Dvory a rezidence ve středověku XIII.

Šeptající sochyFoto: Fotobanka stock.xchng

Drby a pomluvy u dvora. Tak můžeme velmi stručně uvést téma dalšího pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku. Jakou měly pomluvy moc? Mohly zničit kariéru? Byly tolerovány nebo vyhledávány?

Z dnešního setkání s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR si budete moci snadno ověřit, že se lidé v pomlouvání příliš nezměnili. 

Před pomluvou neutečeš
Drby a pomluvy fungují ve všech sférách lidské společnosti. Mnohdy se předávaly z generace na generaci ve formě příběhů. Ve vyšší společnosti vstupovaly někdy i na stránky kronik. Dodnes tak mohou promlouvat. 

Stará knihaFoto: Fotobanka stock.xchng

Kosmas připomněl případ neurozeného Vacka, kterému nedokázal „odpustit“, že se narodil „pod selským mlýnem“. Pomluvám neunikl ani Soběslav II., který byl kronikářem Jarlochem posměšně nazýván jako kníže sedláků. Pomluvy se nevyhýbaly ani duchovnímu světu. Pražský biskup Valentýn tak do dějin vstoupil jako ten, který neumí latinsky, protože mu jeho kolegové zřejmě nedokázali odpustit, že byl do svého úřadu dosazen manželkou knížete Bedřicha v roce 1180. Důvodem k pomluvě se ale mohla stát i maličká chyba v gramatice při disputaci. Jeden italský učenec podobnou chybu udělal a do smrti už musel vysvětlovat, že se jen přeřekl. Pomluva ho pronásledovala všude, kam se hnul. Ostatně tak je tomu dosud. 

Středověcí kronikáři nebyli pouze sběrateli jedovatých pomluv. Dokázali také pochválit a opěvovat. Přemysl Otakar II. se tak proměnil v chrabrého rytířského krále. Ideálním rytířem se stal i Jan Lucemburský a našli bychom řadu dalších příkladů.
 

Vyobrazení Václava II. ve Zbraslavské kroniceFoto: Wikimedia Commons

Role kronikářů v pomluvách
Historici se při studiu listin musí často umět poprat s faktem, že i kronikáři byli jenom lidé, kteří měli svoje oblíbence. Dnes tak mohou některé osobnosti našich dějin vypadat jako bezchybné a dokonalé postavy. Doslova zářným příkladem je pohled Zbraslavské kroniky na Václava II. Výjimečný není ani opačný případ, kdy se ve Zbraslavské kronice Jindřich Korutanský stává snad tou nejčernější ze všech černých ovcí. 

V kronikách můžeme objevit také zápisy, které jsou sice jen těžko uvěřitelné, ale o to více září v legendách. 

Prázdná chodbaFoto: Fotobanka stock.xchng

Příště
V příštím pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku už se s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR posadíme přímo k panovnickému stolu. Postupně se budeme dozvídat nejen to, co patřilo k dvorské kuchyni, ale seznámíme se i s těmi, kteří vše udržovali v chodu. S lidmi, kteří pro dvůr nakupovali, vařili, prali, šili i uklízeli. Téma otevřeme v historickém magazínu Zrcadlo s premiérou 16. dubna.