29. 9. 2010  rubrika: Literatura

100 nábojů 3: Hlas krve

Obálka knihy 100 nábojů 3: Hlas krve - Foto: Nakladatelství BB Art

Obálka knihy 100 nábojů 3: Hlas krveFoto: Nakladatelství BB Art

Lidský život se skládá z nekončícího množství voleb. Nyní tím nejsou myšleny jakékoliv spojitosti s politikou, nýbrž čistokrevný fakt, jak moc záleží na každém okamžiku a rozhodnutí. Kupříkladu mladík Loop má před sebou pistoli, stovku nevystopovatelných nábojů a fotku otce, kterého dosud nepoznal. Taková záležitost už může být solidním náporem na psychiku.

Pro začátek se vyplatí upozornit, že není třeba předčasně utíkat kvůli trojce v názvu. Číslovka sice skutečně značí třetí díl série 100 nábojů, avšak Hlas krve obstojně zabaví i za předpokladu, že jste se nesetkali s předešlými částmi. Nějaké souvislosti vám zřejmě uniknou, ale prozatím se vypráví veskrze uzavřené příběhy, kolem kterých se začíná v náznacích budovat hlubší tajemství. Zkrátka podobný styl jako kupříkladu u seriálu Dr. House. 

V tomto případě se akorát hledání správné diagnózy, která danému jedinci dá šanci na život, mění v příležitost někoho zavraždit. Po světě chodí agent Graves s kufříkem, co obsahuje zbraň, sto nábojů a fotografii člověka. Tentokrát vloží netradiční dárek do rukou černošského mladíka, přičemž na snímku figuruje jeho údajný táta. Loop ho nikdy nepoznal a asi není nutné zmiňovat, že absence otcovského vzoru nepatří k jeho oblíbeným vzpomínkám na dětství. Celé to ale bude mnohem složitější než ono rozhodnutí, zdali spoušť zmáčknout nebo ne. Život v podsvětí totiž vypadá velmi zajímavě, což Loop zjistí na vlastní kůži. 

Čtenář díky tomu přijde do kontaktu s další řádně temnou gangsterkou, kde si cynismus podává ruku s beznadějí. Není podstatné jestli o amerických černošských čtvrtích máte nějaké hlubší povědomí nebo ne. Brian Azzarello vypráví natolik civilním a staromódním způsobem, že do děje vpadnete vlastně automaticky. Tedy minimálně za předpokladu, že patříte k fanouškům hollywoodských noir filmů. Série 100 nábojů v podstatě představuje jejich komiksovou verzi. 

Hlasu krve vévodí hutná atmosféra, kriminální případy a tvrďácké chování snoubící se zároveň se smyslem pro čest. Objeví se tu i ženy, které nejsou pouze nevinnými doplňky k okukování, a další zdroje překvapení. Inspirace v žánru noir a především jeho výborná znalost a schopnost využití se projevuje samozřejmě i po formální stránce. 

Argentinský kreslíř Eduardo Risso se v tuzemsku poprvé předvedl ve Videu Noire, u něhož již samotný název napovídá mnohé. Jelikož ale šlo z valné části o horor, dá se říci, že jeho styl nejlépe zapadá právě do 100 nábojů. Ostrá linka se doplňuje s výraznými hrátkami se stíny, čímž je prolnutí s drsným prostředím ještě intenzivnější. Risso často využívá celých černých ploch, z nichž postavy a všeobecně zdroje světla jakoby vystupují. Základem je neprostupná tma, takže když poté zobrazuje kupříkladu ulici s mrakodrapy, nemůžete snad ani pochybovat o tom, že by tady všechno skončilo tradičním happy endem. 

Svižný a kompaktní zážitek dělá z Hlasu krve i spousta dalších scénáristických a kresebných maličkostí. Paradoxně tak k nejslabším pasážím tentokrát patří místa naznačující úlohu titulního agenta Gravese. Je velmi pravděpodobné, že v budoucnu vyjde najevo jejich důležitost a prováží se s celkem. Nyní ale silněji nestrhly k tomu, abyste se chtěli pídit po dalších dílech kvůli výsledku. Následující epizody se o pozornost prostě a jednoduše hlásí díky talentu Briana Azzarella a Eduarda Rissa. Což potěší snad ještě víc. 

100 nábojů 3: Hlas krve, scénář Brian Azzarello, kresba Eduardo Risso, překlad Petr Zenkl, nakladatelství BB art a Crew, 2010, 128 s. 

 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace