Lékaři bez hranic

 
AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

Dějiny Kolumbie - stát v severozápadní části Jižní Ameriky

Teresa Babková  23.06.2008
Kolumbie - poloha
Kolumbie - poloha  

Kolumbie je vstupní branou na jihoamerický kontinent a nepochybně také součástí cesty, kterou přicházeli první lidé migrující ze Severní a Střední Ameriky. Je také všeobecně známé, že tato jihoamerická země vděčí za své jméno slavnému mořeplavci Kryštofu Kolumbovi, který ovšem nikdy až do Kolumbie nedoplul. 

Kolumbie má již prastaré dějiny, datují se většinou kolem 3000 př. Kr. a svědčí o nich zlatokopecké a archeologické předměty, zejména keramika z doby kolem přelomu letopočtu.

 
Prof. J. Opatrný hovoří o dávných civilizacích na území Kolumbie
DOWNLOAD (STÁHNOUT) |  STREAM  

Dějiny Kolumbie ovlivnily především Evropané, zejména Španělé. Prvním conquistadorem, který vstoupil na kolumbijskou půdu a spatřil nepřeberné množství zlata v rukou domorodců, byl Alfonso de Ojeda roku 1499. Není divu, že zvěsti o bohatství původní populace Španěly nesmírně lákaly. Břehy dnešní Kolumbie se staly cílem jejich početných expedic a vnitrozemí si Španělé podrobili. Díky nim vznikla některá města, například roku 1525 město Santa Marta a o několik let později město Cartagena, která se stala hlavním obchodním centrem. Po rozvrácení říše Muisků a prvních španělských cestách do vnitrozemí byla roku 1538 založena Bogótá, hlavní město dnešního státu.

S rostoucím vlivem Španělského impéria v Novém světě vzniklo roku 1717 spojením Kolumbie, Panamy, Venezuely a Ekvádoru nové místokrálovství Nueva Granada neboli Nová Granada, která trpěla nespokojeností kreolů se španělským režimem. Stejně tak tomu bylo i v dalších latinsko-amerických regionech.

Na sklonku 18. století propukla obecná nespokojenost se španělskou nadvládou a začaly otevřené protesty a povstání. Severoamerická a francouzská revoluce či vpád Napoleona Bonaparta do Španělska, pomohly Kolumbii k nezávislosti. Země na začátku 19. století sice vyhlásila nezávislost, ale následně byla znovu obsazena Španěly. Přispěla k tomu Napoleonova porážka u Waterloo. Španělé se tak opět vrhli do znovudobývání svých kolonií.

 
Prof. J. Opatrný: o vlivu Napoleona na vývoj Kolumbie
DOWNLOAD (STÁHNOUT) |  STREAM  

Porážku přinesla až rozhodující bitva v Boyacá dne 7. srpna 1819, poté byla velká část Nové Granady osvobozena a začlenila se do Velké Kolumbie. Nezávislost tak byla znovu potvrzena a venezuelský generál Simón Bolívar se stal hrdinou boje za svobodu a prezidentem Velké Kolumbie. Další vítězství nad španělskými vojsky v letech 1821 až 1822 upevnilo Bolívarovo postavení. Kolumbie pak spolu s Venezueou vytvořila Kolumbijskou republiku, k níž se roku 1822 připojil Ekvádor. Prezidentem byl zvolen opět Bolívar. Definitivní porážku Španělům zasadili Kolumbijci v roce 1824 u Ayacucha a Sucre u Junínu. Centralizovaný režim však nebyl schopen vládnout tak rozlehlému a různorodému teritoriu. A proto se Velká Kolumbie už roku 1830 opět rozpadla na tři samostatné státy.

Celé 19. a 20. století charakterizují občanské války. Bylo jich celkem osm a v období mezi lety 1863 a 1885 došlo k více jak 50 protivládním povstáním. Jednou z nejznámějších je tzv. Tisícidenní válka (1899 - 1902) při níž přišlo o život téměř 100 000 lidí.

 
Prof. J. Opatrný: historie Kolumbie a Tisícidenní válka
DOWNLOAD (STÁHNOUT) |  STREAM  

Toto období nepokojů a krvavých válek skončilo až v roce 1903 odtržením Panamy. Spojené státy americké k němu využily vnitřních svárů v zemi. Kolumbijci uznali odtržení panamského průplavu až v roce 1921.

Novodobé dějiny Kolumbie jsou plné státních převratů a častého střídání vlád. Roku 1948 vyvolalo zavraždění liberálního politika Jorge Eliécera Gaitána občanskou válku zvanou "La Violencia".

Abychom pochopili brutalitu tohoto období, musíme si uvědomit, že celé století byli Kolumbijci vychováváni buď jako liberálové, nebo konzervativci.

Navzdory obrovským ztrátám na životech v konfliktu, jenž se stal nejkrvavější občanskou válkou v Novém světě, se k moci vrátili stejní lidé. O vládu již nemuseli tak soupeřit, protože vůdci stran potlačili veškerou politickou aktivitu mimo rámec svých stran. Roku 1957 byla podepsána dohoda, jež byla potvrzena referendem a která vešla ve známost pod názvem Frente Nacional, neboli Národní fronta. V době platnosti smlouvy si pak strany ve čtyřletých intervalech vyměňovali prezidentské křeslo.

Přesto se v tomto poměrně klidném období vyvíjely další komplikace v souvislosti se vznikem guerillových skupin. Ty jsou nejstaršími povstaleckými silami v Latinské Americe a pokračují v ozbrojeném boji. V Kolumbii působí asi tucet guerillových skupin, přičemž každá vyznává svou vlastní ideologii a svou vlastní politickou a vojenskou strategii.

Soudobou Kolumbii ovládají drogové kartely, vládne zde násilí a ovlivňuje korupce. Situace se trochu zlepšila za nynějšího prezidenta, kterým je Alvaro Uribe. Země je členem OSN, Oas, Aladi a jiných mezinárodních organizací.


 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: Lékaři bez hranic
v rubrice: Kolumbie

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2019 Český rozhlas