"Rozhodující je pro mě proces zkoušení"

Hana ŠevčíkováFoto:  Národní divadlo

Rozhovor jsme začínali přesně ve dvanáct hodin, protože Hana Ševčíková je přesná. Herečka Národního divadla v Praze účinkuje ve spoustě divadelních inscenací, ale už osm let nehrála v žádném filmu. Všichni ji ale znáte z pokračování seriálové Arabely, kde představovala Mařenku. Nyní se spolu s dalšími chystá účinkovat na Letních shakespearovských slavnostech probíhajících v létě na Pražském hradě. Jaká je podle svého horoskopu? Má blízko k pohádkám, nebo reálným příběhům? Je divadlo jejím životem?

Konjunkce mezi Sluncem a planetou Merkur ve znamení Ryb, zároveň trigon na planetu Jupiter ve znamení Štíra a sextil na planetu Saturn ve znamení Býka: Vaše inteligence se spojuje se značnou fantazií. Ráda se zasníte a pohybujete se v imaginárních sférách. Máte konstruktivní představivost, ale občas podléháte pesimistickým náladám. Osobní snahy máte většinou úspěšné a dokážete být i vytrvalá, díky vitalitě a nadání máte možnost ovlivňovat společnost.  

Kdy jste jako malá pocítila, že se chcete stát herečkou? 

Asi kolem svých třinácti let. Chodila jsem na castingy a většinou skončila v komparsu, ale měla jsem možnost seznámit se s natáčením. To mě do velké míry oslovilo, začala jsem se o ně víc zajímat. Měla jsem čas během čtyř let, do svých osmnácti, se setkat s různými lidmi a víc do takového prostředí proniknout. Vystudovala jsem střední pedagogickou školu, až potom jsem dostala velkou sílu a sebevědomí. Moje chtění ale vycházelo z natáčení, nevěděla jsem, co ostatního to skrývá. Odvážila jsem se podat si přihlášku na divadelní fakultu s přesvědčením, že mě určitě nevezmou a přitom mám "chleba v ruce". 

Opravdu se u vás spojuje inteligence se silnou fantazií? Jak se to propojuje s tvorbou? 

U mě půjde spíš o intuici a emocionální inteligenci. Propojení bych viděla spíš v tom, že když usínám a jsem utahaná, "dodrbkaná" z celého dne, začnu snít. Ráno se ale probudím do reality a musím si udělat program, všechno zařídit. Vždy je důležité mít základ a to je řemeslo. Dřina, při které se moje vlastnosti, které popisujete, hodí. Abych postavu mohla zahrát, musím umět text a to není umění ani tvorba. Nadrtit si ho do hlavy, zvládnout mluvu, verš, aranžmá. Potom přichází to, jak vše naplnit - tvorba, jak říkáte. Invence a umění může nebo by měla přijít až ve třetí fázi. Myslím si, že inteligence a fantazie se u mě spojuje s vytrvalostí. 

Jste tedy vytrvalá a metodická?  

Jsem člověk, který vytrvalost má, patnáct let v Národním divadle je důkazem. Snažím se různým problémům předcházet, a když nastanou, řeším je okamžitě. Nemám ráda, když se řekne "zařídím to pak, máme čas". Například daně. Všichni víme, že je musíme platit v březnu, jenomže já na ně myslím už od srpna, kdežto někdo až od 28. března. 

Kvadratura mezi Sluncem ve znamení Ryb a planetou Neptun ve znamení Střelce, sextil od planety Pluto ve znamení Panny: Máte v sobě výrazný konflikt mezi vlastní vůlí a ideálem. Dokážete mít velké tvůrčí nadšení, někdy ale jste příliš emotivní a máte ovlivnitelnou vůli. Přesto dokážete oproti ostatním zpracovávat téměř instinktivně neviditelné podněty. Trochu chaotičnosti vyvažuje praktické rozmýšlení a odpovědnost vůči druhým lidem, kdy se dokážete i obětovat.  

Cítíte v sobě konflikt mezi vůlí a ideálem? Jak se projevuje v praxi? 

Hana ŠevčíkováFoto:  Národní divadlo

Každopádně v sobě cítím, že jsem schopna létat pět centimetrů nad zemí. Realita je ale tak "reálná", že mě vždy přitáhne na zem. Člověk ví, že jsou věci, které nikdo za něj neudělá a pak může přijít postih. Myslím si, že jsem nekonfliktní člověk. Hodně mě trápí, když v některé fázi musím konflikt vyvolat nebo se do něj zapojit. Bohužel v dnešní době je vše postavené tak, že když je někdo vstřícný, citlivý, milý, tak se to většinou rovná názoru, že je blbý. Nosí se hlavně dravost, úspěch, "loktařina", někdy až vulgarita. Ale takový život žít nechci. Hlavní spor je ve mně o skutečnosti, jak se dnes žije v porovnání s mým ideálem života. Můžu žít, jak si přeji, ale existuji především mezi lidmi. 

Máte radši více rozmýšlení, nebo většinou jednáte spontánně? 

