Kamila Berndorffová - reportážní a dokumentární fotografka
17. říjen 2014
Reportážní a dokumentární fotografka Kamila Berndorffová zavítala do Tandemu Jana Rosáka. Svěřila se nám, proč ji stále láká tajemná Indie a přiblížila její projekty Můj nový život a Bolestné kameny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z rozhlasového studia vás zdraví Jan Rosák. Vy už tušíte, že v programu stanice, kterou posloucháte, je právě Tandem. Dnes jsem si pozval ženu, která už pár let tráví vždy několik měsíců v roce v Indii, kde daleko od turisticky vytěžených destinací pořizuje snímky, často neznámé tváře tamní komunity. Přiváží odtud mimořádné záběry, které se pak pyšní různými oceněními jako třeba z prestižní výstavy Czech Press Photo. Mimochodem svůj první fotoaparát dostala prý k 9. narozeninám od svého otce, nadšeného fotoamatéra, no a jestli cesta k focení byla klikatá nebo rovná jako autostráda, tak to nám prozradí, doufám, právě v našem Tandemu. Fotografka Kamila Berndorffová. Dobrý den.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Avizoval jsem, že spolu pojedeme na jih, ovšem zatím jen na jih Čech do Blatné, protože to je vaše rodné místo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není to tak obvyklé, aby člověk svému rodnému hnízdu, jak se říká, zůstal věrný po celý život, což je případ ovšem Kamily Berndorffové. Vy jste se opravdu v Blatné narodila a v Blatné žijete.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Tak narodila jsem se v Praze, ale ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo takhle, aha.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
... ale v Praze jsem byla pouhých 10 dní a narodila jsem se v Praze proto, že moje maminka si přála, abych se narodila v dobrých rukou a to v podolské nemocnici, takže z Blatné jsem odjela tedy v prenatálním stavu, odjela moje matka, odjela do Prahy do podolské nemocnice, kde jsem se narodila, strávila tady 10 dní a zase jsem ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hned zpátky do Blatné.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
... jela do Blatné, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže i vaše dětství probíhalo v Blatné.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No Blatná krásné místo, i k dětství krásné místo?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Určitě nádherné místo s nádhernou okolní krajinou, je tam spoustu rybníků a moji rodiče vždycky říkali, že je to nejkrásnější místo na světě. A já s tím naprosto souhlasím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Potvrdilo se to i jaksi ve vašem dalším životě?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Určitě ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to v podstatě malé město, dá se říct, je to tak, že jo?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Ano, 6 tisíc, přes 6 tisíc obyvatel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak vím, o čem mluvím, žiju sám v podobném městečku, podobných rozměrů, čili je to asi tak příležitost pro malého člověka, malou holku nebo kluka trávit takové dětství napůl venkovské, napůl městské. To znamená, že jste si asi užila i přírody i města.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Samozřejmě, cyklistické výlety s mými rodiči vlastně celé mé dětství a moje matka byla výtvarnice, takže jsme, jsem byla nucena, skutečně nucena, protože mě to tenkrát moc nebavilo, malovat akvarely. Jezdili jsme kolem Blatné kolem rybníků, lesů a vždycky jsme usedli do přírody a pokoušela jsem se tedy malovat pod vedením mé velmi přísné matky a nebylo to úspěšné. Ale když pak můj otec nadšený fotoamatér, který mimo, mimochodem také maloval, ale ne tak krásně jako moje matka, tak když pak mně věnoval fotoaparát, tak myslím, že už s těmi výsledky byli více spokojeni rodiče než s tím štětcem tedy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak to byl takový hezký kompromis, že jste taky zachycovala jaksi svět kolem sebe, ale trošku jinak, čili možná v tom malinko byla i ta vzpoura proti mamince, že jste se ...
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... toho štětce ráda vzdala.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Ano, určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kdy se tahleta dětská záliba přerodila, dejme tomu, v budoucí povolání?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No, když jsem měla jít na střední školu, tak moje matka si přála, abych šla na gymnázium do Strakonic, a jaksi mi tuto představu, že musím jít na gymnáziu a musím mít tuto střední školu poněkud vnutila, i když já jsem chtěla jít na výtvarnou školu právě obor fotografie, takže to splněno nebylo. Nicméně aspoň na tom, na tom gymnáziu jsem fotografovala a fotografovala jsem velmi mohutně všechny školní výlety a své tedy spolužáky, takže to bych řekla, že bylo taky přínosem. Pak se mým rodičům narodila moje sestra a tu jsem fotografovala hodně, no ale profesně jsem vlastně začala o té profesi fotografické uvažovat, až když jsem potom se dostala na knihovnickou školu do Prahy a kdy jsem aspoň tedy, když jsem zvolila to knihovnictví, tak kdy jsem aspoň navštěvovala kurz výtvarné fotografie u profesora Vláška a ten mě nasměroval tedy zase zpátky k té fotografii, že jsem začala být aktivnější v tom fotografování. No nicméně, nicméně jsem vystudovala to knihovnictví, studovala knihovnictví, pracovala v městské knihovně, provdala se, měla dvě děti, takže mateřské povinnosti a zase jsem fotografovala alespoň své dcery. A pak teprve jsem se skutečně naplno k té fotografii dostala až o mnoho let pozdějc a to po revoluci a to v souvislosti právě s mými cestami do Indie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak Indie pochopitelně bude velké téma dnešního povídání s Kamilou Berndorffovou. Ale víte, mě zaujalo v tom povídání už jaksi v tom útlém mládí, když jste říkala, že jste fotila už ty výlety spolužáků a podobně, já si myslím, že tam už se dá poznat jaksi fotograf a fotograf, protože tak že jo, nafláká spoustu všelijakejch obrázků kamarádů kde kdo, ale já mám takový pocit, že tam už se pozná někdo, kdo má talent, protože jste pravděpodobně vybírala trošičku jaksi asi netradiční záběry, viďte, je to tak?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No určitě. Ale hlavně já jsem začínala s kamerou, že jo, protože vzhledem k mému věku, tak jsem začínala s kamerou, která měla 12 obrázků a tam se tedy flákat obrázky moc nedaly. To se muselo setsakramentsky ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
/Nesrozumitelné/.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
... přemýšlet a já jsem právě byla od otce vedená k tomu, abych si ten záběr nějak nakomponovala a nějak o tom hodně přemejšlela, takže se fotografovalo hodně hlavou a nemohlo se sekat tak jako v době digitálu teďka, že jo, takže ten přístup byl úplně jiný. Já jsem měla Flexaret zrcadlovku na 12 obrázků a to ten přístup je jinej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, tam se naučí člověk opravdu jednak šetřit a rozvažovat a vybírat záběry. Tak to je samozřejmě paradoxně veliký přínos té nedokonalé techniky.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Já bych řekla, že ano.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velké téma dnešního povídání s Kamilou Berndorffovou, fotografkou, bude nepochybně Indie, jak už jsem předeslal. Co vás do té Indie přivedlo úplně jako poprvé? Bylo to v podstatě jenom jako výlet za hranice všedních dnů?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No vlastně, vlastně se dá říct, že to byl původně výlet, protože já jsem se rozvedla, moje dcery začaly jezdit samy do zahraničí, vedla jsem je k tomu, aby byly jazykově zdatné, a já jsem chtěla taky někam vyjíždět a tak jsme se dohodly s kamarádkou, že si uděláme výlet na měsíc do Indie a tu Indii jsme, původně jsme chtěly Izrael, ale nějak ta situace na to tam nevypadala příznivě na cestování, takže jsme, že pojedeme do Indie a byl to naprosto tedy, naprosto krok do neznáma. Já jsem vlastně nevěděla, co tam hledám a přiznám se, že ani jsem nebyla schopná toho fotografovat při tý první cestě, protože to bylo velmi, velmi náročné. Ta Indie před 17 lety nebyla tak přátelská vůči, vůči turistům, nebylo tam tolik hotelů vhodných pro turisty, ani možných vlastně se tam ubytovat, jako turisti jsme neměli ty možnosti. Ani nebyli tady nějaký průvodce a samozřejmě nefungoval internet, takže ty kontakty byly omezeny. No nicméně se nám ta první cesta vydařila. Já jsem se tam seznámila s Indem, do kterého jsem se zamilovala, on do mě a pak jsme si řadu měsíců psali a on mi tvrdil, že by mně rád ukázal Indii, takže potom, rok potom jsem vlastně po tý první cestě jsem už jela vlastně za ním. A tím to celý začalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, začalo, začalo vaše cestování do Indie nebo dokonce i snad manželství?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Manželství ne naštěstí. Já jsem nechtěla být indickou manželkou, ale začalo, začal mlj vztah jako vřelejší k Indii z toho důvodu, že tento mladý muž mně ukázal Indii vlastně neturistickou, Indii původní, Indii skutečně indickou z toho jeho hlediska, on je to brahmín, takže z té nejvyšší indické kasty, a procestovali jsme vlastně, cestovali jsme tam napřed dva měsíce s ním jsem cestovala, další rok jsem jela znovu a zase jsem cestovala s ním a to bylo, to byla jiná Indie než ta turistická. A já jsem k ní dostala úplně jiný vztah, než může dostat vůbec turista. Takže tím se stalo, že se mi jako otevřely úplně jiné možnosti v té Indii. A i když ten vztah se potom rozpadl, protože já jsem se nechtěla vdávat, nechtěla jsem hlavně mít děti, na tom on trval, a já už jsem měla velký holky a měla jsem pocit, že mateřské povinnosti už jsem splnila dostatečně a neměla jsem už o tyhlety zájem, takže se ten vztah vlastně rozpadl. Nicméně jsme přátelé a vlastně kdykoli do Indie přijedu, tak se ještě vídáme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, když jste přijela jaksi za tímto přítelem tehdy do Indie, tak bylo to tím, že on vám umožnil odkrývat takové ty záhyby Indie, které byste jinak vůbec nepoznala, protože by vám zůstaly skryty, protože by vám prostě to místní neumožnili? Je to, je to tak, že on, že on, on vás zavedl prostě na místa, která byste vůbec nepoznala?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No ano, na místa a hlavně mi hodně vyprávěl o té kultuře a jeho prostřednictvím jsem mohla poznat, o co tam vlastně jde v řadě věcí. Jak jsem říkala, to by se normálně turistka a turista vůbec nemohli dozvědět, takže nejen místa, ale i zvyky. Vyprávěl mi o tom, jak to tam chodí a on výborně, výborně jsme si spolu, krásně jsme si povídali a on byl výborný vlastně učitel těch hinduistických zvyklostí a tradic, takže mi velmi pomohl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A já si myslím, že tam je asi spousta věcí k vidění, kterým člověk, který není poučený, vůbec nerozumí a teprve takováhle jaksi pomoc od, od místního zasvěceného člověka vám odkryje spoustu jaksi smyslů, vůbec věcí, které se tam odehrávají. Je to tak?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Určitě je to tak. Je to těžká země, není pro každého a pro Evropana je často velmi nepochopitelná.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není tudíž divu po tom, co jsme si tady s Kamilou Berndorffovou povídali před písničkou, že stěžejními náměty její tvorby je dneska Indie a taky žena islámské společnosti. K tomu vás přivedla taky Indie?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No dá se říct, že taky, protože já jsem sice tu Indii mám ráda a mám ji jako druhý domov, ale přesto jsem si říkala, že by taky jsem potřebovala vyjet někam jinam. No a co se týká toho islámu, tak v Indii žije asi 14 % muslimů, takže jsem se tam s touto komunitou taky setkávala, i když ten můj přítel je hinduista, no a říkala jsem si, no tak podívám se ještě někam jinam. Vyjela jsem do Sýrie, kde jsem byla dvakrát a to je nádherná země, ale bohužel teď to vypadá, že nadlouho se tam nedostanu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hmm, dneska těžce zkoušená.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Ano. A byla jsem v Ománu například. Moje dcera žije v Dubaji několik let, takže jezdím za ní do Dubaje a ona sama mluví arabsky, takže jsme začaly spolu trochu cestovat a doplňujeme si tyhle vědomosti a vlastně to postavení ženy v tomto světě, ať už v hinduismu nebo v muslimské společnosti mě velice zajímá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jste měla příležitost poznat život v tolika zemích poměrně dost taky různorodých a rozdílných kultur i úrovní společenských a politických, a navíc ještě v té Indii, tak jste asi poznala, že život ženy v té islámské společnosti je poměrně jiný třeba, dejme tomu, v tom arabském světě a v indickém. Je to tak?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Do určité míry, do určité míry ano, protože samozřejmě ty náboženství se velmi silně ovlivňujou a v té Indii ten život muslimů je hodně podobný těm, tomu životu těch hinduistů, takže samozřejmě ty, zrovna tak, jako když bysme si povídali o křesťanech v Indii, tak samozřejmě ten život těch křesťanů je více podobnej, podobný hinduistům a muslimům v Indii než křesťanů u nás.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak samozřejmě se to nedá srovnat s tím, jak, jak babička prostě chodí do kostelíčka tady v Olomouci třeba, že.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Jistě, jistě. Je to tak, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stejně tak to bude asi, asi trošičku jiné. Dá se to vůbec srovnat jako třeba, jak, jaké postavení ženy třeba, dejme tomu já nevím, v Sýrii a třeba v té islámské komunitě v Indii? Jak třeba žena si stojí vůči mužům tam?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No, já bych řekla, že zrovna ta, zrovna ta Sýrie, nevím, jak je to teď, protože jsem tam řadu let nemohla jet, ale zrovna ta Sýrie to postavení té ženy je překvapivě, a pro nás překvapivě docela, docela bych řekla ne tolik nepodobné evropské, evropským komunitám, jo, muslimů v Evropě. Já jsem se tam setkala, byla jsem velice překvapené s tím, že to, co je na první pohled vidět a samozřejmě já, mě zajímá ta vizuální stránka velmi silně jako fotografku, tak to, že tam ženy tenkrát, když jsem tam byla naposledy tedy v roce 2009, takže někteří sice chodily v těch burkách zahaleni a jiné chodily v minisukni ve vysokých kozačkách. A já jsem a to byly, třeba jsem se dostala do školy na venkově a tam mě právě překvapilo, že angličtinářka byla celá v burce a její kolegyně, která učila biologii, tak chodila v minisukni. Takže takovéhle extrémy, které, o kterých my ani vůbec bysme si jako nemysleli, že je to možné, tak jsem si tam toho všimla, že jsou běžné naprosto.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vás zaujme v takové společnosti, v takových prostorech, v takových místech, že vás to donutí vytáhnout fotoaparát, nebo jste neustále připravena?