Nový genetický klíč ke schizofrenii?

Deoxyribonukleová kyselina (DNA), znázornění genuFoto: National Human Genome Research Institute, public domain

Pacienti se schizofrenií mají ve své DNA mnohem víc náhodně vzniklých chyb než zdraví lidé. Takzvané de novo mutace by mohly být klíčem ke vzniku i terapii onemocnění.

Schizofrenií podle údajů Světové zdravotnické organizace WHO trpí asi 24 milionů lidí z celého světa a jen polovině z nich se dostává potřebné léčby. Onemocnění je klinicky velmi variabilní a má široké spektrum příznaků (včetně poruch pozornosti, halucinací a zkresleného vnímání), což ukazuje na komplexní genetickou etiologii. Přestože dědivost schizofrenie dosahuje až 80 %, většinu genů, které jsou za ni zodpovědné, se zatím nepodařilo identifikovat. 

Vědci z Montrealské univerzity nyní využili moderní technologie sekvenování DNA k identifikaci genetických změn u 14 pacientů se schizofrenií, jejichž rodiče nejevili žádné známky onemocnění. U každého účastníka studie analyzovali asi 20 000 genů a zvláštní pozornost věnovali takzvaným de novo mutacím. Vznikají náhodně a jsou přítomné u pacientů, ale ne u jejich rodičů. Studie stejného vědeckého týmu již dříve naznačily, že právě de novo mutace mohou hrát důležitou úlohu v rozvoji onemocnění jako je schizofrenie, autismus a mentální retardace. 

Nově získané výsledky tuto teorii podpořily: u osmi pacientů vědci identifikovali 15 de novo mutací. Toto číslo je mnohem vyšší, než by se vzhledem k normální frekvenci de novo mutací u člověka dalo předpokládat. Čtyři z těchto patnácti mutací jsou navíc takzvané nesmyslné (nonsense) mutace, které předčasně ukončí přepis dědičné informace do proteinů. I toto číslo je příliš vysoké na to, aby šlo o pouhou náhodu. 

Častá přítomnost de novo mutací u pacientů by mohla částečně vysvětlit celosvětově vysoký výskyt schizofrenie. Mutace, které odhalila nová studie, se nacházejí na mnoha odlišných genech, z nichž většina dosud nebyla se schizofrenií spojována. Vědci tak získali nejen základ pro tvorbu genetické sítě, která by pomohla definovat predispozice ke schizofrenii, ale i potenciální cíl pro nové typy terapie. 

Zdroj: University of Montreal, Nature Genetics