Helena Třeštíková: Jsem ten typ, který má rozpracovaný spousty témat

Helena Třeštíková promluvila o svých režisérských vzorech, uvedla, na co se mohou diváci těšit v rámci chystaného dokumentu o Lídě Baarové, a také prozradila, jaký má vztah k vlastním filmům.

Doslovný přepis pořadu dodává firma NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den a příjemný poslech Tandemu vám přeje Jan Rosák. Dnes přišla do našeho studia na návštěvu filmové režisérka, ve své tvorbě se věnuje dokumentaristice zaměřené zejména na mezilidské vztahy, sociální problémy. Natočila více než 40 dokumentárních filmů. Takové charakteristice odpovídá u nás jen jedna žena, režisérka Helena Třeštíková. Vítám vás, dobrý den.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naposledy nás na Tandemu navštívila už před dlouhými 7 lety a od té doby přibývá téměř pravidelně každý rok jeden film, takže budeme mít spoustu témat k povídání. Všem přeju pěknou chvilku u rádia.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Od té doby, co jste u nás, paní Třeštíková, byla, tak jste natočila, to bylo mimochodem 14. března 2008, takže je to víc než 7 let, natočila jste film René, Katku, Soukromý vesmír, Vojta Lavička: Nahoru a dolů, Život s Kašparem, Mallory a teď Lídu Baarovou. Je to správně? Kýváte hlavou.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
No je to tak, ano, ano, kývám hlavou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nevynechal jste žádný.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
Ne, ne, ne, nevynechal jste žádný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Asi těžko budeme probírat všechny ty filmy, které jsou za vámi, i když na každém jste strávila nejenom kus života svého, ale taky jste do toho investovala síly, inspiraci a hodně jste získala, hodně jste ztratila. Který vám tak nejvíc zůstal v paměti?

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
Myslím, že člověk má svoje filmy asi trochu jako svoje děti a že hrozně těžký je něco vybrat, ale tak z těch filmů, co jste jmenoval, tak René přinesl takovou cenu, která mě opravdu potěšila, protože to byla cena Evropské filmové akademie, které se říká evropský Oscar, tak to byl opravdu, z toho jsem měla radost. Katka asi byla nejnavštěvovanější dokument v českých kinech a pořád se promítá na školách, jak jsem se dozvěděla, takže má vlastně takový další život. No a Soukromý vesmír, to byl takový film, který byl pro mě hodně osobní, protože to bylo o životě mých vrstevníků v průběhu posledních 40 let, takže do toho jsem vložila hodně ze sebe.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já bych se určitě chtěl zastavit u filmu Mallory, protože to je jeden z těch posledních nebo ze dvou posledních, takhle, a je tam tak zvláštním způsobem otevřená diskuse o současným stavu sociálního bydlení. To je myslím docela aktuální otázka. Myslíte si, že se vám povedlo se s tím jaksi beze zbytku vyrovnat?

