Prase jsem hrál pro lidi v hospodě. Bylo to fyzicky náročný, říká Jiří Vyorálek
Prvorepublikový podnikatel Jaroslav Valenta i vedoucí představitel KSČ Klement Gottwald získali v seriálové podobě tvář Jiřího Vyorálka. Talentovaný herec nemá po rozsáhlých televizních projektech První republika a České století o nabídky nouzi, začátky byly ovšem složitější. Vyprávěl o nich Janu Rosákovi.
V Třebíči se urodila řada herecky zajímavých osobností. Vedle Miroslava Donutila, Miloslava Mejzlíka, Oldřicha Navrátila nebo Jiřího Pechy pochází z města na Vysočině také Jiří Vyorálek. Dnes se s ním můžete setkávat na televizních obrazovkách v seriálech i reklamách, už v sedmé nebo osmé třídě si ostatně řekl, že se mu líbí předvádět se.
„Kousek za městem rostou Dukovany, které stavěl můj tatínek, vypadalo to proto na technika na Dukovanech nebo truhláře, práce se dřevem, což mě taky bavilo. Ale kromě toho mi dala přiklad moje starší sestra, která dělala amatérské divadlo s Jardou Deylem v Třebíči. Začal jsem jí hrozně závidět to předvádění se a volnost srandy. Že si člověk může dovolit věci, který si normálně v životě dovolit nemůže.“
Říkal jsem jim, že už mě nebaví umývat okna a hrát v divadle zadarmo, tak ať mě vezmou Na provázek. A oni že jo. Takže mě tam vzali.
Přihlásil se do dramatického kroužku. A když viděl, že pár starších kamarádů zakotvilo na konzervatoři, přihlásil se na ni také. Studoval ji čtyři roky, posléze se přesunul na JAMU. „Mně se tam moc líbilo, můj studijní přístup je takový rozvolněný. Nakonec z toho bylo 10 let hereckého školení. Potom hned po JAMU vzniklo nezávislé Divadlo 7 a půl, které vedli Matěj Růžička a Petr Štindl. Založili si své divadlo, do kterého jsem přešel po čtvrťáku. To byla vlastně volná noha a potom jsem umýval výklady a jezdil sbírat jahody, aby bylo z čeho žít.“
K mytí oken Jiří Vyorálek ale neměl žádný odpor. Chodil po městě, vídal se s lidmi, znal nejkratší městské trasy, aby stihl co nejvíc míst. A k tomu hrál v Divadle 7 a půl inscenaci Prase, monodrama, které hrál po hospodách pro lidi.
„Uzavřel jsem to nějakou pomyslnou stovkou. Už to na mě bylo moc jezdit po hospodách. Co si budeme vykládat, tam to začínalo zabijačkou, kde jsem do lidí nalil punčák. Oni se většinou bránili a chtěli, abych pil s nimi. A já jsem před sebou měl celý představení a pak cestu domů. Nebo tam někde zůstat a pokračovat dál ve večírku. Ono to bylo fyzicky dost náročný. Ale s Prasetem jsem jezdil asi 5 let.“
Umývání oken i Prase ale nakonec nechal za sebou, řekl si, že se může živit ve svém oboru, a zavolal šéfům do divadla Husa na provázku. „Říkal jsem jim, že už mě nebaví umývat okna a hrát v divadle zadarmo, tak ať mě vezmou Na provázek. A oni že jo. Takže mě tam vzali,“ popisuje začátky své kariéry Jiří Vyorálek.
Poslechněte si celý rozhovor Jana Rosáka s Jiřím VyorálkemVíce z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
