Judita Matyášová - novinářka a spisovatelka
8. květen 2014
Jan Rosák pozval do studia Tandemu novinářku a spisovatelku Juditu Matyášovou. Povídání se dotklo například i její knihy Přátelství navzdory Hitlerovi o židovských dětech a jejich anabázi válečnou Evropou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sváteční Tandem právě překročil startovní dráhu, ze studia vám přeje dobrý den Jan Rosák. Proč sváteční? No samozřejmě slavíme konec 2. světové války, respektive 69. výročí dne, kdy kapitulovala německá vojska. Naproti mně už sedí žena, která pátrá po zajímavých životních osudech a bude to mít hodně společného právě s tím dnešním datem. Hlavně tedy po stopách Čechů, kteří odešli nebo emigrovali v průběhu 20. století. Hledá střípky příběhů a skládá je. Spojuje dávné kamarády, vyhledává ztracené příbuzné, luští všelijaké záhady. Pozvání do Tandemu přijala novinářka a spisovatelka Judita Matyášová. Dobrý den.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pro mě i pro posluchače jste zatím tak trošku záhadou vy samotná. Moc toho o vás nevíme, ale příští chvíle to určitě všechno změní. Hned po úvodní melodii nakoukneme do vašeho životopisu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Judita Matyášová je dnes hostem Tandemu. Jak jsem říkal, začneme luštit mezi těmi tajemstvími první to tajemství vaše. Tak to velké tajemství není samozřejmě, ale stejně to může být určitě zajímavé, když nám řeknete, kde jste se narodila a jak jste trávila dětství?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já jsem se narodila v roce 1979 v Praze a moje dětství je hodně spjaté s tím, co dělají moji rodiče, oni jsou oba novináři, takže mně dost často vyprávěli různé příběhy, které zpracovávali a myslím si, že tak trošku mě to právě nasměrovalo k tomu, co teď dělám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, chtěla jste tudíž pod dojmem toho vyprávění těch příběhů takové příběhy, dejme tomu, zaznamenávat, psát?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Spíš nejdřív mě hodně bavilo je poslouchat, protože můj tatínek je velký vypravěč a je takový hrozně zvídavý člověk. Vždycky, když jsme třeba jeli někam na výlet po hradech a zámcích, tak to byl on takový ten tazatel nekonečných otázek, takže mě to nějak, hodně mě to chytlo, ale řekla bych, že tak na základní škole, možná na začátku střední školy jsem si ještě tak úplně nevěřila, že bych sama mohla ty příběhy sama nějak zpracovávat nebo sepisovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale určitá touha ve vás asi musela být, když jste tudíž potom začala jaksi posléze na tom pracovat tak, že jste se přihlásila na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Nebo ještě předtím vás to bralo?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já jsem, já jsem trošku takový přestárlý studen, já jsem začala studovat až v 28. Já jsem to vzala trošku tak naruby.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co do té doby jste dělala?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já jsem studovala knihkupeckou školu a měli jsme tam, to mě ohromně bavilo, měli jsme tam praxi, každý týden jsme byli buďto v knihkupectví nebo v antikvariátech a už samotný ten svět těch antikvariátů je zajímavý právě tím, že tam chodí lidé, kteří pátrají, chtějí se dozvídat různé takové záhady, takže možná to je taky jeden z těch prazákladů. No a potom jsem vystřídala několik zaměstnání, pracovala jsem v různých galeriích, divadlech, v kulturních institucích a někdy v roce 2003, jestli se nepletu, jsem začala pracovat v Lidových novinách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale vy jste se pravděpodobně rozhodla, že ty knihy budete nejenom tedy katalogizovat a ukládat do regálů, ale že byste taky něco ráda napsala, viďte, protože předpokládám, že na Akademii Josefa Škvoreckého vás vzalo asi tvůrčí psaní nejvíc, že jo.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Je to tak, přesně tak. Vlastně jsou to takové tý náhody nenáhody, když jsem začala pracovat v Lidových novinách, tak jednoho dne, zrovna jsme chystali materiál k výročí 17. listopadu a stavil se tam za námi jeden fotograf, který se jmenuje Jan Jindra a on přinesl nějaké snímky, které pořídil právě 17. listopadu 89 a nějak jsme se dali do řeči a on mi říkal, já vlastně ještě dělám takový jeden projekt a je to pátrání po stopách Kafky. Tak já jsem si říkala, no tak Kafka to je Praha - Vídeň - Berlín, co ještě jiného, a on říkal, no a on vlastně cestoval skoro celý život a bavilo ho spoustu věcí, zajímal se o zdravý životní styl, chodil do kina nebo jezdil na motorce. A já jsem říkala, to se pořád bavíme o Kafkovi opravdu?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hmm, o tom samém Kafkovi.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
O tom samém, a tak mě trvalo asi den, dva než se mi to v hlavě rozleželo a pak jsem mu zavolala a řekla jsem - já bych chtěla pátrat taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to já vím, že vy jste dokonce to pátrání pak členila opravdu do knihy, vydala jste knížku Pozoruhodného průvodce, který je spojen se jménem Franze Kafky. O tom si dneska samozřejmě s Juditou Matyášovou v Tandemu ještě hodně budeme povídat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Proč je to dnešní datum, to znamená den kapitulace německých vojsk a Den vítězství nad fašismem, tedy ve 2. světové válce, spojen s mým dnešním hostem novinářkou a spisovatelkou Juditou Matyášovou, teď hned rozluštíme. Jedna z jejích knih se totiž jmenuje, dokonce úplně čerstvá, Přátelství navzdory Hitlerovi. Což samozřejmě má hodně společného tedy i s dějinami války. Řekněte nám, o čem ta knížka je, čí přátelství to je a proč navzdory Hitlerovi?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Tak úplně ve stručnosti je to příběh 80 českých židovských dětí, mladých lidí ve věku 14 až 16 let, a tyto děti měly odjet do Palestiny na začátku války, ale z různých důvodů, které možná se k nim ještě dostaneme, se vypravily úplně jiným směrem, odjely do Dánska, kde prožily 4 roky v pěstounských rodinách a v roce 43 uprchly do Švédska a ten moment toho útěku byl vlastně moment, kdy se viděly naposled. A já jsem se v roce 2011 s jedním z těch dětí v uvozovkách setkala, je jim teď 90 let, a když jsem se dozvěděla, že se neviděly spoustu let, od války, tak jsem si řekla vlastně by bylo úžasné je vypátrat a nějak je znovu propojit. Takže moje knížka je o tom, jak žily před válkou, za války a jak žijí dnes. Je o pátrání napříč celým světem a o tom, jak vlastně ten příběh pokračuje dál, protože dcery, synové, vnučky, vnoučata nějak pátrají dál se mou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vždycky nějaká nouze nebo chvíle, kdy člověku není do zpěvu, ho pojí s těmi ostatními stejně jaksi postiženými, poznamenanými, čili tohleto bylo ta, ta, ten odpor a nenávist vůči Hitlerovi, to bylo to přátelství, které přetrvalo?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já bych řekla, že u nich to bylo úplně na začátku takové to přátelství puberťáků, že prostě je mi 13, 14 a jsem ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A někam spolu jedeme.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
... a jsem hrozně rád s kamarády a je tam ten společný sen, chceme jet spolu do Palestiny, protože to byl nějaký takový motiv, slyšeli o tom v rodinách a říkali si, jednou budeme v nějaké své takovéhle zemi, vlastně bude to země našich praotců a budeme tam spolu. A to přátelství navzdory Hitlerovi vlastně to přátelství jim vytrvalo i navzdory těm okolnostem, které kolem nich byly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkala jste, že jim je, což samozřejmě si každý lehce spočítá, kolem 90, kolik jich přežilo až do tohoto požehnaného věku, kterého se nedožije leckdo z nás?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já jsem jich vypátrala zhruba 30 ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale to je fakt ohromné jako.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
