Od medvídka Pú k Frankensteinovi. Koukal jsem spíš na horory, říká Jaroslav Šmíd
Někteří lidé měli v dětství za hrdiny Vinnetoua nebo malého Bobše, Jaroslava Šmída spíše ovlivnili Frankenstein se zástupem upírů. O zálibě ve filmových hororech i pracovních aktivitách mluvil s Janem Rosákem.
Otázka na oblíbeného dětského hrdinu Jaroslava Šmída poměrně zaskočila. Vybaví se mu nejprve postava hladového a roztomilého medvídka Pú, o jehož patáliích mu četla sestra. Po útlých letech ale přišlo období, kdy herec z filmů a seriálů jako Doktor od jezera hrochů, Kousek nebe nebo Ulice na čtení rezignoval.
„Jsem vlastně hrozný čtenářský analfabet. Moje maminka byla čtenářka detektivek, moje sestra četla. A vždycky mi maminka koupila spoustu knížek k Vánocům nebo k narozeninám. A mě to nebavilo. Samozřejmě jsem si našel tisíce důvodů, proč nečíst. Vždycky mě to nudilo. Nevím, co za tím je nebo co za tím bylo. Samozřejmě dneska si zpětně uvědomuji a snažím se zpětně dohnat to, co jsem nestihl. Jde to hrozně těžko.“
Jaroslav Šmíd si fantazii namísto knih budoval pomocí filmů. A nejraději měl horory. Kina mu v době totality neposkytovaly příliš žánrové zábavy, hlavní zdroj proto představoval rakouský televizní kanál.
„Chytali jsme rakouskou televizi, protože jsem z Vysočiny. Každý pátek tam ve 22:20 šly horory. Pamatuji si, že se tehdy vysílaly tradiční horory jako Frankenstein, Upír Nosferatu a další černobílé klasiky, původní. Vyrůstal jsem hodně na nich. A potom, když sem ještě bolševik občas pustil nějaký top horory jako první Vetřelec nebo pak Čelisti. Vlastně jsem si uvědomil, že mám docela solidní základ vzdělání, co se týče klasických hororů.“
Jaroslav Šmíd se s Janem Rosákem nebavil pouze o strašidelných filmech. Pokud vás zajímá, jaké pracovní aktivity herce vytěžují nebo proč založil jako první v České republice formát rychloseznamek, poslechněte si celý rozhovor.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