Vždy záleží na konkrétní situaci. Jak se zamýšlím nad tím, kdo jsem, jak žiji, co dělám, řekla bych, že převažuje mé spontánní, emotivní jednání. I když jsou chvíle, kdy se rozmýšlím až moc a je to spíš na škodu. Nejednou se mi ale stalo, že dlouhé zvažování mě dovedlo k tomu, abych se ponořila do sebe, pocítila pravdu. Zdá se mi, že tělo mě povede lépe než rozum. To máte jako s láskou. Jak k ní přijde kalkul a zasáhne do vztahu, vytrácí se cit. Člověk je pak schopen obětovat, ale ne z pocitu, že miluje a nedokáže jinak. Spíš že něco získá. 

Jaký vztah máte vůči druhým, dokážete se tedy obětovat?  

V divadle jde spíš o "partneřinu", kolegiálnost, která k herectví patří. Divadlo pro mě vždy bylo druhou rodinou, jsem hodně vázána na lidi u něj. Víc mi záleží na partě lidí než na tom, co se připravuje. I kdyby vše bylo úplně super a šlo by o téma, které mě hodně zajímá a bude jistě výborné. Kdybych se přitom měla trápit s lidmi, kteří na sebe neslyší, radši bych to vzdala. Divadlo je kolektivní záležitostí - o lidech, pro lidi, s lidmi. Každý z nás vysílá určité energie a některé z nich prostě nepasují na tu mou. Nikdo mi nemůže přikázat, abych setrvávala s nějakým člověkem v užším vztahu, když nechci. Stejně jako když potkáte jiné lidi a mezi nimi to hned přeskočí, jsem hrozně ráda. Můžete třeba s kýmsi jít na jedno, pak na druhé kafe a přitom mít pocit, že se znáte deset let. S druhým to prostě fungovat nebude. Určitě ale nejsem typ, který nedokáže být sám. Když mám být tři dny, týden sama, ale samozřejmě ne osamocená, umím si s časem krásně poradit. Strašně si užívám a netrpím tím. Převrátím celý byt naruby, přečtu si knihy, které jsem zatím přečíst nestihla, naučím se texty, které jsem se naučit nemohla. Když se člověk víc zamyslí a uvolní, tělo mu odpoví na všechny otázky. 

Planeta Uran ve znamení Vah v trigonu na planetu Venuši ve znamení Vodnáře, zároveň kvadratura na planetu Jupiter ve znamení Štíra: Máte příznivý sklon k novinkám a přetváření věcí a skutečností. Potřebujete odbourávat konvence, ale konzervativní část vaší duše si potrpí na tradici. Vídáte ráda přátele a přátelství vám umožňuje být blízko lidem. Úspěch vás už brzy podporoval ve vlastních snahách, ale výstřední až ztřeštěná povaha si chtěla vždy dělat věci po svém.  

Cítíte se nadšená, když se chystá nová inscenace? Jak si představujete opravdu kvalitní zkoušení role? 

Člověk se samozřejmě těší, když se chystá něco nového. Mám radost, pokud se podaří představení, a těším se na každé další. Premiéra může proběhnout úžasně, když se sejdou lidi a stráví spolu dobrý čas. Ale není to pro mě rozhodující jako ten samotný proces. Důležitější jsou dva a půl měsíce zkoušek než samotná premiéra. Pokud je takový proces příjemný a tvůrčí, naplněný a smysluplný, potom vlastně nemůže dopadnout špatně. Protože pak přijdou na jeviště lidi, kteří jsou spolu rádi a těší se na sebe. Silně to působí a já jsem přesvědčená, že to neskutečně dopadá na diváka. I když ho nemusí téma zaujmout, herci ho vtáhnou do děje. Opravdu kvalitní zkoušení je pro mě každé zkoušení, protože chybami se člověk učí. Pokud něco nejde, člověka takový fakt obohacuje víc, než když je všechno v harmonii. Pak ona třeba je a máte víc svobody, prostoru k projevu. Naplňujete, co potřebujete daleko intenzivněji. Tím ale nemyslím, že je všechno zalité sluncem. Lidé se mohou i hádat, ale je to o problému, o situaci. Zavřou dveře zkušebny a smějí se, jdou spolu na pivo a navštěvují se na chalupách. Potěší mě, když jdou lidi do zkoušek s pozitivní energií. Chtějí a můžou mít výhrady, ale řeší je pracovně a tvůrčím způsobem, nezasahují do mezilidských vztahů. 

Potřebujete spíš odbourávat zavedené skutečnosti nebo máte ráda v divadle jistoty?  

Teď jsem v divadle velmi spokojená. Máme výborného šéfa. A když je dobré zázemí, tak můžeme hrát inscenaci Našich furiantů v Národním divadle, inscenovat Pygmalion ve Stavovském divadle, hrát v Boudě a mít i představení v garáži. Všechno je zajímavé a člověk by to rád zkusil. Jsem pyšná na svoje divadlo. V této době nabízí opravdu široký rejstřík možností. Hlavně to vidí lidé okolo, kteří vždycky věděli, jak my to tady máme, co se hraje, jací jsou tu herci. Dali nás do té hloupé skupinky "kamenného", jen protože jsme Národní divadlo. Přitom na představeních nebyli, někdo třeba i deset let. Připadá mi to od nich hloupé. Pokud někdo přijde do Národního divadla, uvidí členy činohry v různých polohách, od experimentu po klasiku. Může sem přijít jak babička s vnoučkem, tak teenageři i věčně uspěchaní podnikatelé, kteří se odreagují a zasmějí. 

Opravdu jste tvrdohlavý člověk, plný vlastních nápadů a představ? 

U divadla samotného vám ani nedokážu říct. Nevybavuji si to, divadlo je velmi kolektivní záležitost. Radši komunikuji a diskutuji, než bych řekla: "Bude to takhle." Jako žena mám doma samozřejmě zorganizovaný pořádek. Velice dobře vím, proč to tak mám, obohacená zkušenostmi minulých pokolení, která věděla, jak je to nejlepší. Protože je to nejjednodušší, nejvíc praktické a nejlevnější. Jde o přijatou zkušenost ověřenou léty, která usnadní život. Jsem trochu tvrdohlavá, když si pak něco vymyslím. Dá mi hodně práce udělat to co nejvíc prakticky, pak si na tom trvám. Manžel už mě zná a nemáme spolu podobný problém. Respektuje mé problémy, já jeho zase v jiných věcech. Jsme přeci spolu, aby nám bylo dobře, a ne abychom si dělali naschvály. Vždyť život je tak krátký. Teď jsem si uvědomila, že mi je pětatřicet let. To může být i půlka života, pokud se mi nic hrozného nestane. Půl života, a já mám pocit, že vše teprve začne a přitom... Pak vás to najednou přivede k myšlence, že je škoda každého stresu. To, co máme, problémy a radosti, by si člověk měl fakt užívat a nebrat se zase tak moc vážně. Potom totiž opravdu přijde jeden den a přesídlíte někam jinam. 

Trigon mezi Lunou ve znamení Lva a planetou Mars ve znamení Berana: Máte silný, důvěřivý a velkodušný charakter, navíc výrazně podpořený fyzickou energičností. Z určitého hlediska jste nezdolný typ člověka. Všechny problémy, které máte, přebíjíte činorodostí. Podporuje vás vždy blízké okolí, máte ráda tým lidí, na který se dá spolehnout.  

Okolí vás asi bere jako silnou osobu. Pociťujete to taky tak? 

Ani se nad tím nezamýšlím, asi byste se měl zeptat mého okolí. Ale určitě nedávám ostatním pociťovat, že jsem ta důležitá. Naopak, jsem přizpůsobivá. Když mi někdo nabídne lepší nebo inteligentnější, chytřejší řešení, tak proč bych ho nebrala. Spíš to pociťuji tak, že mám v rámci rodiny význam. Pro manžela, bratry, maminku a tátu jsem důležitá, ale ne ta vůdčí osoba. Myslím si, že silná osobnost jsem za to, co jsem do dneška zvládla. V dnešní době každý člověk, který dokáže vyzařovat pozitivní energii, dávat dobrou náladu a naopak říkat "Bude líp", silným člověkem je. 

Nezdolnost a činorodost je výhodou vaší povahy. Jak se vyrovnáváte se svými problémy? 

Může se stát, že vám jde máma na operaci. Věříte, že vše dopadne dobře, ale tlaku může být tolik, že se najednou z ničeho nic rozhněváte. Pak přijde jedna premiéra, další zkoušení, zájezdové představení a manžel má problémy se zády. Vše se může skupit a fungovat jako lis, který na vás tlačí. Je důležité vědět, o jakých problémech se bavíme. Životní problémy, jak by se mělo divadlo správně hrát, jak žít a deprese z toho, "v čem to tady žijeme", "konec planety" a podobně, to je úplně jiný soudek pro mě. Nejsou tolik existenční, jako každodenní problémy, které vidíme u jakéhokoli vztahu. Lidi nejdřív mají rande, potom si dopisují a posílají zamilované esemesky, rozpláčou se u milostné písničky, koukají se na romantické filmy. Cítí se nádherně, ten druhý je pro ně bůh. Když spolu začnou žít, přijdou problémy, kdo vynese odpadkový koš, kdo umyje nádobí, nakoupí a věty typu: "Ty jsi zase neuvařila!", "Kde na to vezmeme peníze?" Myslím si, že tady se láme charakter a víte pak přesně, koho vedle sebe máte. Takové problémy jsou podle mě existenční a takové se snažím řešit rychle. Předcházím jim, nedopustím, aby vznikly. Pokud ale vzniknou, tak je okamžitě řeším, protože nechci následky a tresty. Jsem člověk, který na všechno jde vstřícným jednáním. Když na mě bude někdo řvát a křičet, já se "zavřu". Problémy si nijak moc nepřipouštím, ale určitě před nimi neutíkám a nezavírám oči. Zvládám je velkou vírou v sebe, odreagováváním a relaxací. 

Jak to vypadá na zkoušku a jak naostro? 

Hádejte.