Robert Záruba - sportovní komentátor
3. červen 2013
Jan Rosák si pozval do talk show Tandem Roberta Zárubu, sportovního komentátora České televize. Dozvěděli jste se od něj například, že rád pátrá v archivech České televize a rozhlasu po záznamech utkání a na co nejraději vzpomíná, když se ohlédne za televizní prací.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači. Z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Dnes jsem si do studia pozval muže, o němž klidně mohu říct, že se stal ve své profesi už pojmem. Vůbec si nedovedeme asi představit, že bychom jeho hlas neslyšeli a jeho tvář neviděli třeba při nedávném mistrovství světa v hokeji. Ano, tušíte správně, hostem Tandemu je sportovní komentátor Robert Záruba. Vítám vás, Roberte, dobrý den.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než ovšem provedeme první pomyslné buly, tak si dáme jako vždycky písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak abych zůstal u té terminologie hokejové, tak to první buly, kde bylo vedeno, kde jste se narodil, jinými slovy.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Aha. Narodil jsem se v Praze na Vinohradech a už je to 45, vlastně už skoro 46 let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už jste takhle starý? Říkám já ...
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Já jsem, já jsem začínal docela brzo no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já říkám z pozice svý 65. Let. No, takže v Praze. A trávil jste takové to útlé dětství ...
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
V Praze na Vinohradech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak jako takhle mezi těma, mezi těma barákama sportovně, anebo jste byl takovej spíš ten, ten kluk, kterej chodil spíš do knihovny?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Důležitá okolnost toho dětství spočívala v tom, že na Vinohradech, ale ne mezi barákama, protože my jsme bydleli kousíček od Grébovky, takže v Grébovce jsem vlastně začal hrát hokej, fotbal, všechny lumpárny, všechny vylomeniny, co jsme se navyváděli, tak byly právě tam v té Grébovce a okolí. Tam bylo ještě jedno takové malé hřišťátko Kotovka, to už dneska není, to je zastavěné k mé velké lítosti. A vlastně tam to všechno tak nějak začalo. A souběžně s tím ne knihovna, respektive já jsem nemusel chodit do knihovny, protože knihovna byla doma. Můj táta je neuvěřitelný sběratel knih a jakoukoli knihu jsem vždycky chtěl, tak vždycky pro ni nějak sáhnul a vytáhnul jí. A přesněji řečeno, sám mi ty knihy nutil. Tak tím mně to trošku taky zošklivil, ale na druhou stranu, na druhou stranu cokoli krásné nebo jakékoli jiné literatury nebyl u nás doma nikdy problém. Takže já jsem do knihovny vlastně nikdy moc nechodil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Po čem jste nejvíc tak sahal? Dobrodružství ...
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Dobrodružství, Foglerovky, Verneovky, to bylo moje. Neměl jsem moc Mayovky úplně jako sečtěné, ale kromě téhle literatury, tak, tak jsem hodně četl odmalička vlastně právě to, co mě potom k tomu dovedlo - sportovní, sportovní literatura. Ani si nevzpomenu, která ta knížka sportovní byla první, ale přečetl jsem tehdy vlastně sportovní memoáry, pokud se to tak dá nazvat, skoro všechny od Ludvíka Daňka přes později teda jsem se dostal i ke knížkám Oty Pavla memoáry všech hokejistů, co tady vůbec kdy mohly vyjít tehdy. A samozřejmě, když jsem dostal v roce 1978 Zlatou knihu ledního hokeje, tak tu jsem opravdu přelouskal od začátku do konce ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A byl jste ztracen.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
... a to už, to už se to tak nějak jako potvrdilo to, k čemu to všechno směřovalo. Ale vlastně profesně jsem ještě nevěděl, jak se jako k tomuhle tomu sportu jako dostat nebo jak to vlastně provést, ale věděl jsem, že nějak bych chtěl být spojený se sportem, ale nevěděl jsem ještě přesně jak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jako žák jste byl takovej jako učenlivej nebo, nebo jste byl, vy jste to ze začátku řekl, ty lumpárny trošičku že tam byly.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
To jsem přehnal, já jsem zas lumpárny nedělal. Ale jo, tak normálně jako normální kluci asi na Vinohradech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a to směřování, myslím, profesní, už bylo jako opravdu zřetelný, anebo to bylo pořád tak jako, jakože jste si zahrával s tou myšlenkou, že by někdy možná ten sport tam byl?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Já jsem si s tím zahrával. Já jsem vlastně na základní škole tak jako nevěděl, co obnáší profese žurnalisty, novináře, a netroufal jsem si doma to ani navrhnout nebo tak nějak o tom přemýšlet, ale pravda je, že jsem to vlastně už vykonával trošku to, tu přípravu nevědomě, protože jsem si psal referáty ze zápasů, na kterých jsem byl. Psal jsem si, psal jsem si popisky k fotografiím, které jsem si vystřihával ze Stadionu. To byl rituál. Stadion nejdřív přečíst a potom rozstříhat. Některé výtisky jsem si musel kupovat dvakrát, protože jsem si chtěl schovávat takové ty speciální díly k mistrovství světa ve fotbalu, k hokeji, tak ty jsem si. Jedno jsem si rozstříhal vždycky a to druhé jsem si, jsem si schoval celé. A to rozstříhané jsem si lepil do sešitu ty fotografie a psal jsem si popisky. To byly moje první novinářské pokusy tak někdy od takových asi 9, 10 letech. No a potom jsem si začal psát celé jakoby referáty a psal jsem si výsledky. Poslouchal jsem naprosto pravidelně s Mikrofonem za hokejem, občas s Mikrofonem za kopanou tehdy, takže to byly moje takové začátky. Samozřejmě jsem se díval na sport v televizi. Jakmile něco šlo, tak jsem se díval, ať to byla plochá dráha nebo, nebo hokej, nebo atletika, to celkem bylo jedno. A zároveň jsem se snažil ten sport i pěstovat. Takže ono to tak nějak všechno šlo jedno vedle druhého.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď už víte, vážení a milí, vy, kteří byste možná se chtěli vydat ve stopách Roberta Záruby, jak na to.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mít jako hosta v Tandemu takového komentátora sportovního, jakým je Robert Záruba a nezeptat se ho na jeho názor na právě skončené mistrovství světa v hokeji, nedávno skončené, tak to by byl samozřejmě hřích. Robert už to má v sobě určitě trochu uleželé, takže teď už můžete tak trošičku alespoň malinko zanalyzovat, proč? Protože to se ptá naše veřejnost, samozřejmě trošičku ne že by byla jaksi naštvaná, ale spíš tak se smutkem jaksi, proč to tentokrát vlastně nevyšlo?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Já myslím, že to bylo zklamání, že ten tým zklamal. Proč zklamal, k tomu asi vede celá řada klíčů nebo důvodů k tomu vysvětlení. Já si myslím, že tak jak národní tým se ukazuje v celé sezoně, že potom i na tom mistrovství to si trošičku, a tentokrát to hodně platilo, jakoby přenáší, takový ten duch toho, toho mužstva. A letos ten duch, to byl takový nějaký záhadný duch, protože očaroval úplně střelbu toho týmu. My jsme celou sezonu marně hledali nějakého střelce v tom národním mužstvu, ať už hrál, a i když ten tým hrál v jakémkoli složení, ať už zkoušel hrát aktivně nebo vyčkávat, ať už opravdu to přeházel přes levý křídlo po pravýho obránce, tak pořád tam chyběl takový jako jasný střelec, a nenašli jsme ho ani na tom mistrovství. A to byla ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vždyť dokonce přijel střelec jako třeba Tlustý, že jo, tam na něj padl ten duch.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
