Helga Čočková - herečka
11. listopad 2011
Herečka Helga Čočková navštívila Tandem Jana Rosáka. Dozvěděli jste se, proč dostala jméno Helga, kdo ji v poslední době velmi potěšil a prozradila, co následovalo po vyhození z DAMU.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Ani dnes vás pochopitelně nepřipravím o potěšení z vyprávění mého hosta. Naproti mně už usedla velice elegantní dáma s neobyčejným charizmatem, hlubokýma očima, vynikající česká herečka Helga Čočková. Já vás vítám, Helgo, dobrý den.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Dobrý den. No, děkuju. To jste opravdu měl na mysli mě?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, to jsem měl na mysli vás.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
To děkuju. Jste velmi galantní, elegantní, charizmatický muž.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsme si tady hezky tak pošmajchlovali. A myslím si, že jsme dobře začali, abychom se mohli za chviličku přenést v našem vyprávění do Ostravy, protože tam to u herečky Olgy Čočkové všechno začalo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, Helga Čočková, to už jsem prozradil, se narodila v Ostravě. A já mám teď takovou příjemnou možnost Helze pogratulovat k nastávajícím narozeninám, k významnému životnímu jubileu, se tomu říká, že jo.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Ano, sto let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdepak, to ještě zdaleka, opravdu teda hodně zdaleka. Pozor, to bude v naší rodině cobidup, protože maminka má 97, jo.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
U nás to bylo taky tak. Oslavíme to spolu pak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? Výborně. Tak teď zatím budete slavit vy a já vám to samozřejmě hodně přeju. Musím říct, že vzhledem k tomu, když jsem si přečetl, s kým jste absolvovala na DAMU nebo studovala jste na DAMU s Jirkou Krampolem, Josefem Abrhámem, Láďou Mrkvičkovou, tak mám takovej pocit, že vypadáte jako jejich vnučka teda spíš.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Ajajajaj. Doufám, že neposlouchají Region. Ne, oni vypadají lépe než já, protože jejich ušlechtilé duše se vtiskly do obličejů a krása vyzařuje zevnitř. A tu já nemám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to jste teď sice hezky řekla, ale není to pravda. Tak pojďme se vrátit do té Ostravy toho roku, kdy jste se narodila. Narodila jste se do rodiny, která byla nějakým způsobem, jaksi měla kulturní podhoubí, herecké?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Ne, profesně ne. Můj tatínek byl zámečník, velmi dobrý zámečník. A maminka napřed byla v domácnosti. Oni oba pocházeli z chudých rodin, tam nebylo nějaké jako vyšší vzdělání. Nicméně byla tam vnitřní potřeba hodně číst. Oba dva byli daleko vzdělanější než mnoho absolventů různých škol. Ale tím, že měli tu vnitřní potřebu a četli, na co přišli. A máma potom vlastně, když děti odrostly, my jsme byli tři, my jsme byli 12 let od sebe, čili mě od mé sestry dělí skutečně hodně let a bratr, ten byl nejmladší, ten se nedožil více než 6 let. Ale maminka pak si udělala jeřábnický kurz, byla na to šíleně pyšná, my jsme na ní všichni byli pyšný, protože ona v té době na VŽKG byla nejlepší jeřábnicí. A byla na to nezřízeně pyšná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to bych řekl tedy. To bylo v nějakém filmu, komediálním filmu, tuším, že ji hrála Laďka Kozderková, byla taková jako velice žádaná jeřábnice, že o ni usilovalo několik podniků. Tak ona byla asi tenhle ten typ.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Nevím, kolik podniků o ni usilovalo, nicméně když jsem se tak jako ptala lidí, který tam třeba pracovali, protože ty lidi se navzájem znali, ta Ostrava jaksi v určité sociální vrstvě, do které jsem patřila jako se svojí rodinou a s přáteli, tak jsme se znali a špitali jsme, co kde, jak a to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kde se vzalo vaše velmi neobvyklé křestní jméno?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Já jsem na to maminky taky ptala, protože jsem měla podezření, jestli tam nešlo o nějakou kolaboraci, protože já jsem 41.ročník a Helga, jako jsem si myslela, že je německé jméno, je severské. Ale když jsem vyslýchala velmi tvrdě svoji matku, tak ona řekla: "Víš, my jsme bydleli na Slezský Ostravě a já, když jsem byla v jiným stavu, tak vždycky jsem si říkala, jestli budu mít holčičku, tak tam na patře bydlela paní, která měla krásnou holčičku, která se jmenovala Helga a prej byla okatá, roztomilá a hubatá, taková jako jiskřička chodící." Ona říkala: "Tak bych vlastně jí dala jméno Helga." Já jsem se narodila, dostala jsem jméno Helga v kombinaci s Helga Čočková je to legrační, ale když si to přeložím do němčiny Helga Linsen. Linsen není špatný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to bych řekl.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Že jo?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tatínek se jmenuje nebo jmenoval?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Čoček, tam bylo redukční e. Ne Čočka, ale Čoček.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A poslyšte, kde se ale vzalo v té vaší rodině jaksi ta touha najednou, že jste se začala zajímat o nějaký herectví, recitování a takhle? Kdo vás inspiroval?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Nevím, jestli se to vzalo v mé rodině, ale vzalo se to ve mně jako v členu té rodiny, protože tenkrát nebyla televize a nebyly počítače, takže vlastně vod mrňat, my jsme neseděli jaksi u počítače a nejeli jsme hry a neseděli a nekoukali na Animáčky a na Disneyovky a na tyhle věci, ale my jsme si hledali vlastně zájmy takové interaktivní, kdy jsme si spolu hráli. A děti jsou hravý, že jo. Čili, začalo to tím, že jsme se po bytech navštěvovali, když rodiče byli pryč. Vypáčili jsme celej šatník rodičů, převlíkali jsme se za krále, za strašidla, za všecko možný. Dostali jsme pak šíleně nařezáno, poněvadž jsme to neuměli uklidit nebo rodiče přišli dřív. Ale my jsme si hráli divadlo. A pak jsem zjistila, že lze organizovaně, že to byly kroužky různý a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, dokonce, vy říkáte, že nebyla televize, ale vy jste se dokonce ve 13 letech, to jsem si přečetl, stala první dětskou hlasatelkou ostravského vysílání Československé televize. K tomu se dneska v povídání s Helgou Čočkovou určitě taky dostaneme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak copak trápí, anebo těší Helgu Čočkovou? To mě docela zajímá teď. Co u vás převažuje? Vjemy pozitivní, anebo negativní?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