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Určitě. Tak já, když, když cestuji, tak si dělám dopředu nějaký plán, na co mám asi tu fotografii, na co mám tu svou práci zaměřit. Ten můj projekt ženy v domácnosti, tak ten vlastně dělám řadu let po všech, ve všech zemích, které navštěvuju nebo se o to snažím a pronikám do domácností právě, povídám si s ženami, pokud to vůbec jazykově je možné, a potom se snažím, aby mně dovolily, abych je mohla fotografovat. Takže to je jeden z těch projektů, který zrovna souvisí s tou ženou, jak žije.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zaujímá vás nepochybně taky, soudím podle toho, za co jste třeba získala ceny, nepochybně jaksi paradox, protože asi by třídění odpadků v Praze vypadalo jinak než třídění odpadků v Indii, za které jste dostala Czech Press Photo.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Určitě ano, ale to bylo v roce 2007 a musím říct, že doufám, myslím, že je to pozitivní pro mě, že se ve své tvorbě pořád někam posunuju dál. Nerada bych ustrnula na jednom typu dokumentu, takže teďka mám třeba nový, nový, je to vlastně taky dokument, ale není to klasický dokument, nazvala jsem ho Čísi svět, což je podle knihy Edy Kriseové Čísi svět, s jejím laskavým svolením jsem si tedy půjčila tento název i pro tento soubor, a zase ukazuju Indy v takových, Indy respektive Indy v takových situacích, které pro nás jsou nezvyklé, anebo my pro Indy je to naprosto něco přirozeného, ale pro Evropana v nezvyklých třeba pozicích. Například vůbec nevíme, že tam je vlastně obrovská síť mobilních telefonů a zdá se nám, že ten prostý Ind, který má na sobě pomalu jenom jeden špinavý kus látky, takže by mohl mít mobil, a oni mají lepší mobily než my. Takže to jsou takový paradoxy, na který se snažím upozornit, protože mám pocit, že ta evropská společnost se na Indii dívá dosti zkresleným pohledem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak nepochybně určitě jiným pohledem než vaším zasvěceným.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Ano.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď by tady měla, abychom ilustrovali hezky povídání Kamily Berndorffové, fotografky, která je hostem Tandemu, nějaká indická muzika, ale protože si náš host přeje pochopitelně písničku na své vlastní přání, tak si možná od Indie na chviličku ráda odpočinete i v té muzice a dáte si něco našeho. Tak vím, že si vyberete, nebo vybrala jste si Hanu Hegerovou. To je váš šálek kávy?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No já mám ráda Hanu Hegerovou určitě, ale mám ráda i jiné interprety, ale když jste mně nabídli, tak si myslím, že to by bylo vhodné určitě. Je to starší dáma, velmi sympatická, mám ráda i ty poslední věci, které udělala, takže za ní bych byla vděčná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste ještě uváděla, že byste případně si vzala třeba, já nevím, i jiné zpěváky, ale vždycky to byli podle mého názoru zpěváci, kteří hodně akcentují text. Je to pro vás důležité ...
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Určitě ano, určitě ano. Já jsem kdysi se velmi pohybovala mezi písničkářema a tento projev tedy je mi bližší než cokoli jiného.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže cokoli od Hany Hegerové, tím dobře uděláme.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Určitě, moc ráda. Ano.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jedním z projektů mého dnešního hosta fotografky Kamily Berndorffové je také projekt, který má název Bolestné kameny a na tom projektu se ona podílí. Víc nám ovšem o tom bude určitě schopný říct ředitel obchodní akademie pan Pavel Sekyrka. Já vás zdravím, dobrý den.
Pavel SEKYRKA, ředitel Obchodní akademie v Písku
--------------------
Krásný dobrý den, pane Rosáku, krásný dobrý den paní Berndorffové a samozřejmě všem posluchačům Českého rozhlasu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak paní Berndorffová vás také zdraví.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Zdravím, pane Sekyrko.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi trošičku víc, co to je projekt Bolestné kameny.
Pavel SEKYRKA, ředitel Obchodní akademie v Písku
--------------------
Ano, ano. Jedná se o sociálně zaměřený projekt, nad nímž převzali záštitu zpěvačka Marta Kubišová a prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík. Na počátku realizace projektu stála jakýsi snaha jeho tvůrců o citlivé a empatické uchopení bolestí moderního člověka spolu s hledáním odpovědí na vyřčené a nevyřčené otázky těchto bolestí, ovšem především pak naděje na konci jednotlivých příběhů, protože poselství toho projektu je právě ona naděje. A jak se na tom podíleli studenti obchodní akademie? Na začátku projektu měli právě za úkol sestavit 14 bolestí moderního člověka, takže vznikly například bolesti s názvem nedostatek látky, deprese násilí a nenávist, smrt blízkého či nemoc. Počet těch zastavení, kterých je 14, jsme si vypůjčili z motivu křesťanské křížové cesty a na konci toho všeho jsme přidali 15 těch zastavení, které se jmenuje Naděje. A na 15 těch uvedených témat začali studenti sbírat příběhy lidí z celé republiky. 14 příběhů a 15. zastavení o Naději se staly například součástí takzvané nahrávací fáze. Ty příběhy namluvili například Jan Tříska, Miroslav Táborský, herečka Vilma Cibulková, Ondřej Vetchý, je tam uvaděč a na konci příběh o Naději namluvil právě pan prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík. Pak je tady druhý bod, je to takzvaná Cesta bolestných kamenů. V Píseckých horách bylo instalováno 14 kamenů a taková následně nahoře železná skulptura, která se jmenuje Naděje, kde lidé mohou procházet a pustiti si do mobilu ty konkrétní příběhy. A paní fotografku Berndorffovou jsem oslovil, protože jsem věděl, že kdysi zpracovala výborným způsobem téma projektu Lucie Cingrošové, které se jmenuje Můj nový život a to je drastické téma o onkologicky nemocných dětech. A to její pojetí bylo takové veselé, takové radostné, takže to je před výstavou, která se týká onkologicky nemocných dětí. Ono je to bráno s humorem, a to je přesně to, co já jsem potřeboval, aby ty bolesti, které ty příběhy, které jsou drastické, ale ty lidi se v těch příbězích dívají na ten svůj osud už nějakým veselým způsobem, když to takhle řeknu a pokud to jde, aby to pojal někdo, kdo má takový náhled. Já jsem oslovil ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že vy jste, vy jste, pane řediteli, řekl téměř úplně všechno. Já jsem se chtěl zeptat paní Berndorffové taky, jak ona to pojímala, ale vy jste to v podstatě za ní řekl, což si myslím, že je moc sympatický přístup, ale co si od toho slibujete od celého toho projektu? Dát lidem naději, přestože trpí určitými bolestmi?
Pavel SEKYRKA, ředitel Obchodní akademie v Písku
--------------------
Ano, ano. Prosím, ten projekt je o tabu tématech, to znamená, že jako pedagogové můžeme říct, že se s tím setkáváme každý den, ale bohužel v té špatné formě a my máme příběhy, kde ti lidé popisují mnohdy velmi drastické osudy, ale na konci píší to, jak se z toho dostali, jak se posunuli, jak jdou dál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, to je důležité.
Pavel SEKYRKA, ředitel Obchodní akademie v Písku
--------------------
To znamená smysl toho je posunout se. A krom toho ještě je to hlavně projekt o naději a na konci toho všeho je to završené právě, právě tou nadějí, to je to, co si od toho slibujeme, posunout lidi k naději, dát jim jejich naději.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, tak moc děkuju řediteli Obchodní akademie v Písku panu Pavlu Sekyrkovi. Moc vám děkuju za obsáhlé povídání o Bolestných kamenech. My si dál budeme tady povídat v Tandemu s Kamilou Berndorffovou, ale s vámi se loučíme. Mějte se moc hezky, ať se daří, na shledanou.
Pavel SEKYRKA, ředitel Obchodní akademie v Písku
--------------------
Já děkuji za pozvání, hezký den do Českého rozhlasu ještě jednou, na shledanou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, že se fotograf dostává při své práci taky do určitých mezních situací, při kterých mu někdy jde o zdraví, dokonce až o život, tak o tom nás přesvědčila už spousta událostí hlavně z takových těch kritických míst na zeměkouli, kde se válčí a podobně. Nevím, jak to je v případě fotografky Kamily Berndorffové, která je dneska hostem Tandemu, ale mám takový pocit, že u vás taky šlo trošičku někdy o zdraví, protože mám tady poznamenáno, že vás chtěl nějaký domorodec trefit šípem. Nebyla to legrace jenom nějaká?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No, legrace to nebyla, to bylo v Ulíse, tam jsem cestovala se svou dcerou a ještě kamarádkou a takový hlavní téma moje fotografický bylo setkání s místními kmeny, kteří tam žijou dosti divoce a stranou společnosti. A my, když jsme přijeli do těchto končin, do vesnice, která je ještě zcela normální hinduistická, tak nám říkali nesmíte k těm kmenům dneska, protože oni mají oslavu, mají jakýsi festival a velmi popíjejí a když popíjejí, tak jsou ještě agresivnější než jindy. Takže já jsem pochopila, že je to marné a že tedy tu cestu jsem vážila zbytečně, takže jsme se aspoň procházeli po té vesnici a najednou jsem tedy viděla jednoho z těch kmenů, jenom jednoho, ale než jsem vytáhla aparát, tak mě někdo varoval a říkal, toho nesmíš fotit, protože skutečně je napitej a je to nebezpečné. Takže jsem se rozhodla, že fotografovat nebudu. Nicméně on nějak jako stejně reagoval agresivně a rozběhl se za mnou a mě, byl to takovej malinkej mužíček, úplně malinkej, kterej by mi tak sahal do pasu, skoro nahatej a měl luk obrovskej a šípy s takovým ošklivým barevným hrotem jako temně modrým, no a bylo mi jasný, že je to, že to je nepříjemná situace, takže jsem začala prchat a běžela jsem přes tu vesnici k našemu autu, naskočila jsem do toho auta, tam vyskočil indický řidič a jal se tedy tomuhle muži bránit v tom, aby mě nějak napadal, a zavolali jsem tedy jedem, nicméně jsem si všimla v té chvíli, že moje dcera není v autě a moje dcera chodí v Indii, když je se mnou, v sárí, v tom tradičním indickém oděvu. A ona si vždycky velmi zakládá na tom, jak vypadá, je to taková dekorativní dívka, a ona se zrovna učila jiný, jiné uvázání toho sárí v nějaké domácnosti, což si sama předtím domluvila, takže my jsme prchaly, ale neměla jsem dítě, takže jsme se zase musely vracet a opět se s tím mužem nějak konfrontovat a bylo to ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To tam na vás čekal?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
On tam na mě čekal, no, no, a bylo to docela nepříjemný a řekla bych, že to bylo jedno z těch nebezpečnějších situací, který jsem zažila, ačkoli jsem v tom byla úplně nevině, já jsem ho ani nechtěla vlastně fotografovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jinak fotografa berou v Indii, předpokládám, už zcela normálně, protože nejste asi jediná.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No ne, o to nejde, já se dostávám do, do oblastí, kde nikdo nefotografoval, žádný bílí tam třeba nebyli nikdy, ale oni se fotografujou vůbec rádi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rádi.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Velmi rádi, velmi rádi. A je to pro mě často až nepříjemný, protože oni mají představu, že když se fotografujou, že se mají postavit do pozoru a tvářit se vážně. Takže na řadě těch snímků bohužel mám prostě Indy v pozoru tvářící se až jako dramaticky vážně. To je jejich představa, tak má vypadat správná fotografie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak to byste zase mohla udělat takovou sérii ...
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Už se stalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... která by se jmenovala Indie v pozoru.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Ano, ano, něco na ten způsob už jsem vytvořila ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už je to.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
... protože je to typické pro tu Indii, tak proč ne.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kamila Berndorffová, fotografka, je hostem dnešního Tandemu. Slyšeli jste o některých jejích projektech, které nepochybně se nefotografují lehce, co si budeme povídat Bolestné kameny nebo Můj nový život, když jste fotografovala onkologicky nemocné děti. No, řekl bych, že vám to asi nikdo nezávidí, ale to vyznění potom, když je optimistické, tak je to, tak je to skutečně geniální, tak to samozřejmě k tomu člověk potřebuje talent, já si myslím, že vám ho moc přeju. Ale já bych raději skončil nějak veseleji. Mně se líbilo, že jste přišla už do studia oblečená v určitých náznacích indického způsobu oblékání. Váš plášť je něco, co připomíná sárí a vy prý máte doma těch oděvů hodně. Mám to tady přímo poznamenáno. 28 pandžábí a 5 sárí. To je hezký výčet.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Je to tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ráda v tom chodíte i ven jaksi myslím v Praze?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No to sárí, tak to spíš mám pro takový účely jako naučný, když vyprávím o Indii, takže to sárí se snažím ukázat a jak už jsem se zmínila, v tom chodí moje dcera oblečená. Ale já, když cestuji po Indii, tak chodím v pandžábí, což je takový oděv trošku bych řekla pro Evropany přijatelnější a pohodlnější.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je to, co máte tady s sebou?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Ne, ne. To, co mám s sebou, je vlastně jenom variace na Orient, variace na Indii a normální kabát, který je nositelný, aspoň mně se jeví nositelný i do pražských ulic.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak vypadá pandžábí?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Pandžábí jsou kalhoty, můžou být široký, anebo můžou být i úzký podle toho, jaká zrovna je móda v Indii, protože i tyto věci podléhají v Indii módě, a přes to takový jako, taková tunika nebo i šatičky s rozparky ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A halena.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
... halena, ale delší halena, starší Indky nosí tu, ty šatičky až někam po kolena, mladší Indky pod zadek, no a k tomu ale je naprosto vždycky důležitej jakýsi šál, který si dávají vdané ženy v té ortodoxní hinduistické společnosti před hlavu, hlavně když potkají svého tchána nebo osobu, která je jim nějak nadřízena, no a mladé, mladá děvčata to nosí jenom na ramenou, takže to je pandžábí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tchán je nadřízený?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Samozřejmě. Tchán je pro Indku, pro nevěstu vlastně, pro manželku syna nadřízená osoba.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je nadřízený tchán v Indii i pro manžela dcery?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No, to je, to je složitější, protože když je, když je dcera provdávána, říkám provdávána, protože ona se nevdává ve většině případů za toho, koho si vybere ona, ale provdávají jí její rodiče za toho, koho vyberou oni nebo příbuzní vybírají, tak ona vlastně se od té své rodiny je odloučena a žije v rodině toho svého muže, takže tam je důležitý pro ní ten tchán.