Marek Jícha - kameraman
18. červen 2013
Jan Rosák tentokrát pozval k sobě do Tandemu kameramana, režiséra, producenta a pedagoga Marka Jíchu, který například prozradil, jaká je úroveň současných studentů FAMU a probral, jak je důležité zachytit správně pohyb kamerou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, zdraví vás Jan Rosák. To je neklamné znamení, že začíná náš Tandem. Dnes je tady se mnou ve studiu muž, který se na svět dívá převážně okem kamery. Ovšem to by bylo velké zjednodušení, protože on, aspoň doufám, vládne i slovem, protože je také pedagogem. Umí se taky pohybovat v ekonomické sféře, jako producent a aby toho nebylo, tak je i režisérem. Pozvání do Tandemu přijal Marek Jícha. Já vás zdravím a vítám. Dobrý den.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než se my spolu domluvíme, kterou tou profesí začneme naše povídání, tak poprosím do režie o písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je Marek Jícha. Já jsem říkal, že v úvodu, když jsem ho představoval, že těch profesí má víc a že si pak vybereme, kterou začneme. Ale já přesto začnu úplně jinak. Začnu vaším dětstvím. Tak začínáme totiž vždycky náš Tandem. Takže, kde jste se narodil?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Tak já jsem se narodil v Českých Budějovicích a na mém úplném narození zajímavé je to, že jsem se třetí den mého života přestěhoval helikoptérou do Prahy. Protože můj tatínek byl zakládajícím ředitelem letiště na Hosíně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hosín? To je takové letiště, kde, jestli se nepletu, tam působil taky /nesrozumitelné/?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Ano, Hosín je letiště, které vlastně založili Němci za války a můj tatínek jako mladý chlapec tam chodil ta německá letadla okukovat, až se mu stalo, že ho střelili Němci do zadní části těla a pak byl ukrýván, aby se na to nepřišlo a po válce se tam tedy stal tím zakládajícím ředitelem. A byl současně učitelem létání, plachtaření. Čili tahle ta tradice takhle v Hosíně začínala. Taky prostřednictvím působením mého tatínka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím vás, a to je, že se tak k tomu vracím, proč o něm stříleli vlastně, chtěli ho odehnat nebo co?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Tatínek nám tedy detaily nikdy příliš nevysvětloval, ale my si myslíme tím, že tam ti chlapci okukovali ta letadla, čili, že to bylo víceméně nikoliv nějaký odboj, ale spíš o létání a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A Němcům se to nelíbilo.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Němcům se to samozřejmě nelíbilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale, co se určitě líbilo vám, tak to nepochybně bylo to lítání. Tak já si myslím, kdybych já aspoň, představuju si sebe ve vaší pozici, měl tu šanci a můj tatínek byl ředitelem letiště, já bych nechtěl být ničím jiným než pilotem.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Tak v tom já jsem bohužel se nedostal, protože můj tatínek později v 50. letech měl určité problémy, čili o tu leteckou licenci přišel a potom se živil dále jako meteorolog na letišti v Praze. Čili my jsme spíš s tatínkem jako děti pozorovaly mračna, deště, bouřky a takový věci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a to vás nechytilo jako budoucí případné povolání?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
To mě chytilo, to mě chytilo, se přiznám, vidíte, teďko, jak jste to zmínil, tak si to zpětně uvědomuji, že my jsme se hodně dívali na oblohu a já jsem v takové té začínající pubertě dostal nápad, že se stanu astronomem a začal jsem na tom pracovat, čili pozorování oblohy, ale noční. A chodil jsem na petřínskou hvězdárnu, tam už jsem pracoval jako popularizátor, vyráběl jsem astronomická zrcadla a tuto svoji plánovanou kariéru už jsem zakončil tedy tím, že jsem se dostal na matematické gymnázium, kde mojí třídní profesorkou byla sama žena jednoho z největších českých astronomů pana profesora Bečáka, paní Bečáková, která mi ovšem vysvětlila, tím, že jsem dostal z matematiky 4, že nemohu být vědcem. A jakožto vědecky vychovaný člověk jsem pochopil, že 4 z matematiky znamená konec této kariéry a dál jsem v tom nepokračoval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale to jste se musel začít poohlížet po tom, co budete dělat jinak. Tak to vás rovnou už chytila potom ta kamera nebo jakou ...
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Tam já jsem právě v této době potkal pár, taková ta osudová setkání, pár filmových amatérů. Jedním byl dneska kameraman Jaromír Kačer nebo pan Petr Slabý a začali točit amatérské filmy. Pro mě to bylo víceméně zábava, protože sice optice jsem rozuměl a ono je to podobné, koukáte do okuláru ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
... a přístroj je namířen na nějakou hvězdu, byť tedy původní můj nápad byl pozorovat hvězdy na nebi, takže takhle jsem se dostal k té kameře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a dneska tou kamerou pozorujete hvězdy herecké.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Tak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já teď trošičku přeskočím v životopisu mého dnešního hosta Marka Jíchy a dostanu se až k jeho současné profesi, jednak je kameramanem a jednak je taky vedoucím Katedry kamery na FAMU. Čili vy v podstatě jaksi vychováváte budoucí filmaře. Jaká je ta úroveň těch současných studentů? Můžeme očekávat nějakou, nějaké velké výboje, můžeme očekávat novou českou vlnu?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
No, jestli můžeme očekávat novou českou vlnu, to nezávisí jenom na kameramanech, samozřejmě. Já bych chtěl říct, že FAMU je naprosto unikátní škola, vlastně v rámci Evropy a i světa a je to dáno tím, že naše země je chudá, že my tím, že nemáme tolik prostředků a stát, je to státní univerzita, toto velmi drahé studium podporuje do určité míry, my si tady můžeme dovolit přijmout pouze 5 studentů do ročníku. Je to studium talentové excelence, což znamená, že my máme naprosto výjimečnou možnost přijmout pouze 5 nejlepších z těch uchazečů. Čili se vám tradičně děje to, že všichni studenti, kteří se dostanou na studia Katedry kamery, jsou dobří studenti a proto ta škola má tradičně dobré výsledky a my bychom rádi, teď mluvím za všechny pedagogy naší katedry, kdyby ten talent, který naši studenti mají, ještě dokázali využít v té dnešní situaci, která není úplně jednoduchá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdysi bývala FAMU takovou jako výjimečnou školou i v evropském kontextu? Že? Sem jezdívali studovat i hlavně třeba balkánští studenti, budoucí adepti režie a kamery. Je to pořád takhle ten trend?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Je to pořád stejné, je to vlastně až neuvěřitelné. My máme v současnosti takový úspěch, kterého se až sami bojíme, protože 5 let se stalo to, že filmy našich studentů uspěly v takové studentské sekci festivalu v Cannes, což samozřejmě z naší školy dělá naprosto unikátní prestižní instituci, což se v poslední době projevuje tím, že máme hodně nabídek a vyučování našich oborů v anglickém jazyce. A my taky jsme na to reflektovali u nás na katedře tím, že otevíráme letos poprvé anglický magistr, magisterské studium v anglickém jazyce oboru kameraman. Tak nevíme, jak to dopadne, ale budeme se snažit vyučovat tou starou metodou, kterou stále učíme, čili uvidíme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jenom v anglickém jazyce.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Ale v anglickém jazyce. Čili budeme mít české studenty a budeme mít také studenty hovořící anglicky a máme tam 6 studentů, dostali se tam 2 Američané, 1 z Portugalska, 1 z Litvy, studentka z Německa, která je baletka, ale točí filmy a je výborná kameramanka a máme tam 1 studenta z Turecka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili to jsou kromě těch 5 výjimečných českých talentů ještě ...
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Ještě tyhle ty zahraniční.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Před chvílí jsme si popovídali s Markem Jíchou trošičku o pražské FAMU, tedy Katedře kamery, kde je on vedoucím, o tom, jak je teď zájem, a to z domova i z ciziny, o studia a jaké jsou třeba i úspěchy, jaká je pověst katedry, ale jestliže chce někdo jaksi na takové prestižní škole, jakou pražská FAMU je, učit, tak je dobře, když za ním něco je jaksi, když se může sám pochlubit nějakými úspěch, což Marek Jícha nepochybně může, protože vy jste natočil, jestli se nepletu, 10 nebo víc celovečerních filmů? Mám tady napsáno 10, tak nevím, jestli je to aktuální stav. Tak určitě třeba Žiletky s režisérem Pramen života Lebensborn, s Milanem Cieslarem Vaternland - lovecký deník, Skřítek, Gympl, to s Tomášem Vorlem, potom dokumentární filmy. Co tak vám nejvíc utkvělo v paměti, když zavzpomínáte jaksi, atmosféra filmu, úroveň natáčení, síla scénaře?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Myslíte z filmů, které jsem natočil?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Které jste natočil, no.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
No, já mám nejraději můj první film, který jsem tedy natočil sám, a to bylo ještě v dobách tedy mého raného mládí, když jsem dostal od tatínka k Ježíšku kameru super 8 milimetrů a od maminky 3 kazety filmu barevného, každá měla 3 minuty a já jsem poté mezi svátky vánočními tu kameru vzal a šel jsem do zasněžené Prahy na Karlův most a tam jsem ten materiál, ty kazety vytočil na ten Karlův most. A pak se to vyvolalo a já jsem si k tomu nahrál hudbu z gramofonové desky a ten film jsem promítl a to je můj nejlepší film. S tím se můžu prezentovat kdykoliv a bylo to současně zjištění, že film je živá bytost, protože najednou pozorováním tohoto filmu jsem zjistil, že pořád jsem si kladl otázku, tohle jsem natočil já? Ne, že bych obdivoval nějak kvalitu těch záběrů, ale zjistil jsem, že ten film ožil. V podstatě v té profesionální praxi dnešní se snažím o to, nějakým způsobem uchopit jakousi tajemnost, která se mi tenkrát stala a vlastně nějak jí vtisknout do toho, co děláme a daří se to jen částečně, jo, proto tento film první považuji za svůj nejlepší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, možná, že jste měl vynikajícího herce, myslím teď Karlův most, protože to je někdo.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
No, Karlův most samozřejmě a vločky tam padaly a rackové lítali a ona to je taková procházka, ono to začalo na Karlově mostu a skončil jsem v katedrále svatého Víta. Jmenuje se ten film Procházka zimní Prahou a teď v té digitální době se pokusím ten film také zdigitalizovat, aby se nějak ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Budete ho pouštět taky svým studentům?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Pouštím ho svým studentům, ovšem pouze v nějakých chvílích výjimečných, kdy mě tedy k tomu donutí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, abych ještě byl úplný, tak kromě těch filmů, které jste natočil, tak jste byl taky dvakrát nominován na Českého lva a v roce 2005 jste získal cenu Asociace českých kameramanů za nejlepší kameru v hraným filmu. Je to důležitý pro tvůrce, aby tyhle ty ceny dostal? Nebo je to taková jaksi satisfakce?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Já nevím, jestli je to důležitý pro tvůrce nebo pro mě. Pro mě je asi dostat cenu ten fakt důležitý není, ale je to milé ocenění toho filmu. Protože, kdo film natáčel, tak ví, že je to kolektivní dílo a kde tím kapitánem je tedy režisér, je odpovědný za vše, který si ovšem po odpromítání filmu taky pěkně slízne častokrát. Čili my se všichni třeseme hrůzou, aby ten film dopadl dobře. A moje zkušenost je taková, že se to nedá odhadnout. Protože měli jsme scénář, který byl úžasný, strašně jsme tomu projektu věřili a film nedopadl dobře. A měli jsme scénář, kterému nikdo nevěřil a film dopadl dobře a byl oceňován. Čili je to součástí jakési magie nebo alchymie kolem výroby filmů. Taky ti producenti vlastně a distributoři si nejsou úplně jisti, do kterého filmu investovat prostředky a do kterého ne, protože se těžko dá odhadnout. Já si myslím, že, ale je to jenom moje domněnka, nebo teorie, že dobrý film se dělá tak, když režisér sestaví dobrý štáb. Když každý z těch členů toho štábu je nějakým hledačem dobra a potom se to nějakým způsobem obtiskne do těch obrázků a do toho zvuku a ten divák to cítí, nechci říct, že vidí, ale cítí a to souvisí samozřejmě s herci, čili já jako kameraman, mojí hlavním, moje hlavní snaha je, točit záběry tak, aby herci byli vidět. A to se netýká jenom světla, ale i velikosti záběru, protože, když herec je v detailu, tak divák vidí jeho oči a ty oči jsou tou branou do té postavy a do toho herectví a je zajímavé, že dobré filmy typu Markéta Lazarová a tak dále, jsou většinou točeny ve detailu, kamera se dívá na herce v detailu a tak učím svoje studenty, aby nedělali ty širší záběry, protože v širším záběru, v nějakém polocelku nebo celku ta hercova tvář prostě není tolik vidět a tudíž nevidíme ani oči a nevidíme ani to herectví. No a to je bohužel současné době ten problém těch televizních seriálů.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, že je pro Marku Jíchu důležitý herec v jeho filmech, které tvoří jako kameraman a také třeba jako režisér, tak to dává najevo i svým výběrem z dnešní návštěvy v galerii klasiků českého humoru, protože si vybral herce, který v podstatě spoustu filmů povýšil právě tím, svou přítomností na velká díla, i když třeba scénáře nebyly bůhví jaké, a to na Vlastu Buriana. V čem se vám nejvíc líbí?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
No, vy jste mě tou otázkou malinko zaskočili, ale když tedy bych měl zvolit jednoho komika, tak pravda je ta, že Vlasta Burian mě, vždycky rozesměje. A souhlasím s tím, že ty filmy třeba nejsou scénáristicky tak povedené, ovšem to, jakým způsobem ten člověk koulí očima a špulí pusu a hraje, mě vždycky dostane. Jo, čili vedle Charlieho Chaplina, kterej tedy není českým komikem, tak je to asi Vlasta Burian, kdo mě zaujme. Ale asi mě zaujímá více vizuálně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte pravdu, když koulí očima průměrný nebo špatný herec, tak to není ono. Ale když koulí očima Vlasta Burian, je to vždycky legrace, a to jsme to trošku zjednodušili, ale on i teď dokáže, i verbálně, bez toho aniž bychom ty oči viděli, že to byl opravdu komik par excellence.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z materiálu, které jsem si přečetl o svém dnešním hostu, tedy kameramanovi Marku Jíchovi, také vedoucím katedry kamery na pražské FAMU, mě hodně zaujalo to, že v režijní dvojici s Josefem Lustigem jste natočili film o Karlu Hašlerovi, což by jaksi nebylo až tak úplně výjimečné, ale, že ten film vznikl nějakou zvláštní novou digitální formou Digital Cinema, což je prý, to jsem si přečet, a to mě zaujalo, jakási třetí cesta mezi filmem a televizí. Zkuste mi to vysvětlit.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Digital Cinema je výraz, který mi zatím nejsme schopni přeložit do češtiny. Znamená to vlastně digitální kino nebo digitální kinematografie. Je to vlastně produkt změny, zásadní změny v kinematografii, kdy filmaři, respektive režiséři odložili filmovou kameru klasickou a nahradili ji počítačem. To znamená, že digitální kamera jako taková vlastně již není kamera, ale je to počítač s objektivem. A tento nástroj je naprosto neuvěřitelný a umožňuje filmařům nebývalý nejenom ekonomický, ale hlavně tvůrčí rozmach. Čili my můžeme dneska dělat neuvěřitelné věci, které dřív nešly. Tím, že do výroby filmu vstupuje ta digitální postprodukce a třeba trikové záležitosti, které se dřív dělaly, třeba, když byste si našli nějakou krásnou krajinu s horou a teď jste si dřív dali před kameru sklo a na to sklo jste namalovali hrad středověký. Tak tohle se dneska dělá velice jednoduše digitálně. A tím, že my máme tento nástroj a dokázali jsme ho, nebo se ho stále učíme, ale dokázali jsme ho nějak uchopit, tak to zcela radikálním způsobem mění způsob toho natáčení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, třeba Karel Zeman takhle natáčel ty svoje úžasné filmy, ale mělo to svoje kouzlo. Čili, kdyby natáčel dnes touhle tou vaší formou, tak by to vypadalo samozřejmě úplně jinak, ale vy taky točíte úplně jiná témata než Karel Zeman.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
No, já si myslím, že tady jste uvedl hezký příklad. Ty Zemanovy filmy jsou v podstatě nepřekonatelné svým výrazem a tím, tou iluzorností a tou úžasnou fantazií a my se vlastně dneska snažíme, nebo děláme totéž, ale ten digitální formát to zpřístupnil. Tehdy Karel Zeman byl génius, který dokázal a dnes tuto možnost má v podstatě každý režisér ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Každý může být trochu géniem.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Nebo vypravěčem příběhů. Podívejte se, ono je to ve světě vidět, to jsou všechny ty filmy typu Pán prstenů a Harry Potter, to jsou neuvěřitelný fantazie zrealizovaný počítači, kdy vy vidíte magické kouzelné krajiny, neuvěřitelné bytosti, který se tam pohybují, protože my umíme do určité míry už zdigitalizovat i toho herce a to je to, co divák chce, že jo. Vlastně rozdíl mezi kinem a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tu iluzi, aby byla dokonalá.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
... no, vlastně rozdíl mezi knihou a filmem, to vždycky bylo o tom, že diváci řekli, no, kniha je lepší, protože přečtením knihy si divák sám vytvořil ten film, tu fantazii a pak když viděl film, no, tak ono to bylo vlastně ne tak iluzivní. Dneska my dokážeme předhonit těmi našimi sny nebo vizuálními ztvárněními těch iluzí imaginaci toho diváka často.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak je to s tím Karlem Hašlerem? To znamená, to je film hraný, kde?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Ne, ne, to je dokumentární film, který byl tedy natočen televizní kamerou, ale zpracován právě tou digitální postprodukcí a to bylo docela milé natáčení, na kterém jsme spolupracovali s Arnoštem Lustigem, který je takovým vypravěčem toho příběhu. Příběh Karla Hašlera je příběh smutný samozřejmě, ale plný dobových archivních, naprosto úžasných záběrů. Jenom je škoda, že se nám nepodařilo ten film tedy distribuovat, že se nenašel distributor, který by ho zpřístupnil, čili nevyšel ani na DVD, ani nebyl v kinech, odvysílala ho Česká televize třikrát.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Svých hostů se v Tandem občas vyptávám na jejich krušné životní chvilky, ale dneska, když mám příležitost povídat si s kameramanem Markem Jíchou a navíc vedoucím katedry kamery na pražské FAMU, tak se spíš zeptám na takovou jednu krušnou chvilku nás spotřebitelů, nás diváků, protože já vím, že to asi bude současný trošičku trend, ale někdy už mi malinko, a teď to řeknu natvrdo, leze na nervy roztřesená kamera, která je takovým, takovým módním trendem některých, já nevím filmů, seriálů, pořadů, kdy je taková hrozně neposedná a já z toho mám opravdu někdy už malinko bolehlav. Tak co vy na to?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