No, myslím si, že to je trošku o tom, co na sebe necháte jako dopadnout, protože vyznávám, že sklenici můžete vidět poloprázdnou, tutéž sklenici, anebo poloplnou. Já se velmi ráda jako uchyluju k té poloplné, protože je to lepší než žít v duševním marasmu a tak jaksi v šerotemnu. No, podívejte se, já bych chtěla říct něco hezkýho a pozitivního, co jsem vyšťourala vlastně buď mediálně nebo jakkoliv, co mě potěšilo. A vono v poslední době to dá dost práce něco takovýho najít, protože nejen v rozsahu České republiky, ale i v mezinárodním rozsahu všichni víme, co se děje a jde z toho na člověka každé generace, si myslím, úzkost, na mě také. A tak jsem pátrala, pátrala, abych něčím potěšila a našla jsem dvě bezvadný zpráva. Jedna nebyla až tak ukrytá a ta možná potěšila i vás a nejenom nás dva, je to Petra Kvitová samozřejmě, protože řeknu mám jednu věc, my jsme malá země a vlastně kdokoliv z této naší země, kdo udělá něco v pozitivním slova smyslu, co přesahuje tuto zemi tak, že si toho všimnou kolem, tak patří k našemu rodinnému stříbru, ne-li rodinnému zlatu, to já si myslím. A to ta Kvitová teď v současný době třeba je. Já vám třeba řeknu, my jsme v posledním ročníku na DAMU s absolventským představením, byli jsme v Itálii, v Parmě na studentským festivalu vysokých škol, divadelním festivalu. A tam po jednom to představení odabsolvovaným jsme byli na takovým večírku a to byli studenti právnický fakulty. No a tak jako se tam kolem nás motali, to byli takový ty roztomilý, spontánní Italové a jeden takovej právník tak jaksi se tam věnoval mně a já už jsem uměla v tý době docela slušně anglicky, takže bylo o čem a hlavně jak a čím konverzovat. A když jsem řekla, že Praha, poněvadž tak nějak jsme si lokalizovali, kdo odkud a jak, tak on se zeptal, jenom poznamenal: "Praha, Praha, to je Jugoslávie." A mě polilo horko, protože jsem si uvědomila souvislosti. Ten člověk studoval práva, později jsem se dozvěděla, že to byl jeden ze tří synů známé spisovatelky levicově velmi zaměřené, jo, ale měl by bejt vůbec jaksi zorientovanej, zvlášť když byl levicově zaměřený, tak by měl vědět, kde je aspoň ta Praha jaksi v té době. My jsme tam byli před devětaosmdesátým, dlouho, dlouho dozadu. Tak jako blahopřeju Petře Kvitové a blahopřeju nám. Prostě Řeznice z Fulneku, jak něžně fandové poznamenávají. Je bezvadná, držím jí palce do tý Moskvy, do tý Austrálie, kam se z toho Turecka teď přesunuje. No a pak jsem si vyšťourala, to je velká, taková oficiální pozitivní zpráva, která mě potěšila osobně. No a pak jsem vyšťourala takovou jako malou zprávu a rovněž mě velmi osobně potěšila. Jednalo se vlastně o sdělení jedné kolegyně herečky, kterou já pamatuju z mládí jako velmi půvabnou, šarmantní a výbornou herečku, která sdělila médiím, že se jí podařilo v poslední době z jejích 120 kilo to srazit na 95 a já jsem měla upřímnou radost a strašně jí odsud blahopřeju. Tak tyhle dvě věci mě vlastně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsou nádherný věci, pod který vopravdu se můžu jenom podepsat, protože na mě působějí taky velice pozitivně.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Ano, já vidím, máte hned jiskru ve voku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jištěže ano. Já doufám, že naši posluchači taky. Máte jiskru? Máte.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velice příjemný host nás navštívil dnes v Tandemu, herečka Helga Čočková. To povídání o jejím curicullum vitae jsem vlastně skončil tím, že ve 13 letech se stala první dětskou hlasatelkou ostravského vysílání televize, tedy Československé televize. No, tedy to byl start jako hrom. No, ale přitom jsem koukal, že jste nešla rovnou jaksi přímočaře k tomu herectví, ale přes nějakou chemickou průmyslovku jste šla?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Ne, ne, to byl můj koníček, tam mě srdce táhlo hrát, to herectví, že jo. Čili, v podstatě ta čára byla kontinuální vždycky. Ale já jsem ji v té době vnímala i díky tomu, z jaké jsem byla rodiny, prostě oni chtěli, abych měla žividlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Něco pořádnýho.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
No, ne až tak, to nebyla zas tahle úroveň, ale tak jako, abych ještě něco krom toho, protože kdybych si třeba zlomila nohu nebo něco se mi stalo, tak s herectvím je konec. Kdežto s jinou profesí, kde bych měla jakési know-how konkrétní, bych o tu existenci nepřišla. Ty rodiče byli osvícený, nebyl to Ignát Herman, 19.století, oni byli skutečně osvícený, jo. Díky jim za to. No, takže v podstatě jsem se přihlásila na tu chemickou průmyslovku a mě ta chemie bavila, hlavně anorganika. Já to cítila jako dobrodružství. Samozřejmě nevěděla jsem, jestli bych byla natolik dobrá, jestli bych měla takový intelektuální potenciál, abych zvládla všechny informace a ještě je byla schopná rozvíjet dál k něčemu, kde bych se teprve na ten terén vědy, dobrodružství dostala. Ale to neví nikdo, to nevěděl ani Einstein, ani Newton, než ho to kleplo do hlavy z toho stromu. Že jo, kdo to ví? Mohla jsem doufat a naděje, ta je vždycky bezvadná a pohání vás. Takže, na tu průmyslovku mě nevzali, protože měli směrný číslo a brali jenom kluky, protože ty holky šly jakože, aby měly nějakou po tý osmičce školu, ale hned se jim provdaly, z tý průmyslovky vypadly. A jim do průmyslu, do laboratoří a do toho oboru chyběli lidi. Tak mě prostě nevzali. Já jsem si říkala, do prčic, tak nevzali, já chci ale nějaký vzdělání a to už jsem byla po maturitě, tam jsem chtěla na tu odbornou pomaturitní, to nebylo po osmičce. A protože jsem kontinuálně vlastně hrála v loutkovým divadle v Ostravě, hrála jsem takový ty dětský role ve Státním divadle Ostrava. Vždyť já vlastně v 10 letech jsem znala všechny ty strejde, herce Holého, Langmillera, všechny tyhle ty vlastně, který jsem pak tady potkala jako kolegy vo generaci nebo vo dvě starší, který mě znali jako holku a já na ně koukala jako na svý strejdy. Tak jsem v podstatě tu kontinualitu toho svýho zájmu využila tím, že jsem dostala nějaký informace, že existuje škola, já to nevěděla, že existuje škola.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
O DAMU jste vůbec nevěděla?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Ne, ne. A tam jsem se přihlásila, poslala jsem přihlášku, měla jsem totiž velmi osvícenou učitelku češtiny, profesorku doktorku Čermákovou. Díky jí za to, celej život jí děkuju, že prostě ve mně vzbudila vášeň číst, že ve mně vzbudila vášeň sledovat něco, co opravdu chci, nemyslím vraždu, něco pozitivního. Vraždu jsem zatím opravdu úplně nechtěla. Takže, vlatsně jsem se na tu DAMU dostala, což mě překvapilo. No a pak tak nějak jsem vplula do toho profesionálního rámce. Ale myslím si, že jsem měla víc štěstí. Von mě jednou Jirka Adamíra při nějakým Silvestru, to už jsme byli kolegové v pražských divadlech, ne ve stejném angažmá, říká: "helgo, ty jsi ta horoskopická sedmička, no ty jsi dítě štěstěny, ty máš s prominutím, ty máš takovou z prdele kliku, že to snad není pravda." A on měl pravdu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měl pravdu, měl pravdu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Helga Čočková si dnes mohla jako každý náš host exkluzivně vybírat z nepřeberné galerie klasiků českého humoru a okamžitě vyslovila jméno Jan Pivec, což není takový jaksi komik na první pohled a poslech, určitě ne, je to spíš jaksi klasický herec nebo byl, ale vy jste ho měla příležitost poznat přímo osobně, protože jste si s ním měla tu šanci úžasnou zahrát v Národním divadle. Takže, jste ho asi poznala trošku jinak než my.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Ano, ano. A já vám ale, jestli dovolíte, chci poděkovat za tu možnost, že jste mi dal tu možnost a dovolil mi vybrat si, protože vím, že vlastně ti, co už tady nejsou, žijou ve vzpomínkách. A já chci, aby on ještě žil a chci mu dát tu vzpomínku. To byl takovej gigant, že si tu vzpomínku zaslouží. Já jsem s ním měla to štěstí tenkrát jako nově příchozí do Národního divadla hrát ve hře Dáma není k pálení. A tím vlastně v tom Tylově divadle, Stavovským divadle, že jo, což bylo pak přejmenovaný Tylovo divadlo, při těch čekačkách na výstup na představení jsme seděli v takovým tom klubíku cateringovým před jevištěm a než nás zavolali na jeviště, tak jsme si tam všichni povídali, popíjeli kafe a tak jako někdo introvertně seděl a poslouchal, někdo se vykecával a tak. A já jsem milovala, když začal hovořit Jan Pivec, protože on nebyl humorista, to byl člověk neuvěřitelné schopnosti jaksi kultivovaně vyjadřovat jakékoliv téma, a že ta témata byla široká, protože on byl velmi vzdělaný. Navíc to nebyl člověk spekulativní, spekulativní jako na první pohled. On měl ten dar, že působil absolutně /nesrozumitelné/ spontánně a živelně, ale přitom, když vlastně jste pak už věděl, vo co kráčí jako herec a zamyslel se nad tím, jak on hraje, tak jste viděl, že to má takovou konstrukci, ale nebyly vidět dráty. On tím talentem. Byli herci, který jsou schopný udělat stejnou konstrukci, ale oni pak hrajou a je to robot Emil, jo. Vy vidíte, jo, jo, je to dobrý, je to zajímavý a je to robot Emil. A humor pana Pivce bylo něco, co vlastně jste poslouchal a jako jste se v tom koupal, úplně fyzicky jste cejtil, jak je to košatý, jak je to bezvadný, jak von ty věci senzačně, a nikdy ne zle, vždycky jenom laskavě, říká.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My si ho teď budeme mít příležitost poslechnout z doby hodně vzdálené, ale právě abychom tak trošičku naznačili to, z čeho vlastně ten jeho humor a jeho herectví vyrůstalo, na jednom záběru zvukovém s Natašou Golovou z hotelu Modrá hvězda.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Jé, děkuju.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes herečka Olga Čočková. Povídali jsme si o jejích začátcích a je na čase si říct i o těch největších potom úspěších ve vašem prvním angažmá. To byla Ostrava, bylo první angažmá po DAMU? Jste se vrátila do Ostravy?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
No, vono to bylo trošku složitější. Já jsem poslední ročník na DAMU zakončila tím, že jsem se účastnila jako studentka tehdejších pověstných Majálesů, dole mě zatkli estébáci. No, ani tak nezatkli, já jsem se jim vnutila, protože zatkli člověka, který mě doprovázel, studenta a von se rozplakal, protože měl před zkouškama na vysokou školu a bál se, že tohle samozřejmě poznamená jeho další jaksi existenční a kariérní osud. Tak jsem říkala, že já jsem svědek, že von nic, byla jsem mladej Jan Hus, mladá Husovka, že on nic. Prostě voni si mě vybrali potom, protože jsem trvala na svém, i když mě odháněli, tak jsem do toho autobusu se vnutila, do toho antona. No a voni si mě vlastně vybrali potom jako oběť, jsem se jim velmi hodila jako exemplární případ. No a pak už to jelo. Vyrazili mě z DAMU, já jsem byla rok ve fabrice v Pozemních stavbách. Díky tomu jsem si udělala elektrikářskou osmičku, protože jsme v podstatě kompletovali velký elektrický rozvaděče pro NHKG, jo, podle plánku a podle všeho, to všecko umím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste všecko zvládla, to je neuvěřitelný.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Tohle všecko já umím, ano. A bylo to tam bezvadný, protože jsem vypadla z akvária mezi lidi, který nežijou jenom literaturou a Shakespearem a snovými přeludy a letadlem z líčí a proutí, jak mi většinou v tom akváriu žijeme, protože to je materiál, z kterého vlastně pracujeme a jím i žijeme. Ale jaksi čehosi jsem si okusila a mě to vybavilo něčím do života. No, takže pak jsem dostala tím, že jako malý dítě jsem hrála v ostravským divadle, tak tehdejší šéf Radim Koval, taky mu děkuji, mě vysekal z takzvaně politického průseru, promiňte mi to slovo, a prosadil si mě do angažmá do činohry. Jenomže moc užitku z toho neměl, protože vlastně přijel Hanuš Burger z Defi, z Německa a nabídl mi roli Violy ve Večeru tříkrálovém, v muzikálu filmovým, jmenovalo se Was ihr nicht als Sinde, aneb Was ihr wolt, jo. No, takže jsem tam na rok odjela. No a když jsem se vrátila, tak zase ze mě ten chudák Koval neměl žádnej užitek, přestože pro to tolik udělal, aby mi pomohl, protože přijel tehdejší šéf činohry Národního divadla Vítězslav Vejražka. Režíroval ji pohostinsky v té době skvělý režisér Jaromír Pleskot. A vlastně šéf činohry Vítězslav Vejražka přijel koupit z Třísku Honzy, kterej šel do divadla ke Krejčovi za branou, kolegu Vlčka. No a zkazil mu tu exkluzivitu tím, že ještě angažoval vlastně úplně příšernou Čočkovou a k tomu skvělýho komika, kterého pak neměl rád kolega Pešek, protože mu šel do oboru Bohuška Čápa. Už taky mezi námi není a ráda jsem ho vzpomněla. Takže, takováhle klikatá cesta osudu, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ovšem pozor, už si vás taky začali všímat filmaři. A kromě toho jaksi německého kolegy, tak jste hrála v Transportu z ráje a ve filmu s Oldřichem Novým Dva z onoho světa, že jo.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Ano, ale, víte, začali si mě všímat u zkoušek, já jsem začala filmovat už u zkoušek na DAMU. Tam si mě všiml režisér Jiří Krejčík a on šel lovit na ty zkoušky na DAMU a tam mě ulovil na roličku do Probuzení, do plačící okradené dívky v samoobsluze v tom filmu. A tam jsem si poprvé užila pověstného Krejčíka, kterej aby mě donutil k pláči, mi říkal, jak jsem blbá, neschopná, vošklivá a že si rval své pomyslné kučery, které tehdy ještě měl, co to byl za blbce, že mě si od těch zkoušek odvedl. A jemu se to podařilo, já jsem brečela tak, že jsem byla k nezastavení. No a proto to pak jako ta epizodka dobře dopadla a díky tomu jsem pak asi dostala další nabídky.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídáme si na našem Tandemu také dost často o krušných životních chvilkách. Helga Čočková jich pár zažila a už tady jste naznačila to vyloučení ze školy kvůli tomu, že jste se zastala toho studenta. Mám takový pocit, že nějaký podobný malér vás postihl v té Itálii, že tam zůstala nějaká studentka.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Jo, jo, tam zůstala studentka režie Ywonne Zelenková, která tady tenkrát měla docela nedobrou situaci, protože její bratr byl vlastně zavřený, čili ona měla složitou situaci, zvlášť pro práci v kultuře, ta byla velmi hlídaná, že jo. A tehdejší děkan školy, profesor Antonín Dvořák vlastně jí prosadil a vyběhal to, aby mohla též do té Itálie. Ona v té politické souvislosti by se tam v životě nedostala. On chudák se za ní zaručil a ta Ivča samozřejmě tam zůstala. A k tomu řeknu, že po letech jeden kolega přijel z Itálie a vyprávěl nám historku, že byl s turistickým autobusem na ostrově Pomsa, on emigroval do Německa a byli s nějakým turistickým autobusem na ostrově Pomsa u Itálie a tam zastavil autobus, aby se všichni odešli vyčůrat a z pole přiběhla zababuchaná v černém šátku pracovnice na poli a prohlásila, že je Ywonne Zelenková, že je strašně prosí, jestli by mohla jim dát něco pro své příbuzné tady, protože se bojí je ohrozit korespondencí a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ona pracovala na poli?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Ona si vzala nějakýho člověka, sedláka tam, no, protože se musela nějak živit, že jo. A jak se může živit, když tady vystudovala dramaturgii? Nebo režii a dramaturgii jako spojenej obor. Uměla italsky, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to trochu skok teda.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
No, tak si vzala sedláka, aby prostě jaksi měla existenci, čili měla job manželka a von jí šoup hned na pole a tam makala jako barevnej kulík. Ona byla blonďatá, tak jako barevnej blonďatej kulík.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych se vrátil ještě k vaší kariéře, protože to by byla škoda, abychom tady nevyjmenovali pár třeba skvělých filmů, ve kterých jste hrála. Alibi na vodě, Smrt za oponou, Partie krásného dragouna, tam jste měla krásnou roličku.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
No, nádhernou, no. To jsem měla kliku, že jsem ji dostala a taky, protože tam bylo fantastický herecký vobložení, tam jsem byla jako, Stella Zázvorková, Menšík, Pepa Ábík, Abrhám, že jo. To bylo, Pepa Bek, to byly špičky, mezi kterýma já jsem svým partem rovnocenně, nevím, jestli výkonem, ale svým partem rovnocenně jako ocitla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dá se říct, že to byl jaksi ve filmu váš vrchol nebo máte pocit, že si vážíte ještě nějaké jiné role víc?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Já si vážím každé. To jsou všecko moje děti. Říkám, už jsem to někde řekla, tak se blbě opakuju, ale vono je to tak a pravda se může opakovat. Víte, ty nepovedené mám daleko radši, protože vás stojejí více úsilí a více vás bolí, když jsou invalidní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale já si vás pamatuju jaksi jako velice výraznou herečku. A to je zajímavé, že přestože, tak možná na první pohled nepůsobíte tak, v podstatě máte velikej komediální talent, si myslím. Měla jste příležitost ho taky využít?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
No, jednou mně to řekli. Já jsem chodila do takový sportovní krasobruslařský školy jako dítě v Ostravě, to mi bylo asi 11. A na těch trénincích na ledu, tatínek tam vždycky se mnou chodil, doprovázeli vždycky rodiče ty chudinky děti, co tam jezdili a tak. A ten trenér, jako otec chtěl, abych něco předvedla. No a ten trenér tak jako skepticky se na mě podíval a řekl: "Hele, no tak jako předveď tady něco tátovi." A no a já jsem to předvedla, vobjela jsem to kluziště a přijela jsem dychtivá jako výsledku. A on říká: "No, víte, vaše dcera by se mohla uplatnit velmi dobře v komedii i na ledě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, prosím, vždyť to říkám.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Tam mně bylo naznačeno, než jsem to plně v profesi pochopila, že asi možná mám komediální talent.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Helga Čočková je a ještě chviličku bude hostem dnešního Tandemu. V podstatě jsme si nepopovídali příliš o vašem soukromí. Ale někdo třeba soukromí nerad ventiluje, což samozřejmě respektuji. Ale k soukromí patří samozřejmě i to, že máte v současné době docela pořád zajímavou práci, dostala jste zajímavé nabídky třeba ze seriálů. Co vás teď nejvíc zaměstnává v současný době?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Tak, že jo, kontinuálně asi vod 70.roku, když jsem po těch jako určitých událostech nesměla pak ani v Národním divadle pracovat, protože se vrátil rok 71 a tam se to začalo zase nějak to, tak jsem dostala nabídku z knihovny Emanuela Macana pro nevidomé, která byla v Krakovské ulici a je ve Smečkách - načítání beletrie a knih. A to mě velice chytilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsou ty audioknihy.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Tak. Tam jste sám sobě režisérem a je to prostě báječný. Tam pracujete se zvukařkou, která, když je to jako kvalitní člověk, má vkus a tak jako, tak vy na ní poznáte, kdy vám usne, když jako čtete a kdy se zaujme, to je korektor prostě )úplně fantastickej, protože čtete třeba 4 hodiny v kuse. Ta frekvence je taková, že já načtu 4 hodiny čistýho času v kuse té beletrie. Takže, to dělám kontinuálně a to mě neuvěřitelně těší a toho jsem načetla sousty. První knížka byla Huckleberry Finn. No a pak jako se přiznám k jedné věci, protože už jsem taky dívka určitého věku a hodně pamatuju a měla jsem ve svém jaksi životě možnost velkého akčního rádiusu různých lidí, různých osobností, hodně kvalitních a takových, ke kterým bych se v jiné profesi zcela určitě nedostala. Tak jsem začala psát takovou moji tajnou knihu. Ale řeknu vám jednu věc, já ctím obsah slov a jestliže já jí říkám tajná kniha, tak ona tajnou zůstane, protože nevím, jestli je to díky věku, že nejsem bulvární generace, ale pořád v sobě lidskou slušnost a nebudu nikdy ani vůči svému soukromí ani vůči soukromých jiných lidí arogantní, bezostyšná a nebudu komercializovat. Tedy pracuju na sobě a to můžu až do smrti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, líp jsme nemohli zakončit to dnešní povídání s Helgou Čočkovou. Moc vám děkuju za váš čas, který jste nám věnovala i za příjemné povídání. Myslím si, že jsme zdaleka neobsáhli celý váš bohatý život. Třeba si zase někdy popovídáme a třeba na Tandemu. Moc se na to těším už teď. Díky, na shledanou.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Děkuju za pozvání a vážím si ho.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Ani dnes vás pochopitelně nepřipravím o potěšení z vyprávění mého hosta. Naproti mně už usedla velice elegantní dáma s neobyčejným charizmatem, hlubokýma očima, vynikající česká herečka Helga Čočková. Já vás vítám, Helgo, dobrý den.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Dobrý den. No, děkuju. To jste opravdu měl na mysli mě?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, to jsem měl na mysli vás.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
To děkuju. Jste velmi galantní, elegantní, charizmatický muž.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsme si tady hezky tak pošmajchlovali. A myslím si, že jsme dobře začali, abychom se mohli za chviličku přenést v našem vyprávění do Ostravy, protože tam to u herečky Olgy Čočkové všechno začalo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, Helga Čočková, to už jsem prozradil, se narodila v Ostravě. A já mám teď takovou příjemnou možnost Helze pogratulovat k nastávajícím narozeninám, k významnému životnímu jubileu, se tomu říká, že jo.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Ano, sto let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdepak, to ještě zdaleka, opravdu teda hodně zdaleka. Pozor, to bude v naší rodině cobidup, protože maminka má 97, jo.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
U nás to bylo taky tak. Oslavíme to spolu pak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? Výborně. Tak teď zatím budete slavit vy a já vám to samozřejmě hodně přeju. Musím říct, že vzhledem k tomu, když jsem si přečetl, s kým jste absolvovala na DAMU nebo studovala jste na DAMU s Jirkou Krampolem, Josefem Abrhámem, Láďou Mrkvičkovou, tak mám takovej pocit, že vypadáte jako jejich vnučka teda spíš.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Ajajajaj. Doufám, že neposlouchají Region. Ne, oni vypadají lépe než já, protože jejich ušlechtilé duše se vtiskly do obličejů a krása vyzařuje zevnitř. A tu já nemám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to jste teď sice hezky řekla, ale není to pravda. Tak pojďme se vrátit do té Ostravy toho roku, kdy jste se narodila. Narodila jste se do rodiny, která byla nějakým způsobem, jaksi měla kulturní podhoubí, herecké?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Ne, profesně ne. Můj tatínek byl zámečník, velmi dobrý zámečník. A maminka napřed byla v domácnosti. Oni oba pocházeli z chudých rodin, tam nebylo nějaké jako vyšší vzdělání. Nicméně byla tam vnitřní potřeba hodně číst. Oba dva byli daleko vzdělanější než mnoho absolventů různých škol. Ale tím, že měli tu vnitřní potřebu a četli, na co přišli. A máma potom vlastně, když děti odrostly, my jsme byli tři, my jsme byli 12 let od sebe, čili mě od mé sestry dělí skutečně hodně let a bratr, ten byl nejmladší, ten se nedožil více než 6 let. Ale maminka pak si udělala jeřábnický kurz, byla na to šíleně pyšná, my jsme na ní všichni byli pyšný, protože ona v té době na VŽKG byla nejlepší jeřábnicí. A byla na to nezřízeně pyšná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to bych řekl tedy. To bylo v nějakém filmu, komediálním filmu, tuším, že ji hrála Laďka Kozderková, byla taková jako velice žádaná jeřábnice, že o ni usilovalo několik podniků. Tak ona byla asi tenhle ten typ.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Nevím, kolik podniků o ni usilovalo, nicméně když jsem se tak jako ptala lidí, který tam třeba pracovali, protože ty lidi se navzájem znali, ta Ostrava jaksi v určité sociální vrstvě, do které jsem patřila jako se svojí rodinou a s přáteli, tak jsme se znali a špitali jsme, co kde, jak a to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kde se vzalo vaše velmi neobvyklé křestní jméno?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Já jsem na to maminky taky ptala, protože jsem měla podezření, jestli tam nešlo o nějakou kolaboraci, protože já jsem 41.ročník a Helga, jako jsem si myslela, že je německé jméno, je severské. Ale když jsem vyslýchala velmi tvrdě svoji matku, tak ona řekla: "Víš, my jsme bydleli na Slezský Ostravě a já, když jsem byla v jiným stavu, tak vždycky jsem si říkala, jestli budu mít holčičku, tak tam na patře bydlela paní, která měla krásnou holčičku, která se jmenovala Helga a prej byla okatá, roztomilá a hubatá, taková jako jiskřička chodící." Ona říkala: "Tak bych vlastně jí dala jméno Helga." Já jsem se narodila, dostala jsem jméno Helga v kombinaci s Helga Čočková je to legrační, ale když si to přeložím do němčiny Helga Linsen. Linsen není špatný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to bych řekl.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Že jo?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tatínek se jmenuje nebo jmenoval?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Čoček, tam bylo redukční e. Ne Čočka, ale Čoček.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A poslyšte, kde se ale vzalo v té vaší rodině jaksi ta touha najednou, že jste se začala zajímat o nějaký herectví, recitování a takhle? Kdo vás inspiroval?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Nevím, jestli se to vzalo v mé rodině, ale vzalo se to ve mně jako v členu té rodiny, protože tenkrát nebyla televize a nebyly počítače, takže vlastně vod mrňat, my jsme neseděli jaksi u počítače a nejeli jsme hry a neseděli a nekoukali na Animáčky a na Disneyovky a na tyhle věci, ale my jsme si hledali vlastně zájmy takové interaktivní, kdy jsme si spolu hráli. A děti jsou hravý, že jo. Čili, začalo to tím, že jsme se po bytech navštěvovali, když rodiče byli pryč. Vypáčili jsme celej šatník rodičů, převlíkali jsme se za krále, za strašidla, za všecko možný. Dostali jsme pak šíleně nařezáno, poněvadž jsme to neuměli uklidit nebo rodiče přišli dřív. Ale my jsme si hráli divadlo. A pak jsem zjistila, že lze organizovaně, že to byly kroužky různý a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, dokonce, vy říkáte, že nebyla televize, ale vy jste se dokonce ve 13 letech, to jsem si přečetl, stala první dětskou hlasatelkou ostravského vysílání Československé televize. K tomu se dneska v povídání s Helgou Čočkovou určitě taky dostaneme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak copak trápí, anebo těší Helgu Čočkovou? To mě docela zajímá teď. Co u vás převažuje? Vjemy pozitivní, anebo negativní?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
No, myslím si, že to je trošku o tom, co na sebe necháte jako dopadnout, protože vyznávám, že sklenici můžete vidět poloprázdnou, tutéž sklenici, anebo poloplnou. Já se velmi ráda jako uchyluju k té poloplné, protože je to lepší než žít v duševním marasmu a tak jaksi v šerotemnu. No, podívejte se, já bych chtěla říct něco hezkýho a pozitivního, co jsem vyšťourala vlastně buď mediálně nebo jakkoliv, co mě potěšilo. A vono v poslední době to dá dost práce něco takovýho najít, protože nejen v rozsahu České republiky, ale i v mezinárodním rozsahu všichni víme, co se děje a jde z toho na člověka každé generace, si myslím, úzkost, na mě také. A tak jsem pátrala, pátrala, abych něčím potěšila a našla jsem dvě bezvadný zpráva. Jedna nebyla až tak ukrytá a ta možná potěšila i vás a nejenom nás dva, je to Petra Kvitová samozřejmě, protože řeknu mám jednu věc, my jsme malá země a vlastně kdokoliv z této naší země, kdo udělá něco v pozitivním slova smyslu, co přesahuje tuto zemi tak, že si toho všimnou kolem, tak patří k našemu rodinnému stříbru, ne-li rodinnému zlatu, to já si myslím. A to ta Kvitová teď v současný době třeba je. Já vám třeba řeknu, my jsme v posledním ročníku na DAMU s absolventským představením, byli jsme v Itálii, v Parmě na studentským festivalu vysokých škol, divadelním festivalu. A tam po jednom to představení odabsolvovaným jsme byli na takovým večírku a to byli studenti právnický fakulty. No a tak jako se tam kolem nás motali, to byli takový ty roztomilý, spontánní Italové a jeden takovej právník tak jaksi se tam věnoval mně a já už jsem uměla v tý době docela slušně anglicky, takže bylo o čem a hlavně jak a čím konverzovat. A když jsem řekla, že Praha, poněvadž tak nějak jsme si lokalizovali, kdo odkud a jak, tak on se zeptal, jenom poznamenal: "Praha, Praha, to je Jugoslávie." A mě polilo horko, protože jsem si uvědomila souvislosti. Ten člověk studoval práva, později jsem se dozvěděla, že to byl jeden ze tří synů známé spisovatelky levicově velmi zaměřené, jo, ale měl by bejt vůbec jaksi zorientovanej, zvlášť když byl levicově zaměřený, tak by měl vědět, kde je aspoň ta Praha jaksi v té době. My jsme tam byli před devětaosmdesátým, dlouho, dlouho dozadu. Tak jako blahopřeju Petře Kvitové a blahopřeju nám. Prostě Řeznice z Fulneku, jak něžně fandové poznamenávají. Je bezvadná, držím jí palce do tý Moskvy, do tý Austrálie, kam se z toho Turecka teď přesunuje. No a pak jsem si vyšťourala, to je velká, taková oficiální pozitivní zpráva, která mě potěšila osobně. No a pak jsem vyšťourala takovou jako malou zprávu a rovněž mě velmi osobně potěšila. Jednalo se vlastně o sdělení jedné kolegyně herečky, kterou já pamatuju z mládí jako velmi půvabnou, šarmantní a výbornou herečku, která sdělila médiím, že se jí podařilo v poslední době z jejích 120 kilo to srazit na 95 a já jsem měla upřímnou radost a strašně jí odsud blahopřeju. Tak tyhle dvě věci mě vlastně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsou nádherný věci, pod který vopravdu se můžu jenom podepsat, protože na mě působějí taky velice pozitivně.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Ano, já vidím, máte hned jiskru ve voku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jištěže ano. Já doufám, že naši posluchači taky. Máte jiskru? Máte.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velice příjemný host nás navštívil dnes v Tandemu, herečka Helga Čočková. To povídání o jejím curicullum vitae jsem vlastně skončil tím, že ve 13 letech se stala první dětskou hlasatelkou ostravského vysílání televize, tedy Československé televize. No, tedy to byl start jako hrom. No, ale přitom jsem koukal, že jste nešla rovnou jaksi přímočaře k tomu herectví, ale přes nějakou chemickou průmyslovku jste šla?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Ne, ne, to byl můj koníček, tam mě srdce táhlo hrát, to herectví, že jo. Čili, v podstatě ta čára byla kontinuální vždycky. Ale já jsem ji v té době vnímala i díky tomu, z jaké jsem byla rodiny, prostě oni chtěli, abych měla žividlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Něco pořádnýho.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
No, ne až tak, to nebyla zas tahle úroveň, ale tak jako, abych ještě něco krom toho, protože kdybych si třeba zlomila nohu nebo něco se mi stalo, tak s herectvím je konec. Kdežto s jinou profesí, kde bych měla jakési know-how konkrétní, bych o tu existenci nepřišla. Ty rodiče byli osvícený, nebyl to Ignát Herman, 19.století, oni byli skutečně osvícený, jo. Díky jim za to. No, takže v podstatě jsem se přihlásila na tu chemickou průmyslovku a mě ta chemie bavila, hlavně anorganika. Já to cítila jako dobrodružství. Samozřejmě nevěděla jsem, jestli bych byla natolik dobrá, jestli bych měla takový intelektuální potenciál, abych zvládla všechny informace a ještě je byla schopná rozvíjet dál k něčemu, kde bych se teprve na ten terén vědy, dobrodružství dostala. Ale to neví nikdo, to nevěděl ani Einstein, ani Newton, než ho to kleplo do hlavy z toho stromu. Že jo, kdo to ví? Mohla jsem doufat a naděje, ta je vždycky bezvadná a pohání vás. Takže, na tu průmyslovku mě nevzali, protože měli směrný číslo a brali jenom kluky, protože ty holky šly jakože, aby měly nějakou po tý osmičce školu, ale hned se jim provdaly, z tý průmyslovky vypadly. A jim do průmyslu, do laboratoří a do toho oboru chyběli lidi. Tak mě prostě nevzali. Já jsem si říkala, do prčic, tak nevzali, já chci ale nějaký vzdělání a to už jsem byla po maturitě, tam jsem chtěla na tu odbornou pomaturitní, to nebylo po osmičce. A protože jsem kontinuálně vlastně hrála v loutkovým divadle v Ostravě, hrála jsem takový ty dětský role ve Státním divadle Ostrava. Vždyť já vlastně v 10 letech jsem znala všechny ty strejde, herce Holého, Langmillera, všechny tyhle ty vlastně, který jsem pak tady potkala jako kolegy vo generaci nebo vo dvě starší, který mě znali jako holku a já na ně koukala jako na svý strejdy. Tak jsem v podstatě tu kontinualitu toho svýho zájmu využila tím, že jsem dostala nějaký informace, že existuje škola, já to nevěděla, že existuje škola.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