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha. No já jenom jestli náhodou bych neměl svým zeťům taky trošičku říct, až mě budou potkávat, aby to malinko taky dávali najevo s trošičku větší úctou, něco si dát taky na hlavu a smeknout pěkně, no. Ne zcela vážně, mně se to moc líbilo samozřejmě. Tak já vám přeju, pane Berndorffová, aby vaše všechny cesty do Indie končily samozřejmě šťastně, aby vám, abyste z nich vytěžila co nejvíc jaksi skvělého materiálu, tím myslím nádherných fotografií, které potom my třeba obdivujeme a za které třeba taky jste odměňována nejrůznějšími cenami. I když vím, že pro ceny to určitě neděláte. Zkrátka a dobře, přeji vám samý úspěch. Na shledanou.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Děkuji, děkuji, na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Z rozhlasového studia vás zdraví Jan Rosák. Vy už tušíte, že v programu stanice, kterou posloucháte, je právě Tandem. Dnes jsem si pozval ženu, která už pár let tráví vždy několik měsíců v roce v Indii, kde daleko od turisticky vytěžených destinací pořizuje snímky, často neznámé tváře tamní komunity. Přiváží odtud mimořádné záběry, které se pak pyšní různými oceněními jako třeba z prestižní výstavy Czech Press Photo. Mimochodem svůj první fotoaparát dostala prý k 9. narozeninám od svého otce, nadšeného fotoamatéra, no a jestli cesta k focení byla klikatá nebo rovná jako autostráda, tak to nám prozradí, doufám, právě v našem Tandemu. Fotografka Kamila Berndorffová. Dobrý den.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Avizoval jsem, že spolu pojedeme na jih, ovšem zatím jen na jih Čech do Blatné, protože to je vaše rodné místo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není to tak obvyklé, aby člověk svému rodnému hnízdu, jak se říká, zůstal věrný po celý život, což je případ ovšem Kamily Berndorffové. Vy jste se opravdu v Blatné narodila a v Blatné žijete.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Tak narodila jsem se v Praze, ale ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo takhle, aha.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
... ale v Praze jsem byla pouhých 10 dní a narodila jsem se v Praze proto, že moje maminka si přála, abych se narodila v dobrých rukou a to v podolské nemocnici, takže z Blatné jsem odjela tedy v prenatálním stavu, odjela moje matka, odjela do Prahy do podolské nemocnice, kde jsem se narodila, strávila tady 10 dní a zase jsem ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hned zpátky do Blatné.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
... jela do Blatné, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže i vaše dětství probíhalo v Blatné.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No Blatná krásné místo, i k dětství krásné místo?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Určitě nádherné místo s nádhernou okolní krajinou, je tam spoustu rybníků a moji rodiče vždycky říkali, že je to nejkrásnější místo na světě. A já s tím naprosto souhlasím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Potvrdilo se to i jaksi ve vašem dalším životě?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Určitě ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to v podstatě malé město, dá se říct, je to tak, že jo?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Ano, 6 tisíc, přes 6 tisíc obyvatel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak vím, o čem mluvím, žiju sám v podobném městečku, podobných rozměrů, čili je to asi tak příležitost pro malého člověka, malou holku nebo kluka trávit takové dětství napůl venkovské, napůl městské. To znamená, že jste si asi užila i přírody i města.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Samozřejmě, cyklistické výlety s mými rodiči vlastně celé mé dětství a moje matka byla výtvarnice, takže jsme, jsem byla nucena, skutečně nucena, protože mě to tenkrát moc nebavilo, malovat akvarely. Jezdili jsme kolem Blatné kolem rybníků, lesů a vždycky jsme usedli do přírody a pokoušela jsem se tedy malovat pod vedením mé velmi přísné matky a nebylo to úspěšné. Ale když pak můj otec nadšený fotoamatér, který mimo, mimochodem také maloval, ale ne tak krásně jako moje matka, tak když pak mně věnoval fotoaparát, tak myslím, že už s těmi výsledky byli více spokojeni rodiče než s tím štětcem tedy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak to byl takový hezký kompromis, že jste taky zachycovala jaksi svět kolem sebe, ale trošku jinak, čili možná v tom malinko byla i ta vzpoura proti mamince, že jste se ...
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... toho štětce ráda vzdala.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Ano, určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kdy se tahleta dětská záliba přerodila, dejme tomu, v budoucí povolání?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No, když jsem měla jít na střední školu, tak moje matka si přála, abych šla na gymnázium do Strakonic, a jaksi mi tuto představu, že musím jít na gymnáziu a musím mít tuto střední školu poněkud vnutila, i když já jsem chtěla jít na výtvarnou školu právě obor fotografie, takže to splněno nebylo. Nicméně aspoň na tom, na tom gymnáziu jsem fotografovala a fotografovala jsem velmi mohutně všechny školní výlety a své tedy spolužáky, takže to bych řekla, že bylo taky přínosem. Pak se mým rodičům narodila moje sestra a tu jsem fotografovala hodně, no ale profesně jsem vlastně začala o té profesi fotografické uvažovat, až když jsem potom se dostala na knihovnickou školu do Prahy a kdy jsem aspoň tedy, když jsem zvolila to knihovnictví, tak kdy jsem aspoň navštěvovala kurz výtvarné fotografie u profesora Vláška a ten mě nasměroval tedy zase zpátky k té fotografii, že jsem začala být aktivnější v tom fotografování. No nicméně, nicméně jsem vystudovala to knihovnictví, studovala knihovnictví, pracovala v městské knihovně, provdala se, měla dvě děti, takže mateřské povinnosti a zase jsem fotografovala alespoň své dcery. A pak teprve jsem se skutečně naplno k té fotografii dostala až o mnoho let pozdějc a to po revoluci a to v souvislosti právě s mými cestami do Indie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak Indie pochopitelně bude velké téma dnešního povídání s Kamilou Berndorffovou. Ale víte, mě zaujalo v tom povídání už jaksi v tom útlém mládí, když jste říkala, že jste fotila už ty výlety spolužáků a podobně, já si myslím, že tam už se dá poznat jaksi fotograf a fotograf, protože tak že jo, nafláká spoustu všelijakejch obrázků kamarádů kde kdo, ale já mám takový pocit, že tam už se pozná někdo, kdo má talent, protože jste pravděpodobně vybírala trošičku jaksi asi netradiční záběry, viďte, je to tak?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No určitě. Ale hlavně já jsem začínala s kamerou, že jo, protože vzhledem k mému věku, tak jsem začínala s kamerou, která měla 12 obrázků a tam se tedy flákat obrázky moc nedaly. To se muselo setsakramentsky ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
/Nesrozumitelné/.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
... přemýšlet a já jsem právě byla od otce vedená k tomu, abych si ten záběr nějak nakomponovala a nějak o tom hodně přemejšlela, takže se fotografovalo hodně hlavou a nemohlo se sekat tak jako v době digitálu teďka, že jo, takže ten přístup byl úplně jiný. Já jsem měla Flexaret zrcadlovku na 12 obrázků a to ten přístup je jinej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, tam se naučí člověk opravdu jednak šetřit a rozvažovat a vybírat záběry. Tak to je samozřejmě paradoxně veliký přínos té nedokonalé techniky.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Já bych řekla, že ano.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velké téma dnešního povídání s Kamilou Berndorffovou, fotografkou, bude nepochybně Indie, jak už jsem předeslal. Co vás do té Indie přivedlo úplně jako poprvé? Bylo to v podstatě jenom jako výlet za hranice všedních dnů?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No vlastně, vlastně se dá říct, že to byl původně výlet, protože já jsem se rozvedla, moje dcery začaly jezdit samy do zahraničí, vedla jsem je k tomu, aby byly jazykově zdatné, a já jsem chtěla taky někam vyjíždět a tak jsme se dohodly s kamarádkou, že si uděláme výlet na měsíc do Indie a tu Indii jsme, původně jsme chtěly Izrael, ale nějak ta situace na to tam nevypadala příznivě na cestování, takže jsme, že pojedeme do Indie a byl to naprosto tedy, naprosto krok do neznáma. Já jsem vlastně nevěděla, co tam hledám a přiznám se, že ani jsem nebyla schopná toho fotografovat při tý první cestě, protože to bylo velmi, velmi náročné. Ta Indie před 17 lety nebyla tak přátelská vůči, vůči turistům, nebylo tam tolik hotelů vhodných pro turisty, ani možných vlastně se tam ubytovat, jako turisti jsme neměli ty možnosti. Ani nebyli tady nějaký průvodce a samozřejmě nefungoval internet, takže ty kontakty byly omezeny. No nicméně se nám ta první cesta vydařila. Já jsem se tam seznámila s Indem, do kterého jsem se zamilovala, on do mě a pak jsme si řadu měsíců psali a on mi tvrdil, že by mně rád ukázal Indii, takže potom, rok potom jsem vlastně po tý první cestě jsem už jela vlastně za ním. A tím to celý začalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, začalo, začalo vaše cestování do Indie nebo dokonce i snad manželství?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Manželství ne naštěstí. Já jsem nechtěla být indickou manželkou, ale začalo, začal mlj vztah jako vřelejší k Indii z toho důvodu, že tento mladý muž mně ukázal Indii vlastně neturistickou, Indii původní, Indii skutečně indickou z toho jeho hlediska, on je to brahmín, takže z té nejvyšší indické kasty, a procestovali jsme vlastně, cestovali jsme tam napřed dva měsíce s ním jsem cestovala, další rok jsem jela znovu a zase jsem cestovala s ním a to bylo, to byla jiná Indie než ta turistická. A já jsem k ní dostala úplně jiný vztah, než může dostat vůbec turista. Takže tím se stalo, že se mi jako otevřely úplně jiné možnosti v té Indii. A i když ten vztah se potom rozpadl, protože já jsem se nechtěla vdávat, nechtěla jsem hlavně mít děti, na tom on trval, a já už jsem měla velký holky a měla jsem pocit, že mateřské povinnosti už jsem splnila dostatečně a neměla jsem už o tyhlety zájem, takže se ten vztah vlastně rozpadl. Nicméně jsme přátelé a vlastně kdykoli do Indie přijedu, tak se ještě vídáme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, když jste přijela jaksi za tímto přítelem tehdy do Indie, tak bylo to tím, že on vám umožnil odkrývat takové ty záhyby Indie, které byste jinak vůbec nepoznala, protože by vám zůstaly skryty, protože by vám prostě to místní neumožnili? Je to, je to tak, že on, že on, on vás zavedl prostě na místa, která byste vůbec nepoznala?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No ano, na místa a hlavně mi hodně vyprávěl o té kultuře a jeho prostřednictvím jsem mohla poznat, o co tam vlastně jde v řadě věcí. Jak jsem říkala, to by se normálně turistka a turista vůbec nemohli dozvědět, takže nejen místa, ale i zvyky. Vyprávěl mi o tom, jak to tam chodí a on výborně, výborně jsme si spolu, krásně jsme si povídali a on byl výborný vlastně učitel těch hinduistických zvyklostí a tradic, takže mi velmi pomohl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A já si myslím, že tam je asi spousta věcí k vidění, kterým člověk, který není poučený, vůbec nerozumí a teprve takováhle jaksi pomoc od, od místního zasvěceného člověka vám odkryje spoustu jaksi smyslů, vůbec věcí, které se tam odehrávají. Je to tak?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Určitě je to tak. Je to těžká země, není pro každého a pro Evropana je často velmi nepochopitelná.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není tudíž divu po tom, co jsme si tady s Kamilou Berndorffovou povídali před písničkou, že stěžejními náměty její tvorby je dneska Indie a taky žena islámské společnosti. K tomu vás přivedla taky Indie?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No dá se říct, že taky, protože já jsem sice tu Indii mám ráda a mám ji jako druhý domov, ale přesto jsem si říkala, že by taky jsem potřebovala vyjet někam jinam. No a co se týká toho islámu, tak v Indii žije asi 14 % muslimů, takže jsem se tam s touto komunitou taky setkávala, i když ten můj přítel je hinduista, no a říkala jsem si, no tak podívám se ještě někam jinam. Vyjela jsem do Sýrie, kde jsem byla dvakrát a to je nádherná země, ale bohužel teď to vypadá, že nadlouho se tam nedostanu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hmm, dneska těžce zkoušená.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Ano. A byla jsem v Ománu například. Moje dcera žije v Dubaji několik let, takže jezdím za ní do Dubaje a ona sama mluví arabsky, takže jsme začaly spolu trochu cestovat a doplňujeme si tyhle vědomosti a vlastně to postavení ženy v tomto světě, ať už v hinduismu nebo v muslimské společnosti mě velice zajímá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jste měla příležitost poznat život v tolika zemích poměrně dost taky různorodých a rozdílných kultur i úrovní společenských a politických, a navíc ještě v té Indii, tak jste asi poznala, že život ženy v té islámské společnosti je poměrně jiný třeba, dejme tomu, v tom arabském světě a v indickém. Je to tak?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Do určité míry, do určité míry ano, protože samozřejmě ty náboženství se velmi silně ovlivňujou a v té Indii ten život muslimů je hodně podobný těm, tomu životu těch hinduistů, takže samozřejmě ty, zrovna tak, jako když bysme si povídali o křesťanech v Indii, tak samozřejmě ten život těch křesťanů je více podobnej, podobný hinduistům a muslimům v Indii než křesťanů u nás.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak samozřejmě se to nedá srovnat s tím, jak, jak babička prostě chodí do kostelíčka tady v Olomouci třeba, že.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Jistě, jistě. Je to tak, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stejně tak to bude asi, asi trošičku jiné. Dá se to vůbec srovnat jako třeba, jak, jaké postavení ženy třeba, dejme tomu já nevím, v Sýrii a třeba v té islámské komunitě v Indii? Jak třeba žena si stojí vůči mužům tam?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No, já bych řekla, že zrovna ta, zrovna ta Sýrie, nevím, jak je to teď, protože jsem tam řadu let nemohla jet, ale zrovna ta Sýrie to postavení té ženy je překvapivě, a pro nás překvapivě docela, docela bych řekla ne tolik nepodobné evropské, evropským komunitám, jo, muslimů v Evropě. Já jsem se tam setkala, byla jsem velice překvapené s tím, že to, co je na první pohled vidět a samozřejmě já, mě zajímá ta vizuální stránka velmi silně jako fotografku, tak to, že tam ženy tenkrát, když jsem tam byla naposledy tedy v roce 2009, takže někteří sice chodily v těch burkách zahaleni a jiné chodily v minisukni ve vysokých kozačkách. A já jsem a to byly, třeba jsem se dostala do školy na venkově a tam mě právě překvapilo, že angličtinářka byla celá v burce a její kolegyně, která učila biologii, tak chodila v minisukni. Takže takovéhle extrémy, které, o kterých my ani vůbec bysme si jako nemysleli, že je to možné, tak jsem si tam toho všimla, že jsou běžné naprosto.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vás zaujme v takové společnosti, v takových prostorech, v takových místech, že vás to donutí vytáhnout fotoaparát, nebo jste neustále připravena?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Určitě. Tak já, když, když cestuji, tak si dělám dopředu nějaký plán, na co mám asi tu fotografii, na co mám tu svou práci zaměřit. Ten můj projekt ženy v domácnosti, tak ten vlastně dělám řadu let po všech, ve všech zemích, které navštěvuju nebo se o to snažím a pronikám do domácností právě, povídám si s ženami, pokud to vůbec jazykově je možné, a potom se snažím, aby mně dovolily, abych je mohla fotografovat. Takže to je jeden z těch projektů, který zrovna souvisí s tou ženou, jak žije.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zaujímá vás nepochybně taky, soudím podle toho, za co jste třeba získala ceny, nepochybně jaksi paradox, protože asi by třídění odpadků v Praze vypadalo jinak než třídění odpadků v Indii, za které jste dostala Czech Press Photo.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Určitě ano, ale to bylo v roce 2007 a musím říct, že doufám, myslím, že je to pozitivní pro mě, že se ve své tvorbě pořád někam posunuju dál. Nerada bych ustrnula na jednom typu dokumentu, takže teďka mám třeba nový, nový, je to vlastně taky dokument, ale není to klasický dokument, nazvala jsem ho Čísi svět, což je podle knihy Edy Kriseové Čísi svět, s jejím laskavým svolením jsem si tedy půjčila tento název i pro tento soubor, a zase ukazuju Indy v takových, Indy respektive Indy v takových situacích, které pro nás jsou nezvyklé, anebo my pro Indy je to naprosto něco přirozeného, ale pro Evropana v nezvyklých třeba pozicích. Například vůbec nevíme, že tam je vlastně obrovská síť mobilních telefonů a zdá se nám, že ten prostý Ind, který má na sobě pomalu jenom jeden špinavý kus látky, takže by mohl mít mobil, a oni mají lepší mobily než my. Takže to jsou takový paradoxy, na který se snažím upozornit, protože mám pocit, že ta evropská společnost se na Indii dívá dosti zkresleným pohledem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak nepochybně určitě jiným pohledem než vaším zasvěceným.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Ano.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď by tady měla, abychom ilustrovali hezky povídání Kamily Berndorffové, fotografky, která je hostem Tandemu, nějaká indická muzika, ale protože si náš host přeje pochopitelně písničku na své vlastní přání, tak si možná od Indie na chviličku ráda odpočinete i v té muzice a dáte si něco našeho. Tak vím, že si vyberete, nebo vybrala jste si Hanu Hegerovou. To je váš šálek kávy?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No já mám ráda Hanu Hegerovou určitě, ale mám ráda i jiné interprety, ale když jste mně nabídli, tak si myslím, že to by bylo vhodné určitě. Je to starší dáma, velmi sympatická, mám ráda i ty poslední věci, které udělala, takže za ní bych byla vděčná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste ještě uváděla, že byste případně si vzala třeba, já nevím, i jiné zpěváky, ale vždycky to byli podle mého názoru zpěváci, kteří hodně akcentují text. Je to pro vás důležité ...
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Určitě ano, určitě ano. Já jsem kdysi se velmi pohybovala mezi písničkářema a tento projev tedy je mi bližší než cokoli jiného.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže cokoli od Hany Hegerové, tím dobře uděláme.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Určitě, moc ráda. Ano.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jedním z projektů mého dnešního hosta fotografky Kamily Berndorffové je také projekt, který má název Bolestné kameny a na tom projektu se ona podílí. Víc nám ovšem o tom bude určitě schopný říct ředitel obchodní akademie pan Pavel Sekyrka. Já vás zdravím, dobrý den.
Pavel SEKYRKA, ředitel Obchodní akademie v Písku
--------------------
Krásný dobrý den, pane Rosáku, krásný dobrý den paní Berndorffové a samozřejmě všem posluchačům Českého rozhlasu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak paní Berndorffová vás také zdraví.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Zdravím, pane Sekyrko.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi trošičku víc, co to je projekt Bolestné kameny.
Pavel SEKYRKA, ředitel Obchodní akademie v Písku
--------------------
Ano, ano. Jedná se o sociálně zaměřený projekt, nad nímž převzali záštitu zpěvačka Marta Kubišová a prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík. Na počátku realizace projektu stála jakýsi snaha jeho tvůrců o citlivé a empatické uchopení bolestí moderního člověka spolu s hledáním odpovědí na vyřčené a nevyřčené otázky těchto bolestí, ovšem především pak naděje na konci jednotlivých příběhů, protože poselství toho projektu je právě ona naděje. A jak se na tom podíleli studenti obchodní akademie? Na začátku projektu měli právě za úkol sestavit 14 bolestí moderního člověka, takže vznikly například bolesti s názvem nedostatek látky, deprese násilí a nenávist, smrt blízkého či nemoc. Počet těch zastavení, kterých je 14, jsme si vypůjčili z motivu křesťanské křížové cesty a na konci toho všeho jsme přidali 15 těch zastavení, které se jmenuje Naděje. A na 15 těch uvedených témat začali studenti sbírat příběhy lidí z celé republiky. 14 příběhů a 15. zastavení o Naději se staly například součástí takzvané nahrávací fáze. Ty příběhy namluvili například Jan Tříska, Miroslav Táborský, herečka Vilma Cibulková, Ondřej Vetchý, je tam uvaděč a na konci příběh o Naději namluvil právě pan prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík. Pak je tady druhý bod, je to takzvaná Cesta bolestných kamenů. V Píseckých horách bylo instalováno 14 kamenů a taková následně nahoře železná skulptura, která se jmenuje Naděje, kde lidé mohou procházet a pustiti si do mobilu ty konkrétní příběhy. A paní fotografku Berndorffovou jsem oslovil, protože jsem věděl, že kdysi zpracovala výborným způsobem téma projektu Lucie Cingrošové, které se jmenuje Můj nový život a to je drastické téma o onkologicky nemocných dětech. A to její pojetí bylo takové veselé, takové radostné, takže to je před výstavou, která se týká onkologicky nemocných dětí. Ono je to bráno s humorem, a to je přesně to, co já jsem potřeboval, aby ty bolesti, které ty příběhy, které jsou drastické, ale ty lidi se v těch příbězích dívají na ten svůj osud už nějakým veselým způsobem, když to takhle řeknu a pokud to jde, aby to pojal někdo, kdo má takový náhled. Já jsem oslovil ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že vy jste, vy jste, pane řediteli, řekl téměř úplně všechno. Já jsem se chtěl zeptat paní Berndorffové taky, jak ona to pojímala, ale vy jste to v podstatě za ní řekl, což si myslím, že je moc sympatický přístup, ale co si od toho slibujete od celého toho projektu? Dát lidem naději, přestože trpí určitými bolestmi?
Pavel SEKYRKA, ředitel Obchodní akademie v Písku
--------------------
Ano, ano. Prosím, ten projekt je o tabu tématech, to znamená, že jako pedagogové můžeme říct, že se s tím setkáváme každý den, ale bohužel v té špatné formě a my máme příběhy, kde ti lidé popisují mnohdy velmi drastické osudy, ale na konci píší to, jak se z toho dostali, jak se posunuli, jak jdou dál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, to je důležité.
Pavel SEKYRKA, ředitel Obchodní akademie v Písku
--------------------
To znamená smysl toho je posunout se. A krom toho ještě je to hlavně projekt o naději a na konci toho všeho je to završené právě, právě tou nadějí, to je to, co si od toho slibujeme, posunout lidi k naději, dát jim jejich naději.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, tak moc děkuju řediteli Obchodní akademie v Písku panu Pavlu Sekyrkovi. Moc vám děkuju za obsáhlé povídání o Bolestných kamenech. My si dál budeme tady povídat v Tandemu s Kamilou Berndorffovou, ale s vámi se loučíme. Mějte se moc hezky, ať se daří, na shledanou.
Pavel SEKYRKA, ředitel Obchodní akademie v Písku
--------------------
Já děkuji za pozvání, hezký den do Českého rozhlasu ještě jednou, na shledanou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, že se fotograf dostává při své práci taky do určitých mezních situací, při kterých mu někdy jde o zdraví, dokonce až o život, tak o tom nás přesvědčila už spousta událostí hlavně z takových těch kritických míst na zeměkouli, kde se válčí a podobně. Nevím, jak to je v případě fotografky Kamily Berndorffové, která je dneska hostem Tandemu, ale mám takový pocit, že u vás taky šlo trošičku někdy o zdraví, protože mám tady poznamenáno, že vás chtěl nějaký domorodec trefit šípem. Nebyla to legrace jenom nějaká?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No, legrace to nebyla, to bylo v Ulíse, tam jsem cestovala se svou dcerou a ještě kamarádkou a takový hlavní téma moje fotografický bylo setkání s místními kmeny, kteří tam žijou dosti divoce a stranou společnosti. A my, když jsme přijeli do těchto končin, do vesnice, která je ještě zcela normální hinduistická, tak nám říkali nesmíte k těm kmenům dneska, protože oni mají oslavu, mají jakýsi festival a velmi popíjejí a když popíjejí, tak jsou ještě agresivnější než jindy. Takže já jsem pochopila, že je to marné a že tedy tu cestu jsem vážila zbytečně, takže jsme se aspoň procházeli po té vesnici a najednou jsem tedy viděla jednoho z těch kmenů, jenom jednoho, ale než jsem vytáhla aparát, tak mě někdo varoval a říkal, toho nesmíš fotit, protože skutečně je napitej a je to nebezpečné. Takže jsem se rozhodla, že fotografovat nebudu. Nicméně on nějak jako stejně reagoval agresivně a rozběhl se za mnou a mě, byl to takovej malinkej mužíček, úplně malinkej, kterej by mi tak sahal do pasu, skoro nahatej a měl luk obrovskej a šípy s takovým ošklivým barevným hrotem jako temně modrým, no a bylo mi jasný, že je to, že to je nepříjemná situace, takže jsem začala prchat a běžela jsem přes tu vesnici k našemu autu, naskočila jsem do toho auta, tam vyskočil indický řidič a jal se tedy tomuhle muži bránit v tom, aby mě nějak napadal, a zavolali jsem tedy jedem, nicméně jsem si všimla v té chvíli, že moje dcera není v autě a moje dcera chodí v Indii, když je se mnou, v sárí, v tom tradičním indickém oděvu. A ona si vždycky velmi zakládá na tom, jak vypadá, je to taková dekorativní dívka, a ona se zrovna učila jiný, jiné uvázání toho sárí v nějaké domácnosti, což si sama předtím domluvila, takže my jsme prchaly, ale neměla jsem dítě, takže jsme se zase musely vracet a opět se s tím mužem nějak konfrontovat a bylo to ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To tam na vás čekal?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
On tam na mě čekal, no, no, a bylo to docela nepříjemný a řekla bych, že to bylo jedno z těch nebezpečnějších situací, který jsem zažila, ačkoli jsem v tom byla úplně nevině, já jsem ho ani nechtěla vlastně fotografovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jinak fotografa berou v Indii, předpokládám, už zcela normálně, protože nejste asi jediná.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No ne, o to nejde, já se dostávám do, do oblastí, kde nikdo nefotografoval, žádný bílí tam třeba nebyli nikdy, ale oni se fotografujou vůbec rádi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rádi.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Velmi rádi, velmi rádi. A je to pro mě často až nepříjemný, protože oni mají představu, že když se fotografujou, že se mají postavit do pozoru a tvářit se vážně. Takže na řadě těch snímků bohužel mám prostě Indy v pozoru tvářící se až jako dramaticky vážně. To je jejich představa, tak má vypadat správná fotografie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak to byste zase mohla udělat takovou sérii ...
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Už se stalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... která by se jmenovala Indie v pozoru.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Ano, ano, něco na ten způsob už jsem vytvořila ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už je to.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
... protože je to typické pro tu Indii, tak proč ne.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kamila Berndorffová, fotografka, je hostem dnešního Tandemu. Slyšeli jste o některých jejích projektech, které nepochybně se nefotografují lehce, co si budeme povídat Bolestné kameny nebo Můj nový život, když jste fotografovala onkologicky nemocné děti. No, řekl bych, že vám to asi nikdo nezávidí, ale to vyznění potom, když je optimistické, tak je to, tak je to skutečně geniální, tak to samozřejmě k tomu člověk potřebuje talent, já si myslím, že vám ho moc přeju. Ale já bych raději skončil nějak veseleji. Mně se líbilo, že jste přišla už do studia oblečená v určitých náznacích indického způsobu oblékání. Váš plášť je něco, co připomíná sárí a vy prý máte doma těch oděvů hodně. Mám to tady přímo poznamenáno. 28 pandžábí a 5 sárí. To je hezký výčet.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Je to tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ráda v tom chodíte i ven jaksi myslím v Praze?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No to sárí, tak to spíš mám pro takový účely jako naučný, když vyprávím o Indii, takže to sárí se snažím ukázat a jak už jsem se zmínila, v tom chodí moje dcera oblečená. Ale já, když cestuji po Indii, tak chodím v pandžábí, což je takový oděv trošku bych řekla pro Evropany přijatelnější a pohodlnější.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je to, co máte tady s sebou?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Ne, ne. To, co mám s sebou, je vlastně jenom variace na Orient, variace na Indii a normální kabát, který je nositelný, aspoň mně se jeví nositelný i do pražských ulic.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak vypadá pandžábí?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Pandžábí jsou kalhoty, můžou být široký, anebo můžou být i úzký podle toho, jaká zrovna je móda v Indii, protože i tyto věci podléhají v Indii módě, a přes to takový jako, taková tunika nebo i šatičky s rozparky ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A halena.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
... halena, ale delší halena, starší Indky nosí tu, ty šatičky až někam po kolena, mladší Indky pod zadek, no a k tomu ale je naprosto vždycky důležitej jakýsi šál, který si dávají vdané ženy v té ortodoxní hinduistické společnosti před hlavu, hlavně když potkají svého tchána nebo osobu, která je jim nějak nadřízena, no a mladé, mladá děvčata to nosí jenom na ramenou, takže to je pandžábí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tchán je nadřízený?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Samozřejmě. Tchán je pro Indku, pro nevěstu vlastně, pro manželku syna nadřízená osoba.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je nadřízený tchán v Indii i pro manžela dcery?
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
No, to je, to je složitější, protože když je, když je dcera provdávána, říkám provdávána, protože ona se nevdává ve většině případů za toho, koho si vybere ona, ale provdávají jí její rodiče za toho, koho vyberou oni nebo příbuzní vybírají, tak ona vlastně se od té své rodiny je odloučena a žije v rodině toho svého muže, takže tam je důležitý pro ní ten tchán.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha. No já jenom jestli náhodou bych neměl svým zeťům taky trošičku říct, až mě budou potkávat, aby to malinko taky dávali najevo s trošičku větší úctou, něco si dát taky na hlavu a smeknout pěkně, no. Ne zcela vážně, mně se to moc líbilo samozřejmě. Tak já vám přeju, pane Berndorffová, aby vaše všechny cesty do Indie končily samozřejmě šťastně, aby vám, abyste z nich vytěžila co nejvíc jaksi skvělého materiálu, tím myslím nádherných fotografií, které potom my třeba obdivujeme a za které třeba taky jste odměňována nejrůznějšími cenami. I když vím, že pro ceny to určitě neděláte. Zkrátka a dobře, přeji vám samý úspěch. Na shledanou.
Kamila BERNDORFFOVÁ, fotografka
--------------------
Děkuji, děkuji, na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