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
No tak mně se, doufejme, povedlo na příkladu ukázat, jak je to velký problém, protože ta žena, kterou sledujeme, se ocitla na ulici tím, že se rozešla se svým přítelem, u kterého bydlela, on jí prostě vyhodil na ulici a ona vlastně se dala dohromady s nějakým jiným mužem, s kterým bydlí v autě a strašně se snaží získat nějaký sociální byt od městského úřadu a strašně se to nedaří. A vlastně tam vidíte, jak tady na to ty úřady nejsou připravený, jako pomoci lidem v takovýhle situaci, která může potkat strašně moc lidí, že vztahy končí a člověk se může ocitnout na ulici a co pak. A je to teda opravdu svízelný, ale doufám, že ten film by mohl vyvolat diskusi, protože na premiéře byla paní ministryně práce a sociálních věcí, která říkala, že to je vlastně jedno z jejích témat, kterému se chce věnovat. Na premiéře v Karlových Varech byl dokonce pan premiér Sobotka, takže doufám, že by na základě toho filmu opravdu ta diskuse se mohla rozběhnout. To by mě samozřejmě nesmírně těšilo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak diskuse je jedna věc a vyústění diskuse věc druhá.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
Ano, ano, ano, ale ono většinou se začíná tak, že se o těch věcech začne mluvit.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Musí se mluvit prostě.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
A pak se doufejme něco pohne.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přesně tak. Musí se o tom začít mluvit. No to je pochopitelně jeden, řekl bych, z úkolů filmařů, aby prostě zadávali tady příčinu k tomu, aby se o tom mluvilo.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
A rozdýchávali diskusi. No, ono, já vždycky uvádím takový příklad, který není z filmu, ale z literatury, že když vyšla v Americe knížka Chaloupka strýčka Toma, tak to byl jeden z momentů, který vedl ke zrušení otroctví.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě jeden film, o kterém se chci zmínit, samozřejmě nejenom o něm, Lída Baarová. No, víte, teď zrovna probíhá v Českém rozhlase taková trošičku kampaň, nebo, dejme tomu, série pořadů o nejednoznačných hrdinech. To já si myslím, že možná Lída Baarová by do toho zapadla.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
Ano, to je přesně nejednoznačná hrdinka, velmi přesně naplňuje tuto charakteristiku. A já bych chtěla jenom říct ještě, ono to se tak zvláštně sešlo s tím, že kolega Filip Renč dělá hraný film o Lídě Baarové a já tedy tento dokument, ale nebyl to žádný záměr tedy z mé strany konkurovat panu Renčovi, taky je to tedy jiný žánr, ale ono to vzniklo tak, že já jsem před 20 lety, přesně před 20 lety s paní Lídou točila v Salzburgu takové dlouhé povídání, ze kterého vznikl potom půlhodinový dokument pro Českou televizi, který se jmenoval Sladké hořkosti Lídy Baarové, a mně celou tu dobu nějak leželo v hlavě, že vlastně jsme toho tam natočili hrozně moc a v tom krátkém tvaru, který byl takto krátký objednán, se to samozřejmě nemohlo všechno zužitkovat a že je to právě tak zajímavá a nejednoznačná postava 20. století, že by stálo za to, udělat takový rozšířenější tvar tedy o jejím životě. A asi tak před 3 lety, protože můj kolega střihač Jakub Hejna mně to pořád říkal, no zkusme to, zkusme to, mě by to tak zajímalo, tak jsem dala žádost na podporu na Development, což je takový rozvoj projektu na média, to je takový program Evropské unie pro podporu kinematografie, a ten grant jsme dostali. Jsme říkám v množném čísle, protože vlastně produkce tentokrát je moje dcera Hanka a mým spolurežisérem bude kolega střihač Jakub Hejna, takže jsme dostali, a od té chvíle na tom pracujeme. A teď do toho přišel kolega Renč, no tak nevím, jestli to je kontraproduktivní nebo naopak, jestli ty dva filmy se navzájem budou podporovat, protože opravdu žánrově to je jiné, že jo, to je hraný film a dokument ve filmu pana kolegy Renče hraje Lídu Baarovou Táňa Pauhofová, v našem filmu je Lída Baarová Lída Baarová, částečně mluvící, částečně ve svých archivech, ve svých filmech.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Málokterá česká herečka byla natolik milovaná a posléze natolik nenáviděná. To já nepochybuju, že jste tohle to akcentovala taky, ale jak jste to pojala jako? Pojala jste ji spíš jaksi, že, že z toho vyjde jako hrdinka pozitivní nebo negativní, anebo jste to nechala na diváka?

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
Já bych to ráda nechala na divákovi, protože tady je hrozně těžký k tomu zaujímat předem nějaký postoj, to znamená, jakože já jako režisér bych divákům řekla, tak takhle se na to dívejte. To vlastně se snažím nedělat nikdy a myslím, že i v tomhle tom případě to tak nebude. My jsme ty výpovědi autentické plus archivy doplnili ještě ukázkami z autobiografické knihy, kterou napsala Lída Baarová s Josefem Škvoreckým, kde tak jako velmi upřímně některé věci svého života komentuje. A doufám, že kombinací tady těchto komponentů by měl vzniknout materiál pro diváka, aby se nad tím zamyslel, protože ono je samozřejmě strašně snadný říct, prostě byla to holka, která se spustila s nepřítelem našeho lidu, chodila s Goebbelsem a tak prostě to je jednoznačně špatně. Ale já si myslím, že ta věc je mnohoznačnější, tak.

/ Písnička /

/ Reklama /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je režisérka Helena Třeštíková, která ve svých filmech představuje divákům takové hrdiny, protože říká se hrdina filmu, ale hrdinové vašich filmů jsou naprosto nejednoznační. Já bych se teď chtěl vrátit trošičku proti proudu času k úplně jiným hrdinům, hrdinům vašeho dětství. Kdopak pro vás byli hrdinové, třeba dejme tomu, já nevím, filmoví, literární, anebo třeba z vašeho okolí?

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
Já jsem nejdřív byla velký čtenář, takže mými hrdiny byli všichni ti spisovatelé, kteří psali pro děti a tak třeba Josef Jaromír Pleva a jeho Malý Bobeš, no tak to byla kniha ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? Já taky miloval Bobše.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
To jsme všichni četli, že jo, teď několikrát, tak no ale potom nastal takový zásadní moment v mém životě, že jsem objevila film, film jako nejenom to, na co jsem chodila s babičkou na pohádky, ale film jako film, no a od té doby se mými hrdiny stali filmoví režiséři. První byl František Vláčil, protože jsem viděla jeho film Holubice a to mě úplně uhranulo. No a potom ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam hrál Karel Smyczek, viďte, malého ...

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
No, chlapečka, malýho chlapečka na vozíku. A Kateřina Irmanovová, krásná dáma. A potom, já jsem totiž bydlela na Václavským náměstí a tam těch kin okolo nás jako v dosahu bylo asi 10, takže já opravdu jsem do kina chodila strašně často a takový tam, u kina Praha, kde jsem chodila do školy, tak se objevila takový velký poutač U stropu je pytel blech a byly to dva filmy Věry Chytilové, takže to bylo jako takové pásmo, mezitím byla snad i nějaká recitace, ale hlavně tam byla taková veliká fotka Věry Chytilový. A já jsem okolo toho chodila do tý školy a vždycky jsem tak na ní nábožně koukala na Věru Chytilovou, krásná dáma. A v tom kině jsem byla asi třikrát, no takže mým hrdinou se stala Věra Chytilová a to myslím neskončilo dodnes.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, to byly dva filmy Stop a Pytel blech.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
A Pytel blech.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano a bylo to vtipně propojeno.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
Ano, U stropu je pytel blech. Krásný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já si myslím, že s těmi hrdiny bychom se možná opravdu sešli. Jak to potom postupovalo, když jste nabírala rozum, to už jste měla dávno samozřejmě, ale když jste dospěla, tak kdo jsou třeba dneska vaši hrdinové?

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
No potom teda ještě musím zmínit Jana Špátu, což byl slavný dokumentarista, tak ten mě, myslím, hodně ovlivnil i v mých začátcích dokumentaristických, i když potom zase samozřejmě vždycky ti hrdinové mají ten smysl, že člověk se s nimi identifikuje a potom se musí od nich nějak trochu odpoutat, aby sám sebe definoval a nebyl jenom jejich stínem, že jo. No a dneska kdo jsou mými hrdiny, to je samozřejmě hrozně těžká otázka, ale vždycky to byli lidi, který něco dělali a dělali to nezávisle na tom, co jim to přinese, a tak samozřejmě takovým velkým hrdinou mého života byl a je a navždy bude Václav Havel a mám nad stolem takový jeho citát, že naděje nespočívá v tom, že se investujeme do věcí, které dobře dopadnou, ale do věci, o kterých máme pocit, že mají smysl nezávisle na tom, jak dopadnou. A to si myslím, že je taková základní moje mantra i toho, co dělám, že dělám věci, o kterých si myslím, že mají smysl a vůbec nevím, jak dopadnou.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už víme, které filmy točí Helena Třeštíková, kdo byli a jsou jejími hrdiny, ale ještě nevíme, kterou muziku má ráda, to se taky rád často ptávám svých hostů v Tandemu. Tak jak je to u vás?

