Anathema: bezcílné bloumání energiemi
Anathema Foto: Press kit
Za dvacet let existence ušla liverpoolská Anathema úctyhodný lán cesty - od pionýrských průzkumů zešeřelých doom metalových hvozdů, přes širé lány progresivního rocku až po současné levitování v astrálních výšinách subtilních rockových melodií. Na rozdíl od mnoha žánrových souputníků se v polovině 90. let nenechala odradit reptajícími máničkami a svou dezerci z řad metalových žoldáků dovedla do vlastizrádných rozměrů.
Od roku 1996 a zlomového alba Eternity pak každý nový počin Anathemy znamenal pozoruhodný a promyšlený posun na hudební šachovnici. Ačkoli liverpoolští nasávali stále více rockových vlivů, obdivuhodně drželi vlastní tvář definovanou naléhavým zpěvem Vincenta Cavanagha, plačtivou kytarou jeho bratra Daniela a zasněným zvukem kláves. Novinka We´re Here Because We´re Here se v tomto ohledu ctí tradice, lpí na chytlavé melodice, čitelném písničkářství, výrazných vokálních linkách a oproti minulým počinům ještě více inklinuje k post rocku, shoegaze a majestátním orchestrálním aranžím.
Anathema - We´re Here Because We´re Here Foto: Press kit
Úvod desky se nese v duchu jednoduše postavených písní, které rády a dlouho opakují totožný motiv. Setrvávají v jakémsi ezoterickém opojení čistou a pozitivní energií, které se zrcadlí i v textech. Dominantní zvuk klavíru i stále výše posazený Vincentův zpěv diktují přívětivou, byť pohříchu trochu monotónní atmosféru. Éterické bytosti vplývají jedna do druhé a tak v paměti uvíznou spíše výrazné záblesky než písně jako celky - úderně nabíraný riff otvíráku Thin Air, snivý klavír a post-rocková gradace v Dreaming Light, či typicky uplakaná kytara v Angels Walk Among Us.
Druhá část desky poněkud slevuje z astrálního splývání a vrací se k průbojnějšímu a vrstevnatějšímu rockovému soundu, jaký Anathemu charakterizoval především v období výtečného alba Judgement (1999). Tah desky zbytečně tříští Get Off Get Out, která se až příliš pietně klaní vlivným britským prog rockerům Porcupine Tree (jejichž mozek Steve Wilson album mimochodem produkoval). Rozpačitý dojem ze sympatické, ale pohříchu roztržité a bezcílně bloumající desky usměrní závěrečné sklady Universal a Hindsight. Přinášejí rozhodnější syntézu ezoterického meditování a vyhraněných zvukových pláten, nejsou tolik poslušné a přístupné, čímž burcují k pozornosti. Přesto nevyhladí hrany rozpaků nad tím, že tautologický název desky je do jisté míry příznačný. A pokud tu i na dalším albu Anathema bude jen proto, že tu je, mohlo by se jednat o první aut v dějinách kapely.