Zrcadlo nelže, ale někteří lidé v něm pravdu neuvidí. Nová studie ukazuje, že pokud trpíte dysmorfickou poruchou, necháváte se "obelhávat" vlastním mozkem. Ten nedokáže vnímat váš obličej jako celek a místo normální tváře v zrcadle vám servíruje cosi velmi šeredného.
Tělesná dysmorfická porucha neboli dysmorfofobie svému majiteli dokáže pořádně narušit nebo dokonce znemožnit běžný život. Postihuje 1 až 2 procenta lidí a obvykle se poprvé projeví v choulostivé době dospívání. Člověk postižený dysmorfickou poruchou se nedokáže vidět takový, jaký skutečně je. Při pohledu do zrcadla pak dennodenně zažívá úzkost a znechucení ze svého odpudivého obličeje. Jaké jsou následky takové iluze? Deprese, sociální fóbie, panické záchvaty, sebepoškozování nebo naopak extrémní úpravy zevnějšku. Přibližně polovina pacientů musí být někdy v průběhu života hospitalizována a jedna čtvrtina se pokusí o sebevraždu.
Navzdory poměrně častému výskytu a vážným následkům toho o dysmorfické poruše zatím moc nevíme. Otázkou je především její spouštěcí mechanismus. Někteří odborníci vznik poruchy připisují genetickým predispozicím a chemické nerovnováze v mozku, který trpí nedostatkem neurotransmiteru serotoninu. Jiné hypotézy hovoří o psychologických problémech, nadměrné kritice ze strany okolí a také vlivu médií, která prezentují umělý obraz dokonale krásných lidí. Další odborníci vidí příčiny spíš v abnormálním zpracování zrakových informací v mozku.
Posledně jmenovanou teorií se zabývali vědci z Kalifornské univerzity v Los Angeles, kteří sledovali aktivitu mozku u 17 lidí s tělesnou dysmorfickou poruchou. Jako kontrola sloužilo 16 lidí stejného pohlaví, věku a dosaženého vzdělání, jaké měli testovaní pacienti. Účastníci studie měli za úkol prohlížet si obrázky své vlastní tváře a tváře známého herce. Aktivitu jejich mozků přitom vědci zaznamenávali pomocí funkční magnetické rezonance (MRI). Jedna sada obrázků měla vysoké rozlišení a poskytovala tak detailní informace nejen o základní struktuře tváře, ale také o těch nejmenších detailech, jako jsou nečistoty pleti. V druhé sadě byly naopak obrázky s velmi nízkým rozlišením, které umožnily vnímat jenom obecný tvar obličeje a vztahy mezi jednotlivými prvky tváře.
Výsledky ukázaly, že na obrázky vlastní tváře s nízkým rozlišením reagují mozky pacientů s dysmorfickou poruchou jinak než mozky zdravých lidí. V oblastech mozku, které zpracovávají vizuální informace, a v oblastech, které se podílejí na kontrole emocí, se projevovala zcela abnormální aktivita. Její míra přitom byla tím vyšší, čím těžší byly příznaky dysmorfofobie. Jak se tedy zdá, podstatou dysmorfické poruchy je narušená schopnost vnímat nebo zpracovávat obecné vizuální informace o vlastní tváři. Pacienti zřejmě dokážou vidět její detaily, ale nejsou schopni zasadit je do konceptu a vnímat obličej jako celek.
Zdroj: Archives of General Psychiatry
[