... plus několik těch pěstounských rodin, se kterými jsem se setkala v Dánsku, dokonce s jednou pěstounkou, té je 94 let a vypadá, no tipla bych tak o 10 míň a přesně v těchto dnech, v těchto měsících se i jedna z těch rodin vypravila sem do Čech z Ameriky a jedou poprvé na ta místa, kde ta jejich maminka se narodila a všechno to jedou takhle objevovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kde žijí teď tyhlety bývalé děti, dneska už úctyhodní kmeti a babičky?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Tak to se přesně váže s tím, že oni, když přijeli po válce sem domů, tak řešili, co je jejich doma, protože přijeli třeba do své rodné vesnice, do svého rodného města a zjistili, že už bohužel tam nikdo není, tak jenom velice málo těchto v uvozovkách dětí tady zůstalo. Většina šla buď právě do Palestiny, pozdějšího Izraele, nebo se vrátili do Skandinávie, anebo šli úplně na druhý konec světa, do Kanady, do Ameriky, jakoby nějak co nejdál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jste je vyhledávala? To určitě nebylo jednoduché. Měla jste klíč na to nějaký?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Je to doslova detektivní pátrání a hrozně moc mi v tom pomáhají vlastně média, protože ten první takový výkop byl v tom, že jsem si řekla, no když ty děti žily v Dánsku 4 roky v takové oblasti, kde jsou statky, tak tam zas asi lidé moc nestěhují, tak zkusím dát nějakou výzvu do těch jejich dánských novin. A měla jsem tehdy pár jmen, pár fotografií a tamější redaktor se toho chytnul, udělal z toho sólokapra, bych řekla, a vyšlo to třeba v pondělí a v pátek, když jsem tam přiletěla, už jsem měla asi 20 e-mailů, dopisů, obálek, ze kterých vypadla třeba fotografie a tam byl snímek z války a bylo tam napsáno - já znám tady tuhlectu Hanku, ona u nás žila 2 roky a kde je teď. Takže to byl takový začátek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Začátek, ale velice pozitivní téma. Určitě to dalo odvahy a chuti do další práce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pátrání po zajímavých životních osudech, tak se dá možná v kostce nazvat životní poslání a vlastně práce, i když je určitě i radostí mého hosta Judity Matyášové. Taky tady mám napsáno projekt nebo poznamenáno projekt zmizelí sousedé. Co to je?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Tenhlecten projekt běží už několik let, já teď si nevzpomenu, jestli je to 10, 15 let, je to projekt, který vzniknul v Židovském muzeu Praha s podporou Marty Vančurové. A ona se rozhodla, že motivuje mladé lidi na školách, aby pátrali po zmizelých židovských sousedech, a mně se tenhle projekt moc líbí, protože si myslím, že to je zajímavá forma, jak se mladí lidé dozvídají o těch osudech, a vlastně jeden z těch příběhů odstartoval to celé mé pátrání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak to je nepochybně jaksi inspirativní i pro ostatní. Vy jste mě teď přímo jaksi evokovala vzpomínku, já pocházím z malého moravského městečka, kde byla rodina také židovská Kačerových a byli to jaksi blízcí spolupracovníci, respektive pan Kačer byl šéf mého tatínka, a já měl doma tudíž jaksi obrazovou dokumentaci celé té rodiny, jejich, jejich portréty a pak když jsme je uveřejnili v takové nějaké knížce, tak se ozvali jejich příbuzní z Německa a já jsem jim ty fotografie posílal. Takže v podstatě tahleta komunikace jaksi velice prospěšná tady pořád funguje. No ale také jsem si přečetl o vašem podílu na výstavě v Kolíně Sofiina volba po česku o osudech dětí a jejich rodin a je tam prý nějaký úžasný příběh Hanky Dubové z Prahy. Zkuste nám ho přiblížit aspoň trošku.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Moc ráda. Hanka Dubová se narodila v Kolíně, prožila tam prvních 10 let svého života a potom se s rodiči přestěhovala do Prahy. Její rodiče měli pronajatý obchod na rohu Staroměstského náměstí a Celetné. Měli, byl to módní dům Dub a Hanka byla taková velmi, by se řeklo, nastartovaná do života, ona věděla, co chce dělat, studovala francouzské gymnázium, moc jí bavily jazyky. A její jeden z těch mnoha zájmů bylo právě to, že chodila do takového kroužku sionistické mládeže a snila o té cestě do Palestiny. Pro ní to bylo - tady se chci tohlecto naučit na gymnáziu, ale brzy pojedeme s kamarády do Kibützu. V roce 39 skutečně odjela s kamarády, ale jak jsem říkala, jely děti do Dánska, a pro tu Hanku ty první týdny, měsíce v Dánsku byly dosti svízelné, protože ona doufala, že bude s kamarády nějak pohromadě, ale ocitla se někde daleko od nich, takže si hrozně stýskala. Ona si psala deník jako spousta děvčat v pubertě a musím říct, že měla opravdový talent, že to není jenom takový ten deníček dneska svítí slunce a tak, ale je tam vidět ten přerod 14leté dívky, jak i o sobě spoustu věcí se dozvídá, jak přemýšlí o tom, co dělá, jak jí vnímá okolí ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Možná ji k tomu donutila právě ta vypjatá doba, viďte.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Právě, ona, ona tam zmiňuje, že teprve v tom Dánsku si uvědomila, co všechno pro ní rodiče udělali, když se rozhodli ji poslat takhle daleko. A i když to byly jenom náznaky od těch rodičů tady z Čech, tak ona si uvědomovala, že ta situace je tady horší a horší. Nastala tam i taková zvláštní chvíle, kdy její rodiče měli ještě určitou šanci dostat se odsud ven. Oni měli povolení vycestovat do Ameriky a tatínek ji napsal - buďto pojedeme všichni nebo nikdo. A ona, protože se bavíme o pubertě, o době, kdy přece jenom jsou vám ti kamarádi trošku bližší, tak se rozhodla, že zůstane s kamarády. Ale nemohla samozřejmě tušit, co, co to způsobí a dozvěděla se až po válce, že vlastně nikdo, nikdo z té rodiny, z té nejbližší rodiny nepřežil. Ona se po válce spojila, přežila její teta, strýček a sestřenice, takže ona s nimi byla v kontaktu, ale trvalo jí to 2 roky, než vůbec se sem odvážila, bylo to pro ní hodně bolestné. Přijela sem, byla tady chvíli a odcestovala do Ameriky. Tam založila rodinu a právě rodina Hanky Dubové je taková nejaktivnější v tom pátrání. Hanka zemřela v roce 2011, ale její dcera a vnučka už se mnou byly v Dánsku, v Izraeli a teď vlastně přijely sem poprvé do Čech do Kolína a je to pro ně obrovský zážitek.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máme před sebou písničku na přání, tedy nejprve povídání o té písničce. Přání vysloví za chviličku Judita Matyášová, teda ona už ho vyslovila, ale to původní přání bylo v podstatě nesplnitelné, protože jste vyslovila tedy kromě Davida Bowieho také ještě jméno kapely, která mi opravdu bohužel vůbec nic neříká, protože jsem hudební ignorant. Kdo to byl?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Etta James.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jo takhle, Etta James, fakt se omlouvám. Ale pak jsme se shodli na jedněch, málem jsem řekl jednom, jedněch interpretech, kterými jste udělala radost mě, nepochybně uděláte i spoustě našich posluchačů, protože ta věková skupina, která miluje Simon & Garfunkel je hodně, hodně taková rozsáhlá a možná i napříč spektrem věkovým, viďte, že jo?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já doufám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak samozřejmě, když se líbí vám, když se líbí mně, určitě i starším lidem, tak, tak co nejvíc se vám u nich líbí?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Tak určitě jsou to texty a speciálně u téhlecté písničky, já doufám, že se to tak jako dobře trefí i k tomu příběhu ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jo.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
... který se vypráví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak to už jsem tady několikrát zmiňoval, že na textem Paula Simona se učí i na amerických univerzitách anglická literatura, tak to jsou výsostné texty, takže protože v podstatě těmi svými knížkami taky stavíte takový most přes ty rozbouřené vody, tak teď si to tak budeme hezky ilustrovat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prostřednictvím Tandemu si teď poslechneme ještě dalšího externího spolupracovníka dnešního pořadu, můžeme teď popovídat s ředitelem Českého kulturního centra Praha panem Zdeňkem Lyčkou. Já vám zdravím, dobrý den.
Zdeněk LYČKA, ředitel Českého kulturního centra Praha
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane Lyčko, vy asi tušíte, kdo sedí tady proti mně ve studiu, je to novinářka Judita Matyášová, která vás zdraví.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Ahoj.
Zdeněk LYČKA, ředitel Českého kulturního centra Praha
--------------------
Dobrý den, ahoj, ahoj.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prozradila, že si tykáte, tak nemusíte předstírat, že si vykáte, vy se znáte delší dobu, protože ona mi už tak trochu naznačila a prozradila, že vy, když jste působil ve funkci velvyslance v Dánsku, tak jste Juditě hodně pomáhal. Je to tak?
Zdeněk LYČKA, ředitel Českého kulturního centra Praha
--------------------
No tak samozřejmě tohle byl projekt, který se týkal Dánska a České republiky, takže nejenom, že mě zaujal, ale bylo přímo v popisu práce, protože těch společných věcí zase mezi Dány a Čechy tolik není. Takže samozřejmě ten projekt je velice zajímavý a od začátku jsem se mu snažil nějak pomoci, co bylo v mých silách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, Judito, máte slovo teď, no.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Zdeňku, já bych se tě ráda zeptala, proč si myslíš, že tenhle příběh v Dánsku by mohl zaujmout nebo čím si myslíš, že by zaujal?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako Dány myslíte?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Dány, Dány.
Zdeněk LYČKA, ředitel Českého kulturního centra Praha
--------------------
No já si myslím, že vlastně ten, jak už jsem to naznačil, je to společný česko-dánsko řekněme ještě švédský projekt, takže je to, je to takové něco nového, co se vlastně do té doby, než jsi to objevila, než si to začala o tom psát a než, než jsi o tom začala prostě na různých místech zmiňovat, tak se o tom nevědělo. V Dánsku vůbec, v Česku asi trošku více, protože přeci jenom jsme začali na té české straně, že vlastně jsou /nesrozumitelné/ fotografie a tak dále a nakonec i kořeny těch lidí, kteří přežili, nakonec jsi zjistila, že vedou do Dánska a proč, že jo. A najednou prostě máme celej ten příběh, který vlastně je specifický právě i pro Dánsko, že vlastně lidé v okupovaném Dánsku vlastně pomáhali utiskované menšině, která vlastně do roku 43 vlastně dánští Židé jako celkem žili mezi v pohodě mezi, mezi ostatními spoluobčany a pak se připravil zásah na ty dánské Židy. A oni byli ochotni do té doby vlastně taky otevřít své statky a vlastně domovy cizím vlastně mladistvým Židům, kteří přišli odněkud z Evropy, která byla vlastně na tom daleko hůř než Dánsko. Takže tohleto je velice důležité, že Dánové vlastně, jak se za války chovali a co vlastně dělali, to je velice důležité nejenom pro všeobecné informace vlastně o tom, jak probíhala vlastně 2. světová válka v Dánsku, ale taky pro ně samotné, že si můžou uvědomit, že tady vlastně jakási, že taková solidarita, sounáležitost s těmi menšinami, které byly na tom daleko hůř než Dánové, byla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Psalo se o tom také v dánském tisku o téhleté záležitosti?
Zdeněk LYČKA, ředitel Českého kulturního centra Praha
--------------------
Tak zatím o tom psalo hlavně na regionální úrovni, protože Judita začala pátrat Naestvedu, což je město na jihovýchod od Kodaně, kolem asi 30 tisíc obyvatel má, a vlastně tam samozřejmě to zajímá každého, protože tam žijou ještě pamětníci, synové, dcery těch lidí, kteří vlastně ty mladé Židy ubytovávali, anebo prostě někteří jejich příbuzní. Takže to bylo velice důležité, že vlastně v tom regionálním rozměru se to začalo vlastně už pomalinku v Dánsku objevovat. Je to na více místech, tam všude, kde, kde vlastně Judita pátrala, a tam pak dorazila výstava, kterou Judita udělala na toto téma, takže ta výstava je putovní a byla asi na 4, 5 místech v Dánsku a všude, kde byla, tak vlastně samozřejmě ten regionální tisk se o ní zajímá. Jinak ještě tenhleten problém vlastně se dostal taky trošičku jako na, na pořad celkového připomenutí nebo oslav, by se dalo říct, útěků dánských Židů do Švédska v roce 43. V loňském roce to bylo 70 let. A vlastně tohle byla celonárodní záležitost Dánska i s přesahem do Švédska, tak tam vlastně tenhleten příběh jakoby se rezonoval s touhletou akcí, protože v /nesrozumitelné/ byla ta výstava Juditina vlastně otevřená, a byla tam asi měsíc, a pak byla ještě v Helsingoru, což je přístavní město, odkud většina dánských Židů uprchla do Švédska. Takže dalo by se říct, že ta souvislost i s celodánskými oslavami útěku 7 tisíc Židů do Švédska byla na místě i na Juditina výstava a celej ten vlastně příběh odhalen včas.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, Judita nám o tom také vyprávěla, že část jich také opravdu do Švédska těch, těch, o kterých píše, uprchla. Takže moc vám děkujeme, pane Lyčko, přejeme hodně, hodně úspěchů ve vaší práci ředitele Českého kulturního centra Prah a někdy třeba zase v Tandemu na slyšenou. Mějte se hezky.
