Ztráta divočiny rovná se skrytý hlad

Kriticky ohrožení madagaskarští lemuři aye-aye jsou významným zdrojem obživy pro zdejší obyvatele ohrožené podvýživouFoto: Christopher Golden

„Bushmeat“, maso divokých zvířat, je důležitým zdrojem nezbytných živin pro obyvatele mnoha rozvojových zemí.

Pokud lidé o tento zdroj potravy přijdou − ať už v důsledku přísných ochranářských opatřeních nebo vymírání zvířat − bude to mít velmi negativní vliv na jejich zdraví. 

Děvčátka z Madagaskaru trpící kwashiorkorem (syndromem nedostatku bílkovin ve stravě). Projevuje se vypouklým břichem a červeným zabarvením vlasůFoto: Christopher Golden

Stovky milionů lidí z celého světa jsou závislé na mase suchozemských i vodních živočichů, jejich diverzita klesá a populace se snižují. „Bushmeat“ neposkytuje jen energii ve formě proteinů a tuků – pro lidi, kteří nemají přístup k potravinovým doplňkům, zůstává také primárním zdrojem mikroživin, jako je například železo, zinek, ω-3 mastné kyseliny nebo vitamín B12. Existují proto obavy, že ztráta možnosti konzumovat maso divokých zvířat bude mít negativní dopad na zdraví místních lidí. 

Vědci odebírají dětem vzorky krve pro stanovení hladiny hemoglobinuFoto: Christopher Golden

Média obvykle spojují nedostatek živin s fotografiemi hladovějících dětí. Celosvětově nejčastější formou podvýživy je však na pohled neviditelná anémie způsobená nedostatkem železa, které je součástí molekul krevního barviva hemoglobinu. Jejím následkem může být zhoršený kognitivní vývoj a mentální retardace, snížená fyzická kapacita i zvýšená dětská úmrtnost. 

Dušení kaloni - typický "bushmeat" madagaskarského venkovaFoto: Christopher Golden

Na žebříčcích nejchudších zemí světa se pravidelně objevuje Madagaskar. Velmi špatně jsou na tom lidé žijící v pralesích chráněné oblasti Makira na severovýchodě země, která je považována za „horký bod“ biodiverzity. Hovězí maso jedí nanejvýš čtyřikrát do roka, drůbež jednou za měsíc. Maso divokých zvířat, jako jsou netopýři a kaloni, je pro ně extrémně důležité. Christopher Golden z Harvardské univerzity a jeho kolegové z dalších výzkumných institucí zde strávili celý rok. 77 dětem mladším dvanácti let pravidelně odebírali vzorky krve pro stanovení hladiny hemoglobinu a sledovali jejich jídelníček. Zvážili a zaznamenali každý kousek masa či cár ryby. 

Chránit přírodu, nebo člověka? 

Výsledky výzkumu ukázaly, že děti, které konzumují více „bushmeat“, mají vyšší hladiny hemoglobinu, a jsou tedy méně ohroženy anémií. A to nehledě na konzumaci masa domácích zvířat, pohlaví, věk a další faktory. Na základě získaných dat vědci vytvořili model, na kterém mohli simulovat vliv odstranění „bushmeat“ z jídelníčku madagaskarských dětí. Došli k závěru, že by to mělo za následek 29% nárůst počtu dětí trpících anémií. Mezi nejchudšími rodinami by se výskyt anémie ztrojnásobil.
Vědci se proto pokoušejí najít způsob, jak snížit závislost lidí z Madagaskaru a dalších rozvojových zemí na „bushmeat“, mezi kterým je i maso ohrožených druhů. 

Alternativou by mohla být podpora chovu koz a drůbeže. Lidé z oblasti Makira sice drůbež chovají, ale úmrtnost v hejnech je vysoká. Každou sezónu uhyne 60 až 80 % drůbeže na choroby, kterým by snadno zabránilo očkování. 

Autoři studie předpokládají, že jejich výsledky jsou pouze špičkou ledovce a v podobné situaci jako lidé z oblasti Makira jsou komunity z celého světa. Ochrana životního prostředí a jeho zdrojů tak zřejmě dostala nový význam. 

Zdroj: PNAS