Lepší identifikace obětí válek a katastrof
LebkaFoto: Martina Otčenášková
Fragmenty DNA uzamčené uvnitř drobných úlomků kostí nebo zubů umožňují i po mnoha letech identifikovat oběti válek nebo různých katastrof. V některých případech ale DNA není dost na to, aby identifikace mohla být provedena s vysokým stupněm jistoty. Hranice teď zřejmě posune nová metoda, kterou vědci poprvé použili v případě neznámého dítěte z Titaniku.
K tomu, aby vědci extrahovali DNA z kostí nebo zubů, ponoří jejich úlomky do roztoku kyseliny etylendiamintetraoctové (známější pod zkratkou EDTA), která z materiálu odstraní ionty vápníku a tím uvolní molekuly DNA. Odborníci z US Armed Force DNA Identification Laboratory v Marylandu teď metodu vylepšili: zvýšili koncentraci kyseliny a do roztoku přidali enzym proteinázu. Enzym rozloží krystalizované shluky proteinů, které často uzamykají fragmenty DNA uvnitř kostí. Dvojité působení dokáže "osvobodit" víc DNA než kdy dříve a zvyšuje tak šance na úspěšnou identifikaci mrtvého. Prvním význačným případem, u kterého se vylepšená metoda uplatnila, je dítě z Titaniku.
MitochondrieFoto: cite-sciences.fr
Dva dny po havárii Titaniku, 17. dubna 1912, vytáhla záchranná loď CS Mackay-Bennett z moře tělo asi dvouletého chlapce. Dostal přezdívku "Neznámé dítě z Titaniku" a soudilo se, že patřil k cestujícím 3. třídy. První analýza DNA ukazovala na třináctiměsíční finské dítě jménem Eino Panula. Tuto identifikaci ale v roce 2007 zpochybnil objev, že určité úseky mitochondriální DNA chlapce se neshodují s DNA jeho potenciální příbuzné. Mnohem pravděpodobnější se tehdy zdála být možnost, že dítě je ve skutečnosti devatenáctiměsíční anglický chlapec Sidney Leslie Goodwin. Tuto identifikaci potvrdilo i nové zkoumání ostatků s využitím vylepšené metody extrakce DNA.
Nová identifikace se stejně jako dřívější opírá o DNA z mitochondrií, která se nachází mnohem častěji než jaderná DNA. A to podle vědců z Howard Hughes Medical Institute může být ošidné. Ve studii, jejíž výsledky budou zveřejněny tento týden, vědci zjistili, že mitochondriální DNA se v různých tkáních stejného jedince může podstatně lišit. Až dosud se přitom předpokládalo, že člověk má v každé buňce stejnou verzi mitochondriální DNA. To samozřejmě neznamená, že by se s ní nemělo pracovat, ale vědci by si měli dávat pozor na to, koho při identifikaci vylučují. V případě dítěte z Titaniku se ale nejspíš nezmýlili, protože další důkazy, například dětské botičky, skutečně ukazují na malého Goodwina.
Vědci na nové technice extrakce oceňují především to, že jim v budoucnu umožní získávat "spolehlivější" jadernou DNA i z těžce poškozených ostatků. Ředitel registru DNA na americkém ministerstvu obrany Louis Finelli říká, že v případě ostatků ze starých bitevních polí mají genetici často k dispozici jen malé množství úlomků kostí nebo zubů. Ve většině případů jsou schopni získat jen mitochondriální DNA a příbuzní pohřešovaných z vietnamské války nebo druhé světové války se proto stále nedočkali spolehlivé identifikace. Nová metoda by jim ji konečně mohla přinést.
Zdroj: NewScientist, Forensic Science International: Genetics
