Michal Prokop - zpěvák, moderátor a bývalý politik
9. květen 2013
Jan Rosák pozval do Tandemu zpěváka, moderátora a bývalého politika Michala Prokopa. Od něj jste se například dozvěděli, které momenty byly pro něho v životě důležité, jak dlouho už točí pořad Krásný ztráty v České televizi a s kým spolupracoval v hudební branži.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, ze studia Tandemu vás všechny zdraví Jan Rosák. Dnes jsem si pozval muže mnoha zájmů a profesí. V hudební oblasti je znám především jako zpěvák, ovšem prošel taky pozicemi politika i státního úředníka, v současnosti vystupuje i jako moderátor v České televizi, prostě muž v neustálém pracovním pohybu. Pozvání do Tandemu přijal totiž Michal Prokop. Vítám vás, dobrý den.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naposledy jsme se v Tandemu viděli zhruba před 3 lety plus něco, takže je na čase se zeptat, co se za tu uplynulou dobu událo. Všechno má ale svůj čas, otázka přijde až po písničce, pochopitelně písničce našeho hosta.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ta naše úvodní písnička dnešního Tandemu se jmenuje Zatmění. Je z posledního alba Michala Prokopa Sto roků na cestě. Já bych teď použil trošku ten název a malinko to zatmění prosvítíme, abychom si posvítili na to, co se třeba kolem toho alba, ale taky samozřejmě toho mezidobí, co jsme na Tandemu neviděli, neslyšeli, událo. Takže to album je asi pravděpodobně to nejstěžnější.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No, to je asi to nejstěžnější, tomu jsem věnoval asi nejvíc času, protože se to přeci jenom připravovalo zhruba 2 roky. Já ty desky netočím každej den a čím jsem starší, tak tím vlastně víc člověk zvažuje, jestli ještě vůbec má smysl něco takovýho připravovat, ať už z důvodu jaksi sebereflexe a toho věku, ale nebo taky proto, že vlastně dneska je taková doba, že se desky už vůbec neprodávají, protože ten internet v podstatě prakticky zničil gramofonový trh. Už teď během posledních mimochodem těch asi 3 let ty všechny ty čísla těch prodejů tak klesly prostě proto, že to je dneska běžně k mání. Lidi si to stahujou, zejména ti mladší. Tak moje svým způsobem výhoda je, že gró mého publika je ve věku, když už s tím, s tou technikou není takový kamarád, takže už tak ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Neumí tolik stahovat.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
... nestahuje, anebo taky kromě toho přeci jenom ještě mají takovou tu ambici si tu desku pořídit fyzicky a třeba si ji nechat podepsat, nebo tak, protože jinak vlastně myslím, že éra nosičů tohohle typu, ať už je do CD nebo flashka nebo cokoli, DVD, je věc zřejmě u konce, protože to vůbec není potřeba. Když se podíváte v metru, jak všichni sedějí a mají ty sluchátka a prostě poslouchají si tam nějakou vlastní muziku, čert ví odkud, a ona ta muzika už ani nebývá často v těch telefonech přímo, ale je někde v nějakým obláčku, visí někde na nějakým serveru a oni si to stahujou ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Includingu.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
... no, no, no, tak to je samozřejmě další argument, proč zvážit, jestli má smysl dělat album, protože tahle technika mimo jiný má i tu výhodu, že, nebo nevýhodu, že vlastně si můžete stahovat ty jednotlivý písničky a už vlastně ta práce na tom albu, kde je nějaká dramaturgie, kde musíte vymyslet odkud kam, jak ty věci seřadit, aby to bylo nějaký komplet, aby to mělo nějakou vypovídací hodnotu, no tak to se vlastně tímhle tím systémem tak naruší, že to je jakoby návrat k těm singlům. Když jsem začínal, tak byly ty singly, že jo, dvoudesková nebo dvouskladbová destička, ale je to samozřejmě, já jsem pořád ještě pro tu, pro tu starou ruční práci a mě to album baví, že to člověk dá dohromady. Tak to mně trvalo v podstatě 2 roky. V loňským roce jsem to od března do října natočil, no, 30. října to vyšlo a teď už to dokonce teda směřuje k tý zlatý desce. Samozřejmě připouštím, že ty počty dneska jsou samozřejmě jiný, než když jsme dělali Kolej Yesterday nebo tyhle ty desky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik je dneska na zlatou desku?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Dneska na zlatou desku v podstatě, asi by se to nemělo říkat, ale vlastně v Česku na zlatou desku je 3 tisíce prodaných kusů, jo, tak když si vezmete, že v těch 80. letech bylo potřeba prodat asi 250 tisíc, no ale ten trh byl zavřenej a žádnej internet neexistoval, že jo, takže to je jiná ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale s tím se asi nedá nic dělat.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Nedá, nedá. Já myslím, že nedá. Samozřejmě jsou různý metody, jak to dneska zpoplatnit, ty iTunes prostě, že jo, se dají koupit, stahovat, no ale myslím, že to prostě jako nezastaví ten trend. Proč by ty lidi za to platili ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte si, že za to platěj pořád ještě víc, než by bylo záhadno? Třeba kdyby se platilo míň, tak ...
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Vůbec ne, vůbec ne, není to vůbec v ceně. To vůbec není v ceně. Podle mýho názoru ne, protože když třeba my prodáváme desky na koncertech, nikdy se nestalo, že by někdo řekl jéžiš, to je drahý, to nechci. Nikdy. Jo, čili myslím, že to je, ten problém je v tom, že vůbec jako mají lidi pocit, že za takovou věc není potřeba platit nic. A taková ta politika, že se teda místo 350 deska prodává, já nevím, za 90 korun, ta k cíli nevede.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sto roků na cestě se jmenuje nové album, tedy nové, poslední album Michala Prokopa, které vyšlo 30. října loňského roku. Tak 100 roků je trošičku moc, ale 45 let za rockovým mikrofonem je pravda.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Je pravda a od rok 67, takže teď je to vlastně 46. rok a to o něčem vypovídá. Samozřejmě ty texty, který na tý desce jsou převážně od Pavla Šruta a 3 tam jsou od mého kolegy Ondřeje Laciny, s kterým já dělám Krásný ztráty a vlastně všechny ty televizní projekty, nebo skoro všechny, tak jsou jaksi více, já bych řekl více významový. Takže to samozřejmě to, že jsem si vybral tenhle ten zrovna název pro desku, je symbolický, ale ten text, ze kterého to pochází, samozřejmě zpívá o něčem jiným, i když samozřejmě ten, to téma toho stárnutí mužskýho, o kterým vlastně už byla i ta minulá deska, ten se tam prostě do toho nějak promítá, promítá pořád. Já jenom ještě, abych se vrátil k tomu, o čem jsme mluvili, o tý zkáze toho gramofonovýho trhu. Ono to má prostě zase určitou výhodu v tom, že lidi možná spíš víc budou chodit na ty koncerty, protože ta živá muzika je skutečně jedinečná, neopakovatelná a to kopírování je samozřejmě úžasný, ale je to zase jenom kopírování, i když ve stejné kvalitě jako originál. Prostě koncert je neopakovatelnej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nepochybně, určitě. I když se ohlédnete za těma 45 lety svýho rockovýho koncertování, tak by se v podstatě každej ten rok dal nějakým způsobem jaksi charakterizovat, mapovat. Cítíte ten, ten vývoj, jakoby i v muzice i v sobě samotném?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Určitě, určitě. No tak ty první 4 roky to byl prostě vichr. To byla, jednak to byly 60. léta, konec 60. let, úžasná doba, jednak jsme byli mladý a přesně v tom věku, kdy člověk do toho jako vlítne a je nadšenej z toho všeho, co se děje. Měl jsem tu kliku, že jsem začínal tedy v tom roce 67 zpívat, že jsem, že patřím do tý generace, která vlastně navazovala na Beatles, Rolling Stones, to jsou všechno naši vrstevníci. Tady u nás Olympic, potom Blue Effect, Radim Hladík, Matadors. Tyhle ty kapely prostě k nim jsme my najednou se zařadili jako jedni z těch špiček jako Framus 5 v tom roce vlastně 67 v prosinci, kdy na tom prvním beatovém festivalu československém se nějak jako nám neznámým podařilo dostat se do tý špičky. Tak ty první 4 roky byly jasný. A ono to samozřejmě i viselo nebo souviselo i s tím, že se zdálo, že se otevírá svět a ta naděje, že i ten režim tady byl takovej jako lidštější tenkrát a měli jsme jakýsi nabídky, že možná půjdeme na Západ a tak si člověk mohl myslet, že třeba bude jako ten Mick Jagger, že jo. Tu, tu iluzi si člověk mohl, mohl dělat. Pak přišly léta daleko horší. To byla léta tvrdý normalizace, 70. léta zejména na ty nevzpomínám vůbec rád. To byly doby, kdy se mi nedařilo a toho roku jsem utekl k nějakýmu takovýmu klasickýmu popu a to mně, to mně prostě nešlo, mě to ni nebavilo a vlastně se to ukázalo jako chyba, která ale byla daná taky prostě tou dobou tím, že člověk zbytečně podlehl panice. Některý moji kolegové to neudělali a asi na tom vydělali, i když měli třeba finančně krušný roky, protože ta naše muzika, to teda bolševik opravdu rád neměl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale vydělali na tom umělecky, se dát říct.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Umělecky tak, že prostě neztratili tu, tu tvář a to je strašně důležitý. Já jsem prostě přišel během těch let na to, že to je důležitější, než jestli vlastně zpíváte tak či onak, že vlastně důležitý je, aby vám to ti lidi věřili, že jo. A to je, to je právě něco, to je ta reviza a ta rocková muzika s tím stojí a padá. Je to daný i s nějakou sebedůvěrou a tak. Takže o tu jsem pak musel moc dalších let bojovat. To byly ty léta, řekněme, 79, kdy jsem znovu se rozhodl, že kapelu obnovím, až teda do roku 83, kdy jsem začal tu zlatou éru, která začala deskou Kolej Yesterday nebo těma dvěma písničkama a tím týmem lidí, s kterým vlastně do jisté míry dělám dodnes. Takže to bylo takový mezidobí. Tehdy jsem vydal desku Holubí Dante, která vyšla v 81. nebo v 80., 81. a byla to moje autorská deska. A tenkrát jsem si vlastně ověřil, že asi nejsem ten typ, kterej by uměl to všechno sám jenom a že vlastně je potřeba tým, a to já často zdůrazňuju a klidně to zopakuju znova, že jsem přišel prostě na to, že potřebuju mít partnery, který jsou lepší než já, abych byl dobrej i já, protože každej systém funguje tak, jak funguje jeho nejslabší článek. A to je strašně důležitý. Nebát se toho, že máte kolem sebe lidi, který umějí víc. No a pak byly ty 80. léta, který mě vlastně pak přivedly i k politice a pak byla dlouhá pauza. 17 let jsem vlastně z tý branže vypadl a deska poprvé naposledy, která vyšla v roce 2006, otevřela tu poslední, nebo zatím asi poslední éru a Sto roků na cestě víceméně je takový už ani nepočítaný dítě. To se narodilo tedy v tom roce 2012.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Michal Prokop je u mě v Tandemu už vlastně potřetí, na třetí návštěvě a při té třetí návštěvě já mám připravenou takovou otázku na svoje hosty, kterou některé docela zaskočím, ale vás asi, Michale, ne, protože vy jste v podstatě taky prošel pozicí politika i státního úředníka. Ta otázka je taková trošičku jaksi vypadá velkorysá, ale, ale v podstatě jde o konkrétní věci. Co byste udělal, kdybyste měl tu moc být světovým prezidentem?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Jéžiš, tak to nevím. Na rozdíl od Václava Klause, který, pravda jistě v nadsázce nedávno prohlásil, že by si přál být prezidentem zeměkoule, tak to já jsem nikdy neměl. My jsme tenhle ten titul prezident zeměkoule používali k jednomu našemu výbornýmu kamarádovi, mýmu producentovi Láďovi Kantorovi, o kterým jsme vždycky v hospodě říkali, že to je prezident zeměkoule. Nikdy jsem ti tuhle tu otázku nepoložil. Já jsem konzervativní člověk a vím, že klást si příliš vysoký, takhle, cíle si člověk má klást vysoký, ale lidé jsou nádoby hříšné a příliš velký ambice a naděje vkládaný do toho, že jako prostě, když si někdo někde nahoře něco usmyslí, že ten svět se zlepší, je, je naivní a hloupý, takže vlastně neumím na takovou otázku odpovědět. A dokonce se přiznám, že jsem strašně rád, že v tý pozici nejsem a nemůžu být.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to já se vám vůbec nedivím, ale člověk má přece jenom občas takový, takový cukání a takový chvíle, kdy si říká no tohle to, kdybych mohl, tak tohle změním. Tak nemusíme myslet až na celou zeměkouli, ale tak co kolem vás třeba?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Tak já jsme vždycky říkal nejhorší je blbost, jo, to je, to je něco, co ovšem změnit nejde, protože to je zřejmě lidstvu taky přirozená vlastnost a spousta těch věcí, který se kolem nás dějou, jsou daný tím, že jsou lidi prostě blbí někteří, a zejména ti, kteří mají tu ambici právě stát se těmi řediteli zeměkoule. Takže blbost zrušit nejde, ale jedna konkrétní věc, a donedávna jsem si myslel, že to blbost je a nikdy jsem do toho nějak jako aktivně nešel, a vůbec jsem neuvažoval, že bych se v tom měl nějak jako angažovat, ale teď mě v poslední době, zřejmě jak stárnu, nadchl ten senátor Schiller, který organizuje tu celoevropskou petici za zrušení toho, výměnu toho zimního a letního času. Já jsem vždycky to považoval za absurdní blbost, který, proč se tím vůbec někdo zabejvá, ale tentokrát jsem rozhodnut, že tu petici podepíšu. Protože mě už to opravdu štve. Ten efekt to nemá žádnej dneska a to neustálý přendavání všech těch elektronických přístrojů, kde jsou ty nastavený časy a tohle, už prostě na to nemám nervy a gratuluju mu k tý energii, kterou on vyvíjí, protože on musí sehnat, a on se skutečně staví do čela nějakýho celoevropskýho hnutí. Prý je potřeba sehnat milion podpisů v celý Evropský unii, aby se tím Evropská komise opravdu začala zabývat. A já jsem připraven, jakmile to půjde, abych se k tomu nějak dostal, okamžitě to podepisuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No to bude ...
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
S celou rodinou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To kdyby se to povedlo, to by ten pekař, jak se jmenoval ...
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No a ten a on už nějak nežije, že jo ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... ten chudák nežije.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Ten dokonce na tom postavil kandidaturu na prezidenta nějak kdysi, že jo. No, ale tenhle ten senátor Schiller, prostě to je něco, co mě momentálně nadchlo. Je to samozřejmě vlastně kravina, ale když jste se mě ptal na konkrétní věc, kterou bych teď, kdybych mohl, tak tohle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To já si myslím, že spousta lidí nám teď určitě řekne kravina to není.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už potřetí si tedy bude moci také Michal Prokop vybírat u nás velice exkluzivně svého klasika českého humoru. Tak kdo to bude tentokrát?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No, já nesporně asi, já už si ani nepamatuju, když jsem tady byl předtím, ale bezpochyby jsem zvolil to samý co dnes, prostě Felixe Holzmanna. Humoru a dobrýho je spousta, jo, ale prostě když se takhle zeptáte a já musím bez přemýšlení okamžitě vypálit, tak takovýhle frajerů tady fakt moc není. Prostě takže Felix Holzmann v podstatě cokoli od něj vždycky jsem ochoten se smát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohle to, když dovolíte, si tady zapíšu, takových frajerů tady moc není.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No jasně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohle vám podepíšu taky.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že by Michal Prokop začal hrát country?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No, je to, je to skutečně taková kvazi country písnička. Já jsem tenhle žánr vlastně nikdy příliš neměl ani v oblibě, ani jsem ho moc neznal, i když ta americká country je strašně blízko tomu, co mám rád, k blues a k rokenrolu, protože to jsou vlastně kořeny toho rocku, kterýmu se věnuju. No a já jenom vždycky vzpomínám, když jsem před lety s Michalem Tučným, kterej je takovým, že jo, byl takovým králem český country, a s Petrem Novotným v blahé paměti, který v tu dobu dělal ještě trošku jiný věci, než dělá dneska, tak jsme hráli v Divadle Ateliér a já jsem se vždycky tomu country tak trošku posmíval, teda tomu českými country teda a tenkrát Petr mi říkal, počkej, počkej, ty vůbec nevíš, o čem mluvíš, možná jednou na to přijdeš a i ty budeš dělat country. No tak po mnoha a mnoha letech více než nějakých no skoro 40 letech na to vlastně došlo, no. Takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tehdy jste dělali velice hezký a zajímavý představení Sedm šokurajů.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Ano, to byla taková, taková férie japonská, hráli jsme vlastně, byla to taková, já nevím, nechci říct parodie na japonský divadlo kabuki ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam se dokonce vařilo nějak.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No, taky, nevařilo, my jsme tam jedli ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jedli jste tam.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
... my to teda nevařili, ale jedli. My jsme jedli, my jsme samozřejmě japonská kuchyně tady u nás tenkrát vůbec nebyla, ale byla tu tehdy v Praze vynikající čínská, že jo, restaurace ve Vodičkově ulici slavná, no a tam jsme o pauze, já pak řeknu takhle, japonský divadlo kabuki má mimo jiné takovou zvláštní vlastnost, že totiž tam neexistuje časová zkratka, čili všechny věci, který se dějou v reálném čase, tak se musí dít i na divadle, čili ty představení trvají mnoho hodin i několik dní třeba, no a my jsme měli vymyšlenou takovou věc, že zkrátka, když byla pauza, tak jsme si nechali přinést z tý čínský restaurace to jídlo, který nám skutečně tam přinesli ty studený mísy, no a teď se to tam dalo a rozsvítil se sál a my jsme začali jíst a ty lidi koukali, nevěděli, co se děje, že jo. No a Petr Novotný vždycky říkal - co koukáte, teď si vytáhněte svoje svačiny a tohle, teď se prostě nic neděje, teď se jí, no a protože skutečně to trvalo, tedy alespoň tohle jsme akceptovali, že jsme to v tom reálném čase prostě všechno jsme snědli a to byla ta pauza.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Třeba půl hodiny, jo?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No jasně, no a dokonce jsme ještě měli vymyšlenej fór, kterej bohužel tenkrát neprošel, že na konci toho měl přijít ten číšník z tý čínský restaurace a ta paní z pokladny, která měla přinýst tu kasičku, kde byly ty peníze, co zaplatili ty lidi na to vstupný a rovnou jim, mu vyplatila ten účet, aby ty lidi viděli, že my opravdu žereme za jejich peníze. No tak to tenkrát jako neprošlo, mně je to líto, ale tím by se teda ten kruh uzavřel. No takže dělali jsme i takovýhle věci. A vlastně tohle a Semafor to byly jediný světlý stránky těch 70.let, na který jsem tam nerad vzpomínal profesně. To byly, tohle byly takový okamžiky, jak dneska říká Miloš Zeman, ostrůvky pozitivní deviace, tak tohle hraní v divadle vedle těch písniček, který se mi nedařily v tom popíku, tak tohle to bylo fajn a na to vzpomínám rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam jste dělal muziku pro tyhle ty věci taky.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Pro Šokuraje dokonce jsem dělal muziku, dokonce tam japonská modlitba za zemřelého lupiče, kterou dodnes umím, to je ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako v japonštině?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
V japonštině, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Schválně.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
/Japonský text - nepřeloženo/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To všecko je ...