A stejně tak byli infikováni tím virem, který ten tým prostě si v sobě nesl celou sezonu takové zvláštní prokletí. Já nepamatuji takovou sezonu. Od roku 1920 se nestalo, aby ten národní tým měl třeba tolik zápasů, v kterých nedal gól, aby měl takové problémy se střelbou i na mistrovství světa, kde, kde by měli být lepší hráči nebo lepší střelci, řekněme, sebevědomější. A oni, oni zapadli úplně přesně do toho z mnoha asi důvodů. Tak to je takový jeden povšechný jakoby důvod, příčina toho, proč se ten tým neprosadil víc, protože hokej se hraje na góly a my jsme v té obraně taky měli trochu problémy, ale zdaleka ne takové jako v útoku. To si myslím, že byl jeden takový důvod. Jsem rád, že mezi ty důvody nemohu zařadit nějaké vnitřní spory v tom týmu, protože ty jsem já teda, byť jsem vnější pozorovatel, nezaznamenal. Takže to je takové jediné štěstí v neštěstí. Ale zároveň je třeba říct, že ten peloton týmu na mistrovství světa se vyrovnává. Vyrovnává se v tom, že dneska už součet jmen, slavných jmen nestačí k tomu, aby sám o sobě jaksi zastrašil tou, tou silou těch jmen, tou vahou těch osobností soupeře, který je dobře připraven jako tým.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak Švýcaři o tom přesvědčili zcela jasně.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Švýcaři. Ale i Francouzi, kteří porazili Rusko, absolutní senzace, Američané, kteří dokázali rovněž zvítězit nad Ruskem ve čtvrtfinále dost výrazně. Český tým měl problémy s Dánskem, se Slovinskem, to jsme nezažili v minulosti tolikrát. Takže dobře připravený tým může dělat velké potíže i týmům, které papírově vypadají silněji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, Roberte, dlouho se chci zeptat na otázku, teď mám konečně příležitost zeptat se odborníka. Vysvětlete mi, proč vlastně se v průběhu té sezony pořád sestavuje nějaký národní tým, který hraje na nějakých těch různých Karjala a já vím co, a potom z toho týmu tam v podstatě nikdo nehraje. Má to nějaký smysl vůbec?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Má, ale ono není pravda, že by tam úplně nikdo nehrál, ono z NHL přijelo vlastně 11 hráčů a 14 hráčů bylo vlastně z Evropy, takže ten základ byl z toho týmu, který se sestavuje celou sezonu. A ten národní tým tady je od roku 1909 a on byl měl mít svůj program a měl by ty lidi bavit. Hlavně je tu pořád poptávka po zápasech národního týmu, ať už hraje v jakékoli sestavě. Já to vidím na sledovanosti těch zápasů, když porovnám sledovanost utkání běžného ligového nebo jakéhokoli jiného mezinárodního utkání, kde nehrají čeští hokejisté, se zápasy české reprezentace. Tam je to dobře vidět, že prostě to mužstvo ty lidi zajímá. Je to, je to asi taková tradice, že v listopadu, v prosinci a v únoru lidi očekávají, že národní tým se jim nějak předvede, v nějaké sestavě. A už jsme si trochu zvykli, že to není ta nejsilnější možná sestava. Na druhou stranu, už jsem říkal, hokej se vyrovnává a ono vlastně dneska ten národní tým, to už není těch 30 lidí, jako to bylo v 70. letech v té úplně klasické éře, kterou já miluju, ale dneska je to podstatně širší okruh lidí, kteří za ten národní tým mohou hrát a mohou v něm být prospěšní a mohou pro ten národní tým a vlastně pro ten hokejový národ něco udělat i v těch zápasech, které nemají ten kalibr mistrovství světa. Takže ten program svůj smysl má a lidi ho prostě mají rádi. Aspoň si myslím, že hodně diváků to pořád sleduje.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak před písničkou vám předvedl Robert Záruba svou analýzu neúspěchu na mistrovství světa v hokeji, tak takhle jako kniha samozřejmě nemluvil od samého začátku, to se k tomu musel nějak propracovat. Čili vy jste si nejprve dělal ty výstřižky z toho Stadionu, to už víme, a pak jste se rozhodl, že by to mohlo opravdu být vaší profesí. Začal jste tím pádem jaksi cílevědomě studovat novinařinu?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Začal, ale tam je obrovský skok asi nejdůležitější v tom mém životě a nejtěžší, který jsem musel udělat a to je ten přerod od toho soukromého psaní k tomu psaní veřejnému. Já jsem vlastně ani nevěděl, jak to funguje. Já jsem přišel do redakce tehdejší Mladé fronty v Panské ulici, přinesl jsem tam nějaký článek, já nevěděl, na koho se mám obrátit. Jestli by to, třeba se na to někdo nepodíval, jestli by to třeba někdo nevydal, já jsem měl představu ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pamatujete si, o čem byl?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
No, ale byla to hrozná, taková moralita, ale úplně hloupá prostě o tom, jak se má sportovat, že to je zdraví, nějaká úplná pitomost. Teda takhle, ona to není pitomost, ale tehdy prostě když se na to podívám dnešníma očima, to prostě byl vlastně úplně banální obsah, a tam jsem tak jako, já nevěděl, na koho se mám obrátit, jestli vlastně nebudu muset složit nějaké peníze, aby mi to otiskli, přesně naopak než to potom vlastně jako funguje. Takže ty začátky udělat tenhle ten přeskok, bylo hrozně těžké a pro mě obtížné, a strašně mi to usnadnila právě škola, na kterou jsem se dostal fakulta žurnalistiky, kde jsem se dostal mezi okruh lidí, kteří se bavili o stejných věcech jako já, s kterými jsme probírali od rána do večera nejenom teda novinařinu, ale i to ostatní, lidi kolem novinařiny, všechno možný od politiky přes sport po kulturu, úplně všechno, takže tahle ta škola, byť na ní mnozí nadávají, že vlastně je k ničemu nepřipravila, tak mně hrozně pomohla a vlastně mě nasměrovala, byť už jsem v tý době vlastně rok nebo dva pracoval externě v redakci sportu v televizi, tak tahle ta škola mně vlastně dala takové sebevědomí pro tu pro profesi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A do té televize jste přišel taky s nějakým takovým článečkem?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
No, skoro, skoro. No to byla, to byl hrozně kuriózní nástup, protože já jsem se neodvažoval vůbec jakoby nějak si tohle to sám zařídit, takže můj táta mi vlastně dojednal takovou praxi v redakci motorismu, v té motoristické části sportovní redakce při prázdninách v době, kdy mi bylo 17. A shodou náhod ten telefon tenkrát, když tam volal táta, jestli to jako platí, tak ten telefon zvedl Vladimír Drbohlav, můj stále kolega dneska, a říkal jo jo, vemte ho, ale motorismus zrovna tady teďka nepotřebujeme, máme tady úplně jiný starosti, potřebujeme úplně jinou práci, tak ať zejtra přijde. Tak jsem tam přišel a už vlastně jsem tam od tý doby až na pár krátkých odskoků vlastně zůstal. A jenom díky tomu, že vlastně jsem se tam pomaličku, polehoučku dostával, tenkrát to šlo podstatně pomaleji, navíc v 17 letech tam nikdo nebyl, tam všichni ti externisti byli podstatně starší, tak, tak díky tomu, že jsem tam vydržel, tak vlastně jsem se pak dostal vlastně k té profesi i blíž. No ale byla to zase dlouhá cesta, protože já jsem tehdy jako neměl takovou tu drzost, jako, jako mám dneska.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ale hokej tam měl pod palcem kdo? Jarda Suchánek ne?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Kdepak, kdepak. Jan Slepička, Petr Vichnar, takže oni dva. Ale to já jsem vůbec ani nepomyslel. Tam ještě pod nimi byla celá řada, na to já jsem vůbec nemyslel na komentování hokeje, já jsem toužil po tom jezdit, natáčet reportáže z hokeje, a ani to nebylo jednoduché. Tam byla spousta externích redaktorů, kteří tohle to jaksi měli, měli pod palcem, počínaje Otou Černým a konče bezejmenných prost externistů, kteří ale byli starší a zkušenější než já, takže já jsem na tu šanci nejdřív vůbec natočit jakoukoli reportáž, čekal půl roku, pak další půlrok pauza, zase jsem dostal jednu šanci, zase jsem čekal, protože tam té práce nebylo zas tak moc a těch vlčáků na to bylo hodně. Takže já jsem se k tomu jako dostával velice pozvolna a pomalu, a k hokeji vlastně jsem se propracoval až, já nevím, po hrozně dlouhé době.
/ Písnička /
/ Zprávy /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Před chvilkou před písničkou jsme udělali radost svému hostovi Robertu Zárubovi tím hezkým záznamem jedné ze slavných scének Suchého - Šlitra. Teď můžete, Roberte, udělat radost nám, když zavzpomínáte na ty nejslavnější chvíle před mikrofonem a kamerami České, Československé televize, protože vaše, váš výkřik přepište dějiny je samozřejmě už, už v dějinách, co si budeme povídat. Ale to není jediná záležitost, která vás nepochybně nadchla. Tak na co tak nejraději vzpomínáte, protože toho by bylo opravdu hodně, tak spíš vybereme takové hajlajty.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
I to bude těžké, ale rád vzpomínám na takové, na taková léta, kdy vlastně jsme s něčím začínali, co si potom, co se potom usadilo, takže rád vzpomínám na podzim 92, kdy jsme začínali s pořadem Buly, to byl tehdy ještě magazín, a vyvinulo se to vlastně za 20 let do té formy buly hokej živě do vlastně unikátního pořadu, který nabízí vstupy na nejenom na ten hlavní stadion, kde se hraje velké televizní utkání, ale i na 2 až 7, pardon až 6 dalších stadionu, kde se hrají souběžně další zápasy. A to je adrenalin, jaký si nikdo neumí představit. Je to trochu inspirováno pořadem s Mikrofonem za hokejem, ale není to úplně ten stejný formát, protože televize má trošku jiné, jiná pravidla. To by byl moc velký zmatek, kdybychom to dělali tak jako v rádiu. V rádiu to sedí přesně, tam reportér jaksi může dohnat ten, to časové mírné zpoždění, když přijde na něj řada trochu později, než padne gól, v televizi je to trošku jinak. A tohle to určitě, na to rád vzpomínám na ty začátky úplně toho magazínu, kdy jsme jednu klapku točili třeba 18krát, protože 15krát jsem to spletl já a pak 3krát technika prostě zaváhala, takže na to rád vzpomínám, protože to byly úplné začátky něčeho, co, co přetrvalo do dneška. Potom samozřejmě jsou taková ta slavná mistrovství a slavné olympijské hry, kde se stalo něco, co si lidé hodně pamatují a já se musím přiznat, že já si spíš jaksi vážím těch mistrovství méně nápadných, které ale si myslím, že se mi povedli víc třeba komentátorsky nebo, nebo z hlediska programu než třeba právě olympijské hry v Naganu, které z mého pohledu nebyly až tak úplně perfektní. Tam se povedl ten závěr, ten poslední týden, ale ten první týden pro mě, to byla katastrofa. Tam vůbec ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte štěstí, že si na to nikdo nepamatuje.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Ne, ne, ne, přesně tak, přesně tak. Tam, tam jednak jsem měl nějaké osobní indispozice, že jsem tam měl nějakou virózu na začátku, ale hlavně mi to nějak tak nešlo. Já mám vždycky k sobě hodně výhrad a tenkrát jsem jich měl opravdu hodně na začátku. Já jsem se na ty hry hodně dlouho připravoval, protože to bylo poprvé, kdy startovali profesionálové z NHL na olympijských hrách a já jsem na to chtěl být náležitě připraven, a když jsem odjížděl do toho, odlétali, když jsme odlétali do toho Nagana, tak, tak se mi zdálo, že ta příprava není úplně kompletní a to pro mě je nejhorší pocit, jaký může být. Takže já ten týden jsem to tam ještě tak jako doháněl, jsem si myslel, že to jako nějak si to dopřipravím, no a nakonec to prostě jsem to stihl tak tak na ten, na ten druhý týden, že jsem s tím byl asi víc spokojený. Ale to jsou takové drobnosti. Oni si myslím, že diváci to ani třeba ani nezaznamenají, takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No já vůbec ani nevím v podstatě, o čem mluvíte, co to je ta příprava, jaksi co? Poznat hráče?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Ne, ne, ne. To je, to je vlastně spousta věcí, protože tam v televizi vlastně je ta, je ta pauza, kdy takzvaně, jak říkají Angličané, game does not progress, že se hra nevyvíjí, že se nehraje, je pauza a hráči střídají, tak tam ten komentátor vlastně musí odvézt pozornost někam jinak, mluví o nějakém hráči nebo o nějakém jevu nebo o nějakém prvku té hry, nebo o stadionu, anebo, já nevím o čem, o turnaji, a tohle to se musí trošičku připravit, aby to nebylo monotónní, aby to bylo zajímavé i tady v té, v té pasáži, kdy ten divák nesleduje jenom tu hru,a ale aby ho bavilo i to ostatní. A to chce přípravu, to jako nejde udělat jen tak. Takže proto třeba si rád vzpomínám na jiné turnaji. Třeba moc rád vzpomínám na rok 97, kdy se hrálo mistrovství světa v Helsinkách trošku jiným způsobem než předtím i potom. Tam těch 6 nejlepších týmů hrálo vlastně takový miniturnaj v té druhé fázi, a pak se ještě hrálo utkání o bronz a dvě utkání o zlato. A tenhle systém mi přišel vůbec nejlepší, protože byl velmi dramatický a líbilo se mi, jak se tam porovnávají ty nejlepší týmy jeden s druhým, a i si myslím, že to by šlo dobře z hlediska komentování. A potom si rád vzpomínám na roky 2000 a 2001, kdy jsme vyhráli, kdy český tým vyhrál na mistrovství světa a my jsme poprvé použili takzvaný dělený komentář, to znamená komentátor a expert na mistrovství světa. V roce 2000 to byl, tam byl se mnou Miloš Holáň a o tok později Martin Hosták a Slavomír Lener. A to už, to už jako mělo trošičku jiné, jiné parametry, protože tenhle ten způsob komentování vlastně používáme do dneška, ale tehdy to bylo poprvé, takže možná proto ještě s jakým úspěchem to bylo, tak, tak proto si třeba na to rád vzpomínám.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už tady mluvil Robert Záruba, můj dnešní host v Tandemu, o tom, že některé mistrovství, některá sportovní akce se mu vyvedla lépe, některé méně, ale pochopitelně jsou dokonce takové chvíle a naši posluchači a diváci to mají ze všeho nejradši, když se komentátor, moderátor, herec a podobně přizná k něčemu, co se vyloženě nepovedlo, kdy vyloženě plaval a kdy vyloženě nevěděl, čeho se chytit. A já si myslím, že nemusím nikomu teď dlouze vysvětlovat, že když člověk jaksi komentuje něco živého a nemá žádný psaný text, tak je to přímo nasnadě, že něco takového nastane. Nastalo?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Nastalo mnohokrát samozřejmě. To se mi stalo. Ale nejčastěji je to v situaci, kdy člověk zanedbá přípravu, anebo na tu přípravu nemá čas, anebo neví, že by tu přípravu vůbec měl dělat, což se mi stalo několikrát v olympijském studiu. Já vlastně během letních olympijských her jsem byl poprvé vlastně v dějišti až v Londýně loni. Vždycky jsem vlastně to studio od roku 92 uváděl jako takový hostitel z Prahy. A mnohokrát se stalo, že komentátor na místě se nepropojil, problém linky, vypadlo to, cokoli, jakýkoli zádrhel technický a potom ten průvodce, ten redaktor ve studiu se promění v toho zástupného komentátora, v toho záskokáře a má vlastně nějak smysluplně komentovat věc, o které nemusí mít úplně jako jasno. A to se mi právě několikrát stalo a tam jsou nejpůvabnější jako historky. Vybavuje se mi záskok za Petra Svěceného na závodech v kanoistice. Tam byl kanadský pár, který jsem četl, protože Kanaďani, že jo, day se čte dej, tak jsem, tam byli dva bratři Badyové, Bady, Bady, a Bady, Bady jeli prostě dobře v té rozjížďce, takže jsem mnohokrát o nich mluvil pochvalně, postoupili dál, jestli to bylo semifinále nebo už dokonce medailový závod, jestli měli medaili nevím, ale v každém případě jsem o nich několikrát mluvil. A Petr Svěcený mi napsal tehdy už SMS nebo mi to pak psal e-mailem, vím, že jsem to dostal písemně, protože mi napsal: Roberte, dobrý, všechno jsi to zvládnul, ale maďarští emigranti, bratři Budajové, se vyslovují stále stejně. To, že jezdí za Kanadu, na tom nic nemění. Takže Budaj, Budaj prostě byli pro mě Bady, Bady, a od tý doby prostě to mám často na talíři tohle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to já si myslím, že jste omluven, protože Američani sami říkají "čem elajsis" místo Chanze Lise.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
To jsou samozřejmě trošku jiné mravy jako, jak angličtináři jako přebírají naše jména, ale, ale tohle to jako je taková jedna z těch historek ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bady, Bady.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
... která baví.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Robert Záruba už nám tady nastínil spoustu zákoutí i takových těch, která neznáte a nevidíte na první pohled na televizní obrazovce ze své profese, ale ještě jsme nemluvili třeba o vašem osobním sportování, protože já vím, že vy jste skvělý sportovec, že si ...
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Já jsem sportovec, zůstaneme u toho sportovec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Nebudeme tomu dávat žádné přívlastky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak jako myslím si v intencích jaksi amatérismu vám to jde. Co nejradši?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Já mám nejradši míčové kolektivní hry od fotbalu, přes hokej, který se teda hraje s pukem, ale já ho počítám prostě za kolektivní hru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to kulatý, no.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Mám hrozně rád florbal, který jsem dlouho hrál závodně, teď se k tomu zase vracím, ale už v kategorii veteránů. Mám rád tenis, mám rád plážový volejbal, to je dokonce smíšená záležitost, což je na tom zábavné. Mám rád prostě sporty, u kterých je jako víc lidí a kde, kde se může projevit i nějaká jakoby tvořivost. Přestože jsem dělal závodně vlastně nejvíc atletiku, když jsem teda byl v dorostu nebo v žácích, tak vlastně takové to jenom běhání vlastně mně vlastně až tak nikdy nepřirostlo k srdci. Já ten atletický trénink jsem vždycky se celý těšil až v závěru budeme hrát fotbal, nebo, nebo budeme hrát softbal, což byl doplňkový tehdy sport pro nás, tak tam. Ale jako bavila mě ta parta na tom, ale, ale vždycky, když je u toho balon, tak jsem radši.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to potom se musí projevit na tom komentování, když člověk tak nějak ví, o čem to je. Ví, o čem je řeč, zná, dejme tomu, ne sice úplně dokonale, ale třeba taková ta, prostě jemné nuance té hry, že víte prostě, o čem mluvíte. Když člověk přijde třeba, dejme tomu, má sport rád, ale nikdy ho nedělal a chce mluvit o tenise, no tak se může dostat i do docela směšných souvislostí.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
To ano, ale jsou i případy, a řekl bych, že to vůbec jako nevadí, kolegů, kteří vlastně sport nedělali nebo nedělali na té vrcholové úrovni, anebo třeba ani ho nemůžou dělat na té vrcholové úrovni, viz moderní gymnastika. Který komentátor může dělat moderní gymnastiku? Já neznám takového člověka. Samozřejmě to je parketa pro ženu, ale my máme kolegu, který tyhle umělecké sporty, krasobruslení, sportovní gymnastiku, moderní gymnastiku, tance, aerobic, který, on tomu opravdu rozumí, je v kontaktu s těmi lidmi, je uvnitř toho prostředí, umí popsat jednotlivé prvky, skoky, piruety, všechno, a přesto to nikdy nedělal. A vůbec mu to v tom jako nepřekáží, prostě se to naučil, prostě tomu rozumí a udržuje si kontakt s tím prostředím, a myslím si, že je respektovaným novinářem v téhle té specifické pro nás oblasti trochu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ještě bychom si mohli popovídat, co vás teď čeká v nejbližší době, protože to samozřejmě čeká i nás na televizní obrazovce. Máme 3.června dneska, takže kam máte namířeno?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Teď do archivu, teď musím dát dohromady archiv a v červnu chystám, doufám, že to vyjde, pár takových překvapení v pořadu, který se jmenuje Archiv Zet, kde vlastně velice rád předvádím divákům staré zapomenuté kousky. Někdy ty kousky jsou nejen zapomenuté, ale i ztracené. A já se snažím ty některé slavné zápasy nebo závody najít a to nejenom v České nebo tedy v archivu té pozůstalosti Československé televize, který je dost děravý a dost jaksi nepopsaný a dost špatně se v něm hledá a hlavně některé věci jsou opravdu nenávratně ztracené, a je jich strašně moc, 60., 70. let, to je úplná katastrofa, tak já se snažím ty věci doplňovat, rekonstruovat a předvádět znova. Takže to mě hrozně baví. A samozřejmě, že mimochodem je tam docela těsné spojení s rozhlasem, protože pokud získám záznam nějakého zápasu z minulosti, tak většinou jenom s mezinárodním zvukem bez televizního tehdejšího komentáře. A tam potom, protože ten televizní komentář už dohledat nejde, tak vlastně vždycky se obracím na rozhlas, jestli náhodou v rozhlasovém archivu není rozhlasová reportáž. A ona se k tomu i často líp hodí na to vzpomínání, protože víc identifikuje ty hráče a pro ty vzpomínky to, si myslím, je přínosnější. Takovou mou soukromou závratí byl třeba, byla rekonstrukce mistrovství světa, finále mistrovství světa z roku 1962 Československo - Brazílie s tím nádherným momentem, gólem Josefa Masopusta, vůbec s celým tím zápasem, který jsem vždycky strašně toužil vidět, a úplně náhodou jsem se k němu dostal, v rádiu k němu byl zachován komentář ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Karla Maliny.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
... Karla Maliny a Oskara Many, a to spojení dalo dohromady tak úžasný zážitek, že tím jsme vlastně jako ozdobily tady ten, tu sérii toho Archivu Zet a předvedli jsme to jednak k narozeninám Josefa Masopusta a jednak k tomu vlastně výročí loni, které bylo od Chile 1962. Takže něco podobného budu chystat teď na léto. A samozřejmě léto je pro mě vždycky přípravou pak na tu hlavní sezonu, protože to by se připravit potom už nedalo. Příští sezonu nás čekají olympijské hry v Soči, hokejová sezona se všemi tedy hlavními body kromě, kromě olympijského turnaje, který Česká televize nevysílá, tak vlastně tam bude, tam bude celá řada jako dalších úkolů, které je potřeba, které je potřeba vyřešit a doladit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My se budeme těšit na ty další úžasné zážitky v podání Roberta Záruby a jeho kolegů, protože to jsou potom úžasné zážitky, které sdílíme všichni, celý národ a nemusí to být úplně vždycky, když se přepisují dějiny. Moc děkuju, Roberte, za vaše dnešní příjemné povídání a hodně zdaru. Na shledanou.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Děkuju za pozvání a hezký den.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači. Z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Dnes jsem si do studia pozval muže, o němž klidně mohu říct, že se stal ve své profesi už pojmem. Vůbec si nedovedeme asi představit, že bychom jeho hlas neslyšeli a jeho tvář neviděli třeba při nedávném mistrovství světa v hokeji. Ano, tušíte správně, hostem Tandemu je sportovní komentátor Robert Záruba. Vítám vás, Roberte, dobrý den.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než ovšem provedeme první pomyslné buly, tak si dáme jako vždycky písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak abych zůstal u té terminologie hokejové, tak to první buly, kde bylo vedeno, kde jste se narodil, jinými slovy.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Aha. Narodil jsem se v Praze na Vinohradech a už je to 45, vlastně už skoro 46 let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už jste takhle starý? Říkám já ...
