Tandem29. listopadu  2012  

Martin Maxa - zpěvák, kytarista a skladatel

Martin Maxa v Tandemu - Foto: Jana  Chládková

Martin Maxa v TandemuFoto: Jana Chládková

S Janem Rosákem byl v talk show Tandem zpěvák, kytarista a skladatel Martin Maxa. Tentokrát například prozradil, že stále rád sportuje, kdo byl jeho „písničkářský“ vzor a jestli se stále ještě angažuje v politice.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, Tandem se rozjíždí. Z rozhlasového studia se tedy hlásí Jan Rosák. Dnes jsem si nemohl pozvat lepšího pomocníka, který tady se mnou bude, obrazně řečeno, šlapat do pedálu našeho Tandemu. Je to totiž muž s pěkně slušnými svaly, ale taky širokým srdcem. Bloňdák. Něco jako já. Jenomže on od přírody, já věkem. Pozvání do Tandemu opět po čase přijal zpěvák Martin Maxa. Vítám vás, Martine, dobrý den.

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čím otevřít povídání s Martinem Maxou? No, já si myslím, že nejlépe Martinem Maxou.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Písnička Martina Maxy A kdo ví je tak trochu bilanční, což se nám hodí, protože my teď malinko bilancovat budeme. Alespoň těch pár let, Martine, co jste u nás na Tandemu nebyl. Tak co asi tak za tu dobu 3,4 let, myslím, že to byly 4 roky, se u vás stalo nového?

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
No, tak samozřejmě těch věcí, který mi život přihrál do cesty, byla celá řada, ale především bych asi řekl to, že jsem přesně o ty 4 roky zestárl. Podařilo se mi tedy prolomit bariéru 50 let, takže já už se pomalinku, ale jistě šourám k tomu podzimu toho života, takže už ten důchodovej věk mi taky pomalu a jistě klepe na dveře. Zároveň s tím mě pochopitelně sužují všechny ty neduhy, které souvisí s tímto věkem středním, v kterém se úspěšně brouzdám tak dlouho.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně už takhle cejtíte taky?

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Rozhodně každé ráno na mě už nebývá ani trochu hezký pohled a dává mi čím dál větší práci, než to rozchodím a než nahodím takzvaně ty kabely a než to začne fungovat, tak to je stále více a více kafí.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale nevypadáte teda vopravdu, že by s váma padesátka nějak mávala. Já teda, abych se přiznal, o vás občas si jenom něco přečtu na internetu a protože většinou nejvíc křičejí do světa takový ty titulky, tak si přečtu, že Maxu vykradli, Maxa má plochý břicho. Ale já si myslím, že to nejsou asi ty nejdůležitější věci, která vás potkaly, že jo.

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
To rozhodně, určitě ne.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak co třeba nová cédéčka, nové písničky?

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Ano, tak ty písničky samozřejmě se rodí postupně jedna za druhou, ty jednotlivé prodlevy mezi těmi jednotlivými songy jsou samozřejmě čím dál delší, protože pakliže ten autor chce jaksi se neopakovat a nechce se v té tvorbě dopustit nějakého klišé, tak musí si zachovávat ten časový odstup, který je nesmírně důležitý ke každé té písničce. Proto vlastně ty prodlevy mezi těmi jednotlivými hudebními počiny jsou čím dál delší. A vlastně, když to tak vezmu, tak ta poslední deska, kterou vydávám teď v poslední době, tak tu dělí od té předchozí vlastně 7 let, takže to je docela dlouhá doba na to, aby všechny ty nápady dozrály, abych postupně vycizoval ty veršíky a potom nakonec strávil nějakej ten čas v tom studiu. A tentokrát to byl opravdu dlouhý čas. Strávil jsem ve studiu v podstatě bez přestávky 8 měsíců.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ty vaše písničky jsou autorské, to znamená, že vycházíte v nich, v textech, pravděpodobně i v muzice jaksi z toho, co vás třeba, dejme tomu, potkalo. Je to tak? Dá se tam vysledovat i kus vašeho života? 

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Samozřejmě já se nechávám inspirovat nejenom svým životem, ale pochopitelně i životy jiných lidí, protože některé ty lidské příběhy se ke mně dostanou tak trošičku jako zprostředkovaně a já se pak snažím vyzobat si i z těch cizích klidně příběhů něco, co by mohlo být poučením, něco, co by mohlo být inspirací. Není to vůbec jednoduchá věc, protože inspirace je velice ošidná dáma a ta vám prostě na to okénko nezaklepe každý večer. Takže člověk prostě musí se pohybovat v tom životě s těmi smysly takzvaně nastraženými, aby ten velkolepý okamžik nepropásl, což já se tedy snažím. A, jak říkám, je to tedy o mém životě, o životě jiných lidí a je to potom o tom rozhlížet se a nacházet tu inspiraci vůbec.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že si tu laťku držíte velice slušně a určitě nejdete pod. Držíte si slušně i tu svou image, toho takovýho frajera, kterej to tak un passant, jaksi jen tak mimochodem pořád drží v lati. Tahle ta vaše figura je taky jen tak mimochodem, nebo na tom tvrdě pracujete?

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Já bych o té image moc ani nemluvil, protože já si myslím, že já, ono se vždycky říká, v tom showbyznyse se to tak rádo používá ten výraz, ta image. Ale já mám pocit, že já jsem nikdy nad tím nepřemýšlel. Já jsem možná jeden z těch, který nemá vůbec žádnou image a všechno, co jsem, jsem tak nějak normálně, že všechno vychází z nějaké té minulosti, všechno vychází z toho, co bylo před tím. A stejně tak je to vlastně i s tou mojí figurou, kterou samozřejmě nemám jenom tak od pána Boha, ale já jsem prostě celá léta strávil v područí sportu. Já jsem vystudoval i fakultu tělesné výchovy a vlastně celý ten svůj adolescentní věk, jinošství a vlastně větší část dospělosti jsem skutečně vrcholově sportoval. A tyhle ty věci si v tom pozitivním smyslu vyberou i tu daň na tom exteriéru toho člověka, takže nakonec se na něm navrství nějaká ta muskulatura, která je třeba mimo ten klasický standard. Takže je to samozřejmě tím, ale nikdy jsem se netajil také tím, že se snažím vzdorovat té zubaté a každý den nějaký klik si udělat, nějaký ty sedy, lehy, zajezdit si na kole. Prostě mám ten pohyb rád nebo respektive možná mám rád ty endorfiny, které se do toho těla vyplavují v souvislosti s tou zvýšenou tělesnou námahou.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Martin Maxa je už potřetí vlastně hostem Tandemu. Už jsme si spolu tady popovídali o spoustě věcí. Ale vždycky je dobře tak malinko zrekapitulovat, co bylo. A já mám takový pocit, že mezitím byly taky nějaké muzikály, ne?

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Ano, přijal jsem v rámci své kariéry tu a tam nějaké to angažmá na prknech, která znamenají svět, čili na muzikálech. Ale musím říct, že to bylo jenom takové osahání si nějakého takového zase jiného ramene toho showbyznysu. Já osobně se nepovažuji za nějak významného muzikálového zpěváka. Já myslím, nemám k tomu ani ty dispozice. Takže to byl jenom takový pokus. A koneckonců i ty role, kterých jsem se zhostil, tak to byly v podstatě poměrně malé role, nebyly to nějak významné role. Já jsem, upřímně řečeno, ve většině těch muzikálů se na těch prknech, na forbíně objevil jenom tak, že jsem odzpíval zpravidla nějakou takovou tklivou píseň a pak jsem byl zavražděn, protože takhle to přesně chtěl scénář. Mnohdy se to stalo už v prvním dějství. Takže já jsem častokrát druhé dějství už si odseděl v divadelním bufetu někde v zákulisí. Takže tento počin, myslím, nevstoupí do análů historie, to asi určitě ne.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A, řekněte mi, baví vás muzikály? Takhle to vypadá, že jste docela ráda, že vás brzy zabijou, že se v tom nějak necejtíte.

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Ne, upřímně řečeno, není to ta moje parketa, já jsem písničkář. Já jsem se začal před těmi 30 lety zhruba realizovat na takových těch spíš folkových pódiích, já jsem začínal právě jenom s kytarou v ruce. Postupně jsem kolem sebe nabaloval muzikanty různě a vždycky jsem vlastně, celý život jsem dělal svojí vlastní tvorbu původní. Já jsem nikdy neměl jedinou převzatou písničku v repertoáru a je to prostě o tom, že já prostě miluju tu hudbu, poezii a být u toho zrodu. Jsem prostě tvůrčí člověk. A, co si budeme nalhávat, on ten muzikál je tak trochu jako práce a já myslím, že to člověka, jako jsem já, který je, říkám, tvůrčím způsobem zaměřený, nemůže ho tak úplně naplnit.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky řekl bych, že muzikál má úplně jiné publikum než publikum, ke kterému jste původně směřoval. To znamená, já nevím, dejme tomu, folkaři. Jaké je vlastně publikum, které na vás chodí dneska, když hrajete s kapelou?

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Já mám samozřejmě rád přemýšlivé publikum, protože když už si dávám práci s těmi texty, kde se velice snažím o to, aby ten text měl skutečně punc nějaké té poezie, která mě oslovoval už od těch mých gymnazijních let, protože já už od této doby vlastně mám, je to mojí vášní třetí takovou, poezie. Takže já se snažím nedělat ostudu těm svým vzorům, od kterých jsem já čerpal inspiraci v průběhu života. A samozřejmě stojím přesně o takové publikum, které se dokáže zamyslet, dokáže objevit tu pointu, která není až tak složitě ukryta někde v útrobách toho textu, ona se skrývá vždycky jenom tak lehce pod tím povrchem. Takže jde mi o kultivované, přemýšlivé publikum. Pohříchu tedy musím říci, že si tím samozřejmě akční rádius poněkud tímto omezuji, protože dnešní povrchní doba produkuje už mnohem konzumnější typ obyvatel, typ spoluobčanů, typ posluchačů a těch skutečných fajnšmekrů poezie, hudby jako takové, těch už začíná být tak trošičku jako šafránu.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Píseň padlých se jmenuje tahle ta zbrusu nová písnička Martina Maxy. Je to písnička, která na rozdíl od We are the champions, kteří se hrajou, když něco vyhrajem, tahle by se mohla hrát, když něco prohrajem.

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Ano, to zcela určitě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Až třeba reprezentace zase dopadne, jak jsme spíš zvyklí než ten poslední zápas, tak si ji zahrajeme. Ne, to jsem to samozřejmě zlehčil. Ale to je písnička také z toho nového cédéčka, které má v podstatě pár týdnů.

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Ano, to je v podstatě čerstvě narozené miminko, kterému předcházely teda dlouhodobé porodní bolesti. Skutečně ta deska vznikala, ty texty jsem dával dohromady a hudbu zhruba tak 5 let, což je poměrně dlouhá doba. Pak jsem strávil skutečně 8 měsíců v nahrávacím studiu, což je rovněž nezvyklá doba na české poměry. Nicméně já jsem stál o určitý typ zvuku, který nelze vyčarovat v tom studiu za 3 neděle. Bylo třeba to takzvaně vysedět v tom studiu, což jsem tedy dělal, tak jsem v tom studiu seděl 8 měsíců.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A v čem byl problém jaksi zvukový?

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
No, to je složitá otázka. Já vždycky, když jsem poslouchal zejména takové ty zámořské desky, tak jsem tak trochu záviděl ten zvuk, ten druh toho zvuku, tu našlapanost tý desky a přitom takovou i tu lehkou subtilnost těch jednotlivých partitur, které vplouvaly do těch jednotlivých aranžmá a vždycky jsem si říkal, jak by se to dalo udělat. A tak jsem vlastně natočil 5 desek a osahal jsem si různá studia a vždycky jsem nakonec z časových důvodů musel dospět k různým kompromisům, protože den v nahrávacím studiu stojí zkrátka 6 tisíc a to se začalo vždycky pak hrozně prodražovat. Takže stejně jako, myslím, všichni ostatní muzikanti podobného typu, jako jsem já, nakonec člověk i v tom studiu pak ty kompromisy dělá. Já jsem si myslel, že když na to budu mít více času, ale netušil jsem, že to bude nakonec 8 měsíců, že ty kompromisy dělat nebudu. Ale pak se ukázalo, že některé oříšky zvukařské vlastně jsou mnohem zapeklitější, než jsem si myslel před tím. A já ten uzlík gordický vždycky nakonec musel rozseknout. Takže to zabralo právě tolik času a teď jsem s tím zvukem spokojenej a mám pocit, že se to s těmi mými vzory zase může srovnávat.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kdo jsou ty vzory? Pardon.

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
No, to jsou samozřejmě muzikanti toho typu, teď to vyzní hrozně nabubřele, to já právě nechci, já třeba vždycky tvrdil, že hrozně mám rád Dire Straits nebo Bruce Springsteen, tyhle takový rockově písničkářský legendy. Měl jsem hrozně rád právě zvuk jejich desek, tak jako k tomu jsem se vždycky chtěl přiblížit.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to posoudí posluchači.

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Samozřejmě to musí zůstat na nich, no.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to zajímavé, že když se procházím se svými hosty v Tandemu kolem těch pomníků klasiků českého humoru, někteří jsou živí dokonce ještě, někteří ne, už nás dávno opustili, ale pořád na ně rádi vzpomínáme a rádi je posloucháme, tak většinou se stejně naše cesty stočí k těm nejvyšším sochám, těm největším stálicím stejně tak jako teď s Martinem Maxou. Tak to prozraďte, koho jste si vybral.

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
No, já jsem si vybral človíčka, který se, myslím, do té historie naší humoristické zapsal velmi výrazně a je to už pán letitý, dokonce už na nás shlíží odněkud shůry. Je to zvláštní, že musím sáhnout do těch archivů, protože mě nějakým způsobem ty dnešní humorutvůrci neoslovují. Mám takový zvláštní pocit, že nevím, kdy se mám přesně zasmát, kdy už je to vtipný a kdy to vlastně není vtipný, nějak se v tom nedokážu zorientovat. Ale to se netýká jenom vlastně humorných scének a vtípků, ale to se týká možná i třeba filmů, filmové produkce dnešní, která mi připadá tak nějak jako velice pokulhávající za tím, co jsem já vídal. Dokonce, a teď se budu možná rouhat pro některé, v totalitní době, kdy jsem prostě viděl úžasné české komedie s úžasnými, skvělými herci. A tak si říkám, možná, že to bylo proto, že to dělali tehdy více srdcem než za peníze a že dneska se asi v tomhle směru něco hodně změnilo. Takže já sáhnu právě do té doby. A pokud si mohu vybrat, tak já mám rád hrozně Felixe Holzmana.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Poslouchali jsme Felixe Holzmana, poslouchali jsme další písničku. Ještě je před námi jedna z té úplně nové desky nebo úplně nového cédéčka Martina Maxy. Ale já bych si teď chtěl popovídat o trošičku jiné kategorii vaší veřejné činnosti, a to je vaše angažování se v politice. Jdete do toho pořád ještě, nebo už je to za váma, už je to kategorie, kterou jste zahodil?

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Víte, oni to jsou vždycky takové ojedinělé výkřiky nešťastného člověka.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jako myslíte vás?

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Sebe samotného, přesně tak. Protože já, když se dívám jaksi kolem sebe, dívám se a snažím se schroustat ten fakt, že se nám ta naše vysněná demokracie tak nějak jaksi vymkla z rukou a rozhodně nenaplňuje, které se mi tehdy rodily v hlavě, když jsem před 23 lety stál kdesi na náměstí a cinkal jsem svazkem klíčů a v očích jsem měl opravdu dojetí, slzy, tak jsem si říkal, že to všechno bude trošičku jinak. Ale ono to je úplně jinak. Za tu dobu se samozřejmě mnoho událo nejenom na té společenské úrovni, ale třeba mně se narodily další dvě děti a já dneska skutečně vnímám ten svět skrze ty mé děti. Já se vždycky zamýšlím nad tím, jakou já jim mám dát nějakou mravní, morální, etickou průpravu do světa, do kterého mi vyrůstají. A zjišťuji, že všechny ty ideály, které já jsem nasál tehdy od takových dvou, sice smyšlených velikánů, nicméně pro mě velice významných, jeden byl Old Shaterhand, jeden byl Vinnetou. A já všechny tyhle ty ideály, když se jim snažím jaksi vštěpovat, tak začínám pochybovat o tom, jestli jim vůbec prokazuju dobrou službu, protože svět se dostal do nějaký zvláštní krize, jakoby onemocněl a jakoby onemocněla i ta naše demokracie, kterou bych v této době nazval možná nějakou mafiánsko-totalitně-demokratickou, ale rozhodně bych tam nenechal jenom to slovo demokracie. A já, když nad tím prostě přemýšlím, tak občas propadnu tak šílený malomyslnosti, že udělám něco takovýho jako nějakej takovej zoufalej krok, že se pokusím jaksi třeba infiltrovat do té politiky s tím, že pak tam budu hlasitě křičet a že potom ten můj hlas bude víc slyšet a že aspoň mu bude připisována větší váha. Většinou jsou to pokusy ojedinělé a marné a navíc v přímém rozporu s tím, že mně se v podstatě ta politika tak, jak je dnes prezentována z těch poslaneckých lavic, v podstatě úplně hnusí. Takže já vlastně se vydávám do z mého pohledu velice zahnívající a zapáchající stoky s vědomím, že část té špíny by na mně mohla taky ulpět, ale nemohu si pomoct, protože si říkám, že něco ten člověk udělat musí, jenom takhle koukat, to se mi nechce.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to, co jste řekl s tím Vinnetouem a Old Shaterhandem, mě zaujalo natolik, že mně nutně vytane na mysli otázka, jestli to není trošku naivní jaksi myslet si, že to půjde takhle, že všechno bude černé a bude bílé a ti, co jsou dobří, budou jasně dobří, ti, o jsou zlí, budou na druhé straně a všichni je budou za špatné považovat. Vy jste se dal na velice tenký led, to je jasný, že jo. Ale taky, když jste se zapojil do té politiky, tak ne vždycky to vyšlo.

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Ono to nevyšlo nikdy.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Většinou taky na ty, kteří taky nebyli úplně košer.

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Ano, já jsem nevsadil nikdy na nikoho, protože všechny ty mé pokusy, výkřiky bych tomu skutečně říkal, tak ty jsem vždycky dělal sám za sebe, já jsem nikdy nebyl členem ničeho, nikoho. Já jsem nikdy s nikým nepodepsal žádné stanovy. Veškeré mé stanovy se týkají mých mravních a etických zásad, které si pěstuji sám v sobě, které jsem právě nasál od toho Vinnetoua a Old Shaterhanda a nikdo by mě nepřemluvil k tomu, abych se podepisoval pod nějaká programová prohlášení někoho, koho vůbec neznám. Takže já jsem zpravidla, nikdy to teda nebylo tak, že jsem jaksi sám vyvinul tu iniciativu, vždycky mě někdo oslovil. Já jsem si to nechal projít hlavou, trošku jsem si to rozležel a pak jsem si říkal proč ne, ale sám za sebe.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A, řekněte, už jste to vzdal? Nebo je naděje?

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Já teďko v tuto chvíli bych třeba možná řekl, že jsem to asi vzdal, ale já nevím, kdy se zase takhle ráno probudím a ucítím tu hořkost v ústech a tu nahromaděnou žluč a že něco zase udělám. Teď jsem v poslední době hodně demonstroval, když mají zavírat ty nemocnice, tak jsem před pár dny byl na náměstí v Roudnici, kde jsem se snažil nějakým způsobem podpořit to, aby ty nemocnice, který tady už stojí 130 let a najedou to šmahem nějaká skoro nelegitimní vláda těm lidem vezme a ukradne v podstatě, takže dělám takový ty zase znova nějaký výkřiky. Ale já prostě mám pocit, že když někdo něco vidí, co je flagrantně špatně, tak to má aspoň pojmenovat a stát za svým názorem.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Martin Maxa se opět přihlásil o své výrazné slovo na poli popmusic svým novým cédéčkem, z něhož si poslechneme za chviličku ještě jednu písničku. Ale já si myslím, že je důležité taky si říct, že když dělá muzikant, zpěvák muziku, tak není v tom nikdy sám, že vždycky je potřeba, aby nebyl jaksi takovým tím osamělým bojovníkem a je potřeba, aby mu vždycky někdo pomáhal. Vám na té dráze pomáhalo určitě spousta lidí. Je tady taky spousta lidí, na které nikdy nezapomenete. Tak jim můžete teď třeba poděkovat a zkuste je vzpomenout.

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
No, tak třeba v souvislosti s tou novou deskou je to zcela určitě Michal Hudček, což je takový zvláštní člověk, který má obrovský nadání, když tvoříme vlastně ten zvuk. Takže celých těch 8 měsíců tam tenhle ten pán se mnou strávil všechnu tu doby. A pak jsou to samozřejmě moji kamarádi, muzikanti Fredy Bittner, Zdeněk Charlie Blažek, Ondra Gorčík. To jsou prostě kamarádi, který jsem potkal během té své muzikantské cesty. Já teď jsem určitě na některé zapomněl a těm se rovnou omlouvám, protože jich je celá řada. Těm bych vlastně touto cestou chtěl poděkovat. Ale ty, které jsem nejmenoval, oni ví, že je mám rád, takže oni ví, že se to k nim donese nějak.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale tak nemusíte to být konkrétně teď jaksi poslední doba, může to být i z minula. Dejme tomu, já nevím ti, kteří vás provázeli na té cestě od začátku.

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Ano, ta cesta trvá už vlastně 30 let, takže to už je pěkný zástup tváří. A zase bych asi na některé zapomněl, takže já myslím, že jmenovat nebudu. Možná někdo významný. Kdysi v šesté třídě, a teď je vlastně vánoční doba, tak se to trošku hodí. V šestí třídě jsem dostal od maminky pod stromeček svojí první kytaru a to jsem netušil v té době, jak fatální to je dárek, jak vlastně předznamená ten můj osud tenhle ten dárek, protože já jsem skutečně s tou vervou, která je mi vlastní, se začal na ní učit hrát.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Někomu na ni napadne prach, vám ne. Ale možná jste měl někoho, kdo vás jaksi podržel u té kytary, co? Nebo to byla opravdu jenom láska k muzice?

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Byla to opravdu ta láska. Dokonce jsem musel překonávat takové věci jako třeba v té době puberty, když se chlapcům krásně zabarvuje hlas do dospěla, tak já si vzpomínám, že jsem tehdy hodně sportoval a na těch soustředěních jsem se snažil oblažovat své kamarády z plaveckého oddílu hraním na kytaru při večerních táborácích. A tehdy vybírali kluci vždycky peníze do ešusu, abych přestal hrát. Takže já jsem musel překonávat i takovouhle nepřízeň osudu na té mé hudební cestě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď se to trochu obrátilo, teď se vybírá, abyste hrál, to je jasný. V tom vidím určitý posun.

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Malinko ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, malinko. Samozřejmě ku prospěchu věci. O tom, jak často a kde budete vystupovat, si ještě popovídáme, ale teď bychom možná mohli říct něco o té poslední písničce, kterou uslyšíme.

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Ta písnička se jmenuje Dějiny a je to o tom, jak by to bylo krásný, kdyby člověk mohl tak trošku vytřít zrak tomu osudu, o kterém jsem se tady už zmínil a proplouvat si tím časoprostorem do těch jednotlivých dob, tu a tam nějakou z nich nasát a zase v případě, když už mu takzvaně hoří koudel u zadku, tak zmizet zas do nějaké doby a tak si tím časem cestovat.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo takhle, takovej ideál. Vinnetou a Shaterhand.

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Takový scifi, ano.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V dějinách je dobře se orientovat. My bychom teď rádi v těch úplně nejbližších, které čekají Martina Maxu a, dejme tomu, muzikanty kolem něj. To znamená, co vás teď čeká ještě ke konci roku? Máme končící listopad. Nepochybuju, že budete dělat radost svým posluchačům taky nějakými vánočními koncerty?

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Ano, těch koncertů bude celá řada. Já dokonce mám ten prosinec, ten diář v prosinci hodně zaplněný, takže ani nevím, jak to zvládnu. A v tuto chvíli ani nedokážu na ten či onen konkrétní koncert či vystoupení pozvat případné zájemce o mé vystoupení. Takže, když dovolíte, tak já je v tuto chvíli odkážu na mé webové stránky, kde jsou chronologicky samozřejmě seřazeny. Do toho se musím vejít, ještě najít si čas, protože budu natáčet klip k jedné z těch písniček z té desky a ten klip se bude točit na Kanárských ostrovech, takže si tam musím na pár dní zaletět, kde to tedy jaksi natočíme.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdo vymýšlí ten děj třeba toho klipu? Nebo jak to bude vypadat?

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Ten děj vymýšlí jedna spisovatelka, která mi zároveň dělá manažerku. Věřím, že se toho zhostí dobře. Já jí do toho moc nechci mluvit, protože já jsem velký milovník filmů a pro mě nic není dobré. Já vždycky jsme takovej hnidopych, kterej na všem hledá to špatný, tak jako vždycky to nechám nakonec na ten pohled té něžnější části publika, ona to vždycky vyřeší za mě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nechystáte, když mluvíte o filmu, nějaké nové působení ve filmu?

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Ježíš, to bych hrozně rád, ale já jsem bohužel žádnou nabídku nedostal. Já filmy hrozně miluju už od svých vlastně dětských let a zvláštní je, že jsem před mnoha a mnoha lety dokonce účinkoval v zahraničních filmech, takové samozřejmě drobné role a většinou to byly takové historické filmy, kde si mě vybírali, protože jsem takovej velikej a udělanej. Tak jsem třeba hrál v Utrpení sv. Sebastiána, což byl takovej historickej film, které točil Petr Weigl, což je velmi známý režisér, tak to bylo v roce 83, to už je strašně moc let. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A koho jste hrál? Sebastiána?

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Ne, já jsem hrál takovýho jeho kamaráda, takového lučištníka z té lučištnické skupiny a byl jsem vlastně jedním z těch, který ho nakonec proklál tím šípem, byť samozřejmě proti své vůli, ale to měl být osud právě toho Sebastiána. Takže já jsem si tam tehdy nasál už v těch 80.letech vůni těch exteriéru, které pro mě byly velice zajímavé, protože ten film se točil v Turecku, v Řecku, v Rakousku a já nevím, bůhvíkde ještě a bylo to moc krásný. Pak jsem dostal třeba trošičku malinkou roličku vod Zdeňka Trošky, kterou jsem se stal možná slavnější než svými písničkami, což mě teda trošku mrzí. Vždycky si říkám, že bych docela to rád zkusil.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je ta role, kde jste byl s Helenkou Vondráčkovou přistižen inflagranti.

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Klasickej tělocvičkář, to je moje stigma. Já jsem to vystudoval, tak teďko, když někdo potřebuje do nějakýho filmu tělocvikáře, tak si vždycky vzpomene na Maxu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Maxa, jasně. No, blíží se Vánoce, tak to, předpokládám, zvolníte, zmírníte, přestanete šlapat na plym. Jaké budou Vánoce u vás?

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Já to budu mít samozřejmě úplně stejné. Já budu s dětmi a se svojí partnerkou, která snad mě nevyhodí do Vánoc, protože já skutečně během toho prosince doma moc nebudu. A samozřejmě u toho stolu nebude chybět ani moje maminka, což je vlastně jedinou mojí vánoční tradicí, kterou dodržuji vlastně celá léta, že u toho vánočního stolu, ať už z jakýchkoliv důvodů někdo chybí nebo tak, tak maminka nesmí chybět nikdy, protože já si dávám jejího kapra, její bramborovej salát, její rybí polívku a máme se hrozně rádi a je to prostě úžasný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vám chválím nejenom já, ale určitě i naši posluchači. Martin Maxa byl dnes hostem Tandemu. Přeju vám, ať se daří, hodně spokojených posluchačů, hezké Vánoce a samozřejmě i ten Nový rok, který nám za chviličku nastane. Tak ať je plný úspěchů.

Martin MAXA, zpěvák
--------------------
Děkuju. A když dovolíte, tak já vám i vašim posluchačům popřeji totéž.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Reprízováno 29. července 2013 a 31. července 2014. 

Pořad: Tandem  |  Stanice: Region - střední Čechy
Čas vysílání: pondělí-neděle 21:04, (09:04 - jen ČRo Region); repríza 04:04  |  Délka pořadu: 56 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 2. dubna  2014     Audio  rubrika: Tandem

    Jaroslava Panýrková - herečka, televizní hlasatelka a moderátorka

    Herečka, televizní hlasatelka a moderátorka Jaroslava Panýrková byla v Tandemu s Janem Rosákem. Ten se jí například zeptal, jak to bylo s jejím vstupem na dráhu herečky, ale i třeba na okolnosti jejího vyhození z Československé...

     
  • 11. prosince  2013     Audio  rubrika: Tandem

    Günter Bittengel - bývalý fotbalista a trenér

    Jan Rosák přivítal v talk show Tandem bývalýho špičkového fotbalistu a trenéra Güntera Bittengela. Řec padla na jeho bohatou kariéra aktivního hráče i na současné starosti sportovního ředitele Dukly Praha.

     
  • 4. listopadu  2013     Audio  rubrika: Tandem

    Jiří Grygar - astronom a astrofyzik

    Tandem Jana Rosáka poctil svou návštěvou astronom a astrofyzik RNDr. Jiří Grygar, CSc. Dozvěděli jste se například, jestli rád cestuje i mimo hvězdný prostor a jak je na tom česká věda v současné době.

     

Vyberte si svůj region

 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2014 Český rozhlas