Zdeněk LYČKA, ředitel Českého kulturního centra Praha
--------------------
Děkuju moc, na shledanou.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Díky, ahoj.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co se slíbí, má se splnit, já jsem slíbil, že si popovídám s Juditou Matyášovou také o projektu Franz Kafka, tedy vašem projektu. Vy jste sestavila pozoruhodného průvodce po místech se životem Franze Kafky spjatých, ale také jste mluvila o tom, že jsou s tím spojeny fotografie Jana Jindry, tak zkuste teď vylíčit, jak ta knížka vypadá, co všechno, jak, jak velký záběr má?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Takže v knížce je, jestli si dobře pamatuji, 65 míst po celé Evropě, které jsme procestovali právě s panem Jindrou, a jsou to místa, kde Kafka pobýval někdy pár hodin, někdy pár dnů nebo týdnů a ta místa rozhodně nejsou jenom v Čechách nebo na Slovensku, ale je to také v Itálii, ve Francii, ve Švýcarsku, a je to dost zajímavé tím, že vlastně opravdu lidé většinou vůbec netuší, že prostě jel na prázdniny třeba do Itálie, jel se podívat na úžasnou leteckou přehlídku nedaleko jezera Garda a o tom napsal reportáž, první a poslední ve svém životě, to málokdo ví. Kafka si psal během těch různých cest, psal si deníky a on měl takovou, dá se říct, fotografickou paměť, takže když vy čtete, co on tam popisuje, že třeba kouká v pařížském hotelu kouká se na střechy, na okapy, na všechno, co vidí, tak když teď tam přijedete, otevřete si ten jeho zápisek, tak uvidíte úplně to stejné a úplně ty jeho postřehy vlastně najednou chápete. Když to čtete tady v Praze, tak si říkáte no nějaký okap, nějaká střecha.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jsou to postřehy běžného cestovatele, anebo jaksi ten Kafka z toho tak nějak jaksi kouká?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Ne je to taková, je to taková reportáží forma a mnohdy jsou tam takové, třeba je tam je v nějaké takové botanické zahradě v Itálii a tam píše, jsou tady listy, které vypadají jako vytažená kůže králíka, takže to tak jako, když byste to viděl, no tak si řeknete tak listy, ale on to ještě tak umí docela trefně popsat, ale mě začalo zajímat nejenom to, že tam byl Kafka, ale taky, jak se ta různá místa změnila, protože on jezdil, třeba byl ve městě, které se jmenuje Stresa, to je v Itálii, a to bylo tehdy velice populární, stavěl tam dokonce Orient Express, a bylo to místo takové módní, dá se říct, a dnes je to takové polozapomenuté letovisko, řekla bych, že běžně tam asi člověk nezamíří, ale chtěla jsem vědět, jak se ta místa i proměnila. My jsme fotografovali, vysloveně vždycky jsme na každém tom místě měli nějakého takového pátrače, takže jsme sehnali staré fotografie, pohlednice, porovnali jsme to a vyfotili jsme přesně jenom to autentické, co tam zůstalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak to je nepochybně velice příjemné nebo zajímavé, když člověk zjišťuje třeba, jak se v proudu času některé místo ale opravdu radikálně třeba změnilo nebo postupem času změnilo k nepoznání, ale byla i nějaká místa nebo, nebo situace, která vás vyloženě zaskočila, překvapila, takže jste z toho byla úplně, úplně vedle?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
No tak možná, možná bych zmínila právě to pátrání v Paříži, kde jsme měli nejdřív takového výsadkáře, který nám, my jsme mu poslali ty adresy a on se šel podívat na ta místa, jestli vůbec ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to myslíte výsadkáře? Jako parašutistu?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
No my jsme ho tam vyslali trošku dřív, my jsme ho tam vyslali trošku dřív, abysme věděli, jestli vůbec má smysl tam jet, jestli, jestli ta místa existují.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
A to nejdůležitější místo je nedaleko Louvru, je to právě hotel, kde Kafka bydlel se svým přítelem Maxem Brodem a ten nás kamarád říkal, no ten dům tam je, ale jako je kolem něj všude lešení a vypadá to, že ještě dlouho bude, oni ty Francouzi jako, není to úplně nejrychlejší a je tam, že rekonstrukce a nedá se tam vůbec jít a nic. Tak my jsme si říkali, snad to nějak se podaří, tak pokusíme se. No a přišli jsme, tam byla nějaká vrátnice a ten muž na vrátnici vypadal, že vůbec nemá zájem se o čemkoli bavit, prostě nic nejde, nemám kontakt na šéfa, nic, nic, nic, tak my jsme si říkali, no to musíme nějak vymyslet a najednou jsme si všimli, tam byla cedulka a tam byl nápis, že nějaký architekt je zodpovědný za tu rekonstrukci a bylo tam na něj telefonní číslo. Tak my jsme mu zavolali a on řekl no dobře, ale já mám čas až za 3 dny a my za 3 dny jsme měli být na druhém konci Evropy. Ale my jsme všechno zrušili a řekli jsme si, buď takhle nebo nikdy, takže jsme se konečně dočkali, ten den architekt přišel před ten dům, my jsme si říkali konečně tam půjdeme, do 3. patra vystoupáme a tak, no a on přišel, měl obrovský svazek klíčů, no a říká no jo, ale já jsem, já jsem je zapomněl ty od těch dveří do toho Kafkova pokoje. Tak teď my, my trošku infarkt, jako jsme vůbec nevěděli, co, co teď budeme jako dělat a on úplně vážně to řekl a teď my no jo no, a teď vůbec tak jsme tam stáli, tak začal trošku tak dramaticky proštrachávat klíče a máte štěstí, jsou tady ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vás jen tak napínal?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já nevím, to opravdu nedokážu říct, ale každopádně odemknul ty dveře no a my jsme konečně stáli v tom pokoji, otevřeli jsme tu knihu a četli jsme si, co Kafka viděl z balkonu a říkali jsme si, tak to bylo štěstí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak zajímá mě samozřejmě, co dělá spisovatelka, novinářka Judita Matyášová teď v současné době, kdy má za sebou spoustu knížek jako Přátelství navzdory Hitlerovi nebo Na cestách s Franzem Kafkou a podobně. Vy jste taky pracovala, když jsme si tady povídali před chvilkou se Zdeňkem Lyčkou, jste pracovala v tom tiskovém oddělení tohoto ústředí těch českých center, která vlastně prezentují českou kulturu v zahraničí. Děláte tam dodneška?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Ne ne ne, já jsem se navrátila zpátky do Lidových novin, kde jsem, jak jsem zmiňovala v roce 2003, kdy jsem tam začala pracovat, pak s různými přestávkami, jako právě český centr a jsem zpátky v Lidových novinách a jsem moc ráda, protože vlastně už mi to přece jenom chybělo pravidelnější psaní. Já jsem se uplynulé 2, 3 roky věnovala té knížce Přátelství navzdory Hitlerovi a už jsem si říkala, už se mi stýská po té redakční práci, já dělám v kulturní rubrice. Ale velmi často buďto sama nebo když se mi ozývají čtenáři, posluchači, dávají tipy na příběhy Čechů v zahraničí nebo na cizince, kteří mají nějaký silný vztah k nám k české historii, české kultuře, takže tím se hlavně zabývám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A máte teď nějaký konkrétní takový tip na někoho, do koho se pustíte?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Tak tipů je pořád naštěstí dost, nedávno jsem psala příběh Ladislava Sitenského, známého fotografa, který byl za války v Anglii a fotil naše letce. A teď chystám článek o výtvarníkovi Vojtěchovi Kubaštovi, kterého já si myslím, že většina z nás si pamatuje doma, takové ty rozkládací pohádkové knihy, ono se jim říká ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte leporelo?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Není to leporelo, je to, by se řeklo 3D kniha ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo aha, aha, už vím, ano, ano.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Třeba jako betlém, dejme tomu, ale ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Otevřete to a odtamtud se zvednou stromečky, domy a podobně.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
... tak, přesně tak. Takže tyhlecty knihy vyráběl Vojtěch Kubašta. Já, když jsem se ptala různých známých, všichni to znají, ale skoro nikdo nezná jeho jméno, a já jsem objevila, že se chystá výstava Vojtěcha Kubašty, jeden mladý scénograf se do toho tak zamiloval do téhlecté tvorby, začal to sbírat a zjistil, že Vojtěch Kubašta za komunismu, že se podařilo asi 37 milionů jeho knih vyvézt do zahraničí, prodávaly se ty knihy po celém světě, dokonce dělal 5 knížek pro Walta Disneyho a tady ho skoro nikdo nezná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No to je pravda.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
A chystá se výstava, v těchto dnech bude v Letohrádku Mitrovských v Brně a já doufám, že to bude úžasné, nebo vím, že to bude úžasné. Už se moc těším.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moc děkuju. Judita Matyášová byla hostem dnešního svátečního Tandemu. Vysíláme 8.května, tak přeju vám hezké prožití i toho dnešního dne a samozřejmě hodně úspěchů do vaší práce a hodně dobré inspirace.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Děkuji za pozvání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Sváteční Tandem právě překročil startovní dráhu, ze studia vám přeje dobrý den Jan Rosák. Proč sváteční? No samozřejmě slavíme konec 2. světové války, respektive 69. výročí dne, kdy kapitulovala německá vojska. Naproti mně už sedí žena, která pátrá po zajímavých životních osudech a bude to mít hodně společného právě s tím dnešním datem. Hlavně tedy po stopách Čechů, kteří odešli nebo emigrovali v průběhu 20. století. Hledá střípky příběhů a skládá je. Spojuje dávné kamarády, vyhledává ztracené příbuzné, luští všelijaké záhady. Pozvání do Tandemu přijala novinářka a spisovatelka Judita Matyášová. Dobrý den.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pro mě i pro posluchače jste zatím tak trošku záhadou vy samotná. Moc toho o vás nevíme, ale příští chvíle to určitě všechno změní. Hned po úvodní melodii nakoukneme do vašeho životopisu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Judita Matyášová je dnes hostem Tandemu. Jak jsem říkal, začneme luštit mezi těmi tajemstvími první to tajemství vaše. Tak to velké tajemství není samozřejmě, ale stejně to může být určitě zajímavé, když nám řeknete, kde jste se narodila a jak jste trávila dětství?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já jsem se narodila v roce 1979 v Praze a moje dětství je hodně spjaté s tím, co dělají moji rodiče, oni jsou oba novináři, takže mně dost často vyprávěli různé příběhy, které zpracovávali a myslím si, že tak trošku mě to právě nasměrovalo k tomu, co teď dělám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, chtěla jste tudíž pod dojmem toho vyprávění těch příběhů takové příběhy, dejme tomu, zaznamenávat, psát?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Spíš nejdřív mě hodně bavilo je poslouchat, protože můj tatínek je velký vypravěč a je takový hrozně zvídavý člověk. Vždycky, když jsme třeba jeli někam na výlet po hradech a zámcích, tak to byl on takový ten tazatel nekonečných otázek, takže mě to nějak, hodně mě to chytlo, ale řekla bych, že tak na základní škole, možná na začátku střední školy jsem si ještě tak úplně nevěřila, že bych sama mohla ty příběhy sama nějak zpracovávat nebo sepisovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale určitá touha ve vás asi musela být, když jste tudíž potom začala jaksi posléze na tom pracovat tak, že jste se přihlásila na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Nebo ještě předtím vás to bralo?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já jsem, já jsem trošku takový přestárlý studen, já jsem začala studovat až v 28. Já jsem to vzala trošku tak naruby.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co do té doby jste dělala?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já jsem studovala knihkupeckou školu a měli jsme tam, to mě ohromně bavilo, měli jsme tam praxi, každý týden jsme byli buďto v knihkupectví nebo v antikvariátech a už samotný ten svět těch antikvariátů je zajímavý právě tím, že tam chodí lidé, kteří pátrají, chtějí se dozvídat různé takové záhady, takže možná to je taky jeden z těch prazákladů. No a potom jsem vystřídala několik zaměstnání, pracovala jsem v různých galeriích, divadlech, v kulturních institucích a někdy v roce 2003, jestli se nepletu, jsem začala pracovat v Lidových novinách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale vy jste se pravděpodobně rozhodla, že ty knihy budete nejenom tedy katalogizovat a ukládat do regálů, ale že byste taky něco ráda napsala, viďte, protože předpokládám, že na Akademii Josefa Škvoreckého vás vzalo asi tvůrčí psaní nejvíc, že jo.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Je to tak, přesně tak. Vlastně jsou to takové tý náhody nenáhody, když jsem začala pracovat v Lidových novinách, tak jednoho dne, zrovna jsme chystali materiál k výročí 17. listopadu a stavil se tam za námi jeden fotograf, který se jmenuje Jan Jindra a on přinesl nějaké snímky, které pořídil právě 17. listopadu 89 a nějak jsme se dali do řeči a on mi říkal, já vlastně ještě dělám takový jeden projekt a je to pátrání po stopách Kafky. Tak já jsem si říkala, no tak Kafka to je Praha - Vídeň - Berlín, co ještě jiného, a on říkal, no a on vlastně cestoval skoro celý život a bavilo ho spoustu věcí, zajímal se o zdravý životní styl, chodil do kina nebo jezdil na motorce. A já jsem říkala, to se pořád bavíme o Kafkovi opravdu?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hmm, o tom samém Kafkovi.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
O tom samém, a tak mě trvalo asi den, dva než se mi to v hlavě rozleželo a pak jsem mu zavolala a řekla jsem - já bych chtěla pátrat taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to já vím, že vy jste dokonce to pátrání pak členila opravdu do knihy, vydala jste knížku Pozoruhodného průvodce, který je spojen se jménem Franze Kafky. O tom si dneska samozřejmě s Juditou Matyášovou v Tandemu ještě hodně budeme povídat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Proč je to dnešní datum, to znamená den kapitulace německých vojsk a Den vítězství nad fašismem, tedy ve 2. světové válce, spojen s mým dnešním hostem novinářkou a spisovatelkou Juditou Matyášovou, teď hned rozluštíme. Jedna z jejích knih se totiž jmenuje, dokonce úplně čerstvá, Přátelství navzdory Hitlerovi. Což samozřejmě má hodně společného tedy i s dějinami války. Řekněte nám, o čem ta knížka je, čí přátelství to je a proč navzdory Hitlerovi?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Tak úplně ve stručnosti je to příběh 80 českých židovských dětí, mladých lidí ve věku 14 až 16 let, a tyto děti měly odjet do Palestiny na začátku války, ale z různých důvodů, které možná se k nim ještě dostaneme, se vypravily úplně jiným směrem, odjely do Dánska, kde prožily 4 roky v pěstounských rodinách a v roce 43 uprchly do Švédska a ten moment toho útěku byl vlastně moment, kdy se viděly naposled. A já jsem se v roce 2011 s jedním z těch dětí v uvozovkách setkala, je jim teď 90 let, a když jsem se dozvěděla, že se neviděly spoustu let, od války, tak jsem si řekla vlastně by bylo úžasné je vypátrat a nějak je znovu propojit. Takže moje knížka je o tom, jak žily před válkou, za války a jak žijí dnes. Je o pátrání napříč celým světem a o tom, jak vlastně ten příběh pokračuje dál, protože dcery, synové, vnučky, vnoučata nějak pátrají dál se mou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vždycky nějaká nouze nebo chvíle, kdy člověku není do zpěvu, ho pojí s těmi ostatními stejně jaksi postiženými, poznamenanými, čili tohleto bylo ta, ta, ten odpor a nenávist vůči Hitlerovi, to bylo to přátelství, které přetrvalo?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já bych řekla, že u nich to bylo úplně na začátku takové to přátelství puberťáků, že prostě je mi 13, 14 a jsem ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A někam spolu jedeme.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
... a jsem hrozně rád s kamarády a je tam ten společný sen, chceme jet spolu do Palestiny, protože to byl nějaký takový motiv, slyšeli o tom v rodinách a říkali si, jednou budeme v nějaké své takovéhle zemi, vlastně bude to země našich praotců a budeme tam spolu. A to přátelství navzdory Hitlerovi vlastně to přátelství jim vytrvalo i navzdory těm okolnostem, které kolem nich byly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkala jste, že jim je, což samozřejmě si každý lehce spočítá, kolem 90, kolik jich přežilo až do tohoto požehnaného věku, kterého se nedožije leckdo z nás?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já jsem jich vypátrala zhruba 30 ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale to je fakt ohromné jako.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
