9. června  2006  rubrika: Literatura

Irena Dousková podruhé ve stejné řece

Vydává-li autor pokračování úspěšného příběhu, jsou namístě pochybnosti, zda nedojde k rozmělnění náboje původního díla a zda nám nebude předložena pouze nastavovaná kaše. Po přečtení nové prózy Ireny Douskové Oněgin byl Rusák, která je pokračováním knihy Hrdý Budžes, vyšlé již před osmi lety, lze konstatovat, že v tomto případě tomu tak není.

Svazek je zajímavý nejenom obsahem, ale i tím, že se jedná o první počin nového nakladatelství Druhé město Martina Reinera, donedávna spojovaného se značkou Petrov. Svou grafickou úpravou i formátem pak potvrzuje, že se jedná o přímého nástupce, za kterým stojí stejný redakční kolektiv. Zdá se, že titul pro zahájení své činnosti zvolil nakladatelský dům vhodně. 

Irena Dousková: Oněgin byl Rusák - Foto: neoluxor.cz

Irena Dousková: Oněgin byl RusákFoto: neoluxor.cz

Protagonistka příběhu, Helenka Součková, již není obézní holčičkou, ale dívkou, kterou zastihujeme v maturitní třídě gymnázia, v období zvolna se uvolňujících osmdesátých let či vrcholící normalizace. Záleží na úhlu pohledu. Jednotlivé nadpisy kapitol jsou tvořeny názvy písniček autorů, kteří v té době byli alespoň částečně na indexu zakázaných. Dojem časového svázání s konkrétním obdobím je o to úplnější. Vzhledem k věku autorky (nar. 1964) je patrné, že nabízí vlastní generační pohled na toto období. Kniha je reminiscencí na tehdejší dělení mládeže do několik poměrně vyhraněných skupin - "tesláci, sluníčkáři..." (byť jinde byli zváni třeba jinak) -, které je nyní již minulostí. Příběh hrdinů je svázán především se školou a mimoškolními kulturními aktivitami. Ty vyjma humorných situací přinášejí řadu drobných i větších problémů. 

Mohu-li soudit z vlastní zkušenosti, má o desetiletí mladší generace však již řadu otázek vnímala - pokud je vůbec dokázala při nedostatku informací zachytit - jinak, než jak je v knize zachyceno. A zde spatřuji určité nebezpečí autorčina postoje. Příběh je sice vyprávěn dospívající dívkou, ale v některých pasážích jsem se přistihl, že určité formulace bych stěží uvěřil sedmnáctileté dívce, byť okouzlující, neboť za nimi zřetelně stojí prožitá zkušenost interpretovaná s dostatečným odstupem a nadhledem. 

To je však jen malá poznámka na okraj, neboť jednoznačně lze prohlásit, že Druhé město mělo s výběrem prvního svazku šťastnou ruku. Výhrady mám pouze k samotnému názvu knihy, který na mne působí zbytečně prvoplánově a lacině. Próza je napsána svěžím vypravěčským stylem, který nenechává nikoho na pochybách, že Dousková opravdu umí. A tak hrdinčino dospívání není jenom vydařenou reflexí jednoho již historického období naší společnosti, ale také záznamem prvních milostných střetávání se s příslušníky opačného pohlaví, které nepostrádá prvky komiky. Zároveň je patrné, že řada autorů stále cítí potřebu vyrovnat se s minulým společenským zřízením. 

V tuto chvíli máme před sebou románový diptych, ve kterém autorka poměrně dobře obstála ve vstupování do stejné řeky. Hlavní hrdinka je však teprve na prahu dospělosti, a tak uvidíme, zda ještě někdy bude napsáno pokračování tohoto příběhu. Úspěch první knihy byl do značné míry ovlivněn slavnou dramatizací s Bárou Hrzánovou v hlavní roli. Irena Dousková zde dokazuje, že je jedinou z mála českých prozaiček, které dokáží pracovat s humorem. O tom, že zvládá i jiné autorské polohy, svědčí její povídková sbírka Čím se liší tato noc (2004). 

Autor:  Pavel Kotrla
Pořad: Týdeník Rozhlas  |  Stanice: Nová Média
 
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas