Ivan Jiřík v Tandemu

Ivan Jiřík v Tandemu - Foto: Jana Chládková

Ivan Jiřík v TandemuFoto: Jana Chládková

Když se Ivan Jiřík narodil, jejich rodina žila v Písku. Tatínek pracoval jako vojenský doktor a maminka byla zdravotní sestrou. Ivan se rozhodl nepokračovat v rodinné lékařské tradici. Lákalo ho herectví a sport. Rozhodl se pro obojí a v obou oborech se mu dařilo. V Tandemu se mu podařila jedna zajímavá blamáž - to když společně s Janem Rosákem uskutečnili jeden telefonát...

 

Ivan Jiřík, herec

Vložit na svůj web

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Tak jako každý všední den i dnes jsem připraven roztočit kola našeho dopravního prostředku, samozřejmě na to nebudu sám, pomůže můj host, který se těší, alespoň doufám, dobré sportovní kondici. Vítám herce Ivana Jiříka, dobrý den.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zatímco naši posluchači budou poslouchat první písničku, tak my dva s Ivanem Jiříkem si trochu nadjedeme, šlápneme do pedálů a dojedeme až do Písku. Všem samozřejmě přeju příjemný poslech.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a jsme v Písku s Ivanem Jiříkem. Můžu vám říkat Ivane?

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Určitě ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jo, tak Ivane, poslyšte pro mě ten Písek představuje z velké části tedy samozřejmě krásné město, nádherný most, ale taky Šrámkův Písek, nepletu se, že jo?

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Určitě. Já jenom na začátek, můžu vám říkat Honzo?

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Děkuju.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže jsme se hezky dohodli.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Já jsem trošku šel do studia s obavami, protože vím, kdo tady přede mnou všecko seděl, ale pak jsem si řekl, že to vemu jako příležitost, že by mohl člověk občas zabilancovat a vzít to tak trochu jako zklidnění, zamyšlení a ten rozhlas je úžasný v tom, že vlastně nejenom posloucháte, ale i si můžete hrozně moc představovat. Takže já zdravím i diváky rozhlasu a doufám, že to, Honzo, se mnou tu hodinku vydržíte.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký předsevzetí, jaký jste si dal, jedeme.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Já se vrátím k tomu Písku, tam jsem se opravdu narodil, Šrámkův Písek, Stříbrný vítr. Já jsem odkojen amatérským divadelním festivalem, který tam každoročně byl a tam jsem také poznal divadlo Orfeus Radima Vašinku. Strašně jsem tíhnul k poezii, k inscenování poezie a to mě pak ovlivnilo na celý život, takže Radima Vašinku moc zdravím a moc děkuju za to, co mi dal do života. Byl to takovej můj druhej adoptivní otec.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to jste hezkou věc, protože Radim Vašinka je velikánská osobnost českýho divadla a ne právem opomíjená. Takže teď jsme to trošičku napravili.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Určitě, a musím říct, že třeba revoluce moc život těhle lidí nezměnila. Jejich startovní čára byla velmi obtížná a já jim jsem moc vděčnej, jaký jsou a bez nich by si ten život neuměl představit. Stejně tak velká osobnost pro mě v životě byla učitelka, učitelka Věra, která možná tak půlhodiny učila, pak zavřela knížka, zeptala se nás, o čem si chceme povídat, šla s náma hrát fotbal, možná jsem se s ní i poprvé opil. A musím říct, že když jsem v půlce devítky odjel do Prahy, tak jsem jí pořád psal, pořád jezdil zpátky, pořád se k ní vracím. Nikdy vlastně jí nezapomenu, co pro ně udělala a stejně tak jsem moc šťastnej, že moje dcera Adélka našla tady v Praze v Chabrech učitelku Pavlu, protože vím, jak je to pro ten další život důležitý.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jeje, jak je to důležitý. A jestliže máte opravdu takovou kantorku, na kterou nezapomenete, tak to je nádhernej základ do života.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Honzo, můžu jí takovým netradičním způsobem poděkovat.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jejda, jejda.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Já jí něco přečtu a pak to vlastně během toho pořadu dovysvětlím. Paní učitelce. Když si přisednete v kavárně ke své stařičké učitelce, dětství vás chytne za předloktí. Ona z mlhy vyvádí vzpomínky, vám se chvěje, když říkáte: paní učitelko. A hledáte svůj začátek v jejích očích, zahleděných v nekonečnu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to vám teda, Ivane, děkuju i za mojí paní profesorku.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Ale abysme nebyli zas tak smutní, tak já vám řeknu jednu veselejší historku z dětství. Můj tatínek byl vojenský doktor, maminka zdravotní sestra a protože tatínek podepsal v 68., že nesouhlasí se vstupem vojsk, tak ho prostře překládali, už ho nepovyšovali, zastavili mu plat a já jsem tatínka moc neviděl. Operoval ty přejetý vojáky tankama a přišel vždycky tak jednou za 14 dnů a chtěl mi to nějak vynahradit a jednou mi z toho cvičení přivezl náboj ze samopalu, už bez prachu, ale ta kulka tam tak volně cinkala, lítala a já jsem se samozřejmě vždycky měl největší radost, když vykoukla a tak jsem s tím blbnul u okna, rozhlasový divák si to jistě představí, a tak jsem s tím cinkal, až to vypadlo a já s otevřenou pusou samozřejmě jsem to spolknul, tatínkovi jsem se přiznal.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tu kulku?

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Tu kulku, vojenský doktor zešílel, pak zjistil, že musí se mnou do nemocnice, podřízeným říct, co mi daroval, co jsem provedl a nařídit jim operaci. Dopadlo to líp, dostal jsem jenom takový ty dřívka na angínu, jak vám strkali do pusy a řekli: budeš prohrabávat stolici, a když to do 20 hodin nevyjde, půjdeš pod kudlu. Nemusel jsem ty dřívka mít, cinklo to takovým způsobem, že bylo jasno. Maminka to vzala do práce, vyvařila mezi injekčníma stříkačkama, dala mi to a já jsem to pak daroval svý první velký lásce s tím, že to prošlo mým tělem. A nelhal jsem, jenom jsem samozřejmě neřekl, že jsem to sežral a vykakal. A ona si myslela, že jsem byl postřelenej, tak já teď když mám konečně tu příležitost se přiznat, tak bych chtěl, jestli ještě ta slečna si to pamatuje a tu kulku má, jestli by se mi neozvala. Děkuju.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S hercem Ivanem Jiříkem se projíždíme dnešním Tandemem. Poslechl jsem si hezkou příhodu o paní učitelce a potom o té nábojnici, tedy spíš o té kulce, která prošla tělem, /nesrozumitelné/. No, ale já si myslím, že to vaše dětství bylo asi opravdu docela hezky barvitý takový, viďte?

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Nebylo jenom veselý, já si třeba vybavuju 68., vzali nám telefon, dost se toho změnilo, tatínek zmizel z Písku, byl pořád překládaný, brácha se narodil v Hradci, maminka už se nechtěla stěhovat.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pardon, vzali vám telefon kvůli tomu tatínkovu postoji?

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Vzali nám telefon, protože tatínek byl vyškrtnutý ze strany, nesměl...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak nemá komu telefonovat, že jo, tak to je jasný.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
My jsme pomalu nesměli, já jsem chtěl recitovat, na soutěže mě nebrali, protože prostě jsem byl na seznamu a vzpomínám si, že jsme bydleli na hlavní třídě, Kolárova ulice se to jmenovalo a v 68. jely tanky a samozřejmě uniforma, jak jsem byl zvyklej a vojáčci, komu by se to nelíbilo, tak jsem mával a maminka stála vedle mě a dostal jsem velikou facku a tak jsem nerozuměl, podíval jsem se na maminku, protože to opravdu obvykle nedělala, a viděl jsem, že maminka pláče. Neptal jsem se, nerozuměl jsem, ale viděl jsem, že to maminku hodně bolí. Časem jsem pochopil a vlastně jsem pochopil, jak těžký to pro ně muselo být, protože vlastně trestat dítě, který tomu nerozumí.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vám bylo 6 let.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Mně bylo 6 let, ale musím říct, že si to dodneška pamatuju a myslím, že na to nikdy nezapomenu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je síla, teda to je síla. No, tak pojďme trošičku zase do veselejší noty, hrábnout do strun. Tak vy jste s tímhle tím hezkým základem Písku, Šrámkova Písku, amatérskýho divadla se rozhodl, že budete rovnou hercem nebo jste chtěl dělat něco jinýho?

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Já myslím, že asi jo. Ono za totality se daly dělat dvě věci, buď sportovat, anebo dělat divadlo. Já jsem dělal obojí, já jsem sport bral strašně vážně, hned po okna jsem měl hřiště Jitex Písek, tam jsem strávil opravdu většinu života, hrál házenou, závodně volejbal, byl odstrašován, strašně jsem opravdu tomu věnoval maximum a divadlo bylo ovlivněný tím Šrámkovým Pískem, a myslím, že do páté třídy jsem psal, že chci být doktorem nebo zdravotním bratrem, jako byla moje maminka. A pak už jsem psal, že chci dělat herectví.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli se nepletu, vy jste začínal právě rovnou v tom divadle Orfeus u Radima Vašinky?

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Ano, maminka bohužel...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bez divadelního školství.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Ano, maminka se bohužel s tatínkem rozvedli, protože každý žili odděleně z důvodu, který už jsem popisoval. Maminka se v půlce devítky se mnou přestěhovala do Prahy, což je těžký období, těžký moment před pubertou těsně a od půlky devítky už jsem byl v Praze. Bylo to pro mě hodně těžký přechod, já jsem hledal přírodu, chodil jsem místo po chodnících po ulicích, dusil jsem se v davu a skládal takový zkoušky, maturity na psaní, abych vlastně se zapojil do novýho prostředí. A jedna z takových zkoušek dodneška se za to trošku stydím, ale chtěl jsem obstát. Jeden z úkolů byl jít na Hrad, svléknut se, vlézt do kašny a sebrat tam ze dna s potápěčskými brýlemi ty penízky, který tam lidi házeli pro štěstí.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste dostal od koho takovejhle úkol?

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Od spolužáků, obstál jsem, vzali mě mezi sebe, ale musím říct, že ten útěk před tou hradní stráží byl opravdu velikej.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hodně odvážný tedy. No, tam na Hradě asi nejste moc populární, ale mezi spolužákama jste byl hrdina.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Teď jsem tam byl s dětma podívat se před Vánocema. Měl jsem kulich naražený až hodně pod bradu.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herec Ivan Jiřík, můj dnešní host není absolventem DAMU.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Naopak, jsem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste absolventem DAMU, ale...

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
V 85., mám diplomovou práci v pořádku.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale začal jste, začal jste hrát jaksi divadlo před revolucí, to znamená jaksi předtím, než jste šel do školství tedy divadelního, poté po absolvování DAMU jste zakotvil v prvním činoherním studiu, to bylo, jestli se nepletu, Ústí nad Labem. Toto je velikánský rozdíl pochopitelně, hrát divadlo jaksi v amatérském souboru, dejme tomu, nebo i u Radima Vašinky jako, jako patnáctiletý mladík a potom prostě skočit do opravdového angažmá. Jak se to pro vás třeba změnilo, jak se to změnilo třeba po 89. roce?

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Honzo, to je tak strašně těžká otázka pro mě, že si na ní neumím vlastně pořádně dodneška odpovědět. Já se přiznám, že pro mě důvod, proč jsem dělal divadlo, byl boj proti totalitě. A my jsme nesměli vlastně říkat, co si myslíme, rodiče se o nás báli, i když jsme věděli, jak ta pravda vypadá a po revoluci jsem si představoval, že tu pravdu řeknete a ono se prostě něco změní. Dneska tu pravdu zaplaťpánbůh můžete říkat, ale pro mě je těžký zklamání, že vlastně se pak nic moc nestane. Ono vlastně na druhou stranu se není čemu divit, nějaká ta generace to ještě odnese, protože když si uvědomíme, tak to jsou furt ti samí lidé a ty se jenom rozmělnili. Ta chyba je prostě někdy v nás, on je zločin a chybí trest. A já musím říct, že to divadlo profesionálně je pro mě velmi těžký, že se tím vlastně živit skoro ani neumím. Mně vždycky šlo víc o tu výpověď. A bejt profesionál je něco úplně jinýho. Je to za peníze, někdo o tom rozhoduje, někdo vás pořád obsazuje, hodnotí a vlastně chce, aby se mu ty investovaný peníze vrátily. A já ty peníze a ten boj o moc považuju za stejně nebezpečný, jako byl Bolševik, jako byla totalita.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, já poslouchám vaše slova a pořád se mi do toho prolíná vaše role, ve které jste se mi hrozně líbil, a to bylo ve filmu Tichá bolest. Protože si myslím, že ten film, to je o tom, o čem vy tady teď povídáte vlastně. Mám pravdu?