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
Já musím říct, že nejsem úplně ten typ, který by sledoval hudbu nějak výrazně a pokud ke mně něco promlouvá, tak to vždycky byli takový ten typ jako šansony, soul, spíš taková ta přemýšlivější hudba a Leonard Cohen třeba, tak asi tenhle ten typ, jo, že ne příliš mnoho decibelů, ale spíš více ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Více myšlenek taky, ano.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
... myšlenek nebo citu. A jedním z takových velikých zážitků mého dětství bylo, když přijel sem do Prahy koncertovat Louis Armstrong a mně se podařilo tehdy získat lístky do Lucerny a ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak měla jste to nedaleko, přes ulici.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
No jasně, no tak to právě, to byl můj rajón a tak jsem tam prostě úplně to bylo takový zjevení, a potom jsem vystála ohromnou frontu na autogram, takže mám dneska podpis to Helena, formuluji, Armstrong.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To Helena přímo?

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
To Helena. No to je ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to ..., a máte ho, doufám, pořád jaksi ...

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
No mám, mám to.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chráněn.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
Chráněn.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vystaven, výborně.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
Chráněn, chráněn, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vzpomeňte si na to, jak jste stála tu frontu před tím, jak Louis Armstrong fascinoval Lucernu a my vám to teď připomeneme jednou nádhernou, možná vůbec tou nejslavnější písní.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dvě dlaně, které právě tleskaly Louis Armstrongovi za jeho Blueberry Hill patřily mému hostovi, režisérce Heleně Třeštíkové, která tehdy byla na tom koncertě. To byla hezká vzpomínka, ne?

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
Krásná, krásná, nezapomenutelná.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pokračujeme dál a zase bych vás poprosil, abyste trošku zavzpomínala na to, jak se vám pracovalo a pracuje v tandemu? Jak pro vás je důležité partnerství v práci, ale i v životě, kamarádství?

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
No zvolila jsem si tandemovou práci, takže je to jeden z důležitých aspektů toho, co dělám, protože já jsem totiž původně vlastně studovala propagační grafiku na střední škole a to je taková profese, kde člověk je sám, že ho, u stolu, ale od toho jsem odešla a vlastně mi to asi vyhovuje to být v tandemu a s někým spolupracovat a když člověk najde parťáka, s kterým si dobře rozumí, tak to je radost. To vlastně je takový bonus navíc k tomu, že děláte to, co vás baví, když to děláte s lidma, s kterýma si rozumíte a který vás obohacujou, takže teď zrovna konkrétně třeba kolega střihač, kterého jsem už jmenovala, Jakub Hejna, s kterým teda jsem stříhala svoje poslední filmy všechny ty, co jste jmenoval, a teď děláme společně tu Lídu Baarovou, tak to je, on je vlastně ve věku mého syna, jo, takže my jsme generačně šoupnutý, ale jako velmi dobře si rozumíme, a on přináší nápady a já přináším nápady a společně o tom diskutujeme a myslím si, že nás to posouvá. Tak samozřejmě dále jsou to kameramani, tam je zase důležitý to, aby to byli lidi, který mají empatii pro situaci, ve který si ocitají, když točíme s lidma kdekoli v různých prostředích, aby, aby tý situaci porozuměli, aby jí nerušili, aby nedělali nějaký nevhodný poznámky třeba, a aby zároveň zaznamenali to, co je důležitý. Tak to jsou všecko důležití lidé mého života. No to musím říct.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Do jaké míry dáváte třeba, dejme tomu, kameramanovi, představuji si tu situaci, že přicházíte takzvaně na plac, to znamená máte třeba domluvenou schůzku s objektem, o kterém točíte, jestli to tak říkám ošklivě, a máte už dopředu jaksi vymyšleno, jak to bude vypadat, a ten kameraman to vidí trošku jinak. Nevadí to, dáváte šanci mu?

