Úsporná látková výměna ve sprintu nevyhrává

Usain Bolt v cíliFoto: Tomáš Adamec

Fyziologové byli přesvědčeni, že sprinterům pomáhá k maximální rychlosti vysoká úspornost při výdeji energie. Nejnovější výzkum ale odhalil, že sprinteři energií bezostyšně mrhají.

Tajemství rychlého běhu na krátké trati tkví v co nejúspornějších pohybech s co nejmenším výdejem energie. Tak zněla základní poučka fyziologie sprintu. Američtí biomechanici Matthew Bundle z univerzity v Montaně a Peter Weyand ze Southern Methodist University však postavili teorii sprintu na hlavu. 

Měřili výkony velké skupiny dobrovolníků, kteří se lišili zdatností ve sprintu. Testy trvaly od 2 sekund do 5 minut a dobrovolníci v nich sprintovali buď v běhu nebo na kole. Výsledky měření shrnuli američtí vědci ve studii, kterou zveřejnil vědecký časopis Exercise and Sport Sciences Review. 

„Pokud lze něco říct o hospodaření s energií u sprinterů, pak to, že energií doslova mrhají. Je to důsledek práce rychlých svalových vláken, která vyvíjejí velkou sílu a smršťují se velkou rychlostí,“ vysvětluje Peter Weyand. 

Pokud netrvá sportovní výkon déle než minutu, pak nehraje množství vydané energie velkou roli. Pro sprintera je mnohem důležitější, aby při kroku nebo šlápnutí do pedálů vyvinul nohou co největší sílu. Jen tak může převést energii z práce svalů na rychlý pohyb. Kolik se přitom potřebuje energie, není důležité, protože sprinterský výkon trvá jen krátce. Hospodárnost pohybu a maximální úspora energie vystupují do popředí při vytrvalostní zátěži, například při běhu na delší vzdálenost nebo dlouhé jízdě na kole. 

GepardFoto:  Comstock Images

Podle Bundlea a Weyanda se tyto zákonitosti neuplatňují jen u sportovců, ale platí obecně u všech obratlovců. Netýkají se tedy jen atletů, jako je Usain Bolt, nebo cyklistů, jako je Mark Cavendish, ale třeba i geparda nebo gazely.