Tandem6. března  2013  

PhDr. Eva Dittertová - ředitelka Náprstkova muzea v Praze

Eva Dittertová v Tandemu - Foto: Jana Chládková

Eva Dittertová v TandemuFoto: Jana Chládková

Tandem Jana Rosáka navštívila ředitelka Náprstkova muzea v Praze PhDr. Eva Dittertová. Dozvěděli jste se, jaká cesta vedla do Náprstkova muzea, proč vznikl projekt RIME a pozvala nás do muzea na současnou výstavu Po stopách Karla Maye.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Jsem rád, že se tady každý den ve stejnou dobu setkáváme, protože já si myslím, že setkávání se a udržování přátelství, to je něco, na co bychom určitě neměli zapomínat. Já mám tady ve studiu navíc štěstí, že se díky rozhlasu setkávám a poznávám se zajímavými a nepřehlédnutelnými osobnostmi českého, kulturního a společenského života. Dnes přijala pozvání do Tandemu ředitelka Náprstkova muzea v Praze, paní doktorka Eva Dittertová. Dobrý den, vítám vás.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kudy vedla vaše cesta do Náprstkova muzea a vůbec vaším životem, tak o tom si začnem povídat hned po úvodní písničce.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnes si v Tandemu budu povídat s paní doktorkou Evou Dittertovou, ředitelkou Náprstkova muzea v Praze. Ovšem než se člověk stane ředitelem muzea, tak projde určitě veliký kus života, musí se k tomu prostě propracovat, nejdříve prostudovat. Ale nejdřív se musí narodit. Tak kde jste se narodila?

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
Já jsem se narodila v Plzni a dětství jsem prožila v Nepomuku, což je asi 30 kilometrů na jih od Plzně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je ten slavný Nepomuk, o kterém se taky píše v Černých baronech?

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
Samozřejmě. Nepomuk je historické město. A to byl vlastně také možná důvod a taková determinace toho mého oboru, protože já už jako malá holka jsem chodila do městského muzea v neděli dopoledne. Už takovej jako dobrovolník tenkrát jsem zapisovala přírůstkový knihy, už si to moc nevybavuju. Ale já jsem strašně ráda měla takovou tu zatuchlou vůni těch místností, protože to muzeum bylo otevřeno jenom jednou týdně, nikdo tam nechodil. A mě to tak jako vzalo, že jsem prostě si začala říkat, tak to je to, co by mě bavilo. Potom jsem začala chodit do místní knihovny, taková ta obecní knihovna, taky 2 hodiny týdně otevřená. No a potom jsem dostala jednou zadání na základní škole, abych sepsala historii obce Nepomuk a Dvorec. No a tam byla rodina, kronikář pan Jaromír Kraml. No a můj život souvisí hodně s muži, já jsem se zamilovala do syna, a tak jsem začala chodit do té rodiny. Samozřejmě už byl starší, už byl v Praze, to byla taková platonická láska. Tak samozřejmě potom jsem si dala přihlášku na gymnázium do Blovic do humanitní větve, začala jsem mít ráda latinu, začala jsem mít ráda řečtinu. Myslím, že jsem byla takovej naprosto atypickej student nebo studentka, protože já jsem se o prázdninách nudila, tak jsem si překládala latinské texty a už jsem se těšila do školy. Opravdu. Já, když jsem se dozvěděla, že mám jít sem k vám do studia, tak jsem si to vlastně znovu promítla ten studijní život středoškolský. Takže já jsem prostě byla takovej, říkám, atypickej student. No a tak potom samozřejmě jsem uvažovala o oboru a chtěla jsem dělat archeologii. No a můj třídní profesor Ivan Korvický mi řekl: "Prosím tě, archeologie, tam se nedostaneš, tam je strašně moc zájemců. Napiš si archivnictví." Pane Rosáku, já jsem v té době už taky měla za sebou nějaké studium v badatelně v archivu města Plzně, ale skutečně jsem netušila, co pětiletý obor obnáší archivnictví. No a ten obor jsem teda vystudovala na filozofické fakultě v Praze, absolvovala jsem u profesora Jana Kuklíka, na kterého opravdu s láskou vzpomínám. A ještě teda mám jednu takovou historku, jak jsem Prahu neznala a vlastně z Nepomuka jsme vždycky jezdili jenom nakupovat do Bílé labutě nebo do Národního divadla nebo do Domu potravin, tak jsem vlastně ani nevěděla, kde ta filozofická fakulta je. A můj otec mi řekl: "Tak ty přijímačky nějak udělej a pojedeš tam sama." No, tak jsem přijela do Prahy a tušila jsem, kde filozofická fakulta asi je, ale nevěděla jsem, která je to budova. A já jsem šla do Rudolfina.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To není špatná adresa.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
Teď jdu po těch schodech a vezmu za tu velikou kliku a bylo zamčeno. Říkám si, ježíš, já jsem ty přijímačky prošvihla. Tak se podívám na tu pozvánku, datum souhlasilo, ovšem otočila jsem se.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doprava.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
Doprava a vidím velikou budovu a tam prostě strašně moc lidí. Tak se přiblížím a tam je veliký nápis Filozofická fakulta. Takže to byl můj vstup do alma mater.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste zase neměla tak špatnej odhad, protože jste taky mohla skončit někde na druhým konci Prahy, to byste potom měla hodně daleko. No, ale tedy to koukám, vy jste vyloženě studijní typ.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
To skončilo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Poznávám člověka, kterej se o prázdninách nudil, protože nemohl do školy.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídáme si s paní doktorkou Eva Dittertovou, ředitelkou Náprstkova muzea v Praze, která má hodně společného také s mezinárodním projektem RIME, tedy R I M E, což je Mezinárodní síť etnografických muzeí a o tom bych si teď docela rád popovídal. K čemu to je, jak to vzniklo a jak pracuje?

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
Tento projekt začal zhruba před 5 lety. Já jsem přišla do Náprstkova muzea před 3 lety, takže já jsem vlastně do toho projektu vstoupila, už byl rozjetý. Vlastně 10 muzeí, evropských etnologických muzeí si vytvořilo projekt na prezentaci menšinových kultur v Evropě, to znamená, jaký pohled vlastně Evropa má na menšinové kultury, na mimoevropské kultury. Do toho projektu je zapojeno poměrně hodně muzeí, jak jsem říkala, 10 muzeí. Je to například Etnologické muzeum ve Vídni, ve Švédsku, v Madridu, v Bruselu. Nositelem, hlavním nositelem a řešitelem je právě Muzeum v Tervurenu, to je část Bruselu. No a Náprstkovo muzeum, které má skutečně velmi bohaté sbírky, velký, bohatý sbírkový fond, tak bylo také do tohoto projektu zapojeno a právě v loňském roce přišla na nás řada, protože v rámci toho projektu jsme připravovali výstavu Fetish Modernity a tato výstava se konala v letním období v Náprstkově muzeu a v současné době probíhá ve Vídni v Etnologickém muzeu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, mě vždycky potěší, když zjistím, že třeba v kontextu se světem na tom nejsme tak v něčem špatně. Tak mi řekněte, potěšte mě, že naše Náprstkovo muzeum v kontextu s těmi ostatními muzei je dobře na tom.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
No, já musím říct, že skutečně, jak slyším od kolegů, já jsem těch etnologických muzeí v Evropě moc nenavštívila, navštívila jsem asi 3 nebo 4 a slyším, že naše sbírkové fondy jsou nesmírně bohaté. Ona ta historie geneze vývoje Náprstkova muzea je zcela odlišná od těch ostatních muzeí evropských, protože my jsme ty sbírky vlastně získávali buď dary nebo nákupy naprosto cílenými, protože Vojta Náprstek, který měl rád orientalistiku, orientoval se na východní kultury krom teda jiného, tak vlastně podporoval naše cestoval. On jim zadával vlastně tematické úkoly, co mají nakoupit do těch sbírek nebo mu sami ty dary přinášeli. Takže my nejsme to typické koloniální muzeum, které vlastně takzvaně v uvozovkách ukořistilo ty sbírky, my jsme je dostávali a máme skutečně skvosty a ty skvosty máme částečně vystaveny v expozici na Betlémském náměstí. No a převážná část toho sbírkového fondu se nachází v depozitářích.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já tohle to můžu potvrdit, protože v minulém období díky vám probíhalo také na Dvojce Českého rozhlasu ve Šťastné cestě takové občasné povídání s vámi a s vašimi pracovníky vašeho muzea o nejrůznějších cestovatelích. Většinou takových těch zapomenutých. A oni velice často právě Náprstkovu muzeu věnovali ty sbírky. Tak já bych řekl, že ty sbírky, které jsou vaše, jsou takové, já bych to nazval takovým slovem zažité, že mají prostě nějaký vztah, že to není přesně to, co jste říkala, přivezeno z kolonií.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
Ano, každý ten předmět má svůj příběh a já vám ještě chci říct, že vlastně díky tomu, těm vstupům do vašeho pořadu, tak se nám ozývali i současní třeba cestovatelé nebo sběratelé, kteří mají doma ve svých domácnostech nějaké sbírky a dostali jsme darem některé věci.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to mám radost, že jsme přispěli k obohacení sbírek Náprstkova muzea.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je dnes hostem ředitelka Náprstkova muzea v Praze, paní doktorka Eva Dittertová. No, ale my jsme si nepopovídali ještě o tom, jak jste se vlastně dostala až přímo do Náprstkova muzea. Co jste dělala před tím, po studiu?