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Já jsem, já jsem začínal docela brzo no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já říkám z pozice svý 65. Let. No, takže v Praze. A trávil jste takové to útlé dětství ...
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
V Praze na Vinohradech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak jako takhle mezi těma, mezi těma barákama sportovně, anebo jste byl takovej spíš ten, ten kluk, kterej chodil spíš do knihovny?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Důležitá okolnost toho dětství spočívala v tom, že na Vinohradech, ale ne mezi barákama, protože my jsme bydleli kousíček od Grébovky, takže v Grébovce jsem vlastně začal hrát hokej, fotbal, všechny lumpárny, všechny vylomeniny, co jsme se navyváděli, tak byly právě tam v té Grébovce a okolí. Tam bylo ještě jedno takové malé hřišťátko Kotovka, to už dneska není, to je zastavěné k mé velké lítosti. A vlastně tam to všechno tak nějak začalo. A souběžně s tím ne knihovna, respektive já jsem nemusel chodit do knihovny, protože knihovna byla doma. Můj táta je neuvěřitelný sběratel knih a jakoukoli knihu jsem vždycky chtěl, tak vždycky pro ni nějak sáhnul a vytáhnul jí. A přesněji řečeno, sám mi ty knihy nutil. Tak tím mně to trošku taky zošklivil, ale na druhou stranu, na druhou stranu cokoli krásné nebo jakékoli jiné literatury nebyl u nás doma nikdy problém. Takže já jsem do knihovny vlastně nikdy moc nechodil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Po čem jste nejvíc tak sahal? Dobrodružství ...
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Dobrodružství, Foglerovky, Verneovky, to bylo moje. Neměl jsem moc Mayovky úplně jako sečtěné, ale kromě téhle literatury, tak, tak jsem hodně četl odmalička vlastně právě to, co mě potom k tomu dovedlo - sportovní, sportovní literatura. Ani si nevzpomenu, která ta knížka sportovní byla první, ale přečetl jsem tehdy vlastně sportovní memoáry, pokud se to tak dá nazvat, skoro všechny od Ludvíka Daňka přes později teda jsem se dostal i ke knížkám Oty Pavla memoáry všech hokejistů, co tady vůbec kdy mohly vyjít tehdy. A samozřejmě, když jsem dostal v roce 1978 Zlatou knihu ledního hokeje, tak tu jsem opravdu přelouskal od začátku do konce ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A byl jste ztracen.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
... a to už, to už se to tak nějak jako potvrdilo to, k čemu to všechno směřovalo. Ale vlastně profesně jsem ještě nevěděl, jak se jako k tomuhle tomu sportu jako dostat nebo jak to vlastně provést, ale věděl jsem, že nějak bych chtěl být spojený se sportem, ale nevěděl jsem ještě přesně jak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jako žák jste byl takovej jako učenlivej nebo, nebo jste byl, vy jste to ze začátku řekl, ty lumpárny trošičku že tam byly.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
To jsem přehnal, já jsem zas lumpárny nedělal. Ale jo, tak normálně jako normální kluci asi na Vinohradech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a to směřování, myslím, profesní, už bylo jako opravdu zřetelný, anebo to bylo pořád tak jako, jakože jste si zahrával s tou myšlenkou, že by někdy možná ten sport tam byl?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Já jsem si s tím zahrával. Já jsem vlastně na základní škole tak jako nevěděl, co obnáší profese žurnalisty, novináře, a netroufal jsem si doma to ani navrhnout nebo tak nějak o tom přemýšlet, ale pravda je, že jsem to vlastně už vykonával trošku to, tu přípravu nevědomě, protože jsem si psal referáty ze zápasů, na kterých jsem byl. Psal jsem si, psal jsem si popisky k fotografiím, které jsem si vystřihával ze Stadionu. To byl rituál. Stadion nejdřív přečíst a potom rozstříhat. Některé výtisky jsem si musel kupovat dvakrát, protože jsem si chtěl schovávat takové ty speciální díly k mistrovství světa ve fotbalu, k hokeji, tak ty jsem si. Jedno jsem si rozstříhal vždycky a to druhé jsem si, jsem si schoval celé. A to rozstříhané jsem si lepil do sešitu ty fotografie a psal jsem si popisky. To byly moje první novinářské pokusy tak někdy od takových asi 9, 10 letech. No a potom jsem si začal psát celé jakoby referáty a psal jsem si výsledky. Poslouchal jsem naprosto pravidelně s Mikrofonem za hokejem, občas s Mikrofonem za kopanou tehdy, takže to byly moje takové začátky. Samozřejmě jsem se díval na sport v televizi. Jakmile něco šlo, tak jsem se díval, ať to byla plochá dráha nebo, nebo hokej, nebo atletika, to celkem bylo jedno. A zároveň jsem se snažil ten sport i pěstovat. Takže ono to tak nějak všechno šlo jedno vedle druhého.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď už víte, vážení a milí, vy, kteří byste možná se chtěli vydat ve stopách Roberta Záruby, jak na to.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mít jako hosta v Tandemu takového komentátora sportovního, jakým je Robert Záruba a nezeptat se ho na jeho názor na právě skončené mistrovství světa v hokeji, nedávno skončené, tak to by byl samozřejmě hřích. Robert už to má v sobě určitě trochu uleželé, takže teď už můžete tak trošičku alespoň malinko zanalyzovat, proč? Protože to se ptá naše veřejnost, samozřejmě trošičku ne že by byla jaksi naštvaná, ale spíš tak se smutkem jaksi, proč to tentokrát vlastně nevyšlo?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Já myslím, že to bylo zklamání, že ten tým zklamal. Proč zklamal, k tomu asi vede celá řada klíčů nebo důvodů k tomu vysvětlení. Já si myslím, že tak jak národní tým se ukazuje v celé sezoně, že potom i na tom mistrovství to si trošičku, a tentokrát to hodně platilo, jakoby přenáší, takový ten duch toho, toho mužstva. A letos ten duch, to byl takový nějaký záhadný duch, protože očaroval úplně střelbu toho týmu. My jsme celou sezonu marně hledali nějakého střelce v tom národním mužstvu, ať už hrál, a i když ten tým hrál v jakémkoli složení, ať už zkoušel hrát aktivně nebo vyčkávat, ať už opravdu to přeházel přes levý křídlo po pravýho obránce, tak pořád tam chyběl takový jako jasný střelec, a nenašli jsme ho ani na tom mistrovství. A to byla ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vždyť dokonce přijel střelec jako třeba Tlustý, že jo, tam na něj padl ten duch.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
