Nikdy jsem nechodil do práce, stále se jenom bavím, říká Vlastimil Harapes
Při hledání nejvýraznějších postav českého baletu musíte zákonitě natrefit na Vlastimila Harapese, který dlouhé roky účinkoval jako sólista baletu pražského Národního divadla. Dnes už k téměř 70 letému tanečníkovi můžete přiřadit mnoho dalších profesí, jak v rozhovoru zjistil Jan Rosák.
Vlastimil Harapes získal titul zasloužilý umělec v roce 1976, národním umělcem se stal o 13 let později a v roce 2011 obdržel cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru balet. Jeho taneční talent je zkrátka nepopiratelný a oceněný nejen tituly, ale i vyprodanými sály. Sám ostatně říká, že první kultivovaný pohyb udělal nejspíš už v prenatálním věku, protože se objevil na jevišti: „Moje maminka hrála operetku Trojský zámeček. A moje sestra mi vyprávěla, byla o 17 let starší, takže to musela vědět, že krásná krinolína ukryla stav mé maminky. Pod tou krinolínou jsem při představení už byl já.“
Vždycky jsem někam chodil, protože mě to bavilo. Vždycky jsem se víc těšil než naopak. A teď si dokonce vyzkouším dabing. To jsem ještě nedělal a tajně jsem po tom toužil. Samozřejmě, že jsem nahrával třeba pohádky nebo různě jsem mluvil sám za sebe, ale nikoho jsem nedaboval.
Baletu se samozřejmě stále věnuje i dnes, i když primárně ze strany vyučujícího. Je čestným prezidentem občanského sdružení Balet Globa a umělecky šéfuje Mezinárodní konzervatoři Praha: „V podstatě dohlížím na výsledky, na to, co se tam děje. Hlavně potom co slyšíme a vidíme při maturitě. Maturita znamená zralost.“
S Vlastimilem Harapesem se ovšem můžete setkat i v divadelních hrách nebo na televizních obrazovkách. Velice často zasedá jako porotce v renomovaných mezinárodních soutěžích v tanci, mezi jinými soutěž České televize StarDance nebo ve slovenské soutěži Hvězdy na ledě. Hodnocení ho baví. A baví ho také předávat své zkušenosti dál a pomáhat. Už 25 let je čestným předsedou Českého hnutí speciálních olympiád pro občany s mentálním postižením.
Na otázku, co uznávaný tanečník dělá ve volných chvílích, když nemusí pracovat, odpovídá Janu Rosákovi ovšem jednoznačně: „To nevím, pracovat, pracovat. Já jsem v životě nechodil do práce. Myslím, že jsi taky nechodil do práce, že se jenom bavíš. Vždycky jsem někam chodil, protože mě to bavilo. Vždycky jsem se víc těšil než naopak. A teď si dokonce vyzkouším dabing. To jsem ještě nedělal a tajně jsem po tom toužil. Samozřejmě, že jsem nahrával třeba pohádky nebo různě jsem mluvil sám za sebe, ale nikoho jsem nedaboval. Teď budu mít příležitost u nějakého náčelníka z Papuy. Mám prý divošský hlas.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