O DAMU jste vůbec nevěděla?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Ne, ne. A tam jsem se přihlásila, poslala jsem přihlášku, měla jsem totiž velmi osvícenou učitelku češtiny, profesorku doktorku Čermákovou. Díky jí za to, celej život jí děkuju, že prostě ve mně vzbudila vášeň číst, že ve mně vzbudila vášeň sledovat něco, co opravdu chci, nemyslím vraždu, něco pozitivního. Vraždu jsem zatím opravdu úplně nechtěla. Takže, vlatsně jsem se na tu DAMU dostala, což mě překvapilo. No a pak tak nějak jsem vplula do toho profesionálního rámce. Ale myslím si, že jsem měla víc štěstí. Von mě jednou Jirka Adamíra při nějakým Silvestru, to už jsme byli kolegové v pražských divadlech, ne ve stejném angažmá, říká: "helgo, ty jsi ta horoskopická sedmička, no ty jsi dítě štěstěny, ty máš s prominutím, ty máš takovou z prdele kliku, že to snad není pravda." A on měl pravdu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měl pravdu, měl pravdu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Helga Čočková si dnes mohla jako každý náš host exkluzivně vybírat z nepřeberné galerie klasiků českého humoru a okamžitě vyslovila jméno Jan Pivec, což není takový jaksi komik na první pohled a poslech, určitě ne, je to spíš jaksi klasický herec nebo byl, ale vy jste ho měla příležitost poznat přímo osobně, protože jste si s ním měla tu šanci úžasnou zahrát v Národním divadle. Takže, jste ho asi poznala trošku jinak než my.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Ano, ano. A já vám ale, jestli dovolíte, chci poděkovat za tu možnost, že jste mi dal tu možnost a dovolil mi vybrat si, protože vím, že vlastně ti, co už tady nejsou, žijou ve vzpomínkách. A já chci, aby on ještě žil a chci mu dát tu vzpomínku. To byl takovej gigant, že si tu vzpomínku zaslouží. Já jsem s ním měla to štěstí tenkrát jako nově příchozí do Národního divadla hrát ve hře Dáma není k pálení. A tím vlastně v tom Tylově divadle, Stavovským divadle, že jo, což bylo pak přejmenovaný Tylovo divadlo, při těch čekačkách na výstup na představení jsme seděli v takovým tom klubíku cateringovým před jevištěm a než nás zavolali na jeviště, tak jsme si tam všichni povídali, popíjeli kafe a tak jako někdo introvertně seděl a poslouchal, někdo se vykecával a tak. A já jsem milovala, když začal hovořit Jan Pivec, protože on nebyl humorista, to byl člověk neuvěřitelné schopnosti jaksi kultivovaně vyjadřovat jakékoliv téma, a že ta témata byla široká, protože on byl velmi vzdělaný. Navíc to nebyl člověk spekulativní, spekulativní jako na první pohled. On měl ten dar, že působil absolutně /nesrozumitelné/ spontánně a živelně, ale přitom, když vlastně jste pak už věděl, vo co kráčí jako herec a zamyslel se nad tím, jak on hraje, tak jste viděl, že to má takovou konstrukci, ale nebyly vidět dráty. On tím talentem. Byli herci, který jsou schopný udělat stejnou konstrukci, ale oni pak hrajou a je to robot Emil, jo. Vy vidíte, jo, jo, je to dobrý, je to zajímavý a je to robot Emil. A humor pana Pivce bylo něco, co vlastně jste poslouchal a jako jste se v tom koupal, úplně fyzicky jste cejtil, jak je to košatý, jak je to bezvadný, jak von ty věci senzačně, a nikdy ne zle, vždycky jenom laskavě, říká.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My si ho teď budeme mít příležitost poslechnout z doby hodně vzdálené, ale právě abychom tak trošičku naznačili to, z čeho vlastně ten jeho humor a jeho herectví vyrůstalo, na jednom záběru zvukovém s Natašou Golovou z hotelu Modrá hvězda.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Jé, děkuju.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes herečka Olga Čočková. Povídali jsme si o jejích začátcích a je na čase si říct i o těch největších potom úspěších ve vašem prvním angažmá. To byla Ostrava, bylo první angažmá po DAMU? Jste se vrátila do Ostravy?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
No, vono to bylo trošku složitější. Já jsem poslední ročník na DAMU zakončila tím, že jsem se účastnila jako studentka tehdejších pověstných Majálesů, dole mě zatkli estébáci. No, ani tak nezatkli, já jsem se jim vnutila, protože zatkli člověka, který mě doprovázel, studenta a von se rozplakal, protože měl před zkouškama na vysokou školu a bál se, že tohle samozřejmě poznamená jeho další jaksi existenční a kariérní osud. Tak jsem říkala, že já jsem svědek, že von nic, byla jsem mladej Jan Hus, mladá Husovka, že on nic. Prostě voni si mě vybrali potom, protože jsem trvala na svém, i když mě odháněli, tak jsem do toho autobusu se vnutila, do toho antona. No a voni si mě vlastně vybrali potom jako oběť, jsem se jim velmi hodila jako exemplární případ. No a pak už to jelo. Vyrazili mě z DAMU, já jsem byla rok ve fabrice v Pozemních stavbách. Díky tomu jsem si udělala elektrikářskou osmičku, protože jsme v podstatě kompletovali velký elektrický rozvaděče pro NHKG, jo, podle plánku a podle všeho, to všecko umím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste všecko zvládla, to je neuvěřitelný.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Tohle všecko já umím, ano. A bylo to tam bezvadný, protože jsem vypadla z akvária mezi lidi, který nežijou jenom literaturou a Shakespearem a snovými přeludy a letadlem z líčí a proutí, jak mi většinou v tom akváriu žijeme, protože to je materiál, z kterého vlastně pracujeme a jím i žijeme. Ale jaksi čehosi jsem si okusila a mě to vybavilo něčím do života. No, takže pak jsem dostala tím, že jako malý dítě jsem hrála v ostravským divadle, tak tehdejší šéf Radim Koval, taky mu děkuji, mě vysekal z takzvaně politického průseru, promiňte mi to slovo, a prosadil si mě do angažmá do činohry. Jenomže moc užitku z toho neměl, protože vlastně přijel Hanuš Burger z Defi, z Německa a nabídl mi roli Violy ve Večeru tříkrálovém, v muzikálu filmovým, jmenovalo se Was ihr nicht als Sinde, aneb Was ihr wolt, jo. No, takže jsem tam na rok odjela. No a když jsem se vrátila, tak zase ze mě ten chudák Koval neměl žádnej užitek, přestože pro to tolik udělal, aby mi pomohl, protože přijel tehdejší šéf činohry Národního divadla Vítězslav Vejražka. Režíroval ji pohostinsky v té době skvělý režisér Jaromír Pleskot. A vlastně šéf činohry Vítězslav Vejražka přijel koupit z Třísku Honzy, kterej šel do divadla ke Krejčovi za branou, kolegu Vlčka. No a zkazil mu tu exkluzivitu tím, že ještě angažoval vlastně úplně příšernou Čočkovou a k tomu skvělýho komika, kterého pak neměl rád kolega Pešek, protože mu šel do oboru Bohuška Čápa. Už taky mezi námi není a ráda jsem ho vzpomněla. Takže, takováhle klikatá cesta osudu, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ovšem pozor, už si vás taky začali všímat filmaři. A kromě toho jaksi německého kolegy, tak jste hrála v Transportu z ráje a ve filmu s Oldřichem Novým Dva z onoho světa, že jo.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Ano, ale, víte, začali si mě všímat u zkoušek, já jsem začala filmovat už u zkoušek na DAMU. Tam si mě všiml režisér Jiří Krejčík a on šel lovit na ty zkoušky na DAMU a tam mě ulovil na roličku do Probuzení, do plačící okradené dívky v samoobsluze v tom filmu. A tam jsem si poprvé užila pověstného Krejčíka, kterej aby mě donutil k pláči, mi říkal, jak jsem blbá, neschopná, vošklivá a že si rval své pomyslné kučery, které tehdy ještě měl, co to byl za blbce, že mě si od těch zkoušek odvedl. A jemu se to podařilo, já jsem brečela tak, že jsem byla k nezastavení. No a proto to pak jako ta epizodka dobře dopadla a díky tomu jsem pak asi dostala další nabídky.