Nezabili, nezabili chlapa z Koločavy!
Balada pro bandituFoto: Divadlo Husa na provázku
Motto "Dvakrát se v jedné řece nevykoupeš" zvolil Vladimír Morávek pro svou inscenaci Balada pro banditu v Divadle Husa na provázku. Snažil se zcela nově pojmout slavnou předlohu a vyhnout se tak kopírování legendární inscenace uvedené na této scéně před třiceti lety. O jeho výsledku se v polovině února mohli přesvědčit také pražští diváci Divadla Archa.
Balada pro bandituFoto: Divadlo Husa na provázku
Nad prázdnou scénou ze surového dřeva se vznášejí dřevění havrani. Bíločerně odění vesničané přicházejí na jeviště a zatínají sekery do dřevěné podlahy. Po scéně jsou jakoby náhodně rozmístěná jablíčka. Miniorchestr zapuštěný mezi diváky a zcizovací komicko-trapný proslov Josefa Jelínka předem shazující inscenaci naznačují, že půjde o další "morávkovinu". Režisérovi se ale podařilo inscenovat Baladu tak, že v ní poznáváme známé melodie, postavy, atmosféru, ale přece je to celé jinak.
Spád inscenace připomíná jízdu z písně do písně, z postavy do postavy. Také díky seškrtanému a zhuštěnému textu se v příběhu hůře orientuje. Děj sice zůstává umístěn do Koločavy, ale zároveň výrazně koresponduje se současností. Inscenaci charakterizuje elektronicky zprostředkovaná hudba, zpěv přenášený přes mikroporty a celková drsnost.
Balada pro bandituFoto: Divadlo Husa na provázku
Z Jana Zadražila coby Nikoly jde strach. V ruce zbraň, na hlavě trochu odrostlé číro, s kérkou na prsou a v kožené bundě dupe po scéně i mezi diváky, rebelsky rozhazuje rukama, drsně vyřvává své pocity, prudce se zaklání až pot kape mezi diváky. Všeobecné folklorní podupávání prolínající celou inscenací se u něj proměnilo v agresivní dupot, se kterým by se mohl úspěšně prezentovat na lecjakém nacionalistickém večírku (zvláště se svým účesem). Dovede ale také něžně zpívat Eržice a pod drsným image nemůže zapřít smutného samotáře s neodolatelně modrýma očima.
Eržika Evy Vrbkové není žádná "rybka", ale soběstačná nezávislá rebelka, která místo něžných úsměvů rozdává spíše výsměšné úšklebky. Krátké černé vlasy má doplněné příčeskem, který evokuje svazek dredů. Je soběstačná, nezávislá a nevšední; rozhodně ne líbivá naivka. Láska Nikoly a Eržiky je poněkud nepochopitelná. Není tu prostor pro idylu a vyznávání. Jejich spalující cit se pohybuje po těžko popsatelných drahách a odpovídá jejich nejednoznačným, složitým povahám.
Balada pro bandituFoto: Divadlo Husa na provázku
Ústřední pár se výrazně vyděluje ze skupiny Koločavských. Z ostatních postav připomeňme kvílející, s houslemi takřka srostlou Gábinu Vemelho, která tak svým projevem zůstává věrná úloze dcery čarodějnice. Komický ohlas vzbudil u publika výrazně zkarikovaný Petr Jeništa jako Derbak. Jinak herci přecházejí podle potřeby z role do role. Jejich kostýmy nepřipomínají nažehlené kroje, ale nedbale oblečený univerzální civil. Písničky nejsou na první poslech líbivé. Jsou mnohem drsnější, takže chvíli trvá, než se diváctvo (veskrze pamětníci "legendy") přeorientuje. Rozhodně nejde o žádné retro.
Inscenace Balada pro banditu zaujme nejen pamětníky. Prostor pro nostalgii naopak vůbec nenechává, ale snaží se znejistit ikonu Pospíšilovy Balady na jejím piedestalu. Inscenaci Divadla Husa na provázku, které bývá v Arše pravidelným hostem (další zájezd s touto inscenací se plánuje na květen), lze je vřele doporučit.