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Určitě, já děkuju za tu otázku, já jsem na ten film pyšný a budu do smrti. Do smrti na něj budu vzpomínat a musím říct, že v tom filmu mě Martin Holý, kterýmu moc děkuju, dal obrovskou příležitost a chtěl po mně jediný - nehrát. Zkus o tom, co jsi, Ivane, prožil a on věděl, co jsem prožil, vlastně jenom si myslet a seš vedle pana Hrušínskýho, kterej hraje za tebe. Ty jenom vedle něj buď. A já musím říct, že to už se mi asi nikdy v životě nepovede a mám s panem Hrušínským jednu krásnou vzpomínku. Když jsem dělali tu scénu, kde mi umírá, tak on ležel v posteli, já jsem seděl za kamerou na židli a pan Hrušínský vyprávěl nějaký recept a najednou zakřičel: jedeme, kamera a Rudolf Hrušínský jenom otočil hlavu, zahrál tu scénu tak fantasticky, že já za tou kamerou jsem se rozbrečel, absolutně mě dostal a skončila klapka, pan Hrušínský zase otočil jenom hlavu a ten recept dopověděl. A Martin řekl: tak pan Hrušínský na kafe, odstěhujte postel, dejte tam kameru, pohled na pana Jiříka a jedeme to opačně. A já jsem zůstal úplně "štajf", nevěděl jsem vůbec, co mám dělat, takhle mi tekly ty slzy a pan Hrušínský se otočil, podíval se na mě a ten zoufalý pohled zachytil a říkal: víte co, doneste mi sem kafe. A sedl si na zem za tu kameru, aby mi vlastně odehrál zpátky to, co jsem před chvilkou prožil. Samozřejmě tu scénu jsem zahrál už daleko hůř a Martin Holý si mě pak vzal stranou a říkal: Ivane, tenhle okamžik si pamatuj, protože tohle pan Hrušínský jen tak někomu neudělal a já mu nahoru za to moc děkuju.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a zavítáme mezi klasiky českého humoru, samozřejmě že zásluhou našeho hosta, jako každý si i Ivan Jiřík může vybrat a nebyl to jednoduchý výběr. Jste tady jmenoval několik svých oblíbených autorů, autorských herců, Ivana Vyskočila. Škoda, toho bych si taky rád poslechl, myslím profesora Ivana Vyskočila. Ale i Jan Vodňanský je velice dobrý tip, co se mi moc líbilo. Jaký vy máte vztah k Honzovi Vodňanskému?

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Já jsem s nima taky prožil kus krásnýho života. Založil jsem s Přemyslem Rutem a Jarkou Šiktancovou malé české divadlo, spolupodílel jsem se autorsky na hrách, který jsme hráli v trojici v klubu. A musím říct, že jsem chodil velmi často na kuchyně pana doktora Ivana Vyskočila na semináře a samozřejmě mě pan Vodňanský se pohyboval v tomhle prostředí, takže jsem s ním prožil několik nejenom vzdělávacích, ale i chlastacích večerů. Bylo to nádherný. Vlastně ty netradiční divadelní žánry byl můj svět, tam já jsem vyrůstal, tam mě vlastně vychovávali a já jsem přes pana doktora Vyskočila poznal později i Honzu Bornu. Tím se vracím k těm básničkám, který tady občas čtu. Je to obrovskej člověk, kterej založil s Jardou Duškem kdysi improvizovaný divadlo Vizita, pak se oddělili. Honza Borna je dneska nemocný dlouho, nevěděli vlastně, co mu je a léčili ho špatně, a pak zjistili, že má roztroušenou sklerózu. A on žije vlastně uzavřený ve své schránce, ale jeho dušička je obrovská, veselá a já vlastně jsem před týdnem byl na čtení, autorské čtení jeho poezie. A zjistil jsem, že po tý revoluci na sebe máme strašně málo času, že to jsou ty večery, který dřív mě strašně bavili a že by se člověk k tomu pomalu měl vracet, občas se zastavit, potkat ty svý kamarády a já Honzu moc obdivuju a přečtu jednu básničku, která je o něm. Proklínám svůj invalidní vozík. Ostatní mají vždycky lepší, lehčí a rychlejší než já. Alespoň z kopce se snažím předjíždět, krouhám zatáčky a řvu: pozór. Sedíme na vozíkách pod kopcem, překřikujeme se o prvenství a čekáme, kdo nás vytlačí nahoru. Nikomu se nechce. I pánbíček se s námi zadýchává.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak já si myslím, že teď už tomu dodáme jenom to, že si poslechneme text tedy Jana Vodňanského, ale v podání Miroslava Štibicha.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Děkuju.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj host Ivan Jiřík si mohl vybrat nejenom svého klasika českého humoru, ale může si taky vybrat, že může někdo zavolat, zatelefonovat, někomu, s kým by si chtěl popovídat. Máte takovou nějakou tužbu?