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
No jasně. Já vlastně vůbec nějak neorganizuju kameramana. Já řeknu, proč tam jdeme, o co nám jde. Tím, že děláme ty časosběrné filmy, oni ti kameramani většinou, já mám asi dva, nebo tři stálí kolegy, kteří už s těmi lidmi předtím se setkali, ale já jim jenom ještě tak jako připomenu, co asi tak se odehrávalo a na co navazujeme a co bychom chtěli akcentovat a co je pro nás důležitý, a pak už tam není čas se domlouvat, jo. Taky je hrozně nepříjemný pro ty lidi před kamerou, když ty za kamerou si nějak špitaj a nějak se jako takzvaně na ně domlouvají. Takže to všechno musí bejt předem řečeno, a pak už jde o takovou improvizaci ze všech stran.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisérka Helena Třeštíková, která je dnes hostem Tandemu, už se o tom zmínila, já jsem to tady měl připraveno, jakože si o tom budu povídat trošičku víc, tak to můžu teď zrovna využít. Já mám na mysli toho evropského Oscara, Prix Arte za René v roce 2008. Chci se zeptat, jak je to pro vás důležité takováhle cena? Jak je vůbec důležité pro režiséra nebo tvůrce vašeho charakteru, že získá takovouhle cenu?

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
Tak člověk by neměl být příliš závislý na cenách, protože ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako dělat to pro ceny.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
No, a i potom s ním nějak dále operovat příliš, protože v naší branži jsou ceny subjektivní věc. Když někdo skočí do dálky nejdál, tak je to nezpochybnitelný fakt, zatímco který film je nejlepší a má být oceněn, je vždycky dohoda nějakých lidí závisí, nějaký poroty nebo tak, a závisí na jejich preferencích vkusu a tak dále. Čili není to nezpochybnitelný verdikt a tak by k tomu člověk měl přistupovat. Samozřejmě je to hrozně potěšující, a neznám nikoho, koho by to nepotěšilo, ale zároveň je třeba vždycky vědět tady tuhle tu odvrácenou stranu. Ale fakt je, že to hrozně dobře funguje ty ceny při jakýchkoli grantových řízeních nebo když usilujete o další projekt a žádáte nějaké finance a tyhle ty věci tam napíšete, tak to dobře funguje. No takže z tohohle hlediska to je i, i výhodný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě ano. Víte, co si myslím, že by vás potěšilo? A já si myslím, že to je škoda, že už to nefunguje. Vy jste, jestli se nepletu, jste bydlela, tehdy se to jmenovalo Darex ten dům, že jo, tam na rohu v Jindřišské ...

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
Ano, ano, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... a Václavského náměstí a na protějším rohu bylo to kino Praha v pasáži Práce, viďte.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
Ano, ano, ano, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli se nepletu, teď mi řekněte, jestli náhodou trošičku nekecám, že tam se promítaly krátké filmy?

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
No, no, no, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co myslíte, nebylo by to docela hezké, kdyby se zase z nějakého takového kina stal, stalo kino takových filmů, které by se tam daly promítat zrovna vašeho charakteru?

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
No samozřejmě ano. Ono je to teďka tak, že ty dokumenty, co my děláme, vlastně mají celovečerní stopáž, čili oni se v kinech promítají, všechny tyhle ty, co jste tady jmenoval teď tu poslední řadu, tak vlastně se v kinech promítaly. Ale oni to nejsou takový ty mainstreamový tituly, na který se lidi hrnou, že jo, jako na, se tomu říká Blog Blaster, ale hezky česky, ale jak fakt je, že v kinech jsou a jak jsem tak vypozorovala, tak jsou to filmy pro specializované publikum, to je publikum filmových klubů, takových různých art kin a tak a tam to docela funguje. Ale není to, není to masová záležitost a nikdy nebude. Takže z tohohle toho hlediska bych jako to neviděla nějak černě. Potom po nějaké době promítání v kinech ty filmy jsou uváděny v televizi, kde to vidí mnohonásobně víc diváků, takže se i k těm, kteří do kina nedojdou, ten film, pokud si tu televizi pustí, tak se k nim dostane, takže já si v tomhle tom ohledu zase tolik nestěžuju. Ale fakt je, že takový ty kina krátkých filmů byly pro takový ty různý hraniční žánry, pro animovaný filmy a tak, a tak jsme chodili strašně rádi, že jo. Tak to, oni se o to snaží někteří distributoři dělat taky takový komponovaný pořady a tak, takže jako ne že by to úplně nebylo, ale je to trošku okrajová záležitost.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale znáte to, my jsme takový národ, já nevím, jestli jenom my, takový pohodlný a říkáme si, no tak oni to sice teď dávají tady v tom kině, ale určitě to budou dávat v televizi, počkám si na to.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
Jo, určitě to bude v televizi, počkáme si na televizi, no jasně. No tak co naděláte. No, já pokud se občas dostanu do kina, že třeba mě pozvou z nějakého klubu, ten film se tam promítá, pak je debata, no tak to je velmi příjemný zážitek, protože tam jsou ty lidi, který přišli cíleně, přišli na ten film, film shlídnou, většinou teda neodejdou, seděj a povídají si. A to je bezvadný. Teď mě to zrovna čeká v příštím týdnu v Semilech, tak to se hrozně těším. Ale je to prostě určitý typ publika. Já tomu říkám trošku takové ostrůvky pozitivní deviace, no.