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
/Japonský text - nepřeloženo/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je všecko vážně japonsky?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No je. Akorát já vůbec nevím, co to je, to samozřejmě netuším. Já jsem tenkrát potřebovali jsme něco, tak já jsem si půjčil nějakou desku někde v nějaký knihovně a tam byl pán, kterej měl na sobě japonský kimono a vypadal trochu jako Vladimír Dvořák, akorát že měl trošku ty šikmý oči, ale byl to takovej typ, a tam jsem si tohle našel a prostě jsem se to foneticky naučil. Napsal jsem si to foneticky, naučil jsem a vůbec nevím, co to je samozřejmě. A já jsem to teda teď mimochodem trošku popletl, protože už je to moc let, ale tenkrát jsem to uměl dokonale, teď už to nebudu, prosím, opakovat, a byl tam nějaký Japonec na tom představení a přišel a gratuloval mi, že to je výborný a že ale já vůbec nevím, co to je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To třeba nám nějakej teď japonolog pošle celý znění.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No tím, že jsem to, tím, že jsem to zvoral, tak asi ne, ale ten začátek, začátek byl v pořádku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Další taková pravidelná rubrika pro mé hosty, kteří přicházejí už potřetí do Tandemu, je otázka kdo nebo co byl v jejich životě tak důležitý, že na něj vzpomínají, že pomohl teď, v tomto případě samozřejmě kdo pomohl Michalovi Prokopovi, anebo jestli, Michale, vzpomínáte i na moment, který byl ve vašem životě důležitý, kdy jste přišel v tu pravou chvíli na to pravý místo a potkal toho pravýho člověka?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No, ono těch momentů asi bylo víc. To má každej člověk samozřejmě, ale když bych ty první momenty, když jsem začal zpívat v těch 60. letech, byl to tehdy basista slavný skupina Matadors Otta Bezloja, kterej když poprvé mě slyšel, tak říkal - ty by jsi měl zpívat. Já jsem vlastně začal zpívat z nouze, protože jsme nemohli najít nikoho, kdo by zpíval to, co jsme chtěli. Pak bezpochyby to byl Láďa Kantor, já už jsem se tady o něm zmínil, jako o potenciálním řediteli zeměkoule. To byl člověk, kterej mně vlastně pomohl najít tu parketu novou, kterou jsem zahájil tedy deskou Kolej Yesterday, takovýho toho rockovýho písničkářství. Spojil mě s Petrem Skoumalem, s Pavlem Šrutem a byl producentem těch prvních tří desek z týhle série. Tak to byl člověk, kterej mně nesporně hodně jako pomohl a ovlivnil a pomohl mi vrátit tu sebedůvěru. No a pak samozřejmě měl jsem tu kliku, když jsem byl v tý politice těch 10 let skoro, tak že jsem tam potkal teda lidi, který normálně člověk vidí v televizi jenom, a já jsem měl možnost se s nima osobně seznámit, něco se od nich naučit. Já teda ty léta nepovažuju vůbec za ztracený léta, i když současná politika mě nějakým nadšením nenaplňuje, ale tenkrát byla jiná doba, byli jsme tam taky jiný lidi, a to, že jsem měl možnost dost často a dost intenzivně třeba pracovat vedle Václava Havla nebo takových lidí, to je prostě něco, na co, na co člověk nezapomene. A měl jsem možnost i potom díky Krásným ztrátám a těm televizním projektům řadu z těch lidí zpovídat takhle před tou kamerou, takže třeba povídat si dvě hodiny s bývalou ministryní zahraničí USA s Madeleine Albrightovou je třeba taky zážitek, kterej mě sice asi v životě nijak nenasměroval už jinam, ale je to něco prostě, na co asi nikdy nezapomenu a co prostě stojí za vzpomínku, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No říká se, že každá písnička má nějaký příběh ...
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Má.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... tahle ta má?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Tahle speciálně písnička, která se jmenuje Stodolní, je teda z desky Sto roků, tady nejsem autorem muziky já, ale Petr Skoumal a Pavel Šrut napsal ten text a vlastně vznikla ta písnička zvláštním způsobem. Já jsem měl před zhruba rokem mezi hosty v Krásných ztrátách takovýho ostravskýho performera Jiřího Surůvku, on je výtvarník, ale zároveň učí na katedře nových médií na univerzitě, ale zároveň dělá takový věci, že v batmanovským oblečku chodí na zastupitelstva a tam zpovídá politiky nebo jezdí takhle v tramvaji a tak. Je to prostě taková rázovitá ostravská figurka. No a my jsme se bavili o Ostravě a o fenoménu Ostravy a narazili jsme na ten fenomén Stodolní ulice, což je asi pro teda posluchače, kteří Ostravu neznají a nevědí, co to je, tak je potřeba vysvětlit, že to je poměrně krátká ulice, v který je asi 100 hospod a barů. A tam to teda žije. Nedávno varoval místopředseda sociálních demokratů, když tam měli ten svůj sjezd, nechoďte na Stodolní, nechoďte na Stodolní, no a oni tam šli a tam, tam upletli všechny ty komploty, který tam prostě samozřejmě u každýho takovýho sjezdu bejvají. No, nicméně bavili jsme o tom, jak ten fenomén vznikl a co se z něj za těch 20 let vlastně stalo. Už to není tak, jak to bylo. No a druhý den ráno jsem dostal od Pavla Šruta SMS - koukal jsem na Ztráty, je to úžasný, napsal jsem text. Poslal mi e-mailem text, já jsem si to otevřel, kouknul jsem na to, a já jsem říkal - to je pro Skoumala, tohle já neumím takhle, tak jsem to poslal Petrovi a ono ho trochu upravil ten text a během 3 dní prostě vznikla tahle, tahle úžasná pecka, která vzbuzuje v Ostravě vášně různého typu, ale vesměs se to tam velmi líbí. My jsme to křtili na festivalu Colours of Ostrava před asi 5 tisíci lidma a bylo to úžasný. Některým lidem vadí nebo se diví, jak může Pražák zpívat o ostravský Stodolní ulici, ale já myslím, že může, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že může, je to fenomén jako hrom. Jak je vidět, tak Krásný ztráty jsou pěkný zisky, koukám, pro vás.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Tak to vlastně, na tom je to postavený, ona každá ztráta je svým způsobem, každá ta mince má dvě strany a ten smysl toho je, že vlastně všechno je vždycky k něčemu dobrý, no, tak to prostě platí, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsme mluvili o Krásným ztrátách, to si určitě zaslouží popovídat ještě trošičku, i když nemáme už moc času. Co vás čeká v nich, které hosty máte plánovaný?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No já v tuhle chvíli asi nebudu říkat, nás čeká tisící host, což je, my na rozdíl ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tisící?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
... no, na rozdíl od třeba Tandemu, kde jsem teda již potřetí, tak Krásný ztráty se vyznačují tím, že tam může být každý jenom jednou, takže my vlastně už 13 let, teď už 14. rok prostě neustále hledáme další a další zajímavý osobnosti, takže, a to je strašně zajímavá práce. Jak dlouho nás Česká televize to nechá dělat, to je druhá věc, protože samozřejmě každá věc má svůj začátek a konec, ale teď bysme rádi a už nám zas tak moc nezbývá do konce roku toho tisícího hosta dokončili, co bude dál jako nevím. Ale mám ještě jeden televizní projekt, o kterým bych možná jenom stručně se zmínil. Společně Česká a Slovenská televize připravuje od 14. dubna každou neděli ve 20.30 na ČT2 program, který se jmenuje Celnice nebo Colnica, který uvádím společně s Adélou Banášovou a je to vlastně takovej pohled na těch 20 let, co jsme se rozešli se Slováky. Rozpadla se federace, a jsou tam zajímavý autorský dokumenty, který různá témata různým velmi osobním způsobem zpracovávají a my vždycky ještě k tomu vedeme nějaký, nějakou debatu se zajímavými hosty. Tak to je něco, co teda bych rád anoncoval a je to zajímavý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak se budeme těšit jak na Krásný ztráty, tak na Colnicu, na Celnici.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Michal Prokop byl dnes hostem Tandemu. Moc děkuju za vaší návštěvu, ať se daří a hodně inspirací.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Já děkuju za pozvání, díky.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, ze studia Tandemu vás všechny zdraví Jan Rosák. Dnes jsem si pozval muže mnoha zájmů a profesí. V hudební oblasti je znám především jako zpěvák, ovšem prošel taky pozicemi politika i státního úředníka, v současnosti vystupuje i jako moderátor v České televizi, prostě muž v neustálém pracovním pohybu. Pozvání do Tandemu přijal totiž Michal Prokop. Vítám vás, dobrý den.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naposledy jsme se v Tandemu viděli zhruba před 3 lety plus něco, takže je na čase se zeptat, co se za tu uplynulou dobu událo. Všechno má ale svůj čas, otázka přijde až po písničce, pochopitelně písničce našeho hosta.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ta naše úvodní písnička dnešního Tandemu se jmenuje Zatmění. Je z posledního alba Michala Prokopa Sto roků na cestě. Já bych teď použil trošku ten název a malinko to zatmění prosvítíme, abychom si posvítili na to, co se třeba kolem toho alba, ale taky samozřejmě toho mezidobí, co jsme na Tandemu neviděli, neslyšeli, událo. Takže to album je asi pravděpodobně to nejstěžnější.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No, to je asi to nejstěžnější, tomu jsem věnoval asi nejvíc času, protože se to přeci jenom připravovalo zhruba 2 roky. Já ty desky netočím každej den a čím jsem starší, tak tím vlastně víc člověk zvažuje, jestli ještě vůbec má smysl něco takovýho připravovat, ať už z důvodu jaksi sebereflexe a toho věku, ale nebo taky proto, že vlastně dneska je taková doba, že se desky už vůbec neprodávají, protože ten internet v podstatě prakticky zničil gramofonový trh. Už teď během posledních mimochodem těch asi 3 let ty všechny ty čísla těch prodejů tak klesly prostě proto, že to je dneska běžně k mání. Lidi si to stahujou, zejména ti mladší. Tak moje svým způsobem výhoda je, že gró mého publika je ve věku, když už s tím, s tou technikou není takový kamarád, takže už tak ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Neumí tolik stahovat.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
... nestahuje, anebo taky kromě toho přeci jenom ještě mají takovou tu ambici si tu desku pořídit fyzicky a třeba si ji nechat podepsat, nebo tak, protože jinak vlastně myslím, že éra nosičů tohohle typu, ať už je do CD nebo flashka nebo cokoli, DVD, je věc zřejmě u konce, protože to vůbec není potřeba. Když se podíváte v metru, jak všichni sedějí a mají ty sluchátka a prostě poslouchají si tam nějakou vlastní muziku, čert ví odkud, a ona ta muzika už ani nebývá často v těch telefonech přímo, ale je někde v nějakým obláčku, visí někde na nějakým serveru a oni si to stahujou ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Includingu.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
... no, no, no, tak to je samozřejmě další argument, proč zvážit, jestli má smysl dělat album, protože tahle technika mimo jiný má i tu výhodu, že, nebo nevýhodu, že vlastně si můžete stahovat ty jednotlivý písničky a už vlastně ta práce na tom albu, kde je nějaká dramaturgie, kde musíte vymyslet odkud kam, jak ty věci seřadit, aby to bylo nějaký komplet, aby to mělo nějakou vypovídací hodnotu, no tak to se vlastně tímhle tím systémem tak naruší, že to je jakoby návrat k těm singlům. Když jsem začínal, tak byly ty singly, že jo, dvoudesková nebo dvouskladbová destička, ale je to samozřejmě, já jsem pořád ještě pro tu, pro tu starou ruční práci a mě to album baví, že to člověk dá dohromady. Tak to mně trvalo v podstatě 2 roky. V loňským roce jsem to od března do října natočil, no, 30. října to vyšlo a teď už to dokonce teda směřuje k tý zlatý desce. Samozřejmě připouštím, že ty počty dneska jsou samozřejmě jiný, než když jsme dělali Kolej Yesterday nebo tyhle ty desky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik je dneska na zlatou desku?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Dneska na zlatou desku v podstatě, asi by se to nemělo říkat, ale vlastně v Česku na zlatou desku je 3 tisíce prodaných kusů, jo, tak když si vezmete, že v těch 80. letech bylo potřeba prodat asi 250 tisíc, no ale ten trh byl zavřenej a žádnej internet neexistoval, že jo, takže to je jiná ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale s tím se asi nedá nic dělat.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Nedá, nedá. Já myslím, že nedá. Samozřejmě jsou různý metody, jak to dneska zpoplatnit, ty iTunes prostě, že jo, se dají koupit, stahovat, no ale myslím, že to prostě jako nezastaví ten trend. Proč by ty lidi za to platili ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte si, že za to platěj pořád ještě víc, než by bylo záhadno? Třeba kdyby se platilo míň, tak ...
