Hygienici vyrážejí do přírody lovit klíšťata. Chtějí zmapovat ohniska nákazy nebezpečných chorob

Jsme na louce při okraji lesa a právě se s pracovnicemi Krajské hygienické stanice v Karlových Varech chystáme na lov klíšťat. Jsme oblečeni do bílých overalů uzavřených od krku po kotníky, takže je dobře, že je zatím poměrně chladno.

„Klíšťata se nedají chytat, když jsou vysoké teploty ani, když je po dešti a porosty jsou mokré. Prostě nemají ráda extrémní počasí. Ale samozřejmě to vadí i sběračům,“ vysvětluje se smíchem Martina Prokopová, ředitelka protiepidemického odboru Krajské hygienické stanice Karlovy Vary.

Jdeme trávou při okraji lesa, v rukách máme klacky, na kterých jsou přivázány kusy bílé látky. Ty otíráme o vrcholky vegetace zhruba ve výšce lýtek. „Téhle metodě se říká vlajkování. Na vlajce se zachytí klíšťata, která číhají na vrcholcích rostlin, Tak pak musíme posbírat, roztřídit a přendat do zkumavek,“ popisuje Martina Prokopová. „Do jedné zkumavky dáme deset samic, do druhé dvacet samců a do třetí čtyřicet nymf. To je nutné, abychom mohli monitorovat, jestli dochází k přenosu nákazy na další generace.

Po několika metrech se zastavujeme, pinzetou sbíráme jednotlivá zvířátka a třídíme je podle pokynů do zkumavek. Zhruba za půl hodiny máme normu splněnou. Vždycky to tak rychle ale nejde. „Jsou lokality, kde nasbíráme sto klíšťat a jiné, kde jich chytneme sotva dvacet,“ potvrzují hygieničky. „Pokud jich na lokalitě nasbíráme málo, posuneme se na jiné místo. Lokality pro sběr vybíráme podle výskytu onemocnění klíšťovou encefalitidou nebo lymskou boreliózou. Letos chceme zmapovat devět lokalit v kraji, ale závisí to na počasí. Loni jsme třeba stihli jen jeden sběr u tatrovácké přehrady.“

Hygienici chtějí takovým způsobem postupně zmapovat celý kraj. Výsledky výzkumu budou zveřejňovat na svých internetových stránkách.