/ Písnička /

/ Reklama /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Helena Třeštíková dokončuje film o Lídě Baarové, ale mám takový pocit, že režisér prostě je neposeda a režisérka taky, takže už nepochybně pokukujete po nějakém novém tématu, možná, že ho máte dokonce rozpracovaný.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
No já jsem ten typ, kterej má rozpracovaný spousty témat. Já sem režisér časosběrných filmů a to znamená, že já mám takových nějakých, já nevím, rozpracovaných 20 příběhů, ale to neznamená, že to je 20 filmů. Tak třeba pokračujeme v cyklu Manželské etudy, což je vlastně 6 manželských párů a ty sledujeme a bude, bylo první díl v 80. letech, pak druhý díl na začátku 20. století, no a teď bude třetí díl někdy asi za 2 roky bychom to měli mít všecko dokončeno a vlastně to bude dohromady 37 let života lidí, s kterými jsme setkali kdysi úplně náhodně na matrice, když si šli objednat svatbu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dneska je příkaz doby, aby ten příběh měl nějakou, pokud možno, lehkou katastrofu, aby se tam prostě stalo něco strašného, aby to prostě přitáhlo diváky. Vám nebude vadit, když ty příběhy budou v podstatě pohodové?

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
No tak oni tam taky katastrofy jsou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No já vím, oni přijdou tak nějak v životě, že jo, ale vy je nevyvoláváte.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
Oni přijdou v životě, no jéjé, ježišmarjá, chraň bůh, aby je vyvolávala, on to ten život přinese sám, takže ty příběhy nejsou úplně všechny pohodové a je tam prostě ten náš život v průběhu týhle tý doby. Myslím si, že v takových drobných detailech možná docela tu dobu charakterizuje, že se telefonujou důležitý zprávy z telefonní budky, mobily neexistují. Čeká se čtyřhodinová fronta na vánoční stromečky a takovýhle drobnůstky života v 80 letech. No a pak dál co všecko nám ten život přináší. Tak já jsem takovej milovník běžné každodennosti a vyhledávání dobrodružství v běžné každodennosti.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste mi připomněla s těmi frontami na vánoční stromky. Já jsem si tuhle kupoval banány a jen tak, jak jsem je dával tak do tašky, tak jsem si vzpomněl na větu, která tehdy byla úplně běžně frekventovaná - přivezli banány, dostali banány.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
Ano, dostali banány, no jasně, dostali pomeranče.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak přeju vám samozřejmě co nejvíce těchhle těch příběhů, které budou mít nakonec pozitivní vyústění. Víte, já nemám rád, existuje takový jeden v televizi takový pořad, ve kterém vaří jaksi amatéři a já mám takový pocit, že někdy provokují ty aktéry, aby byli kontroverzní vůči sobě, a je to z toho úplně na všechny strany kouká. Tak to doufám, že toho se nikdy nedopustíte.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
Ne, ne, ne, já jsem pozorovatel, já nikoho k ničemu neprovokuju.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobře. No ale to bychom velice zjednodušili a zúžili tvorbu Heleny Třeštíkové. Ona je nejenom pozorovatel, ona je výsostný tvůrce. Ať vám to vydrží co nejdýl. Na shledanou.

Helena TŘEŠTÍKOVÁ, režisérka
--------------------
Děkuji mnohokrát a děkuju za pozvání. Na shledanou.