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Vůbec ne, vůbec ne, není to vůbec v ceně. To vůbec není v ceně. Podle mýho názoru ne, protože když třeba my prodáváme desky na koncertech, nikdy se nestalo, že by někdo řekl jéžiš, to je drahý, to nechci. Nikdy. Jo, čili myslím, že to je, ten problém je v tom, že vůbec jako mají lidi pocit, že za takovou věc není potřeba platit nic. A taková ta politika, že se teda místo 350 deska prodává, já nevím, za 90 korun, ta k cíli nevede.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sto roků na cestě se jmenuje nové album, tedy nové, poslední album Michala Prokopa, které vyšlo 30. října loňského roku. Tak 100 roků je trošičku moc, ale 45 let za rockovým mikrofonem je pravda.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Je pravda a od rok 67, takže teď je to vlastně 46. rok a to o něčem vypovídá. Samozřejmě ty texty, který na tý desce jsou převážně od Pavla Šruta a 3 tam jsou od mého kolegy Ondřeje Laciny, s kterým já dělám Krásný ztráty a vlastně všechny ty televizní projekty, nebo skoro všechny, tak jsou jaksi více, já bych řekl více významový. Takže to samozřejmě to, že jsem si vybral tenhle ten zrovna název pro desku, je symbolický, ale ten text, ze kterého to pochází, samozřejmě zpívá o něčem jiným, i když samozřejmě ten, to téma toho stárnutí mužskýho, o kterým vlastně už byla i ta minulá deska, ten se tam prostě do toho nějak promítá, promítá pořád. Já jenom ještě, abych se vrátil k tomu, o čem jsme mluvili, o tý zkáze toho gramofonovýho trhu. Ono to má prostě zase určitou výhodu v tom, že lidi možná spíš víc budou chodit na ty koncerty, protože ta živá muzika je skutečně jedinečná, neopakovatelná a to kopírování je samozřejmě úžasný, ale je to zase jenom kopírování, i když ve stejné kvalitě jako originál. Prostě koncert je neopakovatelnej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nepochybně, určitě. I když se ohlédnete za těma 45 lety svýho rockovýho koncertování, tak by se v podstatě každej ten rok dal nějakým způsobem jaksi charakterizovat, mapovat. Cítíte ten, ten vývoj, jakoby i v muzice i v sobě samotném?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Určitě, určitě. No tak ty první 4 roky to byl prostě vichr. To byla, jednak to byly 60. léta, konec 60. let, úžasná doba, jednak jsme byli mladý a přesně v tom věku, kdy člověk do toho jako vlítne a je nadšenej z toho všeho, co se děje. Měl jsem tu kliku, že jsem začínal tedy v tom roce 67 zpívat, že jsem, že patřím do tý generace, která vlastně navazovala na Beatles, Rolling Stones, to jsou všechno naši vrstevníci. Tady u nás Olympic, potom Blue Effect, Radim Hladík, Matadors. Tyhle ty kapely prostě k nim jsme my najednou se zařadili jako jedni z těch špiček jako Framus 5 v tom roce vlastně 67 v prosinci, kdy na tom prvním beatovém festivalu československém se nějak jako nám neznámým podařilo dostat se do tý špičky. Tak ty první 4 roky byly jasný. A ono to samozřejmě i viselo nebo souviselo i s tím, že se zdálo, že se otevírá svět a ta naděje, že i ten režim tady byl takovej jako lidštější tenkrát a měli jsme jakýsi nabídky, že možná půjdeme na Západ a tak si člověk mohl myslet, že třeba bude jako ten Mick Jagger, že jo. Tu, tu iluzi si člověk mohl, mohl dělat. Pak přišly léta daleko horší. To byla léta tvrdý normalizace, 70. léta zejména na ty nevzpomínám vůbec rád. To byly doby, kdy se mi nedařilo a toho roku jsem utekl k nějakýmu takovýmu klasickýmu popu a to mně, to mně prostě nešlo, mě to ni nebavilo a vlastně se to ukázalo jako chyba, která ale byla daná taky prostě tou dobou tím, že člověk zbytečně podlehl panice. Některý moji kolegové to neudělali a asi na tom vydělali, i když měli třeba finančně krušný roky, protože ta naše muzika, to teda bolševik opravdu rád neměl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale vydělali na tom umělecky, se dát říct.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Umělecky tak, že prostě neztratili tu, tu tvář a to je strašně důležitý. Já jsem prostě přišel během těch let na to, že to je důležitější, než jestli vlastně zpíváte tak či onak, že vlastně důležitý je, aby vám to ti lidi věřili, že jo. A to je, to je právě něco, to je ta reviza a ta rocková muzika s tím stojí a padá. Je to daný i s nějakou sebedůvěrou a tak. Takže o tu jsem pak musel moc dalších let bojovat. To byly ty léta, řekněme, 79, kdy jsem znovu se rozhodl, že kapelu obnovím, až teda do roku 83, kdy jsem začal tu zlatou éru, která začala deskou Kolej Yesterday nebo těma dvěma písničkama a tím týmem lidí, s kterým vlastně do jisté míry dělám dodnes. Takže to bylo takový mezidobí. Tehdy jsem vydal desku Holubí Dante, která vyšla v 81. nebo v 80., 81. a byla to moje autorská deska. A tenkrát jsem si vlastně ověřil, že asi nejsem ten typ, kterej by uměl to všechno sám jenom a že vlastně je potřeba tým, a to já často zdůrazňuju a klidně to zopakuju znova, že jsem přišel prostě na to, že potřebuju mít partnery, který jsou lepší než já, abych byl dobrej i já, protože každej systém funguje tak, jak funguje jeho nejslabší článek. A to je strašně důležitý. Nebát se toho, že máte kolem sebe lidi, který umějí víc. No a pak byly ty 80. léta, který mě vlastně pak přivedly i k politice a pak byla dlouhá pauza. 17 let jsem vlastně z tý branže vypadl a deska poprvé naposledy, která vyšla v roce 2006, otevřela tu poslední, nebo zatím asi poslední éru a Sto roků na cestě víceméně je takový už ani nepočítaný dítě. To se narodilo tedy v tom roce 2012.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Michal Prokop je u mě v Tandemu už vlastně potřetí, na třetí návštěvě a při té třetí návštěvě já mám připravenou takovou otázku na svoje hosty, kterou některé docela zaskočím, ale vás asi, Michale, ne, protože vy jste v podstatě taky prošel pozicí politika i státního úředníka. Ta otázka je taková trošičku jaksi vypadá velkorysá, ale, ale v podstatě jde o konkrétní věci. Co byste udělal, kdybyste měl tu moc být světovým prezidentem?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Jéžiš, tak to nevím. Na rozdíl od Václava Klause, který, pravda jistě v nadsázce nedávno prohlásil, že by si přál být prezidentem zeměkoule, tak to já jsem nikdy neměl. My jsme tenhle ten titul prezident zeměkoule používali k jednomu našemu výbornýmu kamarádovi, mýmu producentovi Láďovi Kantorovi, o kterým jsme vždycky v hospodě říkali, že to je prezident zeměkoule. Nikdy jsem ti tuhle tu otázku nepoložil. Já jsem konzervativní člověk a vím, že klást si příliš vysoký, takhle, cíle si člověk má klást vysoký, ale lidé jsou nádoby hříšné a příliš velký ambice a naděje vkládaný do toho, že jako prostě, když si někdo někde nahoře něco usmyslí, že ten svět se zlepší, je, je naivní a hloupý, takže vlastně neumím na takovou otázku odpovědět. A dokonce se přiznám, že jsem strašně rád, že v tý pozici nejsem a nemůžu být.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to já se vám vůbec nedivím, ale člověk má přece jenom občas takový, takový cukání a takový chvíle, kdy si říká no tohle to, kdybych mohl, tak tohle změním. Tak nemusíme myslet až na celou zeměkouli, ale tak co kolem vás třeba?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Tak já jsme vždycky říkal nejhorší je blbost, jo, to je, to je něco, co ovšem změnit nejde, protože to je zřejmě lidstvu taky přirozená vlastnost a spousta těch věcí, který se kolem nás dějou, jsou daný tím, že jsou lidi prostě blbí někteří, a zejména ti, kteří mají tu ambici právě stát se těmi řediteli zeměkoule. Takže blbost zrušit nejde, ale jedna konkrétní věc, a donedávna jsem si myslel, že to blbost je a nikdy jsem do toho nějak jako aktivně nešel, a vůbec jsem neuvažoval, že bych se v tom měl nějak jako angažovat, ale teď mě v poslední době, zřejmě jak stárnu, nadchl ten senátor Schiller, který organizuje tu celoevropskou petici za zrušení toho, výměnu toho zimního a letního času. Já jsem vždycky to považoval za absurdní blbost, který, proč se tím vůbec někdo zabejvá, ale tentokrát jsem rozhodnut, že tu petici podepíšu. Protože mě už to opravdu štve. Ten efekt to nemá žádnej dneska a to neustálý přendavání všech těch elektronických přístrojů, kde jsou ty nastavený časy a tohle, už prostě na to nemám nervy a gratuluju mu k tý energii, kterou on vyvíjí, protože on musí sehnat, a on se skutečně staví do čela nějakýho celoevropskýho hnutí. Prý je potřeba sehnat milion podpisů v celý Evropský unii, aby se tím Evropská komise opravdu začala zabývat. A já jsem připraven, jakmile to půjde, abych se k tomu nějak dostal, okamžitě to podepisuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No to bude ...
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
S celou rodinou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To kdyby se to povedlo, to by ten pekař, jak se jmenoval ...
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No a ten a on už nějak nežije, že jo ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... ten chudák nežije.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Ten dokonce na tom postavil kandidaturu na prezidenta nějak kdysi, že jo. No, ale tenhle ten senátor Schiller, prostě to je něco, co mě momentálně nadchlo. Je to samozřejmě vlastně kravina, ale když jste se mě ptal na konkrétní věc, kterou bych teď, kdybych mohl, tak tohle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To já si myslím, že spousta lidí nám teď určitě řekne kravina to není.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už potřetí si tedy bude moci také Michal Prokop vybírat u nás velice exkluzivně svého klasika českého humoru. Tak kdo to bude tentokrát?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No, já nesporně asi, já už si ani nepamatuju, když jsem tady byl předtím, ale bezpochyby jsem zvolil to samý co dnes, prostě Felixe Holzmanna. Humoru a dobrýho je spousta, jo, ale prostě když se takhle zeptáte a já musím bez přemýšlení okamžitě vypálit, tak takovýhle frajerů tady fakt moc není. Prostě takže Felix Holzmann v podstatě cokoli od něj vždycky jsem ochoten se smát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohle to, když dovolíte, si tady zapíšu, takových frajerů tady moc není.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No jasně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohle vám podepíšu taky.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že by Michal Prokop začal hrát country?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No, je to, je to skutečně taková kvazi country písnička. Já jsem tenhle žánr vlastně nikdy příliš neměl ani v oblibě, ani jsem ho moc neznal, i když ta americká country je strašně blízko tomu, co mám rád, k blues a k rokenrolu, protože to jsou vlastně kořeny toho rocku, kterýmu se věnuju. No a já jenom vždycky vzpomínám, když jsem před lety s Michalem Tučným, kterej je takovým, že jo, byl takovým králem český country, a s Petrem Novotným v blahé paměti, který v tu dobu dělal ještě trošku jiný věci, než dělá dneska, tak jsme hráli v Divadle Ateliér a já jsem se vždycky tomu country tak trošku posmíval, teda tomu českými country teda a tenkrát Petr mi říkal, počkej, počkej, ty vůbec nevíš, o čem mluvíš, možná jednou na to přijdeš a i ty budeš dělat country. No tak po mnoha a mnoha letech více než nějakých no skoro 40 letech na to vlastně došlo, no. Takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tehdy jste dělali velice hezký a zajímavý představení Sedm šokurajů.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Ano, to byla taková, taková férie japonská, hráli jsme vlastně, byla to taková, já nevím, nechci říct parodie na japonský divadlo kabuki ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam se dokonce vařilo nějak.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No, taky, nevařilo, my jsme tam jedli ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jedli jste tam.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
... my to teda nevařili, ale jedli. My jsme jedli, my jsme samozřejmě japonská kuchyně tady u nás tenkrát vůbec nebyla, ale byla tu tehdy v Praze vynikající čínská, že jo, restaurace ve Vodičkově ulici slavná, no a tam jsme o pauze, já pak řeknu takhle, japonský divadlo kabuki má mimo jiné takovou zvláštní vlastnost, že totiž tam neexistuje časová zkratka, čili všechny věci, který se dějou v reálném čase, tak se musí dít i na divadle, čili ty představení trvají mnoho hodin i několik dní třeba, no a my jsme měli vymyšlenou takovou věc, že zkrátka, když byla pauza, tak jsme si nechali přinést z tý čínský restaurace to jídlo, který nám skutečně tam přinesli ty studený mísy, no a teď se to tam dalo a rozsvítil se sál a my jsme začali jíst a ty lidi koukali, nevěděli, co se děje, že jo. No a Petr Novotný vždycky říkal - co koukáte, teď si vytáhněte svoje svačiny a tohle, teď se prostě nic neděje, teď se jí, no a protože skutečně to trvalo, tedy alespoň tohle jsme akceptovali, že jsme to v tom reálném čase prostě všechno jsme snědli a to byla ta pauza.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Třeba půl hodiny, jo?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No jasně, no a dokonce jsme ještě měli vymyšlenej fór, kterej bohužel tenkrát neprošel, že na konci toho měl přijít ten číšník z tý čínský restaurace a ta paní z pokladny, která měla přinýst tu kasičku, kde byly ty peníze, co zaplatili ty lidi na to vstupný a rovnou jim, mu vyplatila ten účet, aby ty lidi viděli, že my opravdu žereme za jejich peníze. No tak to tenkrát jako neprošlo, mně je to líto, ale tím by se teda ten kruh uzavřel. No takže dělali jsme i takovýhle věci. A vlastně tohle a Semafor to byly jediný světlý stránky těch 70.let, na který jsem tam nerad vzpomínal profesně. To byly, tohle byly takový okamžiky, jak dneska říká Miloš Zeman, ostrůvky pozitivní deviace, tak tohle hraní v divadle vedle těch písniček, který se mi nedařily v tom popíku, tak tohle to bylo fajn a na to vzpomínám rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam jste dělal muziku pro tyhle ty věci taky.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Pro Šokuraje dokonce jsem dělal muziku, dokonce tam japonská modlitba za zemřelého lupiče, kterou dodnes umím, to je ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako v japonštině?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
V japonštině, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Schválně.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
/Japonský text - nepřeloženo/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To všecko je ...
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
/Japonský text - nepřeloženo/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je všecko vážně japonsky?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No je. Akorát já vůbec nevím, co to je, to samozřejmě netuším. Já jsem tenkrát potřebovali jsme něco, tak já jsem si půjčil nějakou desku někde v nějaký knihovně a tam byl pán, kterej měl na sobě japonský kimono a vypadal trochu jako Vladimír Dvořák, akorát že měl trošku ty šikmý oči, ale byl to takovej typ, a tam jsem si tohle našel a prostě jsem se to foneticky naučil. Napsal jsem si to foneticky, naučil jsem a vůbec nevím, co to je samozřejmě. A já jsem to teda teď mimochodem trošku popletl, protože už je to moc let, ale tenkrát jsem to uměl dokonale, teď už to nebudu, prosím, opakovat, a byl tam nějaký Japonec na tom představení a přišel a gratuloval mi, že to je výborný a že ale já vůbec nevím, co to je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To třeba nám nějakej teď japonolog pošle celý znění.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No tím, že jsem to, tím, že jsem to zvoral, tak asi ne, ale ten začátek, začátek byl v pořádku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Další taková pravidelná rubrika pro mé hosty, kteří přicházejí už potřetí do Tandemu, je otázka kdo nebo co byl v jejich životě tak důležitý, že na něj vzpomínají, že pomohl teď, v tomto případě samozřejmě kdo pomohl Michalovi Prokopovi, anebo jestli, Michale, vzpomínáte i na moment, který byl ve vašem životě důležitý, kdy jste přišel v tu pravou chvíli na to pravý místo a potkal toho pravýho člověka?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No, ono těch momentů asi bylo víc. To má každej člověk samozřejmě, ale když bych ty první momenty, když jsem začal zpívat v těch 60. letech, byl to tehdy basista slavný skupina Matadors Otta Bezloja, kterej když poprvé mě slyšel, tak říkal - ty by jsi měl zpívat. Já jsem vlastně začal zpívat z nouze, protože jsme nemohli najít nikoho, kdo by zpíval to, co jsme chtěli. Pak bezpochyby to byl Láďa Kantor, já už jsem se tady o něm zmínil, jako o potenciálním řediteli zeměkoule. To byl člověk, kterej mně vlastně pomohl najít tu parketu novou, kterou jsem zahájil tedy deskou Kolej Yesterday, takovýho toho rockovýho písničkářství. Spojil mě s Petrem Skoumalem, s Pavlem Šrutem a byl producentem těch prvních tří desek z týhle série. Tak to byl člověk, kterej mně nesporně hodně jako pomohl a ovlivnil a pomohl mi vrátit tu sebedůvěru. No a pak samozřejmě měl jsem tu kliku, když jsem byl v tý politice těch 10 let skoro, tak že jsem tam potkal teda lidi, který normálně člověk vidí v televizi jenom, a já jsem měl možnost se s nima osobně seznámit, něco se od nich naučit. Já teda ty léta nepovažuju vůbec za ztracený léta, i když současná politika mě nějakým nadšením nenaplňuje, ale tenkrát byla jiná doba, byli jsme tam taky jiný lidi, a to, že jsem měl možnost dost často a dost intenzivně třeba pracovat vedle Václava Havla nebo takových lidí, to je prostě něco, na co, na co člověk nezapomene. A měl jsem možnost i potom díky Krásným ztrátám a těm televizním projektům řadu z těch lidí zpovídat takhle před tou kamerou, takže třeba povídat si dvě hodiny s bývalou ministryní zahraničí USA s Madeleine Albrightovou je třeba taky zážitek, kterej mě sice asi v životě nijak nenasměroval už jinam, ale je to něco prostě, na co asi nikdy nezapomenu a co prostě stojí za vzpomínku, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No říká se, že každá písnička má nějaký příběh ...
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Má.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... tahle ta má?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Tahle speciálně písnička, která se jmenuje Stodolní, je teda z desky Sto roků, tady nejsem autorem muziky já, ale Petr Skoumal a Pavel Šrut napsal ten text a vlastně vznikla ta písnička zvláštním způsobem. Já jsem měl před zhruba rokem mezi hosty v Krásných ztrátách takovýho ostravskýho performera Jiřího Surůvku, on je výtvarník, ale zároveň učí na katedře nových médií na univerzitě, ale zároveň dělá takový věci, že v batmanovským oblečku chodí na zastupitelstva a tam zpovídá politiky nebo jezdí takhle v tramvaji a tak. Je to prostě taková rázovitá ostravská figurka. No a my jsme se bavili o Ostravě a o fenoménu Ostravy a narazili jsme na ten fenomén Stodolní ulice, což je asi pro teda posluchače, kteří Ostravu neznají a nevědí, co to je, tak je potřeba vysvětlit, že to je poměrně krátká ulice, v který je asi 100 hospod a barů. A tam to teda žije. Nedávno varoval místopředseda sociálních demokratů, když tam měli ten svůj sjezd, nechoďte na Stodolní, nechoďte na Stodolní, no a oni tam šli a tam, tam upletli všechny ty komploty, který tam prostě samozřejmě u každýho takovýho sjezdu bejvají. No, nicméně bavili jsme o tom, jak ten fenomén vznikl a co se z něj za těch 20 let vlastně stalo. Už to není tak, jak to bylo. No a druhý den ráno jsem dostal od Pavla Šruta SMS - koukal jsem na Ztráty, je to úžasný, napsal jsem text. Poslal mi e-mailem text, já jsem si to otevřel, kouknul jsem na to, a já jsem říkal - to je pro Skoumala, tohle já neumím takhle, tak jsem to poslal Petrovi a ono ho trochu upravil ten text a během 3 dní prostě vznikla tahle, tahle úžasná pecka, která vzbuzuje v Ostravě vášně různého typu, ale vesměs se to tam velmi líbí. My jsme to křtili na festivalu Colours of Ostrava před asi 5 tisíci lidma a bylo to úžasný. Některým lidem vadí nebo se diví, jak může Pražák zpívat o ostravský Stodolní ulici, ale já myslím, že může, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že může, je to fenomén jako hrom. Jak je vidět, tak Krásný ztráty jsou pěkný zisky, koukám, pro vás.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Tak to vlastně, na tom je to postavený, ona každá ztráta je svým způsobem, každá ta mince má dvě strany a ten smysl toho je, že vlastně všechno je vždycky k něčemu dobrý, no, tak to prostě platí, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsme mluvili o Krásným ztrátách, to si určitě zaslouží popovídat ještě trošičku, i když nemáme už moc času. Co vás čeká v nich, které hosty máte plánovaný?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No já v tuhle chvíli asi nebudu říkat, nás čeká tisící host, což je, my na rozdíl ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tisící?
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
... no, na rozdíl od třeba Tandemu, kde jsem teda již potřetí, tak Krásný ztráty se vyznačují tím, že tam může být každý jenom jednou, takže my vlastně už 13 let, teď už 14. rok prostě neustále hledáme další a další zajímavý osobnosti, takže, a to je strašně zajímavá práce. Jak dlouho nás Česká televize to nechá dělat, to je druhá věc, protože samozřejmě každá věc má svůj začátek a konec, ale teď bysme rádi a už nám zas tak moc nezbývá do konce roku toho tisícího hosta dokončili, co bude dál jako nevím. Ale mám ještě jeden televizní projekt, o kterým bych možná jenom stručně se zmínil. Společně Česká a Slovenská televize připravuje od 14. dubna každou neděli ve 20.30 na ČT2 program, který se jmenuje Celnice nebo Colnica, který uvádím společně s Adélou Banášovou a je to vlastně takovej pohled na těch 20 let, co jsme se rozešli se Slováky. Rozpadla se federace, a jsou tam zajímavý autorský dokumenty, který různá témata různým velmi osobním způsobem zpracovávají a my vždycky ještě k tomu vedeme nějaký, nějakou debatu se zajímavými hosty. Tak to je něco, co teda bych rád anoncoval a je to zajímavý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak se budeme těšit jak na Krásný ztráty, tak na Colnicu, na Celnici.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Michal Prokop byl dnes hostem Tandemu. Moc děkuju za vaší návštěvu, ať se daří a hodně inspirací.
Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Já děkuju za pozvání, díky.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 24. srpna 2014.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