A stejně tak byli infikováni tím virem, který ten tým prostě si v sobě nesl celou sezonu takové zvláštní prokletí. Já nepamatuji takovou sezonu. Od roku 1920 se nestalo, aby ten národní tým měl třeba tolik zápasů, v kterých nedal gól, aby měl takové problémy se střelbou i na mistrovství světa, kde, kde by měli být lepší hráči nebo lepší střelci, řekněme, sebevědomější. A oni, oni zapadli úplně přesně do toho z mnoha asi důvodů. Tak to je takový jeden povšechný jakoby důvod, příčina toho, proč se ten tým neprosadil víc, protože hokej se hraje na góly a my jsme v té obraně taky měli trochu problémy, ale zdaleka ne takové jako v útoku. To si myslím, že byl jeden takový důvod. Jsem rád, že mezi ty důvody nemohu zařadit nějaké vnitřní spory v tom týmu, protože ty jsem já teda, byť jsem vnější pozorovatel, nezaznamenal. Takže to je takové jediné štěstí v neštěstí. Ale zároveň je třeba říct, že ten peloton týmu na mistrovství světa se vyrovnává. Vyrovnává se v tom, že dneska už součet jmen, slavných jmen nestačí k tomu, aby sám o sobě jaksi zastrašil tou, tou silou těch jmen, tou vahou těch osobností soupeře, který je dobře připraven jako tým.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak Švýcaři o tom přesvědčili zcela jasně.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Švýcaři. Ale i Francouzi, kteří porazili Rusko, absolutní senzace, Američané, kteří dokázali rovněž zvítězit nad Ruskem ve čtvrtfinále dost výrazně. Český tým měl problémy s Dánskem, se Slovinskem, to jsme nezažili v minulosti tolikrát. Takže dobře připravený tým může dělat velké potíže i týmům, které papírově vypadají silněji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, Roberte, dlouho se chci zeptat na otázku, teď mám konečně příležitost zeptat se odborníka. Vysvětlete mi, proč vlastně se v průběhu té sezony pořád sestavuje nějaký národní tým, který hraje na nějakých těch různých Karjala a já vím co, a potom z toho týmu tam v podstatě nikdo nehraje. Má to nějaký smysl vůbec?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Má, ale ono není pravda, že by tam úplně nikdo nehrál, ono z NHL přijelo vlastně 11 hráčů a 14 hráčů bylo vlastně z Evropy, takže ten základ byl z toho týmu, který se sestavuje celou sezonu. A ten národní tým tady je od roku 1909 a on byl měl mít svůj program a měl by ty lidi bavit. Hlavně je tu pořád poptávka po zápasech národního týmu, ať už hraje v jakékoli sestavě. Já to vidím na sledovanosti těch zápasů, když porovnám sledovanost utkání běžného ligového nebo jakéhokoli jiného mezinárodního utkání, kde nehrají čeští hokejisté, se zápasy české reprezentace. Tam je to dobře vidět, že prostě to mužstvo ty lidi zajímá. Je to, je to asi taková tradice, že v listopadu, v prosinci a v únoru lidi očekávají, že národní tým se jim nějak předvede, v nějaké sestavě. A už jsme si trochu zvykli, že to není ta nejsilnější možná sestava. Na druhou stranu, už jsem říkal, hokej se vyrovnává a ono vlastně dneska ten národní tým, to už není těch 30 lidí, jako to bylo v 70. letech v té úplně klasické éře, kterou já miluju, ale dneska je to podstatně širší okruh lidí, kteří za ten národní tým mohou hrát a mohou v něm být prospěšní a mohou pro ten národní tým a vlastně pro ten hokejový národ něco udělat i v těch zápasech, které nemají ten kalibr mistrovství světa. Takže ten program svůj smysl má a lidi ho prostě mají rádi. Aspoň si myslím, že hodně diváků to pořád sleduje.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak před písničkou vám předvedl Robert Záruba svou analýzu neúspěchu na mistrovství světa v hokeji, tak takhle jako kniha samozřejmě nemluvil od samého začátku, to se k tomu musel nějak propracovat. Čili vy jste si nejprve dělal ty výstřižky z toho Stadionu, to už víme, a pak jste se rozhodl, že by to mohlo opravdu být vaší profesí. Začal jste tím pádem jaksi cílevědomě studovat novinařinu?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Začal, ale tam je obrovský skok asi nejdůležitější v tom mém životě a nejtěžší, který jsem musel udělat a to je ten přerod od toho soukromého psaní k tomu psaní veřejnému. Já jsem vlastně ani nevěděl, jak to funguje. Já jsem přišel do redakce tehdejší Mladé fronty v Panské ulici, přinesl jsem tam nějaký článek, já nevěděl, na koho se mám obrátit. Jestli by to, třeba se na to někdo nepodíval, jestli by to třeba někdo nevydal, já jsem měl představu ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pamatujete si, o čem byl?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
No, ale byla to hrozná, taková moralita, ale úplně hloupá prostě o tom, jak se má sportovat, že to je zdraví, nějaká úplná pitomost. Teda takhle, ona to není pitomost, ale tehdy prostě když se na to podívám dnešníma očima, to prostě byl vlastně úplně banální obsah, a tam jsem tak jako, já nevěděl, na koho se mám obrátit, jestli vlastně nebudu muset složit nějaké peníze, aby mi to otiskli, přesně naopak než to potom vlastně jako funguje. Takže ty začátky udělat tenhle ten přeskok, bylo hrozně těžké a pro mě obtížné, a strašně mi to usnadnila právě škola, na kterou jsem se dostal fakulta žurnalistiky, kde jsem se dostal mezi okruh lidí, kteří se bavili o stejných věcech jako já, s kterými jsme probírali od rána do večera nejenom teda novinařinu, ale i to ostatní, lidi kolem novinařiny, všechno možný od politiky přes sport po kulturu, úplně všechno, takže tahle ta škola, byť na ní mnozí nadávají, že vlastně je k ničemu nepřipravila, tak mně hrozně pomohla a vlastně mě nasměrovala, byť už jsem v tý době vlastně rok nebo dva pracoval externě v redakci sportu v televizi, tak tahle ta škola mně vlastně dala takové sebevědomí pro tu pro profesi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A do té televize jste přišel taky s nějakým takovým článečkem?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
No, skoro, skoro. No to byla, to byl hrozně kuriózní nástup, protože já jsem se neodvažoval vůbec jakoby nějak si tohle to sám zařídit, takže můj táta mi vlastně dojednal takovou praxi v redakci motorismu, v té motoristické části sportovní redakce při prázdninách v době, kdy mi bylo 17. A shodou náhod ten telefon tenkrát, když tam volal táta, jestli to jako platí, tak ten telefon zvedl Vladimír Drbohlav, můj stále kolega dneska, a říkal jo jo, vemte ho, ale motorismus zrovna tady teďka nepotřebujeme, máme tady úplně jiný starosti, potřebujeme úplně jinou práci, tak ať zejtra přijde. Tak jsem tam přišel a už vlastně jsem tam od tý doby až na pár krátkých odskoků vlastně zůstal. A jenom díky tomu, že vlastně jsem se tam pomaličku, polehoučku dostával, tenkrát to šlo podstatně pomaleji, navíc v 17 letech tam nikdo nebyl, tam všichni ti externisti byli podstatně starší, tak, tak díky tomu, že jsem tam vydržel, tak vlastně jsem se pak dostal vlastně k té profesi i blíž. No ale byla to zase dlouhá cesta, protože já jsem tehdy jako neměl takovou tu drzost, jako, jako mám dneska.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ale hokej tam měl pod palcem kdo? Jarda Suchánek ne?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Kdepak, kdepak. Jan Slepička, Petr Vichnar, takže oni dva. Ale to já jsem vůbec ani nepomyslel. Tam ještě pod nimi byla celá řada, na to já jsem vůbec nemyslel na komentování hokeje, já jsem toužil po tom jezdit, natáčet reportáže z hokeje, a ani to nebylo jednoduché. Tam byla spousta externích redaktorů, kteří tohle to jaksi měli, měli pod palcem, počínaje Otou Černým a konče bezejmenných prost externistů, kteří ale byli starší a zkušenější než já, takže já jsem na tu šanci nejdřív vůbec natočit jakoukoli reportáž, čekal půl roku, pak další půlrok pauza, zase jsem dostal jednu šanci, zase jsem čekal, protože tam té práce nebylo zas tak moc a těch vlčáků na to bylo hodně. Takže já jsem se k tomu jako dostával velice pozvolna a pomalu, a k hokeji vlastně jsem se propracoval až, já nevím, po hrozně dlouhé době.
/ Písnička /
/ Zprávy /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Před chvilkou před písničkou jsme udělali radost svému hostovi Robertu Zárubovi tím hezkým záznamem jedné ze slavných scének Suchého - Šlitra. Teď můžete, Roberte, udělat radost nám, když zavzpomínáte na ty nejslavnější chvíle před mikrofonem a kamerami České, Československé televize, protože vaše, váš výkřik přepište dějiny je samozřejmě už, už v dějinách, co si budeme povídat. Ale to není jediná záležitost, která vás nepochybně nadchla. Tak na co tak nejraději vzpomínáte, protože toho by bylo opravdu hodně, tak spíš vybereme takové hajlajty.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
I to bude těžké, ale rád vzpomínám na takové, na taková léta, kdy vlastně jsme s něčím začínali, co si potom, co se potom usadilo, takže rád vzpomínám na podzim 92, kdy jsme začínali s pořadem Buly, to byl tehdy ještě magazín, a vyvinulo se to vlastně za 20 let do té formy buly hokej živě do vlastně unikátního pořadu, který nabízí vstupy na nejenom na ten hlavní stadion, kde se hraje velké televizní utkání, ale i na 2 až 7, pardon až 6 dalších stadionu, kde se hrají souběžně další zápasy. A to je adrenalin, jaký si nikdo neumí představit. Je to trochu inspirováno pořadem s Mikrofonem za hokejem, ale není to úplně ten stejný formát, protože televize má trošku jiné, jiná pravidla. To by byl moc velký zmatek, kdybychom to dělali tak jako v rádiu. V rádiu to sedí přesně, tam reportér jaksi může dohnat ten, to časové mírné zpoždění, když přijde na něj řada trochu později, než padne gól, v televizi je to trošku jinak. A tohle to určitě, na to rád vzpomínám na ty začátky úplně toho magazínu, kdy jsme jednu klapku točili třeba 18krát, protože 15krát jsem to spletl já a pak 3krát technika prostě zaváhala, takže na to rád vzpomínám, protože to byly úplné začátky něčeho, co, co přetrvalo do dneška. Potom samozřejmě jsou taková ta slavná mistrovství a slavné olympijské hry, kde se stalo něco, co si lidé hodně pamatují a já se musím přiznat, že já si spíš jaksi vážím těch mistrovství méně nápadných, které ale si myslím, že se mi povedli víc třeba komentátorsky nebo, nebo z hlediska programu než třeba právě olympijské hry v Naganu, které z mého pohledu nebyly až tak úplně perfektní. Tam se povedl ten závěr, ten poslední týden, ale ten první týden pro mě, to byla katastrofa. Tam vůbec ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte štěstí, že si na to nikdo nepamatuje.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Ne, ne, ne, přesně tak, přesně tak. Tam, tam jednak jsem měl nějaké osobní indispozice, že jsem tam měl nějakou virózu na začátku, ale hlavně mi to nějak tak nešlo. Já mám vždycky k sobě hodně výhrad a tenkrát jsem jich měl opravdu hodně na začátku. Já jsem se na ty hry hodně dlouho připravoval, protože to bylo poprvé, kdy startovali profesionálové z NHL na olympijských hrách a já jsem na to chtěl být náležitě připraven, a když jsem odjížděl do toho, odlétali, když jsme odlétali do toho Nagana, tak, tak se mi zdálo, že ta příprava není úplně kompletní a to pro mě je nejhorší pocit, jaký může být. Takže já ten týden jsem to tam ještě tak jako doháněl, jsem si myslel, že to jako nějak si to dopřipravím, no a nakonec to prostě jsem to stihl tak tak na ten, na ten druhý týden, že jsem s tím byl asi víc spokojený. Ale to jsou takové drobnosti. Oni si myslím, že diváci to ani třeba ani nezaznamenají, takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No já vůbec ani nevím v podstatě, o čem mluvíte, co to je ta příprava, jaksi co? Poznat hráče?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Ne, ne, ne. To je, to je vlastně spousta věcí, protože tam v televizi vlastně je ta, je ta pauza, kdy takzvaně, jak říkají Angličané, game does not progress, že se hra nevyvíjí, že se nehraje, je pauza a hráči střídají, tak tam ten komentátor vlastně musí odvézt pozornost někam jinak, mluví o nějakém hráči nebo o nějakém jevu nebo o nějakém prvku té hry, nebo o stadionu, anebo, já nevím o čem, o turnaji, a tohle to se musí trošičku připravit, aby to nebylo monotónní, aby to bylo zajímavé i tady v té, v té pasáži, kdy ten divák nesleduje jenom tu hru,a ale aby ho bavilo i to ostatní. A to chce přípravu, to jako nejde udělat jen tak. Takže proto třeba si rád vzpomínám na jiné turnaji. Třeba moc rád vzpomínám na rok 97, kdy se hrálo mistrovství světa v Helsinkách trošku jiným způsobem než předtím i potom. Tam těch 6 nejlepších týmů hrálo vlastně takový miniturnaj v té druhé fázi, a pak se ještě hrálo utkání o bronz a dvě utkání o zlato. A tenhle systém mi přišel vůbec nejlepší, protože byl velmi dramatický a líbilo se mi, jak se tam porovnávají ty nejlepší týmy jeden s druhým, a i si myslím, že to by šlo dobře z hlediska komentování. A potom si rád vzpomínám na roky 2000 a 2001, kdy jsme vyhráli, kdy český tým vyhrál na mistrovství světa a my jsme poprvé použili takzvaný dělený komentář, to znamená komentátor a expert na mistrovství světa. V roce 2000 to byl, tam byl se mnou Miloš Holáň a o tok později Martin Hosták a Slavomír Lener. A to už, to už jako mělo trošičku jiné, jiné parametry, protože tenhle ten způsob komentování vlastně používáme do dneška, ale tehdy to bylo poprvé, takže možná proto ještě s jakým úspěchem to bylo, tak, tak proto si třeba na to rád vzpomínám.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už tady mluvil Robert Záruba, můj dnešní host v Tandemu, o tom, že některé mistrovství, některá sportovní akce se mu vyvedla lépe, některé méně, ale pochopitelně jsou dokonce takové chvíle a naši posluchači a diváci to mají ze všeho nejradši, když se komentátor, moderátor, herec a podobně přizná k něčemu, co se vyloženě nepovedlo, kdy vyloženě plaval a kdy vyloženě nevěděl, čeho se chytit. A já si myslím, že nemusím nikomu teď dlouze vysvětlovat, že když člověk jaksi komentuje něco živého a nemá žádný psaný text, tak je to přímo nasnadě, že něco takového nastane. Nastalo?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Nastalo mnohokrát samozřejmě. To se mi stalo. Ale nejčastěji je to v situaci, kdy člověk zanedbá přípravu, anebo na tu přípravu nemá čas, anebo neví, že by tu přípravu vůbec měl dělat, což se mi stalo několikrát v olympijském studiu. Já vlastně během letních olympijských her jsem byl poprvé vlastně v dějišti až v Londýně loni. Vždycky jsem vlastně to studio od roku 92 uváděl jako takový hostitel z Prahy. A mnohokrát se stalo, že komentátor na místě se nepropojil, problém linky, vypadlo to, cokoli, jakýkoli zádrhel technický a potom ten průvodce, ten redaktor ve studiu se promění v toho zástupného komentátora, v toho záskokáře a má vlastně nějak smysluplně komentovat věc, o které nemusí mít úplně jako jasno. A to se mi právě několikrát stalo a tam jsou nejpůvabnější jako historky. Vybavuje se mi záskok za Petra Svěceného na závodech v kanoistice. Tam byl kanadský pár, který jsem četl, protože Kanaďani, že jo, day se čte dej, tak jsem, tam byli dva bratři Badyové, Bady, Bady, a Bady, Bady jeli prostě dobře v té rozjížďce, takže jsem mnohokrát o nich mluvil pochvalně, postoupili dál, jestli to bylo semifinále nebo už dokonce medailový závod, jestli měli medaili nevím, ale v každém případě jsem o nich několikrát mluvil. A Petr Svěcený mi napsal tehdy už SMS nebo mi to pak psal e-mailem, vím, že jsem to dostal písemně, protože mi napsal: Roberte, dobrý, všechno jsi to zvládnul, ale maďarští emigranti, bratři Budajové, se vyslovují stále stejně. To, že jezdí za Kanadu, na tom nic nemění. Takže Budaj, Budaj prostě byli pro mě Bady, Bady, a od tý doby prostě to mám často na talíři tohle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to já si myslím, že jste omluven, protože Američani sami říkají "čem elajsis" místo Chanze Lise.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
To jsou samozřejmě trošku jiné mravy jako, jak angličtináři jako přebírají naše jména, ale, ale tohle to jako je taková jedna z těch historek ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bady, Bady.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
... která baví.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Robert Záruba už nám tady nastínil spoustu zákoutí i takových těch, která neznáte a nevidíte na první pohled na televizní obrazovce ze své profese, ale ještě jsme nemluvili třeba o vašem osobním sportování, protože já vím, že vy jste skvělý sportovec, že si ...
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Já jsem sportovec, zůstaneme u toho sportovec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Nebudeme tomu dávat žádné přívlastky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak jako myslím si v intencích jaksi amatérismu vám to jde. Co nejradši?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Já mám nejradši míčové kolektivní hry od fotbalu, přes hokej, který se teda hraje s pukem, ale já ho počítám prostě za kolektivní hru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to kulatý, no.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Mám hrozně rád florbal, který jsem dlouho hrál závodně, teď se k tomu zase vracím, ale už v kategorii veteránů. Mám rád tenis, mám rád plážový volejbal, to je dokonce smíšená záležitost, což je na tom zábavné. Mám rád prostě sporty, u kterých je jako víc lidí a kde, kde se může projevit i nějaká jakoby tvořivost. Přestože jsem dělal závodně vlastně nejvíc atletiku, když jsem teda byl v dorostu nebo v žácích, tak vlastně takové to jenom běhání vlastně mně vlastně až tak nikdy nepřirostlo k srdci. Já ten atletický trénink jsem vždycky se celý těšil až v závěru budeme hrát fotbal, nebo, nebo budeme hrát softbal, což byl doplňkový tehdy sport pro nás, tak tam. Ale jako bavila mě ta parta na tom, ale, ale vždycky, když je u toho balon, tak jsem radši.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to potom se musí projevit na tom komentování, když člověk tak nějak ví, o čem to je. Ví, o čem je řeč, zná, dejme tomu, ne sice úplně dokonale, ale třeba taková ta, prostě jemné nuance té hry, že víte prostě, o čem mluvíte. Když člověk přijde třeba, dejme tomu, má sport rád, ale nikdy ho nedělal a chce mluvit o tenise, no tak se může dostat i do docela směšných souvislostí.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
To ano, ale jsou i případy, a řekl bych, že to vůbec jako nevadí, kolegů, kteří vlastně sport nedělali nebo nedělali na té vrcholové úrovni, anebo třeba ani ho nemůžou dělat na té vrcholové úrovni, viz moderní gymnastika. Který komentátor může dělat moderní gymnastiku? Já neznám takového člověka. Samozřejmě to je parketa pro ženu, ale my máme kolegu, který tyhle umělecké sporty, krasobruslení, sportovní gymnastiku, moderní gymnastiku, tance, aerobic, který, on tomu opravdu rozumí, je v kontaktu s těmi lidmi, je uvnitř toho prostředí, umí popsat jednotlivé prvky, skoky, piruety, všechno, a přesto to nikdy nedělal. A vůbec mu to v tom jako nepřekáží, prostě se to naučil, prostě tomu rozumí a udržuje si kontakt s tím prostředím, a myslím si, že je respektovaným novinářem v téhle té specifické pro nás oblasti trochu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ještě bychom si mohli popovídat, co vás teď čeká v nejbližší době, protože to samozřejmě čeká i nás na televizní obrazovce. Máme 3.června dneska, takže kam máte namířeno?
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Teď do archivu, teď musím dát dohromady archiv a v červnu chystám, doufám, že to vyjde, pár takových překvapení v pořadu, který se jmenuje Archiv Zet, kde vlastně velice rád předvádím divákům staré zapomenuté kousky. Někdy ty kousky jsou nejen zapomenuté, ale i ztracené. A já se snažím ty některé slavné zápasy nebo závody najít a to nejenom v České nebo tedy v archivu té pozůstalosti Československé televize, který je dost děravý a dost jaksi nepopsaný a dost špatně se v něm hledá a hlavně některé věci jsou opravdu nenávratně ztracené, a je jich strašně moc, 60., 70. let, to je úplná katastrofa, tak já se snažím ty věci doplňovat, rekonstruovat a předvádět znova. Takže to mě hrozně baví. A samozřejmě, že mimochodem je tam docela těsné spojení s rozhlasem, protože pokud získám záznam nějakého zápasu z minulosti, tak většinou jenom s mezinárodním zvukem bez televizního tehdejšího komentáře. A tam potom, protože ten televizní komentář už dohledat nejde, tak vlastně vždycky se obracím na rozhlas, jestli náhodou v rozhlasovém archivu není rozhlasová reportáž. A ona se k tomu i často líp hodí na to vzpomínání, protože víc identifikuje ty hráče a pro ty vzpomínky to, si myslím, je přínosnější. Takovou mou soukromou závratí byl třeba, byla rekonstrukce mistrovství světa, finále mistrovství světa z roku 1962 Československo - Brazílie s tím nádherným momentem, gólem Josefa Masopusta, vůbec s celým tím zápasem, který jsem vždycky strašně toužil vidět, a úplně náhodou jsem se k němu dostal, v rádiu k němu byl zachován komentář ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Karla Maliny.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
... Karla Maliny a Oskara Many, a to spojení dalo dohromady tak úžasný zážitek, že tím jsme vlastně jako ozdobily tady ten, tu sérii toho Archivu Zet a předvedli jsme to jednak k narozeninám Josefa Masopusta a jednak k tomu vlastně výročí loni, které bylo od Chile 1962. Takže něco podobného budu chystat teď na léto. A samozřejmě léto je pro mě vždycky přípravou pak na tu hlavní sezonu, protože to by se připravit potom už nedalo. Příští sezonu nás čekají olympijské hry v Soči, hokejová sezona se všemi tedy hlavními body kromě, kromě olympijského turnaje, který Česká televize nevysílá, tak vlastně tam bude, tam bude celá řada jako dalších úkolů, které je potřeba, které je potřeba vyřešit a doladit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My se budeme těšit na ty další úžasné zážitky v podání Roberta Záruby a jeho kolegů, protože to jsou potom úžasné zážitky, které sdílíme všichni, celý národ a nemusí to být úplně vždycky, když se přepisují dějiny. Moc děkuju, Roberte, za vaše dnešní příjemné povídání a hodně zdaru. Na shledanou.
Robert ZÁRUBA, sportovní komentátor
--------------------
Děkuju za pozvání a hezký den.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
