30. června 2010

Kazuo Ishiguro: Nokturna

Kazuo IshiguroFoto: Mariusz Kubik

Britský spisovatel japonského původu Kazuo Ishiguro je spojen především s románem Soumrak dne, který se následně stal předlohou úspěšného filmu. Celkem je Ishiguro autorem pěti románů. Nyní k nim připojil i svoji první povídkovou knihu nazvanou Nokturna.

Pět příběhů spojuje ústřední téma: hudba. Čtyři z vypravěčů jsou hráči na nástroje – dva kytaristé a dva saxofonisté. Pátý, z povídky Come Rain or come Shine, hudbu pouze poslouchá, neprovozuje.

Navíc se z pětice vymyká tím, že popisuje vlastní zážitek. Ostatní slouží jako průvodci, pamětníci či komentátoři událostí, v nichž hlavním hrdinou byl někdo jiný, jejich přítel nebo známý.

Ústřední povídka tohoto kompletu, ta, od níž byl odvozen název celého souboru (Nokturno), je nejdelší, ale především nejpřiléhavěji vystihuje atmosféru, v níž se v koncentrované formě „otevírají“ lidské osudy, jakož i styl Ishigurova vyprávění.

Ten ostatně formuluje autor už v podtitulu knihy – Pět příběhů o hudbě a soumraku. V historkách je důležitý hudební motiv, ale především v nich vyniká autorova dovednost soustředit čtenářův pohled na charakter zúčastněných.

Ti jsou docela úspěšní, ale jako by jim v životě cosi chybělo, s čímsi se minuli. Přičemž nejde o popis ztrát a ztroskotaných existencí. Jde o jakýsi nevědomý smutek, který jemně nostalgická hudba dokáže navodit či zdůraznit.

Jde také o hledačství – správného uměleckého výrazu, pravého partnera, lepších příležitostí. Vyprávějící hudebníci většinou hrají v kavárnách, na náměstích turisticky atraktivních destinací, pro potěchu kolemjdoucích.

V podtextu se tak objevuje nestálost, možná nejistota, ahasverovský motiv, ono vytrácení se správných a viditelných obrysů, které nastává se soumrakem, časem už ne denním a ještě ne nočním.

I když vylíčené zážitky nekončí jednoznačně špatně či smutně – naopak, většina protagonistů nalezne tu pravou příležitost, nebo alespoň smíření se stávajícím stavem – zvláštní melancholii se autorovi do povídek podařilo zakomponovat mistrně.

Důležitými motivy, které také naplňují povídky Kazua Ishigura, jsou láska, zklamání, ztráta. Navíc je tu ještě schopnost smíření a naděje, která netkví v bezohledném, hlučném a razantním vítězství, ale v prostoru, který je otevřený dalšímu dění.

Z této reálnosti, vypodobněné na jemně absurdním podkladě, nepochybně plyne čtivost a přitažlivost příjemně znějících povídek.