Proč nemáme v noci žízeň

Sklenice s vodouFoto: Fotobanka stock.xchng, Sanja Gjenero

Většina lidí v noci nepotřebuje pít a ze spánku je nebudí ani neodbytné nutkání k močení. Za tento noční klid vděčíme důmyslné souhře biologických hodin s neurony, které hlídají v lidském organismu hospodaření s vodou.

Přes den nás žízeň nutí neustále pít a doplňovat tekutiny v těle. Zároveň se na toaletě opakovaně zbavujeme vody, kterou náš organismus vyloučil. Během spánku vydržíme bez jediného doušku klidně i 8 hodin a z dřímot nás obvykle neruší ani plný močový měchýř. 

Vděčíme za to důmyslnému propojení biologických hodin a produkce "vodohospodárného" hormonu vasopresinu. Dosud neznámý mechanismus odhalili Charles Bourque a Eric Trudel z montrealského McGill University Health Center. Výsledky jejich výzkumu zveřejnil prestižní vědecký časopis Nature Neuroscience. 

Množství vody v organismu hlídají tzv. osmosenzorické neurony v mozku. Pokud zaznamenají úbytek vody, nabudí k akci neurony produkující vasopresin. To vede k vyššímu zadržování vody v těle a snížení produkce moči. Bourque a Trudel zjistili, že do dialogu těchto dvou skupin neuronů významně promlouvají neurony řídící chod biologických hodin. 

Ve dne jsou neurony naší vnitřní časomíry nabuzené, v noci se naopak zklidňují. Při nočním útlumu neuronů biologických hodin reagují neurony produkující vasopresin mnohem rychleji a razantněji na podněty osmosenzorických neuronů. Šetření s vodou je proto ve spánku mnohem účinnější. Ztrácíme méně vody, nepotřebujeme ji doplňovat pitím a také moči se nám tvoří méně. 

Ve dne je všechno opačně. Aktivita neuronů biologických hodin naruší komunikaci osmosenzorických neuronů s neurony uvolňujícími vasopresin. Náš organismus je při hospodaření s vodou marnotratnější a my jsme stále častěji nuceni sáhnout po nějakém nápoji.