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídáme si na našem Tandemu také dost často o krušných životních chvilkách. Helga Čočková jich pár zažila a už tady jste naznačila to vyloučení ze školy kvůli tomu, že jste se zastala toho studenta. Mám takový pocit, že nějaký podobný malér vás postihl v té Itálii, že tam zůstala nějaká studentka.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Jo, jo, tam zůstala studentka režie Ywonne Zelenková, která tady tenkrát měla docela nedobrou situaci, protože její bratr byl vlastně zavřený, čili ona měla složitou situaci, zvlášť pro práci v kultuře, ta byla velmi hlídaná, že jo. A tehdejší děkan školy, profesor Antonín Dvořák vlastně jí prosadil a vyběhal to, aby mohla též do té Itálie. Ona v té politické souvislosti by se tam v životě nedostala. On chudák se za ní zaručil a ta Ivča samozřejmě tam zůstala. A k tomu řeknu, že po letech jeden kolega přijel z Itálie a vyprávěl nám historku, že byl s turistickým autobusem na ostrově Pomsa, on emigroval do Německa a byli s nějakým turistickým autobusem na ostrově Pomsa u Itálie a tam zastavil autobus, aby se všichni odešli vyčůrat a z pole přiběhla zababuchaná v černém šátku pracovnice na poli a prohlásila, že je Ywonne Zelenková, že je strašně prosí, jestli by mohla jim dát něco pro své příbuzné tady, protože se bojí je ohrozit korespondencí a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ona pracovala na poli?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Ona si vzala nějakýho člověka, sedláka tam, no, protože se musela nějak živit, že jo. A jak se může živit, když tady vystudovala dramaturgii? Nebo režii a dramaturgii jako spojenej obor. Uměla italsky, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to trochu skok teda.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
No, tak si vzala sedláka, aby prostě jaksi měla existenci, čili měla job manželka a von jí šoup hned na pole a tam makala jako barevnej kulík. Ona byla blonďatá, tak jako barevnej blonďatej kulík.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych se vrátil ještě k vaší kariéře, protože to by byla škoda, abychom tady nevyjmenovali pár třeba skvělých filmů, ve kterých jste hrála. Alibi na vodě, Smrt za oponou, Partie krásného dragouna, tam jste měla krásnou roličku.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
No, nádhernou, no. To jsem měla kliku, že jsem ji dostala a taky, protože tam bylo fantastický herecký vobložení, tam jsem byla jako, Stella Zázvorková, Menšík, Pepa Ábík, Abrhám, že jo. To bylo, Pepa Bek, to byly špičky, mezi kterýma já jsem svým partem rovnocenně, nevím, jestli výkonem, ale svým partem rovnocenně jako ocitla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dá se říct, že to byl jaksi ve filmu váš vrchol nebo máte pocit, že si vážíte ještě nějaké jiné role víc?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Já si vážím každé. To jsou všecko moje děti. Říkám, už jsem to někde řekla, tak se blbě opakuju, ale vono je to tak a pravda se může opakovat. Víte, ty nepovedené mám daleko radši, protože vás stojejí více úsilí a více vás bolí, když jsou invalidní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale já si vás pamatuju jaksi jako velice výraznou herečku. A to je zajímavé, že přestože, tak možná na první pohled nepůsobíte tak, v podstatě máte velikej komediální talent, si myslím. Měla jste příležitost ho taky využít?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
No, jednou mně to řekli. Já jsem chodila do takový sportovní krasobruslařský školy jako dítě v Ostravě, to mi bylo asi 11. A na těch trénincích na ledu, tatínek tam vždycky se mnou chodil, doprovázeli vždycky rodiče ty chudinky děti, co tam jezdili a tak. A ten trenér, jako otec chtěl, abych něco předvedla. No a ten trenér tak jako skepticky se na mě podíval a řekl: "Hele, no tak jako předveď tady něco tátovi." A no a já jsem to předvedla, vobjela jsem to kluziště a přijela jsem dychtivá jako výsledku. A on říká: "No, víte, vaše dcera by se mohla uplatnit velmi dobře v komedii i na ledě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, prosím, vždyť to říkám.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Tam mně bylo naznačeno, než jsem to plně v profesi pochopila, že asi možná mám komediální talent.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Helga Čočková je a ještě chviličku bude hostem dnešního Tandemu. V podstatě jsme si nepopovídali příliš o vašem soukromí. Ale někdo třeba soukromí nerad ventiluje, což samozřejmě respektuji. Ale k soukromí patří samozřejmě i to, že máte v současné době docela pořád zajímavou práci, dostala jste zajímavé nabídky třeba ze seriálů. Co vás teď nejvíc zaměstnává v současný době?
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Tak, že jo, kontinuálně asi vod 70.roku, když jsem po těch jako určitých událostech nesměla pak ani v Národním divadle pracovat, protože se vrátil rok 71 a tam se to začalo zase nějak to, tak jsem dostala nabídku z knihovny Emanuela Macana pro nevidomé, která byla v Krakovské ulici a je ve Smečkách - načítání beletrie a knih. A to mě velice chytilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsou ty audioknihy.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Tak. Tam jste sám sobě režisérem a je to prostě báječný. Tam pracujete se zvukařkou, která, když je to jako kvalitní člověk, má vkus a tak jako, tak vy na ní poznáte, kdy vám usne, když jako čtete a kdy se zaujme, to je korektor prostě )úplně fantastickej, protože čtete třeba 4 hodiny v kuse. Ta frekvence je taková, že já načtu 4 hodiny čistýho času v kuse té beletrie. Takže, to dělám kontinuálně a to mě neuvěřitelně těší a toho jsem načetla sousty. První knížka byla Huckleberry Finn. No a pak jako se přiznám k jedné věci, protože už jsem taky dívka určitého věku a hodně pamatuju a měla jsem ve svém jaksi životě možnost velkého akčního rádiusu různých lidí, různých osobností, hodně kvalitních a takových, ke kterým bych se v jiné profesi zcela určitě nedostala. Tak jsem začala psát takovou moji tajnou knihu. Ale řeknu vám jednu věc, já ctím obsah slov a jestliže já jí říkám tajná kniha, tak ona tajnou zůstane, protože nevím, jestli je to díky věku, že nejsem bulvární generace, ale pořád v sobě lidskou slušnost a nebudu nikdy ani vůči svému soukromí ani vůči soukromých jiných lidí arogantní, bezostyšná a nebudu komercializovat. Tedy pracuju na sobě a to můžu až do smrti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, líp jsme nemohli zakončit to dnešní povídání s Helgou Čočkovou. Moc vám děkuju za váš čas, který jste nám věnovala i za příjemné povídání. Myslím si, že jsme zdaleka neobsáhli celý váš bohatý život. Třeba si zase někdy popovídáme a třeba na Tandemu. Moc se na to těším už teď. Díky, na shledanou.
Helga ČOČKOVÁ, herečka
--------------------
Děkuju za pozvání a vážím si ho.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