No, to máte pravdu, že tyhle ty roztřesený filmy nejsou nic příjemnýho. Ono, to máte těžkou věc. V podstatě film je pohyb, čili, když vy zaznamenáte kamerou něco, co se hýbe, tak divákovi se to líbí, protože se na to musí dívat, to je princip našeho vnímání, pakliže kolem vás proletí komár, tak vaše oči se na něj musí podívat, je to princip ochrany naší bytosti proti situacím, které by mohly poškodit náš život. Čili pakliže se něco pohne, divák to musí vidět. Z toho důvodu tento nástroj slouží tedy k tomu, že se udržuje pozornost diváků. Pakliže existují filmaři, kteří ten film neumí postavit dramaturgicky a dramaticky dobře, no, tak potom jedna z cest jak to oživit takzvaně je, že se s tou kamerou takhle třese ze strany na stranu. To přinesl první, já si nepamatuju ten název toho seriálu amerického, ale byl to takovej detektivní příběh s Manhattanu a tam ta kamera tak jako šlenkovala zleva doprava a nervózně a střihači to využili k tomu, že tu nervozitu, čili ten výrazový prostředek toho pohledu kamery přiřadili k tomu příběhu. A vznikla z toho móda, kterou nejenom, že odsuzují diváci, ale samozřejmě všichni filmaři, kteří tomu rozumí a to je to, že se tou kamerou, jak popisujete jako mrdlá ze strany na stranu a ono to vypadá akčně, protože to nutí diváka, že se na to musí dívat. Používá se to hodně v seriálech, které jsou jinak nudné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, bohužel.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Byl tady na FAMU pan kameraman Robin Miller, který tedy promítal film natočený malou videokamerkou a jedna studentka se ho ptala a říkala mu: Pane kameramane, víte, já už mám plný zuby těch roztřesenejch záběrů, proč si nedáte tu kameru na stativ? A on jí řekl, víte, já jsem myslel, že jsem tady na filmové škole, že to chápete, protože ta kamera tím, že je malá, amatérská, nemá kvalitní obraz, tak to je jediné, co já s tou kamerou můžu dělat. Protože, já kdybych ji dal na stativ, tak ta kamera vám ukáže špatný obraz. Čili, já když s ní hýbu, tak nejsou vidět ty nedostatky. Čili to je takový důvod dnes zřejmě, proč ten, ty filmy, který nejsou přijaty diváky, protože se kamera třese a různě nelogicky hýbe, není vlastně to, že kameraman zešílel, ale, že ten film je špatný jako takový.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže vážení a milí posluchači, kteří jste samozřejmě i diváky, tak, až teď uvidíte začátek filmu, který začne být pěkně roztřesený, tak si můžete být jisti, že to scénáristovi a režisérovi moc nevyšlo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je kameraman a vedoucí Katedry kamery na pražské FAMU Marek Jícha. Už jsme mluvili o tom vašem v podstatě vlastně posledním projektu filmu /nesrozumitelné/ ale dokončeném. Řekněte mi, co teď děláte, co teď točíte nebo co máte těsně před dokončením?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
My teďkom dokončujeme film, který se jmenuje Collete. Je to film natočený podle stejnojmenné knihy Arnošta Lustiga, jedna z těch nejsmutnějších příběhů z koncentračního tábora Auschwitz. Je to příběh, milostný příběh dvou vězňů, kteří se snažili spolu utéct, neutekli spolu, ale později, což je takový přídavek k té knize, v té knize to není, ale později se potkali ve Spojených státech a před svými dětmi nepřiznali ten svůj původ nebo ten svůj příběh, to, že jsou to oni. Čili velice zajímavá práce. Ten film vznikl tady v české, česko-slovenské koprodukci, je to tedy československý film ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste kameramanem?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
... já jsem kameraman toho filmu a ten film je digitální, je to tedy ten Digital Cinema film a je právě plný těch digitálních triků. Čili my jsme postavili na Barrandově na pozemku 4 ty boudy dřevěné, přesně podle vzoru té Osvětimi tak, jak to bylo a to pozadí, to, co je za těmi boudami, je vlastně domalováno takovým způsobem, že vy vidíte, to je první film, v kterým vy vidíte ten lágr celej a tu hrůzu a čili máme políčeno s panem režisérem Milanem Cieslarem, že budeme dělat ty velké detaily herců a ty velké celky toho lágru. Tam chci říct to, že vlastně ty herci ve filmu nejsou jenom živý herci, ale ve filmu vlastně hraje všechno, co je vidět. Mně někdy herečky právě říkají, že jsem kameramanem židlí, protože já vždycky takhle od kamery koukám a pak vlastně přijdu a posunu tu židli i s herečkou a tak, aby ta působnost vlastně v rámci kompozice a celého toho světlotonálního řešení byla co nejlepší a některým herečkám to jako vadí trochu, protože ony si myslí, že ta židle je důležitější než ona, ale je to přesně naopak, ale chci říct to, že to, na jaké židli ta herečka sedí, je velmi důležité pro film. Jo, čili tady je velkým hercem v tomto filmu je taky ten tábor a s tím souvisí nejužší spolupracovníci vlastně kameramana nebo kameraman je součástí takzvaného vizuálního štábu, je taky architekt a architekt je právě tvůrcem, vizuálním tvůrcem těhle obrazně řečeno židlí anebo toho prostředí, což se v tomhle filmu výrazně povedlo. A ještě chci říct jednu věc, že je škoda, že na filmy je málo prostředků, protože právě první, kdo to odnáší, je ten architekt.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdy bude film hotov?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Film by měl mít premiéru v září tohoto roku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jmenuje se to, ještě jednou?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Jmenuje se Collete.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Collete, tak. To je nejnovější dílo mého dnešního hosta Marka Jíchy. Moc vám děkuju za vaše povídání a ať se dílo daří. Na shledanou.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Na shledanou. Děkuji.
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, zdraví vás Jan Rosák. To je neklamné znamení, že začíná náš Tandem. Dnes je tady se mnou ve studiu muž, který se na svět dívá převážně okem kamery. Ovšem to by bylo velké zjednodušení, protože on, aspoň doufám, vládne i slovem, protože je také pedagogem. Umí se taky pohybovat v ekonomické sféře, jako producent a aby toho nebylo, tak je i režisérem. Pozvání do Tandemu přijal Marek Jícha. Já vás zdravím a vítám. Dobrý den.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než se my spolu domluvíme, kterou tou profesí začneme naše povídání, tak poprosím do režie o písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je Marek Jícha. Já jsem říkal, že v úvodu, když jsem ho představoval, že těch profesí má víc a že si pak vybereme, kterou začneme. Ale já přesto začnu úplně jinak. Začnu vaším dětstvím. Tak začínáme totiž vždycky náš Tandem. Takže, kde jste se narodil?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Tak já jsem se narodil v Českých Budějovicích a na mém úplném narození zajímavé je to, že jsem se třetí den mého života přestěhoval helikoptérou do Prahy. Protože můj tatínek byl zakládajícím ředitelem letiště na Hosíně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hosín? To je takové letiště, kde, jestli se nepletu, tam působil taky /nesrozumitelné/?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Ano, Hosín je letiště, které vlastně založili Němci za války a můj tatínek jako mladý chlapec tam chodil ta německá letadla okukovat, až se mu stalo, že ho střelili Němci do zadní části těla a pak byl ukrýván, aby se na to nepřišlo a po válce se tam tedy stal tím zakládajícím ředitelem. A byl současně učitelem létání, plachtaření. Čili tahle ta tradice takhle v Hosíně začínala. Taky prostřednictvím působením mého tatínka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím vás, a to je, že se tak k tomu vracím, proč o něm stříleli vlastně, chtěli ho odehnat nebo co?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Tatínek nám tedy detaily nikdy příliš nevysvětloval, ale my si myslíme tím, že tam ti chlapci okukovali ta letadla, čili, že to bylo víceméně nikoliv nějaký odboj, ale spíš o létání a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A Němcům se to nelíbilo.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Němcům se to samozřejmě nelíbilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale, co se určitě líbilo vám, tak to nepochybně bylo to lítání. Tak já si myslím, kdybych já aspoň, představuju si sebe ve vaší pozici, měl tu šanci a můj tatínek byl ředitelem letiště, já bych nechtěl být ničím jiným než pilotem.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Tak v tom já jsem bohužel se nedostal, protože můj tatínek později v 50. letech měl určité problémy, čili o tu leteckou licenci přišel a potom se živil dále jako meteorolog na letišti v Praze. Čili my jsme spíš s tatínkem jako děti pozorovaly mračna, deště, bouřky a takový věci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a to vás nechytilo jako budoucí případné povolání?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
To mě chytilo, to mě chytilo, se přiznám, vidíte, teďko, jak jste to zmínil, tak si to zpětně uvědomuji, že my jsme se hodně dívali na oblohu a já jsem v takové té začínající pubertě dostal nápad, že se stanu astronomem a začal jsem na tom pracovat, čili pozorování oblohy, ale noční. A chodil jsem na petřínskou hvězdárnu, tam už jsem pracoval jako popularizátor, vyráběl jsem astronomická zrcadla a tuto svoji plánovanou kariéru už jsem zakončil tedy tím, že jsem se dostal na matematické gymnázium, kde mojí třídní profesorkou byla sama žena jednoho z největších českých astronomů pana profesora Bečáka, paní Bečáková, která mi ovšem vysvětlila, tím, že jsem dostal z matematiky 4, že nemohu být vědcem. A jakožto vědecky vychovaný člověk jsem pochopil, že 4 z matematiky znamená konec této kariéry a dál jsem v tom nepokračoval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale to jste se musel začít poohlížet po tom, co budete dělat jinak. Tak to vás rovnou už chytila potom ta kamera nebo jakou ...
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Tam já jsem právě v této době potkal pár, taková ta osudová setkání, pár filmových amatérů. Jedním byl dneska kameraman Jaromír Kačer nebo pan Petr Slabý a začali točit amatérské filmy. Pro mě to bylo víceméně zábava, protože sice optice jsem rozuměl a ono je to podobné, koukáte do okuláru ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
... a přístroj je namířen na nějakou hvězdu, byť tedy původní můj nápad byl pozorovat hvězdy na nebi, takže takhle jsem se dostal k té kameře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a dneska tou kamerou pozorujete hvězdy herecké.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Tak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já teď trošičku přeskočím v životopisu mého dnešního hosta Marka Jíchy a dostanu se až k jeho současné profesi, jednak je kameramanem a jednak je taky vedoucím Katedry kamery na FAMU. Čili vy v podstatě jaksi vychováváte budoucí filmaře. Jaká je ta úroveň těch současných studentů? Můžeme očekávat nějakou, nějaké velké výboje, můžeme očekávat novou českou vlnu?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
No, jestli můžeme očekávat novou českou vlnu, to nezávisí jenom na kameramanech, samozřejmě. Já bych chtěl říct, že FAMU je naprosto unikátní škola, vlastně v rámci Evropy a i světa a je to dáno tím, že naše země je chudá, že my tím, že nemáme tolik prostředků a stát, je to státní univerzita, toto velmi drahé studium podporuje do určité míry, my si tady můžeme dovolit přijmout pouze 5 studentů do ročníku. Je to studium talentové excelence, což znamená, že my máme naprosto výjimečnou možnost přijmout pouze 5 nejlepších z těch uchazečů. Čili se vám tradičně děje to, že všichni studenti, kteří se dostanou na studia Katedry kamery, jsou dobří studenti a proto ta škola má tradičně dobré výsledky a my bychom rádi, teď mluvím za všechny pedagogy naší katedry, kdyby ten talent, který naši studenti mají, ještě dokázali využít v té dnešní situaci, která není úplně jednoduchá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdysi bývala FAMU takovou jako výjimečnou školou i v evropském kontextu? Že? Sem jezdívali studovat i hlavně třeba balkánští studenti, budoucí adepti režie a kamery. Je to pořád takhle ten trend?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Je to pořád stejné, je to vlastně až neuvěřitelné. My máme v současnosti takový úspěch, kterého se až sami bojíme, protože 5 let se stalo to, že filmy našich studentů uspěly v takové studentské sekci festivalu v Cannes, což samozřejmě z naší školy dělá naprosto unikátní prestižní instituci, což se v poslední době projevuje tím, že máme hodně nabídek a vyučování našich oborů v anglickém jazyce. A my taky jsme na to reflektovali u nás na katedře tím, že otevíráme letos poprvé anglický magistr, magisterské studium v anglickém jazyce oboru kameraman. Tak nevíme, jak to dopadne, ale budeme se snažit vyučovat tou starou metodou, kterou stále učíme, čili uvidíme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jenom v anglickém jazyce.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Ale v anglickém jazyce. Čili budeme mít české studenty a budeme mít také studenty hovořící anglicky a máme tam 6 studentů, dostali se tam 2 Američané, 1 z Portugalska, 1 z Litvy, studentka z Německa, která je baletka, ale točí filmy a je výborná kameramanka a máme tam 1 studenta z Turecka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili to jsou kromě těch 5 výjimečných českých talentů ještě ...
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Ještě tyhle ty zahraniční.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Před chvílí jsme si popovídali s Markem Jíchou trošičku o pražské FAMU, tedy Katedře kamery, kde je on vedoucím, o tom, jak je teď zájem, a to z domova i z ciziny, o studia a jaké jsou třeba i úspěchy, jaká je pověst katedry, ale jestliže chce někdo jaksi na takové prestižní škole, jakou pražská FAMU je, učit, tak je dobře, když za ním něco je jaksi, když se může sám pochlubit nějakými úspěch, což Marek Jícha nepochybně může, protože vy jste natočil, jestli se nepletu, 10 nebo víc celovečerních filmů? Mám tady napsáno 10, tak nevím, jestli je to aktuální stav. Tak určitě třeba Žiletky s režisérem Pramen života Lebensborn, s Milanem Cieslarem Vaternland - lovecký deník, Skřítek, Gympl, to s Tomášem Vorlem, potom dokumentární filmy. Co tak vám nejvíc utkvělo v paměti, když zavzpomínáte jaksi, atmosféra filmu, úroveň natáčení, síla scénaře?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Myslíte z filmů, které jsem natočil?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Které jste natočil, no.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
No, já mám nejraději můj první film, který jsem tedy natočil sám, a to bylo ještě v dobách tedy mého raného mládí, když jsem dostal od tatínka k Ježíšku kameru super 8 milimetrů a od maminky 3 kazety filmu barevného, každá měla 3 minuty a já jsem poté mezi svátky vánočními tu kameru vzal a šel jsem do zasněžené Prahy na Karlův most a tam jsem ten materiál, ty kazety vytočil na ten Karlův most. A pak se to vyvolalo a já jsem si k tomu nahrál hudbu z gramofonové desky a ten film jsem promítl a to je můj nejlepší film. S tím se můžu prezentovat kdykoliv a bylo to současně zjištění, že film je živá bytost, protože najednou pozorováním tohoto filmu jsem zjistil, že pořád jsem si kladl otázku, tohle jsem natočil já? Ne, že bych obdivoval nějak kvalitu těch záběrů, ale zjistil jsem, že ten film ožil. V podstatě v té profesionální praxi dnešní se snažím o to, nějakým způsobem uchopit jakousi tajemnost, která se mi tenkrát stala a vlastně nějak jí vtisknout do toho, co děláme a daří se to jen částečně, jo, proto tento film první považuji za svůj nejlepší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, možná, že jste měl vynikajícího herce, myslím teď Karlův most, protože to je někdo.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
No, Karlův most samozřejmě a vločky tam padaly a rackové lítali a ona to je taková procházka, ono to začalo na Karlově mostu a skončil jsem v katedrále svatého Víta. Jmenuje se ten film Procházka zimní Prahou a teď v té digitální době se pokusím ten film také zdigitalizovat, aby se nějak ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Budete ho pouštět taky svým studentům?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Pouštím ho svým studentům, ovšem pouze v nějakých chvílích výjimečných, kdy mě tedy k tomu donutí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, abych ještě byl úplný, tak kromě těch filmů, které jste natočil, tak jste byl taky dvakrát nominován na Českého lva a v roce 2005 jste získal cenu Asociace českých kameramanů za nejlepší kameru v hraným filmu. Je to důležitý pro tvůrce, aby tyhle ty ceny dostal? Nebo je to taková jaksi satisfakce?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Já nevím, jestli je to důležitý pro tvůrce nebo pro mě. Pro mě je asi dostat cenu ten fakt důležitý není, ale je to milé ocenění toho filmu. Protože, kdo film natáčel, tak ví, že je to kolektivní dílo a kde tím kapitánem je tedy režisér, je odpovědný za vše, který si ovšem po odpromítání filmu taky pěkně slízne častokrát. Čili my se všichni třeseme hrůzou, aby ten film dopadl dobře. A moje zkušenost je taková, že se to nedá odhadnout. Protože měli jsme scénář, který byl úžasný, strašně jsme tomu projektu věřili a film nedopadl dobře. A měli jsme scénář, kterému nikdo nevěřil a film dopadl dobře a byl oceňován. Čili je to součástí jakési magie nebo alchymie kolem výroby filmů. Taky ti producenti vlastně a distributoři si nejsou úplně jisti, do kterého filmu investovat prostředky a do kterého ne, protože se těžko dá odhadnout. Já si myslím, že, ale je to jenom moje domněnka, nebo teorie, že dobrý film se dělá tak, když režisér sestaví dobrý štáb. Když každý z těch členů toho štábu je nějakým hledačem dobra a potom se to nějakým způsobem obtiskne do těch obrázků a do toho zvuku a ten divák to cítí, nechci říct, že vidí, ale cítí a to souvisí samozřejmě s herci, čili já jako kameraman, mojí hlavním, moje hlavní snaha je, točit záběry tak, aby herci byli vidět. A to se netýká jenom světla, ale i velikosti záběru, protože, když herec je v detailu, tak divák vidí jeho oči a ty oči jsou tou branou do té postavy a do toho herectví a je zajímavé, že dobré filmy typu Markéta Lazarová a tak dále, jsou většinou točeny ve detailu, kamera se dívá na herce v detailu a tak učím svoje studenty, aby nedělali ty širší záběry, protože v širším záběru, v nějakém polocelku nebo celku ta hercova tvář prostě není tolik vidět a tudíž nevidíme ani oči a nevidíme ani to herectví. No a to je bohužel současné době ten problém těch televizních seriálů.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, že je pro Marku Jíchu důležitý herec v jeho filmech, které tvoří jako kameraman a také třeba jako režisér, tak to dává najevo i svým výběrem z dnešní návštěvy v galerii klasiků českého humoru, protože si vybral herce, který v podstatě spoustu filmů povýšil právě tím, svou přítomností na velká díla, i když třeba scénáře nebyly bůhví jaké, a to na Vlastu Buriana. V čem se vám nejvíc líbí?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
No, vy jste mě tou otázkou malinko zaskočili, ale když tedy bych měl zvolit jednoho komika, tak pravda je ta, že Vlasta Burian mě, vždycky rozesměje. A souhlasím s tím, že ty filmy třeba nejsou scénáristicky tak povedené, ovšem to, jakým způsobem ten člověk koulí očima a špulí pusu a hraje, mě vždycky dostane. Jo, čili vedle Charlieho Chaplina, kterej tedy není českým komikem, tak je to asi Vlasta Burian, kdo mě zaujme. Ale asi mě zaujímá více vizuálně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte pravdu, když koulí očima průměrný nebo špatný herec, tak to není ono. Ale když koulí očima Vlasta Burian, je to vždycky legrace, a to jsme to trošku zjednodušili, ale on i teď dokáže, i verbálně, bez toho aniž bychom ty oči viděli, že to byl opravdu komik par excellence.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z materiálu, které jsem si přečetl o svém dnešním hostu, tedy kameramanovi Marku Jíchovi, také vedoucím katedry kamery na pražské FAMU, mě hodně zaujalo to, že v režijní dvojici s Josefem Lustigem jste natočili film o Karlu Hašlerovi, což by jaksi nebylo až tak úplně výjimečné, ale, že ten film vznikl nějakou zvláštní novou digitální formou Digital Cinema, což je prý, to jsem si přečet, a to mě zaujalo, jakási třetí cesta mezi filmem a televizí. Zkuste mi to vysvětlit.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Digital Cinema je výraz, který mi zatím nejsme schopni přeložit do češtiny. Znamená to vlastně digitální kino nebo digitální kinematografie. Je to vlastně produkt změny, zásadní změny v kinematografii, kdy filmaři, respektive režiséři odložili filmovou kameru klasickou a nahradili ji počítačem. To znamená, že digitální kamera jako taková vlastně již není kamera, ale je to počítač s objektivem. A tento nástroj je naprosto neuvěřitelný a umožňuje filmařům nebývalý nejenom ekonomický, ale hlavně tvůrčí rozmach. Čili my můžeme dneska dělat neuvěřitelné věci, které dřív nešly. Tím, že do výroby filmu vstupuje ta digitální postprodukce a třeba trikové záležitosti, které se dřív dělaly, třeba, když byste si našli nějakou krásnou krajinu s horou a teď jste si dřív dali před kameru sklo a na to sklo jste namalovali hrad středověký. Tak tohle se dneska dělá velice jednoduše digitálně. A tím, že my máme tento nástroj a dokázali jsme ho, nebo se ho stále učíme, ale dokázali jsme ho nějak uchopit, tak to zcela radikálním způsobem mění způsob toho natáčení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, třeba Karel Zeman takhle natáčel ty svoje úžasné filmy, ale mělo to svoje kouzlo. Čili, kdyby natáčel dnes touhle tou vaší formou, tak by to vypadalo samozřejmě úplně jinak, ale vy taky točíte úplně jiná témata než Karel Zeman.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
No, já si myslím, že tady jste uvedl hezký příklad. Ty Zemanovy filmy jsou v podstatě nepřekonatelné svým výrazem a tím, tou iluzorností a tou úžasnou fantazií a my se vlastně dneska snažíme, nebo děláme totéž, ale ten digitální formát to zpřístupnil. Tehdy Karel Zeman byl génius, který dokázal a dnes tuto možnost má v podstatě každý režisér ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Každý může být trochu géniem.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Nebo vypravěčem příběhů. Podívejte se, ono je to ve světě vidět, to jsou všechny ty filmy typu Pán prstenů a Harry Potter, to jsou neuvěřitelný fantazie zrealizovaný počítači, kdy vy vidíte magické kouzelné krajiny, neuvěřitelné bytosti, který se tam pohybují, protože my umíme do určité míry už zdigitalizovat i toho herce a to je to, co divák chce, že jo. Vlastně rozdíl mezi kinem a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tu iluzi, aby byla dokonalá.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
... no, vlastně rozdíl mezi knihou a filmem, to vždycky bylo o tom, že diváci řekli, no, kniha je lepší, protože přečtením knihy si divák sám vytvořil ten film, tu fantazii a pak když viděl film, no, tak ono to bylo vlastně ne tak iluzivní. Dneska my dokážeme předhonit těmi našimi sny nebo vizuálními ztvárněními těch iluzí imaginaci toho diváka často.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak je to s tím Karlem Hašlerem? To znamená, to je film hraný, kde?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Ne, ne, to je dokumentární film, který byl tedy natočen televizní kamerou, ale zpracován právě tou digitální postprodukcí a to bylo docela milé natáčení, na kterém jsme spolupracovali s Arnoštem Lustigem, který je takovým vypravěčem toho příběhu. Příběh Karla Hašlera je příběh smutný samozřejmě, ale plný dobových archivních, naprosto úžasných záběrů. Jenom je škoda, že se nám nepodařilo ten film tedy distribuovat, že se nenašel distributor, který by ho zpřístupnil, čili nevyšel ani na DVD, ani nebyl v kinech, odvysílala ho Česká televize třikrát.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Svých hostů se v Tandem občas vyptávám na jejich krušné životní chvilky, ale dneska, když mám příležitost povídat si s kameramanem Markem Jíchou a navíc vedoucím katedry kamery na pražské FAMU, tak se spíš zeptám na takovou jednu krušnou chvilku nás spotřebitelů, nás diváků, protože já vím, že to asi bude současný trošičku trend, ale někdy už mi malinko, a teď to řeknu natvrdo, leze na nervy roztřesená kamera, která je takovým, takovým módním trendem některých, já nevím filmů, seriálů, pořadů, kdy je taková hrozně neposedná a já z toho mám opravdu někdy už malinko bolehlav. Tak co vy na to?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
No, to máte pravdu, že tyhle ty roztřesený filmy nejsou nic příjemnýho. Ono, to máte těžkou věc. V podstatě film je pohyb, čili, když vy zaznamenáte kamerou něco, co se hýbe, tak divákovi se to líbí, protože se na to musí dívat, to je princip našeho vnímání, pakliže kolem vás proletí komár, tak vaše oči se na něj musí podívat, je to princip ochrany naší bytosti proti situacím, které by mohly poškodit náš život. Čili pakliže se něco pohne, divák to musí vidět. Z toho důvodu tento nástroj slouží tedy k tomu, že se udržuje pozornost diváků. Pakliže existují filmaři, kteří ten film neumí postavit dramaturgicky a dramaticky dobře, no, tak potom jedna z cest jak to oživit takzvaně je, že se s tou kamerou takhle třese ze strany na stranu. To přinesl první, já si nepamatuju ten název toho seriálu amerického, ale byl to takovej detektivní příběh s Manhattanu a tam ta kamera tak jako šlenkovala zleva doprava a nervózně a střihači to využili k tomu, že tu nervozitu, čili ten výrazový prostředek toho pohledu kamery přiřadili k tomu příběhu. A vznikla z toho móda, kterou nejenom, že odsuzují diváci, ale samozřejmě všichni filmaři, kteří tomu rozumí a to je to, že se tou kamerou, jak popisujete jako mrdlá ze strany na stranu a ono to vypadá akčně, protože to nutí diváka, že se na to musí dívat. Používá se to hodně v seriálech, které jsou jinak nudné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, bohužel.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Byl tady na FAMU pan kameraman Robin Miller, který tedy promítal film natočený malou videokamerkou a jedna studentka se ho ptala a říkala mu: Pane kameramane, víte, já už mám plný zuby těch roztřesenejch záběrů, proč si nedáte tu kameru na stativ? A on jí řekl, víte, já jsem myslel, že jsem tady na filmové škole, že to chápete, protože ta kamera tím, že je malá, amatérská, nemá kvalitní obraz, tak to je jediné, co já s tou kamerou můžu dělat. Protože, já kdybych ji dal na stativ, tak ta kamera vám ukáže špatný obraz. Čili, já když s ní hýbu, tak nejsou vidět ty nedostatky. Čili to je takový důvod dnes zřejmě, proč ten, ty filmy, který nejsou přijaty diváky, protože se kamera třese a různě nelogicky hýbe, není vlastně to, že kameraman zešílel, ale, že ten film je špatný jako takový.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže vážení a milí posluchači, kteří jste samozřejmě i diváky, tak, až teď uvidíte začátek filmu, který začne být pěkně roztřesený, tak si můžete být jisti, že to scénáristovi a režisérovi moc nevyšlo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je kameraman a vedoucí Katedry kamery na pražské FAMU Marek Jícha. Už jsme mluvili o tom vašem v podstatě vlastně posledním projektu filmu /nesrozumitelné/ ale dokončeném. Řekněte mi, co teď děláte, co teď točíte nebo co máte těsně před dokončením?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
My teďkom dokončujeme film, který se jmenuje Collete. Je to film natočený podle stejnojmenné knihy Arnošta Lustiga, jedna z těch nejsmutnějších příběhů z koncentračního tábora Auschwitz. Je to příběh, milostný příběh dvou vězňů, kteří se snažili spolu utéct, neutekli spolu, ale později, což je takový přídavek k té knize, v té knize to není, ale později se potkali ve Spojených státech a před svými dětmi nepřiznali ten svůj původ nebo ten svůj příběh, to, že jsou to oni. Čili velice zajímavá práce. Ten film vznikl tady v české, česko-slovenské koprodukci, je to tedy československý film ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste kameramanem?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
... já jsem kameraman toho filmu a ten film je digitální, je to tedy ten Digital Cinema film a je právě plný těch digitálních triků. Čili my jsme postavili na Barrandově na pozemku 4 ty boudy dřevěné, přesně podle vzoru té Osvětimi tak, jak to bylo a to pozadí, to, co je za těmi boudami, je vlastně domalováno takovým způsobem, že vy vidíte, to je první film, v kterým vy vidíte ten lágr celej a tu hrůzu a čili máme políčeno s panem režisérem Milanem Cieslarem, že budeme dělat ty velké detaily herců a ty velké celky toho lágru. Tam chci říct to, že vlastně ty herci ve filmu nejsou jenom živý herci, ale ve filmu vlastně hraje všechno, co je vidět. Mně někdy herečky právě říkají, že jsem kameramanem židlí, protože já vždycky takhle od kamery koukám a pak vlastně přijdu a posunu tu židli i s herečkou a tak, aby ta působnost vlastně v rámci kompozice a celého toho světlotonálního řešení byla co nejlepší a některým herečkám to jako vadí trochu, protože ony si myslí, že ta židle je důležitější než ona, ale je to přesně naopak, ale chci říct to, že to, na jaké židli ta herečka sedí, je velmi důležité pro film. Jo, čili tady je velkým hercem v tomto filmu je taky ten tábor a s tím souvisí nejužší spolupracovníci vlastně kameramana nebo kameraman je součástí takzvaného vizuálního štábu, je taky architekt a architekt je právě tvůrcem, vizuálním tvůrcem těhle obrazně řečeno židlí anebo toho prostředí, což se v tomhle filmu výrazně povedlo. A ještě chci říct jednu věc, že je škoda, že na filmy je málo prostředků, protože právě první, kdo to odnáší, je ten architekt.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdy bude film hotov?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Film by měl mít premiéru v září tohoto roku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jmenuje se to, ještě jednou?
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Jmenuje se Collete.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Collete, tak. To je nejnovější dílo mého dnešního hosta Marka Jíchy. Moc vám děkuju za vaše povídání a ať se dílo daří. Na shledanou.
Marek JÍCHA, kameraman, režisér, producent, vedoucí Katedry kamery FAMU
--------------------
Na shledanou. Děkuji.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