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Já bych chtěl měl velikou prosbu. Já jsem v tomto pořadu na Silvestra slyšel Eduarda Hrubše, kterýho mám rád, moc ho obdivuju a moje děti říkají, když ho vidí v televizi, že jsme si strašně podobní vizuálně, že máme...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vy jste ho neviděl v televizi ještě?

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Viděl, a on má tu bradku takovou. Já jako akorát moje žena zas říká, že povahově nemám vůbec nic společnýho. No, tak já jsem si říkal, že bych se mohl přesvědčit, že možná že máme daleko víc společných věcí a strašně bych si přál...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste s ním nikdy nemluvil?

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Nikdy jsem ho nepotkal.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to my samozřejmě lehce můžeme provést, protože teda pokud vím, tak to číslo jeho vím, tady ve vedlejším studiu, tak tam prostě zkusíme brknout. Haló, haló, haló.

Eduard HRUBEŠ
--------------------
Ano, zde Hrubeš.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, prosím. Už se nám to povedlo. Edo, prosím tě, je tady se mnou ve studiu herec Ivan Jiřík a on by si s tebou rád popovídal, protože prý to je jeho touha.

Eduard HRUBEŠ
--------------------
No, tak v tom případě nezbývá než mu ji splnit.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak Ivane, máte šanci.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Dobrý den, pane Hrubeš. Já jsem teď strašně překvapenej, protože jsem myslel, že se vlastně nikdy nepotkáte, je to moje životní touha, moc se vám omlouvám. Slyšel jsem se vás v tomto pořadu na Silvestra, a tak jsem vás chtěl moc pozdravit a říct vám, že se mi moc líbíte v pořadu Neváhej a toč. A moje žena je odkojená takovou vlastně, dá se říct, kozlovkou a jinou takovou zábavou, tak doma si vás pořád pouštíme, tak jsem moc rád, že vás slyším.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ti to nějak vyrazilo dech, Edo.

Eduard HRUBEŠ
--------------------
Já jsem úplně ohromenej, co na tohle to má člověk říct. No, tak samozřejmě na jednu stranu jsem nic jiného nečekal od inteligentního posluchače a diváka. Ale na první stranu to se mnou švihlo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Edo, prosím tě, mně teď napadla taková úžasná myšlenka. Ty seš tady ve vedlejším studiu, nemohl by jsi, prosím tě, třeba přijít sem do režie, aby ses ukázal Ivanu Jiříkovi, protože on tě v podstatě takhle jaksi zblízka nikdy neviděl ještě.

Eduard HRUBEŠ
--------------------
To je teda zvláštní. No, ne, my máme zrovna kafe pauzu, tak já jdu, vy jste v kterým?

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My jsme tady v 33, prosím tě, no, 33. To je hned vedle.

Eduard HRUBEŠ
--------------------
Aha, dobrý, tak já už blížím.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano.

Eduard HRUBEŠ
--------------------
Já se blížím. Stále mám mobil u ucha.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Honzo, moc vám děkuju, já mám pěknou trému.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já se vám vůbec, Ivane, nedivím, no.

Eduard HRUBEŠ
--------------------
Otvírám dveře, otvírám dveře.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tady ho máme.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Počkejte, Honzo, ale... tohle přece, tohle přece není pan Hrubeš.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohle to je Eda Hrubeš, a je tady u nás ve studiu. Edo, já tě vídám.

Eduard HRUBEŠ
--------------------
Nazdar.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty už můžeš dokonce ten telefon položit, protože teď tě slyšíme všichni tady.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Honzo, tohle, tohle je náš dědeček.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohle že je váš dědeček?

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Teda já jsem ho udělal trojnásobným dědečkem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty jsi, Edo, dědeček Ivana?

Eduard HRUBEŠ
--------------------
Ne, ne, ne, já jsem jeho tchán.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak prosím vás pěkně, co to má znamenat tohle to tady?

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Edo, ahoj, já tě zdravím, jsem moc rád, že jsi přišel.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to se nám tady ještě nepovedlo, aby náš host telefonní se prolnul přímo do vysílání a navíc ještě tuhle tu úžasnou mystifikaci. Já vám moc děkuju.

Eduard HRUBEŠ
--------------------
Hrál to ale docela věrohodně. Já jsem sám v jednu chvíli tomu podlehl.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
On to hrál dobře, protože to je dobrej herec, že jo.

Eduard HRUBEŠ
--------------------
Jo. o tom tady je řeč?

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A seš ty dobrej dědeček taky, prosím tě?

Eduard HRUBEŠ
--------------------
Já jsem ten nejlepší dědeček, jakýho si mohl Ivan Jiřík vymyslet.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak musí brát, co je, ne?

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
To je úplně skvělý, já teď můžu mlčet a vy si můžete povídat.

Eduard HRUBEŠ
--------------------
Pánové, pokračujte si, pokračujte si, to byl jenom takový gebíček.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, já ti moc děkuju.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Edo, děkuju a měj se hezky, pozdravuj doma.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My si dáme zahrát a dáme zahrát i Edovi Hrubešovi.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak před chviličkou jste slyšeli velikou mystifikaci mého hosta herce Ivana Jiříka, kterej to na vás zkusil s tím, že nezná Edu Hrubeše a on je to nakonec jeho tchán. Tím se dostáváme vlastně k vaší rodině, protože o tom, že teda je Eda váš tchán, to už víme, ale kdo je vaše manželka, jak je to s celou vaší rodinou?

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Já ještě Edovi pošlu jednu básničku na cestu do vedlejšího studia. Edo, když ležíš, tak lež. Když sedíš, tak seď. Když stojíš, tak stůj. A jdi, když jdeš. Stejně dojdeš jen tam, kam opravdu chceš.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je hezký a jak tak koukám, on už odešel dokonce. Tak, tak teď k té rodince.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Já musím říct, že Eda se svojí ženou Blankou pro mě znají to, co Věra v Písku, to co Radim Vašinka v divadle, moje rodina, jak jsem už řekl, se rozpadla a naopak nahradila mi jí a to obrovskou měrou rodina Hrubešů. Moje žena je naopak vychovaná v zázemí, který jí jenom můžu závidět. Máme spolu tři děti a já jsem strašně rád, že to, co vlastně nám rodiče dali, můžeme zase dál předávat. Teď jestli můžu, Honzo, já jsem dostal za povinnost pozdravit všecky svoje děti, takže to vemu od toho nejmladší. Honzíčku, tříletý ahoj, Eminko, šestiletá ahoj, Adélko devítiletá ahoj.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky to máte hezky odstupňovaný, po třech letech.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Ano, ano, po třech letech, teď to možná na nás zase přijde.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já právě jsem chtěl zrovna naznačit.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Moc pozdravuju svoji ženu, musím říct, že pro to své povolání to opravdu považuju za nejdůležitější věc mít to zázemí, já ho mám, jsem opravdu šťastnej. Musím říct, že ty věci kolem divadla ustupují do pozadí, už to pro ně není střed světa a ta rodina je to nejdůležitější a já bych svý ženě, jestli můžu, poslal básničku. Nedorozumění. Promiňte, ale miluju svou vlastní ženu a nedostatek flirtů už nedoženu. Vedle ní tiše spím a samotou se nikdy nevzbudím. Dnes budu po jejím levém boku spát. Vztah se musí stále budovat. Máte pravdu, láska potřebuje změnu. Promiňte, ale miluju svou vlastní ženu.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S hercem Ivanem Jiříkem se strašně pěkně povídá, ale mám takový pocit, že máme hrozně málo času. My si taky říkáme něco, zatímco vy posloucháte písničku.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Já klidně zase přijdu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, určitě. To je už dáno, samozřejmě. Ale zatímco posluchači poslouchali písničku, vy jste tady naznačil něco, co bychom měli jim ještě sdělit a neměli je o to připravit a to je taková hezká historka, jak jste vlastně přišel ke své ženě.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
To ani nevím, jestli to smím prozradit.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sem s tím, sem s tím.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Jestli pak doma nedostanu hrozně vyhubováno.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To musíte risknout.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Ale musím říct, že to takhle bylo. Já jsem točil s maminkou mojí ženy v Český televizi a byla to role tučňáka. To znamená, že vás narvali do kostýmu, ruce jste měl připažený a minimálně dva lidi do toho museli oblíknout, pak vám nasadili tu hlavu a vy jste nic neviděl a maminka vzala svojí, myslím, osmnácti, devatenáctiletou dceru, aby pomáhala. Možná trošku záměrně. A já jsem tak jako samozřejmě koukal, hezká holka, ale na mladší holky jsem nikdy moc nebyl. A tak jsme jako tak spolu lehce koketovali, nicméně Blanka se asi trošku nebo možná hodně zamilovala, pak doma chřadla v pokojíčku, nejedla, nepřijímala potravu, plakala pořád, tak jí maminka vzala do ulice, kde jsem tenkrát bydlel a asi 2 hodiny tam nakupovali, až se jim poštěstilo a vyběhl jsem z baráku. Oni zapadli do zeleniny a do květinářství. Pak každá vyšla odjinud a dělali, že to je náhoda. A já jsem, protože jsem nevěděl jak utíct, tak jsem slíbil, že se večer zastavím u nich doma. A protože se snažím celým život držet svý slovo, tak jsem opravdu večer přišel a už jsem nikdy neodešel.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já to tušil, já to tušil, že to bude hezký. Naše dnešní povídání na Tandemu, naše jízda se už chýlí ke konci a ještě máte příležitost, abyste třeba vyřídil někomu, co vyřídil, přečetl hezkou básničku, protože se mi líbilo, že jste se hezky připravil s těmi, s tou poezií.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Já se malinko vrátím k tomu začátku, k tý rodný hroudě, my jsme s dětma konečně našli takovou svoji rodnou hroudu na skále za Hořicema, koupili jsme tam chalupu, ti lidé nás tam přijali, jako kdybysme se tam narodili. Musím říct, že ty lidi k sobě mají strašně blízko. Vlastně tam s nima prožíváme ty nejobyčejnější věci, který já vlastně jako střípky skládám a považuju za ty nejdůležitější a já ty skaláky moc a moc zdravím. Strašně jim děkuju za to, co pro nás dělají a mám pro ně taky jednu básničku. Mám kamarády, jejichž tváře bych uměl vyčůrat do sněhu. Pořád piju, nesněží a nesněží. Stojím sám uprostřed rozkvetlé louky s pročůranou nohavicí. A kdo by se taky kamarádil s pochcaným?

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem skoro jsem nemohl zadržet smích, ale jsem... nezlobíte se na mě, že to, že mě to tak hezky rozesmálo?

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
To je Honza Borna a musím říct, že právě u něho se snoubí ta bolest s tím humorem a on by byl jenom šťastný, že jste se smál.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že i naši posluchači se smáli a že se jim líbilo povídání, mně určitě moc s mým dnešním hostem, spolutandemistou hercem Ivanem Jiříkem. A protože jsme si zdaleka všechno neřekli, tak máme takový hezký závdavek na to, že se zase někdy na Tandemu spolu potkáme. Za dnešní návštěvu vám moc děkuju.

Ivan JIŘÍK, herec
--------------------
Honzo, já taky moc děkuju.
Pořad: Tandem  |  Stanice: Region - Praha a střední Čechy
Čas vysílání: pátek 11:04, sobota 04:04,  |  Délka pořadu: 56 minut  
 

Nové články v rubrice

Vyberte si svůj region

 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace