Co posiluje svaly?

Svaly (ilustrační obrázek)Foto:  Stock.xchng

Francouzští vědci objevili protein, který způsobuje růst svalů a zvyšování jejich výkonnosti.

Pokud svaly pracují, tak se posilují a rostou. To je základ sportovního tréninku. Naopak, pokud svaly lenoší, pak ochabují a zmenšují objem. Takové jsou následky snížené námahy u lidí upoutaných dlouhodobě na lůžko nebo u kosmonautů pohybujících se v beztížném stavu. 

Jakým mechanismem stimuluje fyzická námaha růst svalu? Odpověď na tuto otázku přináší tým vedený Athanassií Sotiropoulosovou z francouzského střediska pro lékařský výzkum INSERM ve studii zveřejněné vědeckým časopisem Cell Metabolism. Klíčem k růstu svalu se ukázal protein Srf, jehož označení vzniklo jako zkratka termínu „serum response factor“.  

Francouzské vědce přivedl na stopu fakt, že s postupujícím věkem proteinu Srf v lidském těle ubývá. Začali proto zkoumat, jestli úbytek tohoto proteinu není příčinou ochabování svalstva u starších lidí. Tento předpoklad se potvrdil. Úloha proteinu Srf ve svalech však byla úplně jiná, než výzkumníci původně předpokládali. 

Stavba kosterního svaluFoto: Mark Pellegrini, licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported

Protein Srf je znám jako tzv. transkripční faktor. To znamená, že dokáže spouštět aktivitu mnoha různých genů. Nikdo však nepředpokládal, že k cílovým buňkám tohoto proteinu patří také tzv. satelitní svalové buňky. Tyto maličké buňky leží na periferii svalového vlákna. Při namáhání svalu se množí a splývají se svalovými vlákny. Tak získává sval na objemu i výkonu.  

Při svalové práci roste ve svalu produkce proteinu Srf a ten pak pohání satelitní buňky k množení. Protein Srf převádí podněty z mechanické práce svalu do řeči chemických signálů. Účinky proteinu Srf na satelitní buňky jsou zprostředkovány mnoha enzymy. Významnou roli sehrává cyklooxygenáza 2. Tento enzym zajišťuje produkci látek zvaných prostaglandiny, jež se podílejí na zánětlivých reakcích a vnímání bolesti. Proto se pro léčbu bolestivých zánětů se často používají léky blokující cyklooxygenázu 2. Patří k nim například dobře známý ibuprofen. Pokud produkce prostaglandinů pohání i růst svalů, pak vedlejším účinkem léků blokujících cyklooxygenázu 2 může být ochabování svalstva.  

Cílem francouzských vědců je nalézt prostředky, které by bránily atrofii svalů při chorobách a ve stáří. Ve svém dalším výzkumu nechce Sotiropoulosová pro tyto účely využívat přímo protein Srf, protože je velmi těžké udržet i při opatrném dávkováním optimální úroveň proteinu v těle. Mnohem více si vědci slibují od zásahů do syntézy a metabolismu prostaglandinů.