Sandman: Konec světů
Obálka komiksu Sandman: Konec světůFoto: Nakladatelství Crew
Nebojte se a přistupte blíž. Venku přeci panuje ukrutná sněžná bouře, takže bude zajisté pohodlnější přečkat ji ve vyhřáté krčmě u korbele piva nebo sklenky vína. Společnost vám sice budou dělat prapodivné bytosti ze všech možných realit, ale to neznamená, že jsou špatní. Jsou pouze odlišní. A stejně tak i jejich příběhy.
Sandmanovská série se v českém jazyce aktuálně dopracovala k osmému dílu z deseti, což by přeci jen mohlo naznačovat, že je potřeba znát předešlé části. V podstatě je to pravda, jelikož k plnohodnotnému zážitku určitě pomůže, když jste obeznámeni se všemi událostmi. Jenže scénárista Neil Gaiman v jedné epické sáze o osudu pána snů Morfea a jeho sourozenců rozestavil i několik potenciálních záchytných bodů. Fanoušci u nich uspokojí své nadšení a noví čtenáři by si mohli říct, že na tomto legendárním komiksu vážně něco bude. Za poslední pauzu se přitom dá považovat Konec světů.
Ukázka z komiksu Sandman: Konec světůFoto: Nakladatelství Crew
Základ má stejný jako Boccaciův Dekameron nebo Chaucerovy Canterburské povídky - na jednom místě si pocestní krátí čas tím, že si vzájemně vypráví příběhy. V tomto případě se v hospodě Konec světů, která se objeví uprostřed sněžné bouře, sejde ohromné spektrum stvoření z různorodých světů a dob. Vedle Branta Tuckera, který měl autonehodu, se proto najednou vyskytují opilí elf, kentaur nebo hrobník. A nutno podotknout, že je extrémně zajímavé sledovat, co mají tato individua v hlavě.
Gaiman příběhy podává natolik chytlavě, přesvědčivě a inteligentně, až byste si chtěli přisednout ke stolu a získat tím i sluchový dojem. Když čtete o alternativní Americe a mladém blonďatém prezidentovi, o spících a nebezpečně vyhlížejících městech nebo o tom, jaké existují způsoby pohřbívání, snažíte se bedlivě vnímat každý aspekt. A stejně jako ostatní posluchači v hospodě si říkáte, co by tak mohlo být pravdivé a co si jednotliví aktéři přeci jen přikrášlili. Už jen pouhý fakt, že k něčemu takovému Gaiman donutí, vypovídá skvěle o jeho schopnostech.
Nemá cenu si totiž nic nalhávat. Talentovaný Brit svá díla vytváří na téměř totožném a osvědčeném konceptu. Prozkoumává a nahlíží do snových míst, které v případě potřeby schopně integruje s „naší“ realitou, přičemž se za tím dá samozřejmě rozpoznat jeho typický styl. Fantazii má však natolik bezbřehou, že ani další a další variace nepůsobí okoukaně a nudně. Jednoduše řečeno do toho pokaždé spadnete jako Alenka do říše divů a s radostí chytnete za ruku místního průvodce.
Ukázka z komiksu Sandman: Konec světůFoto: Nakladatelství Crew
V Sandmanovské řadě figuruje několik povídkových knih (a není problém si přečíst recenzi na druhý díl Bájí a odlesků), přičemž se Konec světů dá považovat za nejkomplexnější. Proč se zahazovat s prostou krčmou, kde se klábosí o všem možném i nemožném, když se dá vytvořit rafinovanější struktura. Někteří jedinci tak vyprávějí příběhy o bytostech, které vyprávějí příběhy. A jejich příběhy sledujeme. Vše je ladně a logicky propojené, a proto by neměla hrozit ztráta orientace.
Pakliže se ale skutečně do komiksu začtou nováčci, budou zřejmě tápat v těch několika podstatných místech, jenž odkazují k předešlým událostem. Což naštěstí není žádná velká tragédie. Neil Gaiman si opět pohrává s díly svými i cizími, tudíž zde můžete nalézt desítky narážek, odkazů a souvislostí. Pochytat vše napoprvé přesto není v silách běžného smrtelníka, takže by to ani nikomu nemělo příliš vadit. Alespoň je o důvod víc, proč se k Sandmanovi vrátit minimálně po vydání kompletní série.
Sandman: Konec světů, scénář Neil Gaiman, kresba Bryan Talbot, John Watkiss, Michael Allred, Michael Zulli, Shea Anton Pensa, Alec Stevens, Gary Amaro, překlad Viktor Janiš, nakladatelství Crew, 2008, 120 s.
