Neverbální chování vypovídá o genetice

Úsměv, rty, ústaFoto: Stock Exchange Diane Groves

„Řeč těla“ odhalí hodně věcí. Nejnověji i jednu variantu receptoru pro „hormon lásky“ oxytocin.

Umístění hypothalamu v lidském mozku (červeně). BodyParts3D, Copyright© 2010 The Database Center for Life Science licensed under CC Attribution-Share Alike 2.1 JapanFoto: Life Science Databases

Hormon oxytocin je neuropeptid, který se vytváří v hypothalamu. U savců se obecně podílí na tvorbě mateřského pouta i vazeb mezi jedinci žijícími v párech. V rámci lidského rodu je jeho úloha zřejmě rozvinutější a oxytocin podporuje také empatii, pocity důvěry, přátelství a lásky. Vysloužil si proto přezdívky jako tulivý hormon nebo hormon přátelství. Oxytocin by však sám o sobě nezmohl nic – aby se mohl jeho účinek projevit, musí se jeho molekuly navázat na oxytocinový receptor OXTR. 

Výzkum na zvířatech naznačuje, že právě rozdíly v expresi receptoru pro oxytocin určují, do jaké míry je druh samotářský nebo společenský. Variabilita receptoru se ale odráží i v lidském chování. Významný je především jednonukleotidový polymorfismus v genu pro receptor, který se projevuje záměnou aminokyseliny adeninu (A) za guanin (G). 

Lidé, kteří mají dvě alely G (genotyp GG), se liší od nositelů kombinací AG nebo AA. Mají větší objem „centra emocí“ amygdaly, méně často se u nich vyskytují autistické poruchy a v jejich chování se odráží vyšší míra empatie, pozitivních emocí a rodičovské citlivosti. Naznačuje to, že lidé s GG variantou oxytocinového receptoru odpovídají na potřeby druhých s větší prosocialitou neži nositelé ostatních variant. 

Psycholog Aleksandr Kogan z Torontské univerzity se svými kolegy předpokládal, že variace v genu pro oxytocinový receptor se mohou odrážet v neverbálním chování. Aby si to ověřili, požádali vědci skupinu 116 dobrovolníků o zhlédnutí 20sekundových videí. Na každém záznamu byl člověk, který naslouchal vyprávění svého partnera o tom, co ho trápí. U záznamů byl vypnutý zvuk, takže pozorovatelé mohli hodnotit míru empatie naslouchajícího člověka jen podle neverbálního chování. 

A k čemu došli? Lidi s GG variantou receptoru pro oxytocin považovali pozorovatelé za empatičtější než lidi s variantou AG nebo AA. Analýza filmových záznamů také ukázala, že lidé s genotypem GG častěji předvádějí empatické prvky chování, jako je přikyvování hlavou, úsměv a oční kontakt. Právě to může přispívat k tomu, že jsou pozorovatelem vyhodnoceni jako empatičtější. 

Zdroj: PNAS