Před koncertem mám vždycky strach a trému, přiznal František Nedvěd
Jeden z nejvýraznějších zástupců české country, folku a trampských písní se i po desítkách let koncertování cítí nesvůj, když se chystá před publikum. I o tom se rozpovídal zpěvák František Nedvěd, který navštívil po dlouhých sedmi letech Tandem Jana Rosáka.
Na začátku své kariéry vystupoval František Nedvěd se skupinami Brontosauři a Spirituál kvintet, aby se později vydal na úspěšnou sólovou dráhu stejně jako jeho bratr Jan. V současnosti osmašedesátiletý zpěvák účinkuje v doprovodu své skupiny, ve které mimo jiné hraje na kytaru i jeho syn Vojtěch. Jablko očividně nepadlo daleko od stromu.
Vyjdu na pódium, po první písničce je to všechno ze mě pryč. Ale kdybys mě viděl, jak se tam předtím rozcházím, jak si mnu ruce a jak si říkám ‚ne, bude dobře‘. Víš, mám k tomu takovou správnou pokoru.
„Vojta si najednou usmyslel, že si chce natočit desku, že si chce vydat CD. A pořád hledal materiál. Nakonec přišel na to, že u mého bratra Honzy je nepřeberné množství písniček, které buďto nebyly nikdy vydaný, anebo je nikdo ani nezná. A já jsem říkal ‚No tak na co čekáš?‘ Tak vybral 15 písniček, natáčel je vlastně Milan Plechatý s Vojtou a já jsem tam zpíval sbory, musím tedy říct, že se mi to strašně líbí. Je to jednoduchý, říká to všechno, co to potřebuje. Není tam zbytečný sólo, zbytečná kytara, není tam vůbec nic zbytečnýho, je to udělaný tak, jak se mi to nejvíc líbí.“
V hudební branži se ale drží i starší syn František: „Druhý syn je zas takový, že zpívá, ale dělá si úpravy normálních popových písniček. Třeba i od Kabátů a Queenů. Všechno má nastudovaný, takže vytváří takový mišmaš. Taky se mi líbí, co a jak dělá. Jenom se už vzdaluje od mé tvorby. Kdežto Vojta zůstal pod mými křídly, zůstal si tam svobodně a volně, protože jsem je nikdy k ničemu nenutil. Všechno si dělali podle svého nejlepšího svědomí.“
Zpocené ruce před koncertem
Zkušený František Nedvěd, který má za sebou stovky koncertních vystoupení, ale před každým vstupem na pódium překvapivě znervózní. Jde údajně o kombinaci pokory, strachu a trémy: „Vyjdu na pódium, po první písničce je to všechno ze mě pryč. Ale kdybys mě viděl, jak se tam předtím rozcházím, jak si mnu ruce a jak si říkám ‚ne, bude dobře‘. Víš, mám k tomu takovou správnou pokoru.“
Předkoncertní nervozitu zažije v roce 2016 František Nedvěd mnohokrát. Loni odehrál 120 vystoupení a nechystá se polevit: „Teď na začátku roku nemůžu říkat, jestli jich budu mít 120 nebo 70, nevím, ale doufám, že to půjde ve stejných stopách. Chci hlavně hrát, hrát, hrát.“
Poslechněte si celý rozhovor Jana Rosáka s Františkem NedvědemVíce z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
