jako vždycky, vždycky uvědomoval, že mi to vlastně se dotýká, když došlo k tomu, že jsem je viděl spolu mluvit. Dneska to tady nemáte. Dneska žijeme v podstatě mezi vrstevníkama, nebo mezi nějakýma jako svejma skupinami stádečkama, ale že byste si sedl jako vy s 20letým klukem třeba a perfektně byste probrali jako věc, která ani nemusí být nějak jako připravená, tak to se vám v podstatě už nestane, protože v naší společnosti máme nejrůznější jakoby zábrany, stavíme kolem sebe ochranný zdi, jo, já je stavím taky a proti těm zdům nic nemám, ale ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Maximálně tak, dejme tomu, můžeme říct, že se tolerují, ale málokdy si rozumějí.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
No a tady si tykají, nejdřív mi to bylo takový jako divný, že to je takový jako neuctiví si tykat a pak jsem to celé jakoby pochopil, že prostě oni si normálně tykají, proberou spolu věci, no byl jsem z toho úplně nadšenej. No a druhej takovej film byl a ten jsme dokončili taky loni nebo letos jsme ho dokončili a ten jsem natáčel 14 let a mapoval jsem vlastně příběh nejen největší hvězdy českého travestitního nebe v 90. letech slečnu Soňu, která vlastně zanikla, její sláva upadla s tím, jak začala upadávat sláva travesty kabaretů na přelomu tisíciletí, a to jak ta sláva zanikala, upadala, tak stáhla s sebou vlastně do nějaký jakoby žumpy skoro všechny lidi, kteří se na tom podíleli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak nebylo to hodně smutný pro vás?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Bylo. Jenomže ten, v tý Soni je to takový, že je to Luboš, je to kluk, kterej prostě přijel z hor, přijel do Prahy a najednou prostě objevil, že v ženských šatech je mu prostě jako líp, že je úspěšnější, hlavně že je průbojnější a sebevědomější. Jako kluk byl strašně jako neprůbojnej, uzavřenej. No tak začal vlastně žít jako ta Soňa, prostě trávil většinu času oblečený v tý Soni, byl, stal se hvězdou prostě, nepotřeboval to. Jenomže najednou přišla chudoba, to znamená, že postupně musel i prodat ty drahý kostýmy i všechno a tím zmizela ta Soňa a zůstal Luboš, ten plachej kluk. A ten se světem neuměl vycházet, protože to všechno řídila Soňa. Tak on se stal bezdomovcem, posléze onemocněl, stal se HIV pozitivním a úplně se ztratil vlastně jakoby ze světa. A přitom jsme ho pořád vlastně monitorovali, kde jako je. A dneska už je zaparkovaný v Domě světla v Karlíně tady nedaleko a opravuje hračky do dětských domovů, což je šílený, protože tam nemají třeba peníze na nový hračky, tak ty rozbitý oni mu posílají, on je opravuje a tý kariéře už se dávno nevěnuje ty svý jakoby hříšný kabaretní kariéry a nikdo nechce, aby se vědělo, že to je tento pán, kterej ty hračky opravuje.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nepochybně velice zajímavý host je dnes v Tandemu, režisér Peter Butko. Jeho projekty jsou všechny o věcech nevšedních, ale takové dělá, mimochodem tady zmínil to jméno také s Tatianou Wilhelmovou. Vy jste realizoval jako producent i režisér vlastně divadelní adaptaci třeba Bláznivého Petříčka Godardova právě s Tatianou a s Vojtou Dykem v La Fabrice. Čili děláte i divadelní projekty. Tam jste třeba uvedl taky adaptaci Thomase Manna Mário a kouzelník. Tu, jestli se nepletu, známe z televize s Jurajem Kukurou. Ale tady hraje tu roli Zuzana Bydžovská? Tuhletu roli tu samou? Hmm, tak to je zajímavé, to jsem nevěděl, takže jsem se na to chtěl zeptat.