Česká hudba, poezie, divadlo, film i výtvarné umění dostaly v roce 2002 svůj prostor a svou příležitost v mnoha kulturních centrech Francie v rámci přehlídky nazvané Česká sezona ve Francii - Bohemia magica.
Podobné akce bývají provázeny nesnázemi vyplývajícími z rozdílnosti dvou zúčastněných stran. Nejinak tomu bylo při přípravách tohoto odvážného projektu - ale právě pro onu zmíněnou rozdílnost, nutnost překonat ji a domluvit se, je velmi důležité podobné akce uskutečňovat. Pořádající a hostitelskou stranou byla Francie, proto i výběr jednotlivých pozvání na základě české nabídky vycházel z francouzského prostředí.
Zájem o české kulturní dění si stanovil divák, posluchač. Důležitým faktorem se stal (řečeno s Janem Werichem) "pan Publikum". Některé akce připravované diplomaticky na nejvyšší úrovni nemohly být uskutečněny, zatímco jiné zvažované projekty v momentě, kdy si našly francouzského partnera, slavily úspěch a těšily se velkému zájmu. Především hudba, ale i divadlo se pohybují na živější scéně. Výtvarné umění hledalo dlouho a pečlivě styčné body. Kde však k dohodě došlo, vznikly expozice obdivované až hýčkané. Francouzské publikum si přímo vyžádalo výstavu Bohuslava Reynka, kterou i český divák mohl zhlédnout přes léto v pražském Letohrádku Hvězda a která se zopakovala v listopadu v Galerii Jules Sales v Nimes. Z žijících legend pak například výstavy Adrieny Šimotové a Karla Malicha.
Výstava éterických plastik a pastelů Karla Malicha s názvem Kontrasty se stala zvláštním fenoménem přímo v Paříži. Našla paradoxně prostor v monumentální kapli sv. Ludvíka v areálu nemocnice Salpetriere. Vznikla tak silná podívaná, ve které se snoubí hmotný a dostředný obrovský prostor tektonicky těžké barokní kaple s nehmotným prouděním siločar především Malichových plastik, zavěšených v prostoru "mezi nebem a zemí". Taková instalace ještě podtrhla autorovu schopnost osvobodit skulpturu od zemské přitažlivosti, proměnit hmotu v lehké předivo siločar utkané z myšlenky. Čistá a prožitá zkušenost reality a snů, které se v podvědomí mísí do představ, je divákovi nabídnuta všemi prostředky autorova talentu, jeho schopností pracovat ve výpovědi s materiálem, barvou i tvarem. To vše přímo rezonovalo se zájmem francouzského diváka dnešní doby, provokovalo jeho nadšení silou výpovědi, v níž každý bod vyzařuje směřování k nekonečnu mysli i světů.
Jakási esence jednoduché čistoty je ostatně společná všem třem zde zmíněným autorům. Nahodilý výběr možná nakonec nebyl vůbec náhodný. Zařazeno do souvislostí - i o tom rozhodovalo přání diváka, i v tom spočívala vzájemná spolupráce. Důležité je, že si akce České sezony ve Francii našly své diváky a obrátily jejich pozornost k naší kulturní scéně.
