22. února  2010  rubrika: Literatura

Terminátor 1

Obálka knihy Terminátor - Foto: Nakladatelství BB Art

Obálka knihy TerminátorFoto: Nakladatelství BB Art

Terminátoři jsou fascinující stroje. Můžete do nich mlátit, můžete do nich střílet, dokonce do nich můžete najíždět autem, stejně je to neunaví. Oklepou se a mašírují dál za svým cílem. Pokoušet se zastavit téměř nezničitelné potvory není zábavné, je však zábavné tyto snahy pozorovat. Třeba ve filmové nebo nyní i komiksové podobě.

S kovovým monstrem se nesmazatelně pojí Arnold Schwarzenegger, hora svalů, která v prvním filmu kopala za stranu záporáků, aby se v dalších dílech postavila do role ochránce. Těžko si představit, jak by snímky dopadly, kdyby v nich nefiguroval právě slavný rakouský rodák, v každém případě se ale z Terminátora v režií Jamese Camerona stala legenda s podobným věhlasem jako Predátor nebo Vetřelec. Několik tun vážící stroje začaly postupně žít vlastním životem, a tak příliš nevadí, když v komiksové verzi nenaleznete charisma floridského guvernéra. Tradiční zápletky to totiž vynahrazují. 

Ve čtyřech epizodách, které víceméně vytvářejí jeden komplexní celek, se neúnavní zabijáci postaví snad do všech pozic, které si jen fanoušek může přát. Jsou tu terminátoři, kteří lidské jedince vyhlazují. Jsou tu terminátoři, kteří nám naopak pomáhají a brání nás. A taktéž tu najdeme terminátory, kteří se mlátí s ostatními mašinami, přičemž jim do toho jako slabošské pokolení nemáme vůbec zasahovat. 

Co se konkrétního obsahu týče, komiks dotváří události známé z filmů. Na stránkách se mluví o Skynetu, zmiňuje se společnost Cyberdyne, jejíž šéf je zodpovědný za stvoření inteligentních strojů, cestuje se v čase. Výrazně se odlišuje pouze pasáž Jedna rána, k níž napsal scénář James Robinson. Jedná se v podstatě o jednu dlouhou honičku s velmi specifickou atmosférou, jelikož se monumentální akce mísí s klasickou noirovou kriminálkou. Nejen, že tu pobíhá terminátor a snaží se sestřelit cíl, ještě tu funguje celkem překvapivá vedlejší linie. Ozvláštňujícím dojmem sálá i kresba Matta Wagnera. Má originálně rozvržené stránky a postavy vytváří s hodně ostrými rysy. A přestože primárně buduje temnou náladu, jednou za čas si neodpustil zakomponovat vizuální vtípek. Jsou to prazvláštní kombinace, ale nutno říci, že v jeho podání fungují. 

U zbytku je však vhodné brát na vědomí, že se jedná o příběhy, které původně začaly vycházet v roce 1990. Bez zohlednění doby vzniku by se dal coloring s posměškem odsoudit. Dnes, kdy propracované obrazy útočí z každého mobilního telefonu nebo knižního přebalu, už jednoduché barevné spektrum Terminátora 1 nedokáže nadchnout. Dříve však barvám nebyla přisuzována výrazná úloha, a tak když bylo potřeba nebe, prostě se plocha vyplnila "nějakou" modrou, atp. Žádné hrátky s odstíny nebo komplexnějším stínováním. Dojem ze čtení to zásadně nekazí, přesto jedince, které dokáží ocenit jen počítačově vypiplané detaily, v tomto případě uspokojení zřejmě nečeká. 

První kniha sebraných terminátořích příběhů nabízí "jen" čistokrevnou zábavu se známými monstry. Najde se tu dostatek dynamické akce, pořádná dávka kovu, nějaké to povinné tlachání posunující děj kupředu, ale stále je to tvorba přímočará a místy prachobyčejně průměrná. Bytelné pevné desky si přesto stále říkají o vyhrazené místo v knihovničce, i kdyby to mělo být pouze kvůli estetickému efektu. 

Terminátor 1, scénář John Arcudi, James Robinson, Ian Edington, kresba Chris Warner, Matt Wagner, Paul Gulacy, Vince Giarrino, překlad Pavel Švanda, nakladatelství BB art, 2009, 352 s. 

Pořad: Vlastní příspěvek  |  Stanice: Nová Média
 
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace