Marie Poledňáková: Když píšu, je to klášter, režie je cirkus

25. září 2015

Hostem Tandemu Jana Rosáka byla režisérka Marie Poledňáková. Mluvila o svém pracovním režimu, uvedla příklady filmařských komplikací a prozradila, jestli chystá další přírůstek do série filmů Líbáš jako Bůh a Líbáš jako ďábel.

Během rozhovoru se populární režisérka vyznala také ze svých oblíbených filmů, pohovořila o spolupráci s kolegy z filmové branže a zmínila několik příběhů své tchýně, která zažila válku v Dubnici nad Váhou.

Doslovný přepis pořadu dodává firma NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tandem je na startu, hezký den všem u rozhlasových přijímačů přeje Jan Rosák. Dělat rozhovor s dámou je vždycky obohacující, ale přiznám se, že jsem ještě nikdy nedělal rozhovor s Miss Charleston. To zní velmi sexy, trochu také možná filmově, až hollywoodsky, no, a nebýt charlestonu, neměli bychom v Česku jednu z nejúspěšnějších českých filmových režisérek a scénáristek. Vítám Marii Poledňákovou, dobrý den.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Dobrý den. To jste mě hned teda rozesmál.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsem vás zaskočil, viďte.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
To jste mě zaskočil, to jste mě rozesmál.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No na ten rozjezd na tanečním parketu se dneska Marie Poledňákové asi taky zeptám, každopádně všem přeju pěkný poslech Tandemu.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak možná, že bychom měli v úvodu, paní Poledňáková, vysvětlit tu Miss Charleston, viďte.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Jo, jo, jo. No vy jste řekl, že nebýt Miss Charleston, tak že by nebyla úspěšná režisérka. Ono to má trošinku jako složitější souvislosti, protože já jsem se po maturitě z kádrových důvodů nedostala na vysokou školu, takže jsem musela jít do továrny, hodně to zkracuju, a protože jsem si nějak chtěla kompenzovat, jak ten život se mnou špatně nakládá, tak jsem chodila pořád někam a chodila jsem taky do kurzu mistra Towena a tam jsme prostě se učili charleston, no a pak jsme chodili po různej klubech, do Reduty a tak a vyhrávali jsme nějaký ceny, flašky a pak byla ta soutěž Miss Charleston. Ale je to takový jako, takovej jeden malilinkej úsek, kterej souvisí s tím, že nebýt toho, že jsem nedostala doporučení na vysokou školu, tak bych nešla do továrny, pak bych se nesetkala náhodou s Jaroslavem Dietlem, kterej, když viděl, jak jsem nešťastná, nebo já jsem nebyla nešťastná, ale prostě slyšel to od Ivy Hercíkový a mýho nastávajícího manžela, že jsem v továrně, tak se mě při večeři zeptal - a nechtěla byste jít do televize? Tak já na to koukala jako vrána, protože prostě jsme doma ani televizi neměli a to mluvím o roku 60, takže ačkoli jsme chtěla jít na matematiku a na chemii, tak jsem si říkala pryč z továrny, tohle to je příležitost. A tím se to vlastně stalo, že jsem se dostala vlastně do televize. Tam jsem potom jako pracovala, jak se říká, od píky, to znamená, že asistentka scény, asistentka režie, pomocná režisérka, no a řekla jsem si, musím si tu vysokou školu udělat. No a to víte, když už děláte 5 let jako v televizi, tak vracet se k tomu, co měl člověk nalajnováno v 17 letech, jako už nejde, takže vlastně jsem se přihlásila na dramaturgii a to nešlo jinak, než dálkový studium, takže jsem dělala při tom, když jsem dělala pomocnou režisérku, tak jsem dělala dálkově dramaturgii na DAMU. Takže já mám vlastně vystudovanou dramaturgii a k tomu režírování jsem se dostala tak, že vlastně jsem nechtěla, ale pak jsem se bála, že mi ten scénář někdo zkazí, to byla Velryba a že si to radši natočím sama. Takže to je v kostce.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V kostce curriculum vitae, skoro do této doby. Ale ta Miss Charleston, tak mě tak zaujala, že jsem si říkal, na to se vás musím zeptat. Takže teď už jsem chytřejší, jak to s váma bylo.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Milovala jsem jako tanec, jo, milovala jsem a opravdu to byly jako zábavný večery a právě v tý Redutě, to už bylo po tý soutěži, jsme takhle jednou byli s tím mým tanečním partnerem a prostě zase jako lidi přestali tancovat a nechali nás tancovat a pak tam přišel ke stolu, nejdřív nám poslal někdo flašku, to byli nějaký cizinci, a pak přišel ke stolu takovej pán a říkal dovolte, abych se představil, já se jmenuju Ivan Poledňák a mohl bych s váma udělat rozhovor na téma Miss Charleston. Takže vyšel článek Miss Charleston vypravuje, ale tím jsem se vlastně seznámila se svým manželem. Takže vlastně je to pravda, že ta Miss Charleston, byl to hodně důležitej moment.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je Marie Poledňáková. Je úplně zbytečné představovat její slavné filmy, ty hovoří za ni, ale o těch filmech a nejenom o nich, taky o těch aktérech těch filmů, s nimiž se Marie Poledňáková setkala, který taky utvářeli v podstatě její život, o tom píšete v knížce, která se jmenuje velice příslovečně S kým mě bavil svět, ano. To, co jsme si tady teď vyslechli od vás, tak to všecko je v té knížce taky samozřejmě.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Ano, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I to byli ti, se kterými vás bavil svět?

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
No tak vlastně ten název je samozřejmě S kým mě bavil svět, protože já tam píšu taky o těch lidech, s kým mě nebavil svět, ale vlastně abych to teda trošinku uvedla, já jsem dostala jako nabídku z Knižního klubu, abych napsala memoáry. A já jsem řekla ne, ne, ne, to já psát nebudu, to je úplně nemožný, prostě vůbec mě to nezajímá a tak. A ředitelka nakladatelství mi řekla - víš co, tak si zatím dělej poznámky, abys to nezapomněla dřív, než dostaneš sklerózu. A já jsem nějak měla po premiéře a odjížděla jsem na chalupu a jednoho dne prostě jsem tak ležela na lehátku pod stromem a najednou jsem se zvedla a šla jsem si uvařit kafe a moje kroky zamířily do pokoje k počítači a já jsem začala psát. Vůbec prostě tak jako neměla jsem to v programu a teď mě to najednou začalo šíleně bavit. Já jsem si totiž myslela, že jsem už skoro všechno zapomněla, ale najednou se mně to začalo vybavovat a vlastně to vzpomínání jako na to mládí, dětství a vlastně na ty životní peripetie a jak jsem se někam dostala, tak to bylo strašně zajímavý. Takže abych se vrátila k tomu titulu, takže to je vlastně ..., ano, jsou to takový memoáry, kdy vlastně je tam popsaný dětství, potom to veliký drama jako kolem těch 14 až 17 let, který mě nastartovaly úplně někam jinam. Já jsem měla taky bouračku s autem, takže si dovedete představit, co to je pro holku, když přijde a má rozřezanou tvář, jo, takže prostě to byly takový, tak těžký roky, že si myslím, že byly klíčový pro mě, protože v tý chvíli buď to člověk vzdá, anebo dostane jako do života strašnou sílu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, ale on je veliký rozdíl psát scénář k filmu, dejme tomu, kdy fabulujete a kdy zase píšete v podstatě vzpomínky, píšete pravdu, píšete to, co jste zažili. Je to rozdíl, viďte.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Je to rozdíl a já jsem, musím říct, že jsem tomu přišla na chuť, protože není nic úžasnějšího než pravda a to, co skutečně život přináší, protože tam jsou i takový lehký odbočky, ale souvisí to s tím, nechci tady vyprávět ty story, ale já je mám prostě strašně ráda, o tom, jaká byla moje tchyně a jak prostě jak oni zažili válku v Dubnici nad Váhou. Tam si myslím, že několik filmovejch námětů, úžasnejch, jo, o jednom Němci, kterej k nim chodil do lékárny a slyšel tam klavír, protože vedle prostě hrál mu tehdy jako 14letou kluk Ivan jako na klavír, a on tam chodil a ona se narodila ve Vídni, čili měla dokonalou němčinu a ten esesák tam přišel a říkal - mohl bych si zahrát na klavír u vás? Tak ona prostě zrudla, ale říkala vlastně proč ne. Teď on začal chodit čím dál častějš, Ivana prostě vedl k hudbě a prostě on hrál úžasně na klavír a oni říkali, no to je ale hrozný, teď bude 45. rok, že jo, prostě osvobození a my tady máme nechtěnýho hosta. Nicméně on byl strašně příjemnej, inteligentní hudebník. No ale v březnu roku 45 někdo ťukal ráno nebo v noci prostě na sklo, na okno a to byl tenhle ten důstojník a říkal prosím vás, dejte mi nějaký šaty a on zdrhal prostě z armády ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už v březnu?

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Už v březnu, on zdrhal prostě ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tušil to.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
... utekl z armády, takže mu dala moje tchyně a tchán mu dali oblečení, šaty, spálili tu uniformu, a ta pointa se odehrála za 30 let, kdy Ivan, můj manžel, byl na konferenci v Kanadě a tam ho pořád sledoval nějakej člověk a tak přišel k němu a začal s tím povídat a tak a takže vlastně se potom všichni dověděli, že to byl on, a on byl vlastně varhaník v kolínským dómu ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je úžasný.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
... a nechtěl prostě samozřejmě s tím nic mít, ale musel teda narukovat, takže oni tam měli vlastně varhaníka ze slavnýho kolínskýho dómu. Tam se seznámili a nakonec prostě, když si to pověděli, tak on říkal- víte co, říkal mýmu manželovi, víte co, pojďte se mnou do obchodu, já vám musím koupit ten kabát.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Heleďte se, to je skoro Musíme si pomáhat naruby.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
To je film, no, no, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jo no. To je na film.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Úžasný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je úžasný na film.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V knížce S kým mě baví svět píše můj dnešní host v Tandemu Marie Poledňáková v podstatě o tom, s kým jí svět bavil, i s kým ji nebavil. Jsou tam úžasné věci, které, když si přečtete, tak vám jednak připomenou její filmy, ale jednak vás možná zarazí, jaký osud měla sama tvůrkyně. Víte, co mě zajímá, paní Poledňáková?

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je tam taky o tom, kdo byl váš hrdina dětství třeba? Myslím teď literární nebo filmový.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Já bych nemohla říct jako, že to byla jedna knížka. Já jsem hodně četla. A musím vám říct, že jsem strašně dlouho četla pohádky. Boženu Němcovou do zblbnutí, ale ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Do kolika let?

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
No hodně. Já jsem je milovala, protože prostě jsem milovala ty příběhy a samozřejmě, že brzy nastoupila jako jiná literatura, ale já jsem to hltala a četla v kilech, ale teď bych vám nemohla říct, že to byl nějakej jeden hrdina, nebo že bych měla nějakej jeden vzor nebo ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak možná to nemusel být literární, mohl to být třeba někdo z vašeho okolí.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
No tak z mého okolí samozřejmě nejsilnější osobnost byl můj otec a jeho příběhy, ty se dostaly jako do mých filmů, protože to je ten dědeček, kterej má ty šílený nápady, že obarví prase na černo, když není k sehnání divočák, ale prostě že straší kluky a tak a tohle to moji ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl ten dědeček, kterýho hrál pan Karlík?

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Ano, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, jo.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Ale proti tomu dědečkovi z tohohle filmu, tak to je nic jako co byl můj táta, co dělal s klukama. To je tam taky napsaný, protože já jsem měla teda jednoho syna, ale sestra měla taky kluka a trávili společně prázdniny. A náš táta, tedy jejich děda, byl schopen dělat neuvěřitelný věci. Představte si, oni spali na chatě jako v podkroví, jo, a on nelenil, vzal si prostěradlo, vystříhal si oči, vystříhal si pusu, nějak si to šíleně namaloval a vylezl po žebříku, aby se objevil jako v tom okně, aby je vyděsil, jo. No tak prostě takovýhle šílený blbosti. Pak je vedl do tunelu, říkal kluci, znáte tojflíky? A oni nevěděli, co to je, no a to byly jiskřičky od vlaku, no a prostě oni samozřejmě se potom pochlubili mámě, já jsem tam nebyla, protože jsem furt pracovala, takže mí sestře, že je děda vzal do tunelu, jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když tam projížděl vlak.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
No.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ježíš.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Takže prostě to bylo jako na zabití, tak ona říkala - ten táta ty naše děti někdy zabije, ale oni ho naprosto milovali a prostě taková postava jako úžasná a tak jsem hodně těch příběhů popsala, protože to, co je normální, není moc zajímavý.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a když teda ta předloha té postavy byl váš tatínek, měla jste ve svým životě taky předlohu toho Vaška malýho taky? Nebo to už byla fabulace?

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
No tak, ne, ne, ne, to byla kombinace mýho syna a toho právě mýho synovce, protože ten můj synovec měl tyhle ty šílený nápady, jako třeba že na táboře šel do kuchyně a tam předváděl kuchařkám, jak vytrhnout velrybě stoličku. No to si nemůžete vymyslet tenhle název, to je skutečnej příběh. Oni se všichni chlámali, děti ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohle je opravdu jako ze života?

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Ano, on to, on to předváděl nějakou fikci, jak vytrhnout velrybě stoličku. A taky z čeho jsem čerpala, čerpala jsem z jeho dopisů, který psal mámě a stejně tak jako z dopisů, který psal můj Péťa mně, protože to je takovej pel nádhernej - maminko, síla rozum, mrštnost, to jsem já. Nezlob se na mě, protože čekal, že bude průšvih, jo.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je jasné, že velice důležitou součástí filmů Marie Poledňákové je taky muzika. Mimochodem, několik melodií vašich filmů se stalo tak slavným, teď samozřejmě mám na mysli hlavně ...

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Sladké mámení.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... Sladké mámení, že se z toho staly expost hity.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když si teď můžete vybrat nějakou písničku, tak, tak to asi nebude něco, co už máte tak strašně naposlouchané, že něco možná jiného, ale možná taky z vašeho filmu, vím já.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
No jestli si mohu vybrat, tak já bych si vybrala Čo bolí, to přebolí Mikyho Žbirku, a tuhle tu písničku jsme používali ve filmu Líbáš jako bůh.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Líbáš jako bůh, Líbáš jako ďábel. Bude nějaké další Líbání ještě mimochodem?

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
No Líbání už ne, i když herci navrhovali a byly to strašný nápady, ale to už ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem něco slyšel, tak možná se to nedá ani reprodukovat, no.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
No, no. Ne.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale možná, že to bude divákům chybět další Líbání, no tak možná přemýšlejte o tom ještě, ale to já vím, že vy ...

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Možná, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... připravujete něco úplně jiného, možná se k tomu dneska taky dostaneme. Teď každopádně Meky Žbirka a Martha.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Marie Poledňáková je dnes hostem v Tandemu. Tandem, jak známo, je něco, co představují dva lidé minimálně tedy, třeba na kole jedou v tandemu, anebo se pracuje v tandemu, jak vám se pracuje v tandemu? Jste individualistka, anebo musíte mít nutně nějakého spolupracovníka? Na koho se můžete třeba spolehnout?

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
No já bych to řekla trošku jinak. Když píšu, tak to je klášter, jo, člověk prostě nad tím počítačem musí být absolutně soustředěnej a každý vyrušení je ztráta času a tak dále. Na rozdíl od toho režie je cirkus, blázinec a já tohle střídání jako mám docela ráda. A musím říct, že mít jako kolem sebe bezvadnej štáb a rozumět si s těma lidma, to jsou pocity úplně k nezaplacení. Nehledě na to, že já si vybírám, snažím se vždycky ty nejlepší, nikdy se nebojím si vzít někoho, kdo je chytřejší než já, protože já vlastně čerpám z toho, co oni říkají. Já si to samozřejmě zkoriguju, ale ten pocit tý spolupráce, jo, to, že se doplňujeme, že si rozumíme, a že ty lidi do toho vkládají svoji invenci, protože jsou to tvůrci samozřejmě, ať je to architekt, kameraman a tak dále ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Střihač.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
... střihač, no tak to je něco úžasnýho. A v týhle souvislosti vzpomněl jste si střihač, a já třeba jsem měla natočeno asi 45 minut materiálu úvod do Maroka. To bylo bez herců, protože samozřejmě Láďa Smutný šel ráno sám a točil a točil. A my jsme potřebovali 40 vteřin. A to byly krásný záběry, já jsem si říkala ježíšmarjá, jak tohle sestřiháme. A Adam Dvořák, kterej stříhal, říkal víš co, hele dojdi si na 5 minut na cigaretu, já něco připravím. Víte, to je něco tak úžasnýho, protože vím, že on je v tom geniální a on opravdu z toho udělal 50 nádhernejch vteřin a nezdálo se mi, že by něco ošidil, jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To musí cítit ale jako vy, to znamená, že musíte být naladěni na stejnou vlnu.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Musím, no, no, no, a to je, to je krásný. Ale já myslím, že jako vlastně tvůrci, speciálně teda od filmu, jsou schopný naladit se na různý vlny, jo. Prostě hrát v jinejch tóninách, C dur s někým a s někým B moll a speciálně kameramani, že jo, ty musí úplně cítit, jak by to mělo vypadat, někdy prostě ta kamera může bejt temná nebo vzbuzovat napětí a někdy musí bejt jiná, aby to sloužilo tomu filmu a to ty lidi dokážou, a to je naprosto úžasný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že si umíte vybrat i hudební spolupracovníky.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
No.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Viz, viz ty slavné písničky z vašich filmů. A teď jste mně připomněla ale to Maroko. Záběry z Marrákéše a vůbec jaksi, to je prostě úžasný.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Musím říct, že prostě to Maroko bylo strašně obtížný, ale nádherný. Nádherný lokace. Vlastně je to tak strašně fotogenický. Ale řeknu vám takovou věc. Teď, jak byly ty strašlivý vedra, že jsme všichni umírali, tak já jsem takovej soucitnej člověk a vzpomněla jsem si, říkala jsem ježíšmarjá, lituju všechny, který teď točí, jo, a za chvíli jsem si uvědomila - vždyť my jsme v těch 38 stupňů, v těch čtyřicítkách točili v tom Maroku, jo. Ale to už zapomenete, jo, a vnímáte to. Tak jsem si říkala - no tak to muselo bejt strašný. Jenomže v tý době, kdy točíte, tak je člověk nějak nabitej nějakou vůlí, adrenalinem a to funguje, že necítíte prostě ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nevnímáte to.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
... nevnímáte to takovým způsobem, že jo, samozřejmě, že nám bylo horko, ale tady člověk nedoleze prostě na zahradu, aby si tam sednul a tam prostě točíme v poušti a ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale díky vám i díky kameramanovi to horko z toho je cejtit.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Je cejtit, no.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nevím, jestli už se někdo Marie Poledňákové zeptal, tak já to teď zkusím, možná budu jako první, které filmy máte sama ráda? Myslím filmy třeba, dejme tomu, od konkurentů ...

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Aha.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... nebo jiných dalších režisérů. Na jaké filmy se ráda díváte jako, jako divák?

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Já mám ráda filmy, který já se taky v tom žánru snažím točit, to znamená filmy, kdy člověk přijde do toho kina a vlastně zapomene na ty svý starosti, nabije ho to energií a když jede po těch schodech z kina dolů, tak ještě to v něm pořád setrvává a má třeba takovej pocit hergot, přece ten život stojí za to a něco bych mohla se sebou udělat. Takže já mám samozřejmě jako spoustu oblíbených filmů, ale abych tak řekla Láska nebeská, no Dobrý ročník, to jsou takový jako prímový filmy.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili pohodový filmy.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Jo. Určitě. Ne, že bych se nerada dívala jako na detektivky, ale já si myslím, že tady je něco navíc, jo. Nějaká přidaná hodnota a ta přidaná hodnota je v tom, že je vám dobře. Je vám dobře na tom filmu a není to tak, že na těch schodech zapomenete, ale naopak vás to nějakým způsobem nakopne, povzbudí buď k práci, nebo k tomu, nějakej vztah si začít s rizikem, nebo nějaký oblečení nebo zhubnout, prostě tisíc věcí. A když samozřejmě já se dívám zpátky na svoji tvorbu a říkám si, proč ty lidi se jako pořád na to dívají, proč to mají rádi? Tam, myslím, ten náboj je. Ten náboj, kterej dělá tu dobrou náladu. Čili ono to není jenom o komedii, jo, že jako víte co, protože když tam propadne Jana Šulcová šupnou, tak se zasmějete, i když jako to lidi mají rádi pořád, jo, ale prostě to není v tom. Je to v těch vztazích, je to v tom, jak ty herci to prostě dokážou jako zprostředkovat, jak ten vztah, byť v rodině, která jako funguje, může bejt napnutej, nebo co je pod tím a jak si dovedou odpouštět nebo tak.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A myslíte na tohle to už při tom, když ten film natáčíte, tak aby to takhle působilo?

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Na to se nedá ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To asi ne.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Ne, na to se nedá myslet, ale to musíte mít v sobě. To musíte cítit, protože prostě jinak, jinak to nejde. Problém tohohle žánru je v tom, že vlastně když máte nějakou tragédii, ať už je to nemoc, nebo prostě umře někdo v rodině, dítě a tak dále, tak je to vlastně přirozený drama, jo, že víte, o co se opřít. A tohle to já nikde nemám. Jo, vyhejbám se smrti, vyhejbám se nemocem, vyhejbám se blbejm vztahům mezi lidma, a když máte z toho dobrýho jako něco dát dohromady, tak je to příšerně těžký jako, aby to drželo pohromadě. Já jsem měla sama se sebou takovou zkušenost, že když jsem psala Líbáš jako bůh, tak jsem si říkala - tak a teď konečně napíšu negativní postavu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Konfliktní.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Konfliktní, napíšu takovou babu a tak dále.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byla jako ta Holubová.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
To byla Holubová. No a nakonec se mi to vymklo z ruky, já totiž nedokážu jí taky nefandit a nakonec prostě ta Holubová ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je sympatická.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
... vlastně získala srdce diváků, protože sice to byla podváděná manželka, ale uměla se s tím tak vyrovnat, že tý Evě Holubový chodily potom jako emaily a lidi chtěli rady, jak to dělat, protože najednou jim to přišlo, že to je docela dobrý, takhle to řešit.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak už jsme se dozvěděli od Marie Poledňákové, že nebude další Líbání, což možná spoustu diváků nepotěšilo, až, až možná rozesmutnělo, ale jestliže nebudou teda tyhle ty rodinné filmy, které vás tolik proslavily a které se staly tak slavnými, tak co bude? Co připravujete? Já jsem slyšel něco o detektivce, je to tak?

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Tak prostě já jsem si říkala poté, co jsme dotočili v Maroku Líbáš jako ďábel, to jsem si opravdu hrábla až na dno ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte fyzicky nebo jaksi psychicky?

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
No oboje, oboje. A po každým filmu říkám já už nebudu točit, ale po tomhle tom jsem si řekla stoprocentně, že ne. No a tak jsem si říkala, tak napíšu něco, aby mě to nemělo k tomu to točit, jo. No takže jsem taky úplně jako bez nějakejch jako velkejch úvah a plánů a od toho jsem si sedla a začala jsem psát to, co mě baví, a vyšla z toho, není to tak jako detektivka, spíš je to příběh s tajemstvím, který má takový kriminální pozadí, ale co je na tom zvláštního, že je to vlastně z pohledu rodiny. Není, nejsou tam hlavní vyšetřovatelé a ty, ale prostě jak to vlastně dopadne jako ty velký věci špatný, co se dějou, jak dopadnou jako na normální rodinu. Takže takhle jsem si to pojala, no a teď jsem v takový fázi, že nevím, jestli to mám dřív dokončit jako knížku, aby mě to zase netrhalo to točit, anebo jestli to mám dokončit jako scénář.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak budeme se těšit. Budeme se těšit jako čtenáři, budeme se těšit jako ...

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Ano, děkuju.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... jako diváci ...

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Děkuju.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... na to, co se od Marie Poledňákové urodí. Moc děkuju za to dnešní vaše povídání, které bylo nepochybně velice zajímavé, inspirativní a dozvěděli jsme se spoustu pozadí třeba z natáčení vašich filmů. Za to samozřejmě i za vaši návštěvu, za váš čas moc děkuju. Mějte se moc hezky, ať se daří.

Marie POLEDŇÁKOVÁ, filmová režisérka, scénáristka
--------------------
Já taky děkuju, na shledanou.
Spustit audio