Lingvista George Lakoff (nar. 1941) je profesorem lingvistiky na University of California v Berkeley, kde působil třináct let a jež se stala stimulujícím a inspirativním prostředím pro jeho výzkumy. Česky od tohoto autora v roce 2002 vyšlo dílo nazvané Metafory, kterými žijeme. Podílel se na vzniku generativní sémantiky, stál u zrodu kognitivní lingvistiky a je žákem a následným kritikem Noama Chomského (nar. 1928), lingvisty zabývajícího se filosofií jazyka a v rámci teorie jazyka tvůrce generativní transformační gramatiky.
Přiznejme, že běžný čtenář knihu Ženy, oheň a nebezpečné věci do ruky nevezme a též že odborníků, kteří budou publikaci vnímat jako úchvatné dobrodružství, bude nejen v Česku, ale vůbec, nemnoho. Přesto všechno je zřejmé, že jde, a to nejen kvůli šesti set padesáti stránkovému rozsahu, o dílo nepřehlédnutelné. Co je možné vyčíst z knihy G. Lakoffa v případě, že čtenář je jen průměrně vzdělán, a tudíž na první pohled jen zhruba tuší, oč vlastně v textu jde? Autor se pohybuje v prostoru lidského myšlení, mluvení a definování. Klade si otázky typu: Co je to rozum? Jak zpracováváme své zkušenosti? Používají všichni lidé stejný pojmový systém? A protože se snaží objevit cestu k odpovědím, zkoumá, rozvíjí inspirativní myšlenky a navrhuje nejrůznější možnosti srovnání.
Staví oproti tradičnímu přístupu, pro nějž je rozum abstraktní a nezávislý na těle, přístup nový, kdy prohlašuje, že rozum má tělesnou podstatu. Proti objektivistickému pojetí myšlení, ukotvenému v tradičních aristotelských kategoriích, staví široce založenou teorii experiencialistickou (Podle experiencialistického pohledu je myšlení, což zahrnuje abstraktní a tvořivé uvažování o konkrétních věcech, umožněno tělem.) Názor, že myšlení je závislé na těle a je imaginativní, možná na první pohled nepřipadne nějak převratný, dokonce ani diskutabilní pro laika, který se problematikou myšlení a jazyka nijak nezabývá. Jde o abstraktní otázky, snad vzrušující badatele v oblasti tzv. kognitivních věd (filosofie, psychologie, antropologie, matematika, logika, biologie, umělá inteligence). Ale stačí se začíst například do kapitoly Anger / hněv a s pochopením, že jde o vědecké "prohledávání" daného pojmu za účelem stvrzení výše řečeného, je též možné zjistit, že jde o vcelku srozumitelně podaný výklad, s jehož podnětnými názory je možné vyslovit souhlas.
Lakoffova kniha zcela jistě není lehkou popularizační příručkou. Vezme ji do ruky nejspíše odborník, zabývající se studiem způsobů myšlení a možností vyjadřování. A protože se autor pohybuje v dosud neustáleném prostoru a v rámci návrhů a možností řešení, vyvolává jeho kniha právě v odborných kruzích souhlas i myšlenky polemické. (Originál textu vyšel v roce 1987.) Je příspěvkem k diskusím o lidské schopnosti vyjadřovat se pochopitelně a k pokusům rozkódovat záhadu toho, jak člověk myslí.
Nemalé ocenění jistě v případě Lakoffovy knihy patří i překladatelům. Do češtiny text převedl Dominik Lukeš, jenž sám těžkosti, překážky a zvolený způsob jejich řešení objasňuje v rozsáhlých poznámkách k překladu i v závěrečné studii O knize, jejím autorovi a kognitivní lingvistice. Dalším užitečným dodatkem z pera překladatele je Seznam literatury a odkazů.
George Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci. Co kategorie vypovídají o naší mysli, Triáda, Praha 2006, překlad: Dominik Lukeš, 656 str.