... plus několik těch pěstounských rodin, se kterými jsem se setkala v Dánsku, dokonce s jednou pěstounkou, té je 94 let a vypadá, no tipla bych tak o 10 míň a přesně v těchto dnech, v těchto měsících se i jedna z těch rodin vypravila sem do Čech z Ameriky a jedou poprvé na ta místa, kde ta jejich maminka se narodila a všechno to jedou takhle objevovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kde žijí teď tyhlety bývalé děti, dneska už úctyhodní kmeti a babičky?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Tak to se přesně váže s tím, že oni, když přijeli po válce sem domů, tak řešili, co je jejich doma, protože přijeli třeba do své rodné vesnice, do svého rodného města a zjistili, že už bohužel tam nikdo není, tak jenom velice málo těchto v uvozovkách dětí tady zůstalo. Většina šla buď právě do Palestiny, pozdějšího Izraele, nebo se vrátili do Skandinávie, anebo šli úplně na druhý konec světa, do Kanady, do Ameriky, jakoby nějak co nejdál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jste je vyhledávala? To určitě nebylo jednoduché. Měla jste klíč na to nějaký?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Je to doslova detektivní pátrání a hrozně moc mi v tom pomáhají vlastně média, protože ten první takový výkop byl v tom, že jsem si řekla, no když ty děti žily v Dánsku 4 roky v takové oblasti, kde jsou statky, tak tam zas asi lidé moc nestěhují, tak zkusím dát nějakou výzvu do těch jejich dánských novin. A měla jsem tehdy pár jmen, pár fotografií a tamější redaktor se toho chytnul, udělal z toho sólokapra, bych řekla, a vyšlo to třeba v pondělí a v pátek, když jsem tam přiletěla, už jsem měla asi 20 e-mailů, dopisů, obálek, ze kterých vypadla třeba fotografie a tam byl snímek z války a bylo tam napsáno - já znám tady tuhlectu Hanku, ona u nás žila 2 roky a kde je teď. Takže to byl takový začátek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Začátek, ale velice pozitivní téma. Určitě to dalo odvahy a chuti do další práce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pátrání po zajímavých životních osudech, tak se dá možná v kostce nazvat životní poslání a vlastně práce, i když je určitě i radostí mého hosta Judity Matyášové. Taky tady mám napsáno projekt nebo poznamenáno projekt zmizelí sousedé. Co to je?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Tenhlecten projekt běží už několik let, já teď si nevzpomenu, jestli je to 10, 15 let, je to projekt, který vzniknul v Židovském muzeu Praha s podporou Marty Vančurové. A ona se rozhodla, že motivuje mladé lidi na školách, aby pátrali po zmizelých židovských sousedech, a mně se tenhle projekt moc líbí, protože si myslím, že to je zajímavá forma, jak se mladí lidé dozvídají o těch osudech, a vlastně jeden z těch příběhů odstartoval to celé mé pátrání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak to je nepochybně jaksi inspirativní i pro ostatní. Vy jste mě teď přímo jaksi evokovala vzpomínku, já pocházím z malého moravského městečka, kde byla rodina také židovská Kačerových a byli to jaksi blízcí spolupracovníci, respektive pan Kačer byl šéf mého tatínka, a já měl doma tudíž jaksi obrazovou dokumentaci celé té rodiny, jejich, jejich portréty a pak když jsme je uveřejnili v takové nějaké knížce, tak se ozvali jejich příbuzní z Německa a já jsem jim ty fotografie posílal. Takže v podstatě tahleta komunikace jaksi velice prospěšná tady pořád funguje. No ale také jsem si přečetl o vašem podílu na výstavě v Kolíně Sofiina volba po česku o osudech dětí a jejich rodin a je tam prý nějaký úžasný příběh Hanky Dubové z Prahy. Zkuste nám ho přiblížit aspoň trošku.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Moc ráda. Hanka Dubová se narodila v Kolíně, prožila tam prvních 10 let svého života a potom se s rodiči přestěhovala do Prahy. Její rodiče měli pronajatý obchod na rohu Staroměstského náměstí a Celetné. Měli, byl to módní dům Dub a Hanka byla taková velmi, by se řeklo, nastartovaná do života, ona věděla, co chce dělat, studovala francouzské gymnázium, moc jí bavily jazyky. A její jeden z těch mnoha zájmů bylo právě to, že chodila do takového kroužku sionistické mládeže a snila o té cestě do Palestiny. Pro ní to bylo - tady se chci tohlecto naučit na gymnáziu, ale brzy pojedeme s kamarády do Kibützu. V roce 39 skutečně odjela s kamarády, ale jak jsem říkala, jely děti do Dánska, a pro tu Hanku ty první týdny, měsíce v Dánsku byly dosti svízelné, protože ona doufala, že bude s kamarády nějak pohromadě, ale ocitla se někde daleko od nich, takže si hrozně stýskala. Ona si psala deník jako spousta děvčat v pubertě a musím říct, že měla opravdový talent, že to není jenom takový ten deníček dneska svítí slunce a tak, ale je tam vidět ten přerod 14leté dívky, jak i o sobě spoustu věcí se dozvídá, jak přemýšlí o tom, co dělá, jak jí vnímá okolí ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Možná ji k tomu donutila právě ta vypjatá doba, viďte.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Právě, ona, ona tam zmiňuje, že teprve v tom Dánsku si uvědomila, co všechno pro ní rodiče udělali, když se rozhodli ji poslat takhle daleko. A i když to byly jenom náznaky od těch rodičů tady z Čech, tak ona si uvědomovala, že ta situace je tady horší a horší. Nastala tam i taková zvláštní chvíle, kdy její rodiče měli ještě určitou šanci dostat se odsud ven. Oni měli povolení vycestovat do Ameriky a tatínek ji napsal - buďto pojedeme všichni nebo nikdo. A ona, protože se bavíme o pubertě, o době, kdy přece jenom jsou vám ti kamarádi trošku bližší, tak se rozhodla, že zůstane s kamarády. Ale nemohla samozřejmě tušit, co, co to způsobí a dozvěděla se až po válce, že vlastně nikdo, nikdo z té rodiny, z té nejbližší rodiny nepřežil. Ona se po válce spojila, přežila její teta, strýček a sestřenice, takže ona s nimi byla v kontaktu, ale trvalo jí to 2 roky, než vůbec se sem odvážila, bylo to pro ní hodně bolestné. Přijela sem, byla tady chvíli a odcestovala do Ameriky. Tam založila rodinu a právě rodina Hanky Dubové je taková nejaktivnější v tom pátrání. Hanka zemřela v roce 2011, ale její dcera a vnučka už se mnou byly v Dánsku, v Izraeli a teď vlastně přijely sem poprvé do Čech do Kolína a je to pro ně obrovský zážitek.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máme před sebou písničku na přání, tedy nejprve povídání o té písničce. Přání vysloví za chviličku Judita Matyášová, teda ona už ho vyslovila, ale to původní přání bylo v podstatě nesplnitelné, protože jste vyslovila tedy kromě Davida Bowieho také ještě jméno kapely, která mi opravdu bohužel vůbec nic neříká, protože jsem hudební ignorant. Kdo to byl?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Etta James.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jo takhle, Etta James, fakt se omlouvám. Ale pak jsme se shodli na jedněch, málem jsem řekl jednom, jedněch interpretech, kterými jste udělala radost mě, nepochybně uděláte i spoustě našich posluchačů, protože ta věková skupina, která miluje Simon & Garfunkel je hodně, hodně taková rozsáhlá a možná i napříč spektrem věkovým, viďte, že jo?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já doufám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak samozřejmě, když se líbí vám, když se líbí mně, určitě i starším lidem, tak, tak co nejvíc se vám u nich líbí?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Tak určitě jsou to texty a speciálně u téhlecté písničky, já doufám, že se to tak jako dobře trefí i k tomu příběhu ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jo.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
... který se vypráví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak to už jsem tady několikrát zmiňoval, že na textem Paula Simona se učí i na amerických univerzitách anglická literatura, tak to jsou výsostné texty, takže protože v podstatě těmi svými knížkami taky stavíte takový most přes ty rozbouřené vody, tak teď si to tak budeme hezky ilustrovat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prostřednictvím Tandemu si teď poslechneme ještě dalšího externího spolupracovníka dnešního pořadu, můžeme teď popovídat s ředitelem Českého kulturního centra Praha panem Zdeňkem Lyčkou. Já vám zdravím, dobrý den.
Zdeněk LYČKA, ředitel Českého kulturního centra Praha
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane Lyčko, vy asi tušíte, kdo sedí tady proti mně ve studiu, je to novinářka Judita Matyášová, která vás zdraví.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Ahoj.
Zdeněk LYČKA, ředitel Českého kulturního centra Praha
--------------------
Dobrý den, ahoj, ahoj.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prozradila, že si tykáte, tak nemusíte předstírat, že si vykáte, vy se znáte delší dobu, protože ona mi už tak trochu naznačila a prozradila, že vy, když jste působil ve funkci velvyslance v Dánsku, tak jste Juditě hodně pomáhal. Je to tak?
Zdeněk LYČKA, ředitel Českého kulturního centra Praha
--------------------
No tak samozřejmě tohle byl projekt, který se týkal Dánska a České republiky, takže nejenom, že mě zaujal, ale bylo přímo v popisu práce, protože těch společných věcí zase mezi Dány a Čechy tolik není. Takže samozřejmě ten projekt je velice zajímavý a od začátku jsem se mu snažil nějak pomoci, co bylo v mých silách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, Judito, máte slovo teď, no.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Zdeňku, já bych se tě ráda zeptala, proč si myslíš, že tenhle příběh v Dánsku by mohl zaujmout nebo čím si myslíš, že by zaujal?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako Dány myslíte?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Dány, Dány.
Zdeněk LYČKA, ředitel Českého kulturního centra Praha
--------------------
No já si myslím, že vlastně ten, jak už jsem to naznačil, je to společný česko-dánsko řekněme ještě švédský projekt, takže je to, je to takové něco nového, co se vlastně do té doby, než jsi to objevila, než si to začala o tom psát a než, než jsi o tom začala prostě na různých místech zmiňovat, tak se o tom nevědělo. V Dánsku vůbec, v Česku asi trošku více, protože přeci jenom jsme začali na té české straně, že vlastně jsou /nesrozumitelné/ fotografie a tak dále a nakonec i kořeny těch lidí, kteří přežili, nakonec jsi zjistila, že vedou do Dánska a proč, že jo. A najednou prostě máme celej ten příběh, který vlastně je specifický právě i pro Dánsko, že vlastně lidé v okupovaném Dánsku vlastně pomáhali utiskované menšině, která vlastně do roku 43 vlastně dánští Židé jako celkem žili mezi v pohodě mezi, mezi ostatními spoluobčany a pak se připravil zásah na ty dánské Židy. A oni byli ochotni do té doby vlastně taky otevřít své statky a vlastně domovy cizím vlastně mladistvým Židům, kteří přišli odněkud z Evropy, která byla vlastně na tom daleko hůř než Dánsko. Takže tohleto je velice důležité, že Dánové vlastně, jak se za války chovali a co vlastně dělali, to je velice důležité nejenom pro všeobecné informace vlastně o tom, jak probíhala vlastně 2. světová válka v Dánsku, ale taky pro ně samotné, že si můžou uvědomit, že tady vlastně jakási, že taková solidarita, sounáležitost s těmi menšinami, které byly na tom daleko hůř než Dánové, byla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Psalo se o tom také v dánském tisku o téhleté záležitosti?
Zdeněk LYČKA, ředitel Českého kulturního centra Praha
--------------------
Tak zatím o tom psalo hlavně na regionální úrovni, protože Judita začala pátrat Naestvedu, což je město na jihovýchod od Kodaně, kolem asi 30 tisíc obyvatel má, a vlastně tam samozřejmě to zajímá každého, protože tam žijou ještě pamětníci, synové, dcery těch lidí, kteří vlastně ty mladé Židy ubytovávali, anebo prostě někteří jejich příbuzní. Takže to bylo velice důležité, že vlastně v tom regionálním rozměru se to začalo vlastně už pomalinku v Dánsku objevovat. Je to na více místech, tam všude, kde, kde vlastně Judita pátrala, a tam pak dorazila výstava, kterou Judita udělala na toto téma, takže ta výstava je putovní a byla asi na 4, 5 místech v Dánsku a všude, kde byla, tak vlastně samozřejmě ten regionální tisk se o ní zajímá. Jinak ještě tenhleten problém vlastně se dostal taky trošičku jako na, na pořad celkového připomenutí nebo oslav, by se dalo říct, útěků dánských Židů do Švédska v roce 43. V loňském roce to bylo 70 let. A vlastně tohle byla celonárodní záležitost Dánska i s přesahem do Švédska, tak tam vlastně tenhleten příběh jakoby se rezonoval s touhletou akcí, protože v /nesrozumitelné/ byla ta výstava Juditina vlastně otevřená, a byla tam asi měsíc, a pak byla ještě v Helsingoru, což je přístavní město, odkud většina dánských Židů uprchla do Švédska. Takže dalo by se říct, že ta souvislost i s celodánskými oslavami útěku 7 tisíc Židů do Švédska byla na místě i na Juditina výstava a celej ten vlastně příběh odhalen včas.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, Judita nám o tom také vyprávěla, že část jich také opravdu do Švédska těch, těch, o kterých píše, uprchla. Takže moc vám děkujeme, pane Lyčko, přejeme hodně, hodně úspěchů ve vaší práci ředitele Českého kulturního centra Prah a někdy třeba zase v Tandemu na slyšenou. Mějte se hezky.
Zdeněk LYČKA, ředitel Českého kulturního centra Praha
--------------------
Děkuju moc, na shledanou.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Díky, ahoj.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co se slíbí, má se splnit, já jsem slíbil, že si popovídám s Juditou Matyášovou také o projektu Franz Kafka, tedy vašem projektu. Vy jste sestavila pozoruhodného průvodce po místech se životem Franze Kafky spjatých, ale také jste mluvila o tom, že jsou s tím spojeny fotografie Jana Jindry, tak zkuste teď vylíčit, jak ta knížka vypadá, co všechno, jak, jak velký záběr má?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Takže v knížce je, jestli si dobře pamatuji, 65 míst po celé Evropě, které jsme procestovali právě s panem Jindrou, a jsou to místa, kde Kafka pobýval někdy pár hodin, někdy pár dnů nebo týdnů a ta místa rozhodně nejsou jenom v Čechách nebo na Slovensku, ale je to také v Itálii, ve Francii, ve Švýcarsku, a je to dost zajímavé tím, že vlastně opravdu lidé většinou vůbec netuší, že prostě jel na prázdniny třeba do Itálie, jel se podívat na úžasnou leteckou přehlídku nedaleko jezera Garda a o tom napsal reportáž, první a poslední ve svém životě, to málokdo ví. Kafka si psal během těch různých cest, psal si deníky a on měl takovou, dá se říct, fotografickou paměť, takže když vy čtete, co on tam popisuje, že třeba kouká v pařížském hotelu kouká se na střechy, na okapy, na všechno, co vidí, tak když teď tam přijedete, otevřete si ten jeho zápisek, tak uvidíte úplně to stejné a úplně ty jeho postřehy vlastně najednou chápete. Když to čtete tady v Praze, tak si říkáte no nějaký okap, nějaká střecha.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jsou to postřehy běžného cestovatele, anebo jaksi ten Kafka z toho tak nějak jaksi kouká?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Ne je to taková, je to taková reportáží forma a mnohdy jsou tam takové, třeba je tam je v nějaké takové botanické zahradě v Itálii a tam píše, jsou tady listy, které vypadají jako vytažená kůže králíka, takže to tak jako, když byste to viděl, no tak si řeknete tak listy, ale on to ještě tak umí docela trefně popsat, ale mě začalo zajímat nejenom to, že tam byl Kafka, ale taky, jak se ta různá místa změnila, protože on jezdil, třeba byl ve městě, které se jmenuje Stresa, to je v Itálii, a to bylo tehdy velice populární, stavěl tam dokonce Orient Express, a bylo to místo takové módní, dá se říct, a dnes je to takové polozapomenuté letovisko, řekla bych, že běžně tam asi člověk nezamíří, ale chtěla jsem vědět, jak se ta místa i proměnila. My jsme fotografovali, vysloveně vždycky jsme na každém tom místě měli nějakého takového pátrače, takže jsme sehnali staré fotografie, pohlednice, porovnali jsme to a vyfotili jsme přesně jenom to autentické, co tam zůstalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak to je nepochybně velice příjemné nebo zajímavé, když člověk zjišťuje třeba, jak se v proudu času některé místo ale opravdu radikálně třeba změnilo nebo postupem času změnilo k nepoznání, ale byla i nějaká místa nebo, nebo situace, která vás vyloženě zaskočila, překvapila, takže jste z toho byla úplně, úplně vedle?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
No tak možná, možná bych zmínila právě to pátrání v Paříži, kde jsme měli nejdřív takového výsadkáře, který nám, my jsme mu poslali ty adresy a on se šel podívat na ta místa, jestli vůbec ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to myslíte výsadkáře? Jako parašutistu?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
No my jsme ho tam vyslali trošku dřív, my jsme ho tam vyslali trošku dřív, abysme věděli, jestli vůbec má smysl tam jet, jestli, jestli ta místa existují.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
A to nejdůležitější místo je nedaleko Louvru, je to právě hotel, kde Kafka bydlel se svým přítelem Maxem Brodem a ten nás kamarád říkal, no ten dům tam je, ale jako je kolem něj všude lešení a vypadá to, že ještě dlouho bude, oni ty Francouzi jako, není to úplně nejrychlejší a je tam, že rekonstrukce a nedá se tam vůbec jít a nic. Tak my jsme si říkali, snad to nějak se podaří, tak pokusíme se. No a přišli jsme, tam byla nějaká vrátnice a ten muž na vrátnici vypadal, že vůbec nemá zájem se o čemkoli bavit, prostě nic nejde, nemám kontakt na šéfa, nic, nic, nic, tak my jsme si říkali, no to musíme nějak vymyslet a najednou jsme si všimli, tam byla cedulka a tam byl nápis, že nějaký architekt je zodpovědný za tu rekonstrukci a bylo tam na něj telefonní číslo. Tak my jsme mu zavolali a on řekl no dobře, ale já mám čas až za 3 dny a my za 3 dny jsme měli být na druhém konci Evropy. Ale my jsme všechno zrušili a řekli jsme si, buď takhle nebo nikdy, takže jsme se konečně dočkali, ten den architekt přišel před ten dům, my jsme si říkali konečně tam půjdeme, do 3. patra vystoupáme a tak, no a on přišel, měl obrovský svazek klíčů, no a říká no jo, ale já jsem, já jsem je zapomněl ty od těch dveří do toho Kafkova pokoje. Tak teď my, my trošku infarkt, jako jsme vůbec nevěděli, co, co teď budeme jako dělat a on úplně vážně to řekl a teď my no jo no, a teď vůbec tak jsme tam stáli, tak začal trošku tak dramaticky proštrachávat klíče a máte štěstí, jsou tady ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vás jen tak napínal?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já nevím, to opravdu nedokážu říct, ale každopádně odemknul ty dveře no a my jsme konečně stáli v tom pokoji, otevřeli jsme tu knihu a četli jsme si, co Kafka viděl z balkonu a říkali jsme si, tak to bylo štěstí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak zajímá mě samozřejmě, co dělá spisovatelka, novinářka Judita Matyášová teď v současné době, kdy má za sebou spoustu knížek jako Přátelství navzdory Hitlerovi nebo Na cestách s Franzem Kafkou a podobně. Vy jste taky pracovala, když jsme si tady povídali před chvilkou se Zdeňkem Lyčkou, jste pracovala v tom tiskovém oddělení tohoto ústředí těch českých center, která vlastně prezentují českou kulturu v zahraničí. Děláte tam dodneška?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Ne ne ne, já jsem se navrátila zpátky do Lidových novin, kde jsem, jak jsem zmiňovala v roce 2003, kdy jsem tam začala pracovat, pak s různými přestávkami, jako právě český centr a jsem zpátky v Lidových novinách a jsem moc ráda, protože vlastně už mi to přece jenom chybělo pravidelnější psaní. Já jsem se uplynulé 2, 3 roky věnovala té knížce Přátelství navzdory Hitlerovi a už jsem si říkala, už se mi stýská po té redakční práci, já dělám v kulturní rubrice. Ale velmi často buďto sama nebo když se mi ozývají čtenáři, posluchači, dávají tipy na příběhy Čechů v zahraničí nebo na cizince, kteří mají nějaký silný vztah k nám k české historii, české kultuře, takže tím se hlavně zabývám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A máte teď nějaký konkrétní takový tip na někoho, do koho se pustíte?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Tak tipů je pořád naštěstí dost, nedávno jsem psala příběh Ladislava Sitenského, známého fotografa, který byl za války v Anglii a fotil naše letce. A teď chystám článek o výtvarníkovi Vojtěchovi Kubaštovi, kterého já si myslím, že většina z nás si pamatuje doma, takové ty rozkládací pohádkové knihy, ono se jim říká ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte leporelo?
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Není to leporelo, je to, by se řeklo 3D kniha ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo aha, aha, už vím, ano, ano.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Třeba jako betlém, dejme tomu, ale ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Otevřete to a odtamtud se zvednou stromečky, domy a podobně.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
... tak, přesně tak. Takže tyhlecty knihy vyráběl Vojtěch Kubašta. Já, když jsem se ptala různých známých, všichni to znají, ale skoro nikdo nezná jeho jméno, a já jsem objevila, že se chystá výstava Vojtěcha Kubašty, jeden mladý scénograf se do toho tak zamiloval do téhlecté tvorby, začal to sbírat a zjistil, že Vojtěch Kubašta za komunismu, že se podařilo asi 37 milionů jeho knih vyvézt do zahraničí, prodávaly se ty knihy po celém světě, dokonce dělal 5 knížek pro Walta Disneyho a tady ho skoro nikdo nezná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No to je pravda.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
A chystá se výstava, v těchto dnech bude v Letohrádku Mitrovských v Brně a já doufám, že to bude úžasné, nebo vím, že to bude úžasné. Už se moc těším.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moc děkuju. Judita Matyášová byla hostem dnešního svátečního Tandemu. Vysíláme 8.května, tak přeju vám hezké prožití i toho dnešního dne a samozřejmě hodně úspěchů do vaší práce a hodně dobré inspirace.
Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Děkuji za pozvání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 28. září 2014.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