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Zuzana Bydžovská. Já jsem dlouho byl přesvědčenej, že, že by to měl být muž a to byl pak nápad Richarda Balouse, majitele La Fabriky, a ředitele, našeho koproducenta na tom představení, a on přišel, že jestli by to nemohla hrát žena. A já jsem říkal, to je výborný nápad, akorát pak dlouho jsme hledali, kdo to bude a pak nějak zase jiná kamarádka naše, bývalá ředitelka divadla Černá labuť v Praze Iva Benáčková řekla toto je role pro Zuzu Bydžovskou. A v tom okamžiku jsem pochopil, že jo. Zuzana, my jsme se znali už delší dobu, ale nepracovali jsme nikdy spolu a mě vlastně strašně bavil její způsob přístupu k tomu, jak ztvárňuje roli kouzelníka jako, jako muže. Přistupovala k tomu tak, že se vykašlala na to, jestli to pohlaví je mužský nebo ženský, a věnovala se jenom tomu, co nebo soustředila se tomu, co v nás jako v člověku, to je jedno, jestli muž nebo žena, spustí takovej ten startér, že máme touhu být manipulátoři, že máme touhu někoho vlastně ovládat, řídit, kde je ten moment, který jakoby tohleto spouští. A to si myslím, že je deviza toho jejího podání Mária a kouzelníka a že je vlastně důležitější a zajímavější, než jestli je to chlap nebo žena.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je ohromně zajímavé a nepochybně hraje se to pořád ještě.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Hraje se to, teď to mělo nedávno premiéru a ještě jsme to vlastně udělali takovou věc, že ještě tam na tom spolupracovala s náma Michaela Pavlátová, což je významná česká animátorka, a máme tam, tam jsou projekce, které obklopujou lidi ze čtyř stran, takže než vůbec dojde k výstupu kouzelníka, tak divák v tom divadle prochází vlastně sálem a městem, kde se výstup toho kouzelníka chystá a obklopujou ho jak hrané sekvence, tak animované filmy přímo pro to představení vzniklé. Takže vlastně je to takový jakoby zajímavý, speciální náš jakoby teď projekt.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co je před vámi, na čem zrovna teď děláte, na co se můžeme těšit?
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Chacha. Víte co, my máme ještě takové jedno představení, jmenuje se Lordi, a to je, znáte to?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Přijďte. Udělali jsme kdysi dávno s kamarádama jsme prostě začali rekonstruovat pozůstatky hry Oscara Wilda, kterou psal s Robbie Rossem, existovaly fragmenty, různý útržky a za 15 let se nám podařilo zrekonstruovat, postavit vlastně schéma tý hry, jak to asi mohlo vypadat, když to plánovali. A protože jsme to tenkrát plánovali ve slovenštině hrát, tak jsme to dělali celý slovensky. Takže vlastně ve slovenštině vznikl, vznikla vlastně nová rekonstrukce hry Oscara Wilda, kterou já jsem potom přenesl do Prahy a řekl jsem dvěma svým kamarádům, Martinovi Hofmannovi a Filipovi Rajmontovi, jestli to nechtějí hrát. Tak říkali, přečteme si to a uvidíme. Přečetli si to a řekli ano, jdeme to hrát. Ale po slovensky. Říkám jako Češi to jdete hrát po slovensky, jo? Říkali jo. Tady to je tak vtipně zpracovaný v tý slovenštině, že ten překlad by to zabil. A navíc tady sem jezdí hrát tolik jakoby Slováků po česky jako a mluví nám tady po česky a kazí nám tady jazyk včetně tebe, že vlastně my klidně si můžeme dovolit jako udělat si výlet do slovenštiny. No dopadlo to neuvěřitelně, už to má přes jako 130 repríz, hrávali jsme to v Jindřišský věži, v Černý labuti, v Malostranský besedě, ale pak teďko přišla Hana Gregorová, která to viděla a říkala, pojďte si udělat jedno představení u mě v divadle, protože my to vždycky hrajeme tak, že je tam jeden stůl, tři židle, jeden komorník a důležitý je ta herecká část, jo. A u tý Hany Gregorový v Divadle Radka Brzobohatýho teda chystáme 19. května představení ve velké scénografii, ve velkém jakoby klubu lordském a tak dál. Takže to je takový v podstatě i pracujeme na tom, že, pracujeme na filmový verzi tohoto textu, takže to je možná takový to, co je teďka aktuální.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co je před vámi. Tak myslím si, že tohleto taky zapadlo do toho velice zajímavého povídání režiséra Petera Butka, které nám dneska nabídnul v Tandemu. Já vám moc za něj děkuju a přeju samozřejmě hodně takhle pořád skvělých nápadů, hodně inspirace a i šťastné realizace těch vašich nápadů. Mějte se pěkně a na shledanou.
Peter BUTKO, režisér
--------------------
Děkuju za pozvání, hezkej den.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
