Dvory a rezidence ve středověku XII.

Ilustrační fotoFoto: Fotobanka stock.xchng

Jaké byly první pašijové hry? Z čeho byl vyráběn koláč syrnej k veliké noci? Jak čas Velikonoc trávil císař Karel IV.? To už jsou otázky dalšího pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku.

Společně s PhDr. Janem Zelenkou a PhDr. Danou Dvořáčkovou z Historického ústavu AV ČR dnes navážeme tam, kde jsme přestali v minulém týdnu – v první polovině 13. století. 

Bazilika sv. Jiří v roce 1867Foto: Wikimedia Commons

Pašijové hry na hradě
Neodmyslitelnou součástí velikonočních oslav byly tzv. pašijové hry a další dramatické scénky na motivy evangelií. První doklady máme spojeny s klášterem sv. Jiří na Pražském hradě. 

Velikonoce českého dvora
Velikonoční oslavy českých panovníků probíhaly především v Praze, i když se nám ve zmínkách objevují i jiná místa. 

Ilustrační fotoFoto: Fotobanka stock.xchng

Určitou představu o průběhu velikonočních oslav můžeme získat také z popisů jiných církevních svátků spojených se světskými prvky. Příkladem se mohou stát Vánoce roku 1099, kdy Kosmova kronika připomíná: „…téhož roku pozval kníže Břetislav svého sestřence Boleslava o Vánocích k hodům, vystrojeným na hradě v Žatci a tam na samý Boží hod se svolením všech kmetů byl učiněn Boleslav mečonošem svého strýce…“ 

Velikonoční zvyky z českého prostředí
Velikonoční oslavy bohužel nemáme popsány tak přesně jako Vánoce, které nám svým zápisem z druhé poloviny 14. století zvěčnil Jan z Holešova. V mnohých ohledech se tak můžeme jen domnívat a dokreslovat atmosféru ze zmínek. 

Velikonoční vejceFoto: Fotobanka stock.xchng

K jednomu z nejtypičtějších velikonočních jídel patří mazanec. Nejstarší recept se nám dochoval z přelomu 15. a 16. století.
Ovšem dnes už si jeho přesnou kopii upečeme jen těžko.
„Dej zahřát sladkou dobrou smetanu, přisyp bílou mouku a smíchej na kaši. Přidej vejce a kvasnice a dobře vše promíchej lžící. Nakonec dej strouhaný tvaroh, šafrán a hřebíčky, udělej těsto a hned ho dávej do trouby.“
Tento recept zveřejnila Magdalena Beranová ve své knize Jídlo a pití v pravěku a středověku. Pokud zalistujeme 16. stoletím ještě dál, pak se pro nás může zajímavým doplňkem velikonoční tabule stát také tzv. koláč syrnej k veliké noci.
„Nastrouhej mladý, nepříliš tučný sýr a přidej stejnou část nastrouhaného starého sýra, také nepříliš mastného. Jáhly utluč na prach a vše sesyp a smíchej, rozklepni podle několik vajec, smíchej a nech stát asi 4 hodiny. Potom zadělej těsto jako na chleba. Když dobře vykyne, přidej strouhaný sýr s vejci. Když chceš mít koláč ostrý a hodně sýrový, dej dva díly sýra a díl těsta. Všechno dobře zpracuj a vyhněť a nech ještě spolu kynout asi hodinu. Potom peč.“ 

PomlázkaFoto: Wikimedia Commons

Velikonoce jako čas výprasku
Zatímco k období před velikonočními svátky můžeme připojit zprávu z doby Přemysla Otakara II., která se vztahuje ke svatému týdnu, kdy měl panovník na zelený čtvrtek omývat nohy chudým, přičemž jim udílel peníze a na Velký pátek jim daroval ošacení, vynechat nesmíme ani chvíli, kdy se laskavost dost razantně proměnila a nastoupila metla. 

Karel IV. na miniatuře v Gelnhausenově kodexuFoto: Wikimedia Commons

Velikonoce za vlády Karla IV.
Zajímavé události máme k velikonočnímu času zaznamenány také v časech vlády Karla IV. Zmínit můžeme například vznik tradice, kterou Karel IV. pevně propojil se svým Novým městem Pražským a tehdejším Dobytčím trhem, dnešním Karlovým náměstím. 

Význam velikonočních svátků může dokreslit také 5. duben v roce 1355, kdy se Karel IV. nechal v Římě korunovat na císaře. Beneš Krabice z Weitmile vypráví, že všichni z Karlova doprovodu „seděli na ořích, oblečeni ve zbroji, na hlavách měli helmice s chocholy“.
Korunovace Karla IV. byla skutečně velkou událostí. Do dnešních dní kroniky mimo jiné připomínají: „zdvihl se takový jásot lidu, radost cizinců, a k tomu zazněl takový zvuk nástrojů všeho druhu, že by nebylo slyšet ani burácení blesku uhodivšího do baziliky, natož aby se slyšeli ti, kdo k sobě mluvili“. 

V dalším díle seriálu: 

Ilustrační fotoFoto: Fotobanka stock.xchng

Drby a pomluvy u dvora. Tak stručně se dá zachytit téma příštího setkání s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR, se kterými připravujeme seriál Dvory a rezidence ve středověku. Sami si tak budete moci ověřit, že se lidé příliš nezměnili. Snad jen pomluvy mohou dnes ublížit člověku méně než dřív, jak uslyšíte v historickém magazínu Zrcadlo s premiérou 9. dubna 2010.