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
No, tak ta cesta byla trošku jako složitější, i když ne tak úplně. Já jsem vlastně, jak jsem říkala, vystudovala archivnictví, tak bylo naprosto logické, abych šla pracovat do archivu. Shodou okolností dneska jsme si na to vzpomněla, když jsem šla sem k vám do studia, že jsem se ucházela o místo ve Vojenském historickém archivu tady na Invalidovně nebo v Invalidovně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je tady hned vedle.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
Ano, to je tady hned vedle. No, ale musím říct, že když jsem tam přišla, tak to prostředí se mi moc nelíbilo, ač jsem si myslela, že jsem ten studijní typ a badatelský a že bych mohla, ne. Takže potom jsem se vrátila do rodného kraje a asi tak 3 roky jsem pracovala v Blovicích. Tenkrát se to muzeum jmenovalo Okresní muzeum Plzeň-jih. No, to jsem taky nebyla moc spokojená, tak jsem se vrátila do Prahy a asi tak 2 roky jsem dělala knižní redaktorku. Potom jsem se vdala, byla jsem na mateřské dovolené, přišel rok 90. Já jsem před tím ještě studovala muzeologii v Brně, postgraduální studium. A tam jsem se seznámila s kolegy z Chebu. No a jednoho dne mi zavolali a řekli, hele, my vypisujeme výběrové řízení na ředitele Muzea v Chebu, nechceš se přihlásit. A já jsem do toho telefonu řekla ne, já prostě chci pracovat v Praze a já vlastně o Chebu nic nevím, já vím akorát, že je od Prahy na západ.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Což je pravda tedy.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
To je pravda. 28.února byl dedline na odevzdání přihlášek, tak mi znovu volali, jestli jsem tu přihlášku poslala, já jsem říkala ne. Takže expresem šla přihláška do výběrového řízení do Chebu a já jsem se skutečně 1.dubna 1990 stala ředitelkou tehdy chebského muzea. Ta situace byla trošku složitější, protože jsme tam neměli vůbec žádné zázemí. Muž pracoval v Praze, měli jsme malé dítě, takže jsme jezdili na víkendy do Prahy, já z Chebu. Tak jsme to tak různě dělali a nakonec jsme se v tom kraji usídlili. Koupili jsme dům, velikou ruinu v obci Prameny u Mariánských Lázní. Já jsem dojížděla, asi 15 nebo 16 let jsem vlastně denně dojížděla do toho Chebu. A potom přišla krušná chvilka, o které možná si ještě popovídáme. Ale musím říct, že skutečně muzeum a muzejnictví je moje osudová láska a já jsem v Chebu prožila krásných 20 let. Myslím si, že muzejník si ve svém profesním a osobním životě nemůže víc jako přát. Já jsem vybudovala 2 expozice, zrekonstruovali jsme 2 domy na náměstí, udělali jsme strašně moc jako od výtvarných až po sbírkové výstavy. To muzeum se stalo skutečně jako velmi známým muzeem. Pracovali jsme vlastně s muzei tam v německém příhraničí, různé projekty česko-německé a ta práce mě strašně bavila. Stala jsem se vlastně patriotem celého toho regionu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se říct, že by ředitel muzea mohl to muzeum jaksi upravovat k obrazu svému? To znamená, že, dejme tomu, tam taky se projevují vaše záliby, zájmy, zaměření.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
No, já jsem tuhle otázku nečekala, protože, pane Rosáku, to rozhodně. To je prostě vaše vize. Jednak ta vize musí mít odbornou stránku, ale samozřejmě do toho vnášíte své představy, své imprese a vlastně i takovej svůj vkus. Já si jako vybavuju jako některé momenty, kdy jsem třeba něco chtěla udělat takhle a třeba kolegové, třeba technické oddělení třeba natře lavičky namodro nebo nabílo a mně se to nelíbilo. Takže vnášíte do toho jednak ten estetickej vkus, ale samozřejmě tam musí být ten odborný. A musím říct, že v tom Chebu se mi poštěstilo pracovat s velmi kvalitními odborníky. Víte, on ten Cheb byl vlastně do roku 89 taková výspa a často tam chodili lidé, kteří třeba v centru nemohli pracovat. Takže tam skutečně bylo velmi dobré zázemí, když jsem tam přišla.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď si trošičku od muzejnictví, muzeí a expozic odskočíme, a to do vlastně taky takové galerie, ale do galerie klasiků českého humoru. To už naši posluchači tuší, protože v tuhle dobu jsou zvyklí právě vždycky poslouchat a objevovat třeba trošičku pozapomenuté postavy z této galerie. No, tak tahle ta zrovna přímo pozapomenutá není, protože doktorka Eva Dittertová si vybrala Jirku Bartošku. 

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
To určitě není zapomenutý. No, já pana Bartošku mám moc ráda. Jednak jsme spolu zahajovali jednu výstavu Vladimíru Franzovi v Karlových Varech. No a potom samozřejmě je to takový golfový matador a to mě prostě okouzluje a vždycky, když ho vidím v Karlových Varech, jak tam vpodvečer hraje, tak se dívám a jsem prostě ráda, že je v Karlových Varech víc osobností.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte si, že mu to jde Jirkovi? Mezi náma takhle, já mu to neprozradím.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
Víte, ono v golfu je to tak, že každej říká, že mu to nejde, ale vono to prostě jde, protože i když ten golf se říká, že nejde naučit, ale stále jsme v takovým tom jako, že si chceme ten golfovej handicap snižovat, takže prostě v takovým napětí. Ale to je to, co vás jako udržuje. Ono při tom sedavém zaměstnání je to úplně bezvadnej sport.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak Jirka si to taky pochvaluje, i když on při tom musí mít tu svou nezbytnou cigaretu.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
Jo, to právě je signifikantní pro něho.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď si dáme Jirku Bartošku. Ovšem nebude sám, protože to bude ukázka z filmu Líbáš jako bůh.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vypadá to, vypadá, vážení a milí posluchači, že těmi pravými lidmi na místa ředitelů různých muzeí jsou asi vzdělané dámy, protože když tady sedím dneska v Tandemu s ředitelkou Náprstkova muzea v Praze, doktorkou Evou Dittertovou, tak nebudeme sami, protože za chviličku se ohlásí další ředitelka muzea, a to bude paní doktorka Zuzana Strnadová, ředitelka Muzea hlavního města Prahy. Tak jestlipak se povedlo spojení. Haló! 

PhDr. Zuzana STRNADOVÁ, ředitelka Muzea hlavního města Prahy
--------------------
Ano, jsem tady. Dobré dopoledne.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobré dopoledne, paní ředitelko. Tak paní Eva Dittertová si vás přála a chce vás teď určitě pozdravit.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
No, ahoj, Zuzko. Já jsem si tě přála, protože vím, spolu spolupracujeme jednak a jednak my jsme spolu prožili úžasný léta, kdy jsme spolupracovali já jako předsedkyně Asociace muzeí a galerií a ty jako předsedkyně Českého výboru ICOM a musím říct, že na to velmi ráda vzpomínám. Ta doba byla úžasná pro české muzejnictví. No, ale teď nás čekají také naše společné projekty, tak proto jsem si tě vybrala. Moc tě zdravím.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobře, že jste to zmínila, paní doktorko, protože se chci zeptat paní doktorky Strnadové, jak můžou muzea hlavního města Prahy.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
Národního muzea.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak v rámci Národního muzea a Náprstkova muzea, jak můžou spolupracovat? Na jaké bázi? Tak, paní doktorko, povídejte.

PhDr. Zuzana STRNADOVÁ, ředitelka Muzea hlavního města Prahy
--------------------
No, tak můžou spolupracovat velice dobře. Já si myslím, že všechna muzea i v rámci Prahy hodně spolupracují, protože koneckonců každý tady máme takový svůj vymezený prostor. A když ty prostory propojíme, tak vznikají bezvadné projekty. My tedy konkrétně budeme spolupracovat teď na výstavě japonských hraček v námi provozovaném zámeckém areálu Ctěnice.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vy do toho budete přidávat, paní doktorko Dittertová?

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
My právě zapůjčujeme Muzeu města Prahy velmi krásnou kolekci japonských hraček.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co do toho dáváte vy, paní doktorko Strnadová?

PhDr. Zuzana STRNADOVÁ, ředitelka Muzea hlavního města Prahy
--------------------
My do toho dáváme úžasný, krásný prostor, který máme teď asi třičvrtě roku a kam se už naučili chodit návštěvníci. Tento prostor chceme zaměřit hlavně na představení řemesel, tradiční lidové kultury. A vždycky bychom tam rádi měli nějakou výstavu pro děti, pokud možno, i takovou hravou, interaktivní. A vlastně všechny tyto podmínky splňuje právě i výstava, na které spolupracujeme s Náprstkovým muzeem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je možná dobře vědět, že vaše Muzeum hlavního města Prahy není pouze v té budově na Florenci, ale že máte víc takových depandance, viďte. Je to tak? Takže řekněte, přibližně, kde všude.

PhDr. Zuzana STRNADOVÁ, ředitelka Muzea hlavního města Prahy
--------------------
Tak tradičně Muzeum hlavního města Prahy expoziční objekty byly budova na Florenci, kterou jste zmínil, dále budova bývalé podskalské silnice Na výtoni a od roku 2000 Müllerova vila. My jsme už někdy před 2 lety čile komunikovali s naším zřizovatelem, že máme dokončené depozitáře, sbírky máme ošetřené, ale potřebovali bychom prostor pro jejich vystavení, protože vlastně pro výstavy máme jenom tu hlavní budovu na Florenci. A tak se stalo to, že minulý rok v létě jsme dostali jednak zámecký areál Ctěnice a jednak Pražské věže, které jsme začali provozovat vlastně teď od ledna a února.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak se budem těšit, že ve všech těchto prostorách na nás vyjukne nějaká příjemná výstava a my tam rádi zavítáme. Moc vám děkuju, paní doktorko. Děkuje vám určitě i paní doktorka Dittertová.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
Tak, Zuzko, děkuju taky moc. A těším se, až 16.března na vernisáži ve Ctěnicích.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, taky, na shledanou.

PhDr. Zuzana STRNADOVÁ, ředitelka Muzea hlavního města Prahy
--------------------
Já se také těším a těším se na všechny návštěvníky ve všech našich objektech. Na shledanou.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
Ahoj, ahoj.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsme si s mým dnešním hostem v Tandemu, ředitelkou Náprstkova muzea v Praze, doktorkou Evou Dittertovou povídali o tom jejím dojíždění, Cheb, prameny, Praha a zpátky a tam a pořád, tak jste zmínila, paní doktorko něco, že to nebylo úplně příjemné, že to možná se rovnalo krušným chvilkám ve vašem životě. Dá se říct?

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
Jo, tak určitě, protože já jsem si myslela, že bez toho chebského muzea nemohu žít a najednou prostě se stala taková záležitost, že jsem si přestala rozumět se svými mladšími kolegy, tak jsem se rozhodla, že budu jako pracovat jinde. A přišla úžasná nabídka. Skutečně musím říct, že to je ta krušná chvilka, o který nevíte, že vám přinese později to dobré.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako všechno zlé může být k něčemu dobré.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
Všechno zlé je k něčemu dobré. A 1.srpna 2010 jsem nastoupila na ředitelské místo do Náprstkova muzea. Nejprve jsem z toho měla velké obavy, ale musím říct, že díky bezvadným kolegům nejen teda v Náprstkově muzeu, ale i v celém Národním muzeu, protože my jsme sbírkový odbor, jsme jedním z 5 muzeí Národního muzea, tak díky managementu Národního muzea si myslím, že jsem se do té problematiky, která pro mě byla do té doby trošku velkou neznámou, tak jsem se dostala a ta práce mě skutečně jako nesmírně baví. A vlastně mě ani neobtěžuje to dojíždění, protože moje rodina se nepřestěhovala do Prahy. My se vlastně vidíme s mým mužem a s dcerou se vidíme o víkendu, někdy prostě mám upravenou pracovní dobu a jsem tomu nesmírně ráda, protože, jak už jsem říkala na začátku, že muzejnictví je moje osudová láska.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jo, kdyby se dalo Náprstkovo muzeum přesunout blíž k vám, k Pramenům, tak.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
To by nešlo, protože génius loci Betlémského náměstí je skutečně spjat s Náprstkovým muzeem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je pravda. Já si myslím, že o Náprstkově muzeu si ještě dneska v té chvilce, která nám do konce našeho Tandemu zbývá, popovídáme.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdybyste měla, paní ředitelko, dejme tomu, teď několika větami pozvat naše posluchače do Náprstkova muzea na tom krásném Betlémském náměstí, o kterém jsme si před chvilkou, před písničkou povídali, tak já nepochybuju, že by to bylo asi na Karla Maye.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
Vy jste tam byl, pane Rosáku.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to bylo něco úžasného. Já jsem si užil úžasně, protože jsem taková dobrodružná povaha. A co dalšího?

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
No, my máme v současné době skutečně výstavu Po stopách Karla Maye, ta výstava je velmi úspěšná. Musím říct, že možná díky také tomu spotu, který běží v České televizi. Nevím, jestli jste viděl, jak ředitelku Náprstkova muzea skalpují u sloupu smrti.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to jsem teda neviděl a to mě mrzí. Teda ne, že bych vám to přál samozřejmě.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
Takže naši návštěvníci se ptají, tak kde je ta ředitelka? Už je skalpovaná? Už jí dorostly vlasy? Takže to musím říct, že ta výstava je velmi úspěšná. Chodí tam hlavně menší návštěvníci, ale také chodí takoví ty senioři nebo chodí rodiny s dětma, protože Karel May, to je vlastně literatura, která nás provázela od dětství a myslím si až do vyšších věků. Takže ta výstava se těší velké oblibě. A my teď připravujeme i takovou mimořádnost pro naše návštěvníky, připravujeme takzvaný Týden originálů, protože některé papírové originály nemohou být vystaveny po celou dobu trvání výstavy. A připravujeme originální korespondenci Karla Maye s nakladatelem Vilímkem. Je to korespondence, která se nachází v literárním archivu Památníku národního písemnictví, protože my tu výstavu pořádáme ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví. Takže po dobu zhruba 10 dnů bude tato korespondence vystavena v Náprstkově muzeu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak co chystáte dál? Protože výstava Karla Maye nasadila vysoko laťku a teď ji určitě nebudete chtít podlejzat.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
Ano, je to tak. My připravujeme, na podzimní měsíce připravujeme, v rámci Národního muzea máme tematické výstavní celky. V letošním roce je to téma peněz, tak my připravujeme výstavu Čas zámořských objevů. A na tom teď velmi intenzivně pracujeme, s paní doktorkou Klávšťovou, spolupracujeme i s kolegy z knihovny Národního muzea a myslím si, že se do toho velmi začínáme ponořovat, protože hledáme sbírkové předměty, které vlastně by připomínaly a které by souvisely se zámořskými objevy. A moc se těšíme na tu výstavu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to se těším taky, protože nedávno jsem narazil na takové zajímavé okolnosti života a cesty Kryštofa Kolumba do Ameriky. Například to, že vedl třeba 2 deníky. To já jsem vůbec nevěděl. Představte si, ten jeden byl falešný, a to proto, to vám prozradím jenom tak ze známosti.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
No, tak to bude určitě pro nás taky zajímavé.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Představte si, vedl ho proto, tam dával falešné údaje o vzdálenosti od Španělska, protože ti námořníci se hrozně báli, že se moc vzdalují od svých domovů, tak představte si. Takové a jiné věci určitě na výstavě najdeme.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
Určitě, určitě a já se moc těším.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já taky a moc děkuju za dnešní příjemnou návštěvu doktorce Evě Dittertové, ředitelce Náprstkova muzea v Praze. Díky a ať se daří.

PhDr. Eva DITTERTOVÁ, ředitelka Náprstkova muzea v Praze
--------------------
Děkuji taky.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Pořad: Tandem  |  Stanice: Region - Praha a střední Čechy
Čas vysílání: pátek 11:04, sobota 04:04,  |  Délka pořadu: 56 minut  
 

Nové články v rubrice

Vyberte si svůj region

 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace